DK

Anotace

Osobní, ale nesentimentální dokumentární snímek s lakonickými iniciálami DK v názvu je mimořádnou koláží o soužití s předčasně zesnulým architektem Davidem Kopeckým (1963–2009), jež často sestávalo ze sledu šílených nápadů a ještě šílenějších činů. V rozhovorech s kolegy ze studia ksa, se spřízněnými architekty, s příbuznými a s obyvateli Kopeckého domů, v rekapitulaci osobních vzpomínek a domácích videí a za zvuků jeho hudebního uskupení Práce s veřejností se pokouší autorka Bára Kopecká (nar. 1970) pochopit, kdo její manžel vlastně byl: geniální a extravagantní tvůrce chrlící nápady, zároveň však osobnost zcela nekompatibilní s reálným světem, s destruktivními a sebedestruktivními sklony. – Dynamické střihy posilují pocit zběsilého života a dojmy z projektů, jež byly pro zadavatele nakonec téměř vždy příliš radikální. Režisérka se vrací ke Kopeckého studiím na pražské AVU, kde jako svůj první návrh odevzdal jednopodlažní mrakodrap, k subtilní chatě v Senci i k oceňované poloprůhledné vile ve Stúpavě, díky níž se mohl prezentovat na Bienále architektury v Benátkách vizionářským projektem „modulárního systému“. Film vyváženě sleduje Kopeckého osobní život, jeho tvůrčí myšlení, posedlost odstrojováním a zbavováním obalů všeho, od domů po plynové topení a mobilní telefony, jeho úspěšné realizace, ale i tu, od níž byl odvolán a jež skončila milionovými dluhy. Partnerka zaznamenala i poslední fázi Davidova života po diagnóze mozkového nádoru. Ačkoli byl David Kopecký výstřední a téměř nepochopitelná osobnost, je zjevné, že fascinoval všechny, kteří se s ním setkali. Jeho životní postoj vystihuje citát Raimunda Abrahama v úvodu filmu: „Je nutné, abychom jako osobnosti byli maximálně radikální. Je to jediná svoboda, kterou máme.“ -jbh-