O světle

Život prvních lidí byl ve znamení neustálého boje s krutou přírodou. Významnou výhodu člověk získal, když objevil oheň. Až s jeho teplem a světlem se chladné jeskyně proměnily ve skutečné příbytky. Brzy se lidé naučili vyrábět smolné louče. Myšlenka zapálit místo smůly tuk byla prvním krokem k primitivnímu kahanu. Vynález knotu umožnil rozšíření olejových lamp, které se používaly ve starověkém Řecku a Římě. Staletí plynula a přišel středověk s objevem svíčky. Ulice však nadále zůstaly temnými a nebezpečnými. Na dlouhou dobu jediným typem veřejného osvětlení byly koše s hořící smůlou. Trvalo dalších dvě stě let, než došlo k vynálezu petrolejové lampy. Její cena ale nutila chudší obyvatelstvo stále spoléhat na svíčky či olejové lampy. Nejinak tomu bylo u svítiplynu. V polovině devatenáctého století se objevilo první elektrické svítidlo, oblouková lampa. Její nedostatky, zejména problém nestejnoměrného uhořívání uhlíků, vyřešil ruský vynálezce Pavel Nikolajevič Jabločkov. Na Světové výstavě roku 1878 si jeho práce povšiml český technik a konstruktér František Křižík, který obloukovou lampu vylepšil o elektromagnet. Jeho vynález se brzy rozšířil do celého světa. Přesto budoucnost patřila jinému svítidlu, a sice žárovce Thomase Alvy Edisona. Elektrické světlo zlevnilo a stalo se dostupným pro všechny. Poslední krok v dějinách osvětlení prozatím představovala výbojka, která nejlépe simuluje přirozené denní světlo.