Vaterland – lovecký deník

dobrodružný, komedie, thriller, černá komedie

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Vaterland - A Hunting Logbook

Minutáž

97

Země původu

Česká republika

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

19.08.2004

Jazyková verze

česká

Režie

David Jařab

Scénář

David Jařab

Námět

David Jařab

Anotace

Dobrodružný thriller s prvky černé komedie.

Debutující režisér David Jařab (známý dosud jako divadelník) natočil podle vlastního scénáře, na němž pracoval deset let, mnohoznačný příběh Vaterland – lovecký deník, mísící žánry černé komedie, dramatu a dobrodružného filmu. Jednotícím prvkem stylizovaného vyprávění, situovaného do záměrně nejasně určeného časoprostoru, je autorův surrealistický světonázor. – Bratři Richard a Vilém Czadští s manželkami Karlou a Kristín a s bratranci Maxem a Leem přijíždějí ze Západu – pravděpodobně po pádu režimu, který kdysi ze země vypudil šlechtice a zabavil jejich majetek – do zapadlého kraje. Chtějí zjistit, co po čtyřiceti letech zbylo z rodového vlastnictví. – Ve zpustlém venkovském sídle šestici uvítá starosvětský majordomus Willmer, který sloužil už jejich dědovi Richardovi a který jim rychle pomůže vpravit se do role panstva. Ze zchátralého majetku nekouká žádný zisk, brzy se však ukáže, že mužům jde vlastně především o lov na záhadné kostrouny, k němuž je inspirovaly dědovy zápisky a starobylé lovecké náčiní. Pod vedením Willmerova syna Karla a dvou místních průvodců se muži vydávají do hor na lov bytostí, které se až příliš podobají lidem. Přestože se sami „ekologicky“ spokojí jen s kontrolou stavu „stáda“ a drahocennou kořist zase pustí na svobodu, z nejrůznějších stran se jim dostává náznaků, že jejich předkové kostrouny nejspíš nejen zabíjeli (a možná i jedli), ale že s jejich samicemi udržovali velmi těsné kontakty. Dědicové Czadských ovšem nejsou jedinými lovci v revíru a z predátorů se lehce může stát kořist. Hranice mezi panstvem, zdegenerovanými „domorodci“ a tajemnými kostrouny se stírají… – Vyprávění obestírá atmosféra tajemství a nedořečenosti: množství pečlivě komponovaných „významných“ detailů záměrně rozmlžuje možnost příběh časově ukotvit a dovysvětlit. Podle samotného autora jsou možné různé explikace tohoto bizarního „loveckého“ dobrodružství a výsledek záleží jen na divákovi samotném. Rozhodně se nabízí paralela s polistopadovými restitucemi šlechtického majetku a se současnou situací českého prostoru, v němž se střetávají a mísí nejrůznější kulturní a sociální okruhy („domorodý“ jazyk zastupuje portugalština, mateřským jazykem Karly je němčina, Kristín je Asiatka, nescházejí francouzské a německé písně a „exotické“ hudební motivy). Tři přísně odlišené „kasty“ na různém vývojovém stupni odkazují k absurdní povýšenosti bělochů v zemích třetího světa, pro „západní“ cizince je však exotickým „východem“ i česká venkovská krajina. Lov jako starobylá panská kratochvíle s vlastní hantýrkou, zbraněmi a mystickými rituály je zároveň vnímán jako typická primitivně „machistická“ zábava, jíž se dychtivě a instinktivně oddají všichni čtyři elegantní muži. Vypravěčem příběhu je však pátý z nich, invalidní Bedřich, který se výpravy nemohl zúčastnit a který patrně pečlivě schraňuje duchovní odkaz podivné expedice. – Z původního nápadu natočit film na černobílý širokoúhlý materiál zbyly černobílé vsuvky v podobě záběrů, jež Leo snímá amatérskou ruční kamerou. Tato reportážní vypravěčská figura obohacuje formálně komplikovanou stránku filmu (zaznívají zde mj. i citáty z dědova loveckého deníku, objevují se fotografie a starobylé rytiny i úryvek z dávného amatérského filmu). Na působivosti výsledku má podíl jak kvalitní herecké obsazení s Karlem Rodenem v čele, tak vynikající práce kameramana Marka Jíchy, který na digitální videokameru pořídil nečekaně působivý, „atmosféricky“ stylizovaný základ, jenž prošel komplexní počítačovou úpravou. – Jařabův film není rozhodně podívanou pro každého, představuje však razantní, velmi osobitou a sebe-vědomou protiváhu k většině stylově i myšlenkově chaotických snímků domácí produkce.

Obsah

Invalidní Bedřich Czadsky vypráví „lovecký příběh“, jehož protagonisty jsou jeho dva bratři – starší Richard s manželkou Karlou a mladší Vilém s těhotnou ženou Kristín, která je Asiatka, a také jeho bratranci, světácký Max a submisivní Leo. – Tři dvojice v luxusních automobilech téměř současně překročí hranice zpustlé země, která byla pro jejich zemřelé otce Richarda a Ludvíka i pro ně samotné dlouhá léta zapovězenou vlastí. Nepřejícný režim však padl a oni mohou konečně spatřit, co zbylo ze zdejšího majetku šlechtického rodu Czadských. – Šestice se sejde na venkovském sídle Engelberg, jež po čtyřicet let opatroval věrný majordomus Jan Willmer. Ten se kvůli jejich příjezdu pokusil dát zchátralý dům s pomocí syna Karla, který tu žije s ním, trochu do pořádku. Druhý syn-dvojče, Josef, bydlí v nedaleké vesnici. – Karel na otci vyzvídá, zda chce vrátit kouzelné staré časy prostřednictvím potomků původních majitelů. Stařec vzpomíná, jak si ho před půlstoletím vzal na pomoc tehdejší majordomus Czadských, jeho strýc Štefek. – Příjezd pragmatických cizinců, které zajímá jen to, zda by se z rodinného majetku nedalo něco vytěžit, Willmera rozčaruje. Potěší ho ovšem, když mu Richard jako hlava rodu poděkuje, že celá desetiletí opatroval starobylé náčiní, sloužící k lovu kostrounů, o němž hosté vědí díky návodům a nákresům, které jim zanechal jejich děd. Majordomus panstvu předloží spolu se synem formální, starobylou „předhonební“ večeři, ale odmítne usednout k jejich stolu. – Karla je frustrovaná manželstvím s přísným, upjatým Richardem. Ten se s Willmerovou pomocí s potěšením stylizuje do nové role. Neskrývá před ženou, že bratrovu manželskou volbu považuje za nevhodnou a že se mu nelíbí ani to, že těhotnou švagrovou přivezl s sebou. Zchudlý Vilém se na Engelberg chtěl přestěhovat, ale zjevná zchátralost sídla mu plán překazila. – Ráno se lovuchtivý Max s Leovou pomocí trénuje ve střelbě. Také Richard neskrývá, že vlastně na Engelberg přijel hlavně kvůli lovu. – Karel znovu vyzvídá na otci něco o starých časech. Starý muž mu radí, aby nepřemýšlel a aby si rychle vybral svou vlastní roli. Karlovi sice služebný post nesedí, nakonec však hosty večer zavede do místní hospody, v jejímž sklepním klubu je přijme představitel místní honorace Jan Colben. Když zjistí, že cizinci dychtí po lovu na kostrouny, seznámí je s mladičkou Annou. Ta jim předvede archivní záznam z halali, na němž jsou jejich dědové a mladý Willmer. Deníkový záznam nabitý opojením z lovu přivodí mužům neklidné sny. – Muži se seznamují s náčiním a připravují se na lov, který se podle Karla, jenž už kontaktoval dva potomky původních loveckých průvodců, zvaných gijas, Geralda a Joaa, musí uskutečnit co nejdřív. Kostrouni se totiž v nadcházejícím ročním období budou stahovat vysoko do hor. – Pokuřujícího Maxe z podkroví tajně sleduje neznámá dívka. – Karla a Kristín se marně pokoušejí navázat kontakt se zjevně degenerovanými „domorodci“ pracujícími na statku. Ti elegantní cizinky nestydatě okukují. – Ráno lovci se psy pod vedením gijas vyrazí do hor. Karel se stará o koně, nesoucího náčiní a zásoby. - Během večerního posezení u ohně se cizinci vyptávají průvodců na kostrouny. Karel však záměrně tlumočí nesprávně a stáčí hovor na psí rasu dlouhosrstého dutiče. – Ráno v ruinách loveckého zámečku narazí psi na první stopu: čerstvý trus kostrounů. Po překonání vodopádu honiči vystopují kořist na horské louce. S použitím příslušného náčiní vyženou z nory a polapí trojici kostrounů (bytostí podobných primitivním lidem). Max uštve kostrounku a podle tradice na její „zrcadla“ (bílá místa na zadku) vytetuje své jméno. – Když lovci zjistí, že gijas chtějí kostrouny zabít, vyplatí je a pošlou domů. Změří spoutanou kořist a vyfotografují se s ní, pak ji pustí na svobodu. Když se jeden z „kusů“ nehýbe, usoudí, že je nemocný a že je třeba ho utratit, aby nenakazil ostatní. – Po návratu domů muži odpočívají. Max vyplaší jednoho „domorodce“ na mopedu, zajímajícího se o jeho auto. Když ho znudí večerní partie domina, vyjde z pokoje a sleduje Karla. Přinutí ho k přiznání, že muž na půdě skrývá svou sestru Marii. Vymůže si k dívce přístup. – Ráno na hřbitově u manželčina hrobu starý Willmer synovi vyčítá, že nezabránil utracení kostrouna: takový čin je jen v kompetenci gijas. Karel řekne Josefovi, že Max strávil noc s jejich sestrou. Otec se o tom nesmí dozvědět. – Vystrašený Leo oznámí příbuzným, že Max nespal ve svém pokoji. Začnou ho hledat. Richard najde ve sklepení bratrancovy sluneční brýle. Šokuje ho tam starobylá mozaika, na níž leopardi-šlechtici souloží se ženami, patrně kostrounkami, a zabíjejí kostrouny. – Starý Willmer přizná synovi svou bezmoc: novým pánům nerozumí a ani ho nezajímají. – Richard oznámí, že je nejvyšší čas vrátit se domů. Cítí, že pobývat na Engelbergu déle je nebezpečné. Max, který se nečekaně objevil a který se chová divně, je rozhodnut zůstat. Leo mu nechá jejich kabriolet a nastoupí do auta k Vilémovi a Kristín. Richard se blahosklonně rozloučí s Willmerovými. – V noci Colben se svým společníkem Tonym během číhané „na srnečka“ zastřelí Maxe. Na sestřina svůdce měl spadeno i Josef, který vesničany instruoval, aby si na lesní silnici počíhali na jeho vůz. Rozdráždění primitivové však způsobí autonehodu Richardova auta: řidič je na místě mrtev, ale Karle se podaří utéct do lesa. Venkované vůz vyrabují. – Ráno vyčerpanou Karlu objeví zvídavá kostrounka. Ženě nezbývá, než přijmout nový úděl života v drsné přírodě. – Nic netušící Kristín a Vilém se definitivně rozhodnou, že očekávané dítě se bude jmenovat Richard. Spolu s Leem zůstanou trčet před hranicemi v dlouhé frontě šupáckých vozů „domorodců“, cestujících do jejich země. – Bedřich uzavírá vyprávění: „Všichni ti, co nezemřeli, žijí dodnes. Všichni ti, co zemřeli, pak mají v našich srdcích pevné místo.“ -ap-

Hudba

Hudba

Petr Haas (Vaterland – původní symfonická a komorní hudba), Petr Haas (Hudba pro velký buben – původní symfonická a komorní hudba), Petr Haas (Lovecké, krajinářské a jiné signály pro lesní roh, basklarinet a další nástroje – původní symfonická a komorní hudba), Petr Haas (V lesích – píseň), Jan Ponocný (Engelberg), Jan Ponocný (Eichendorf), Jan Ponocný (Venez venez), Jan Ponocný (Mili fois et encore), Roman Zach

Nahrál

Petr Drešer (V lesích – píseň) (akordeon), Studiový orchestr Rudolfa Wiedermanna, Jan Ponocný (Engelberg), DJ Spoonkie (Engelberg), Jan Ponocný (Eichendorf), DJ Spoonkie (Eichendorf), HEYDAY (Venez venez), Jan Ponocný (Venez venez) (kytara a klávesy), Libor Mikoška (Venez venez) (kytara), Tomáš Brožek (Venez venez) (bicí), Václav Vávra (Venez venez) (basa), The TWO EGGS (občasná skupina), Miloš Dvořáček (bicí), Rastislav Uhrík (kontrabas), Barbora Andělová (flétny), Jan Matásek (suzafonne)

Písně

různé skladby a písně

Text písně

Josef Karl Benedikt Freiherr von Eichendorff (V lesích – píseň), Jean Couture (Venez venez), Jean Couture (Mili fois et encore)

Zpívá

Viktor Bytchek (V lesích – píseň), Jean Couture (Venez venez), Ridina Ahmed (Venez venez), Jan Ponocný (Venez venez), Jean Couture (Mili fois et encore), Ridina Ahmed (Mili fois et encore), Irena Kristeková

Produkční údaje

Původní název

Vaterland – lovecký deník

Anglický název

Vaterland - A Hunting Logbook

Pracovní název

Vaterland - Lovecký deník

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

19.08.2004

Technické údaje

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital

Verze

česká