Jan Kaplický: Profil

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Jan Kaplický: A Profile

Minutáž

52

Země původu

Česká republika

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

02.12.2004

Jazyková verze

česká

Režie

Jakub Wagner

Scénář

Eliška Fuchsová, Jakub Wagner

Námět

Eliška Fuchsová, Jakub Wagner

Anotace

Architekt Jan Kaplický (1937 – 2009) odešel do Velké Británie v roce 1968 a brzy si tam získal renomé. Spoluzaložil studio Future Systems (1979), v němž se věnoval vizi architektury budoucnosti. Zkušenosti s kosmickým výzkumem (pracoval také pro NASA), znalosti materiálů a technologií dodnes ovlivňovaly jeho práci. Tvůrce, který od roku 1989 úzce spolupracoval především s Amandou Leveteovou, je autorem například aluminiové budovy obchodního domu v Birminghamu či Media Centra na kriketovém hřišti Lord’s. – Dokument Jan Kaplický: Portrét, který natočil mladý režisér Jakub Wagner, se prostřednictvím tvůrcových útržkovitých výpovědí, ale i jeho úvah z autobiografické knihy Confessions (2002), snaží o plastický medailon a zároveň i o zobecňující úvahu. Ačkoliv film je formálně zdařilý, záměr „pokorných“ tvůrců se střetává s introvertností protagonisty, za nějž tak „mluví“ především jeho dílo, vyznamenané řadou mezinárodních cen. -pp-

Obsah

Jan Kaplický míří ze svého domova na Hillgate Street do kanceláře Future Systems a uvažuje o budoucnosti. Lidé zcela jistě zůstanou stejní. Přemítá o smyslu architektury. Vše se stále mění a přizpůsobuje novým možnostem. Nové podněty tomuto odvětví přinesl vesmír a kosmický výzkum. – Future Systems: Selfridges Birmingham 2004 (nedávno dokončený obchodní dům). Architekt prý musí často čelit výtkám, že se jeho stavby nehodí do urbanistického komplexu. Hájí moderní umění a pohrdá pseudostyly. On sám se inspiruje například u zvířat. Ve svém londýnském studiu Future Systems předvádí kovové disky, použité jako obklad na Selfridges. Dobře prý odrážejí světlo. – Na přednášce v pražské Národní galerii ukazuje tvůrce „dómy“, jež se často stavějí nad britskými supermarkety. Kopíruje se tak totalitní architektura. Předvádí svůj návrh památníku na Letné, který by rád zasvětil lidem, kteří zahynuli během čtyřiceti let komunistické diktatury. Jde o čtyřicet schodů s černým sklem a s vyrytými jmény obětí. Postěžuje si, že ministerstvo kultury návrh zamítlo a prostor je tak stále „nedotvořen“. – Kaplickému se současné pražské pomníky nelíbí. Například ten na Újezdu se mu zdá moc názorný. Future Systems: Skleněný dům/Glass House Hauer King House – 1995. Future Systems. Dům ve Walesu/House in Wales – 1992. Future Systems: Pontonový most/Ponton Bridge Docklands – 1996 (ukázky interiérů i exteriérů). – Tvůrce vzpomíná na své rodiče. Otec, výtvarník Josef Kaplický, jej nepřímo přivedl k architektuře. Maminka se zase zabývala kresbou rostlin. Architekt vypráví, jak se chtěl vždy věnovat výtvarnému umění. – Jan Kaplický: Rampa pro Jaroslava Dietla - 1965. Jan Kaplický: Dům pro Františka Dvořáka – 1967 (rané české projekty). – Kaplický zdůrazňuje, že jej na studiích nikdo o moderní architektuře neučil. Vždy se probíraly jen klasické směry. Třicátá léta mu z hlediska designu připadají modernější než dnešní výtvory. Nemůže se třeba smířit s novými pražskými lavičkami. – Architekt si prohlíží zpustošený Petřín. Kategoricky odmítá historizující styly. – V Technickém muzeu, kam kdysi chodíval každou volnou chvíli, si tvůrce se zaujetím prohlíží modely strojů. – Vzpomíná na válečné dětství. Ve škole byl tehdy protiletecký kryt. – K ukázce z filmu Jindřicha Poláka Nebeští letci, kde Kaplický hrál vedlejší roli anglického pilota, dodává, že si ho prý filmaři všimli v pražské kavárně. Vzápětí konstatuje, že to vlastně všechno zařídila maminka, která pracovala u filmu. – Londýn se Kaplickému zdá zajímavý spíše tím, co se zde děje, než tím, jak vypadá. A vzpomíná na nelehké emigrantské začátky a na obtížný kontakt s kolegy z oboru. Naštěstí měl s sebou ukázky své práce, což jej zachránilo. – Profesní partnerka Amanda Leveteová, s níž architekt spolupracuje od roku 1989, vypráví, jak mu pomohla nahoru. – Kaplický se věnuje také fotografování. – Budova podle něj musí mít sexuální náboj. – Tvůrce říká, že on sám nepoužívá žádné zvláštní moderní materiály. Není prý důležité, co použijete, ale jak to použijete. – Future Systems: Natwest Media Centre Paddington – 1994 (tiskové centrum na kriketovém hřišti Lord’s). – Na závěr proslulý architekt přemítá nad smyslem své práce a nad krásou, která málokoho zajímá. V Čechách prý jeho dílo vůbec neuznávají. – I přesto, že se mu lidé vysmívají, zůstává nevyléčitelným romantikem. Miluje ženy, syna, brandy, víno a Paříž. Je šťastný, že vidí to, co ostatní nevidí. -pp-

Poznámka

Jako rok copyrightu se uvádí rok 2005, premiéra však proběhla již 2. prosince 2004.

Bonusy: Jiný pohled; TV spoty; fotogalerie; přehled staveb.

Komentář

Účinkují

Amanda Leveteová

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Eliška Fuchsová, Jakub Wagner

Autor komentáře

Jan Kaplický

Technický scénář

Eliška Fuchsová, Jakub Wagner

Dramaturgie

Jan Gogola ml., Alena Müllerová (šéfdramaturgyně)

Výtvarník

Tomáš Machek

Návrhy titulků

Tomáš Machek

Producent

Eliška Fuchsová, Michal Reitler (šéfproducent ČT)

Vedoucí výroby

Martin Hůlovec

Zástupce vedoucího výroby

Mikuláš Roller

Vedoucí produkce

Martin Hůlovec, Radmila Haertlová (ČT)

Spolupráce

Alžběta Jungrová (fotografka), Miroslav Janek (kreativní konzultant), Jan Mikulka (kreativní konzultant), Vratislav Hlavatý (kreativní konzultant), Denisa Wagnerová (kreativní konzultant), Ester Miluničová (kreativní konzultant)

Hudba

Písně

Proč nemohu spát, Jsi jak dlouhý most, Ballad in Paris, různé skladby

Hudba k písni

Jaroslav Ježek (Proč nemohu spát), Karel Mareš (Jsi jak dlouhý most), Alvik (Ballad in Paris)

Text písně

Jan Werich (Proč nemohu spát), Jiří Voskovec (Proč nemohu spát), Rostislav Černý (Jsi jak dlouhý most), Alvik (Ballad in Paris)

Zpívá

Jan Werich (Proč nemohu spát), Jiří Voskovec (Proč nemohu spát), Alvik (Ballad in Paris)

Produkční údaje

Původní název

Jan Kaplický: Profil

Anglický název

Jan Kaplický: A Profile

Pracovní název

Vyznání, Confessions Jan Kaplický

Copyright

2004

Rok výroby

2004

Premiéra

02.12.2004

Distribuční slogan

Filmový portrét zakladatele londýnského architektonického studia Future Systems.

Výrobce

SIMPLY CINEMA spol. s r. o., Česká televize, Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání (Česká televize), Sipral a. s.

Technické údaje

Barva

colour

Verze

česká

Titulky

anglické, české