Don Gio

Země původu

Československo

Copyright

1992

Rok výroby

1992

Premiéra

5. 11. 1992

Minutáž

96 min

Režie

Šimon Caban, Michal Caban

Kategorie

film

Žánr

podobenství

Typologie

hranýdlouhometrážní

Originální název

Don Gio

Český název

Don Gio

Anglický název

Don Gio

Anotace

Děj filmu bratrů Šimona a Michala Cabanových Don Gio je slovy prakticky nevyjádřitelný. Na pozadí společenské situace začátku 90. let v Československu se tu spojují dva mýty – mozartovský a donjuanovský. Klasické dobrodružství sevillského svůdce se prolíná s příběhem Režiséra, který se u příležitosti mozartovských oslav snaží o nové pojetí proslulé opery Don Giovanni. Protipólem postavy idealistického Režiséra, obdivujícího Mozarta pro jeho geniální dílo, je Ředitel divadla, vnímající slavného skladatele jako zboží. Don Gio, hlavní postava filmu, je hereckým představitelem a současně vtělením Dona Juana, muže posedlého zlem i vášnivou a nespoutanou touhou po svobodě. Dona Gia fascinují především temné stránky Mozartovy osobnosti, zajímá ho více proces tvorby a bytost génia, než nesmrtelné dílo a oprašovaná busta. V jeho postavě se mísí tvůrčí duše s láskou k penězům, zlo s vnitřní velikostí a nenapodobitelností. A peklo, kam je nakonec odveden komturem, má podobu bohatství a zavržení umění a tvorby, podobu odporného kabaretu pro zbohatlíky. – Díky choreografické zkušenosti bratří Cabanů a vynikající kameře Martina Duby je film především velikým baletem obrazu a barev na pozadí Mozartovy hudby. Jednotlivé scény se prolínají bez ostrých předělů v jednolitý celek, scéna z opery se mění v realitu a naopak, postavy se zdvojují a proměňují. – Film Don Gio je (i díky deklamovaným dialogům) proklamativní úvahou na téma morálky, peněz a umění. Je také první skutečnou (a nemoralizující) reflexí stavu československé společnosti po roce 1989. Stylizovanost, užívání citací, přiznaná umělost a studiovou dělaly ve své době z filmu spolu s některými motivy (televizní médium, užití titulků v obraze, reklamní a klipové postupy a tak dále) první důsledný manifest české mutace postmoderny, k níž mladí filmaři podobné krevní skupiny (Tomáš Vorel, Ondřej Trojan) už nějaký čas směřovali. -oz-

Obsah

"Na pozadí současné společenské situace se dobrodružství známého svůdce prolíná s příběhem Režiséra, který se u příležitosti mozartovských oslav snaží o nové pojetí proslulé opery Don Giovanni. Protipólem postavy Režiséra, obdivujícího Mozarta pro jeho geniální dílo, je Ředitel divadla, který vnímá slavného skladatele jako zboží. Don Gio, hlavní postava filmu, je hereckým představitelem a současně vtělením Dona Juana a také tím, kdo platí inscenaci. Je posedlý zlem i vášnivou a nespoutanou touhou po svobodě. Fascinují ho především temné stránky Mozartovy osobnosti, zajímá ho víc proces tvorby a bytost génia, než jeho nesmrtelné dílo." (Podle FP č.11, 1992, str.9). Na tiskové konferenci k nové inscenaci mluví Gio a Režisér o umění a pohledech na pravdu, dobro a zlo. Před vraty divadla vykládá Ředitel novinářům o byznysu a o nemravnosti Mozartových současníků. Tiskovka je násilně přerušena vpádem komtura. Don Gio pobízen Leporellem, přijme komturovu nabízenou ruku a tím propadne peklu. Peklo má podobu odpudivého kabaretu a herny. - První reflexe stavu československé společnosti po roce 1989. Formální stránkou je film prvním důsledným manifestem české mutace postmoderny.

Více →