Husí kůže – Zimomriavky

politický, dokument

Typologie

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

Velvet Divorce

Minutáž

78 min

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

01.05.2014

Režie

Martin Hanzlíček

Anotace

Film Husí kůže – Zimomriavky o genezi rozpadu Československa v roce 1992 natočil dokumentarista Martin Hanzlíček podle scénáře slovenského sociologa a publicisty Fedora Gála. Formou střihového dokumentu ukazuje klíčové události v letech 1990 až 1992, tedy od Sametové revoluce po rozpad ČSFR (Česká republika a Slovenská republika vznikly 1.1.1993). Režisér archivní materiál doplnil o svůj osobní komentář a o tehdejší názory předních publicistů. Vložil do něj i nové pasáže, v nichž pamětníkům z nejrůznějších míst promítl dobové materiály a nechal je vzpomínat. Dalším ozvláštněním je pohled dnešních středoškoláků a jejich rodičů, jak jej zachytili sami studenti zapůjčenými kamerami. Děj je rozdělen do „obrazů“, klíčové momenty a podstatné části výroků jsou zvýrazněny v podtitulcích. – Snímek s odstupem téměř čtvrtstoletí odhaluje, jak přesně probíhal proces dělení státu a které osobnosti „tahaly za provázky“. Sleduje také, jak se vyvíjely vztahy mezi Čechy a Slováky, a to jak na úrovni nejvyšších politických činitelů, tak v každodenním životě obyčejných lidí. Dílo vznikalo tři roky, tvůrci pracovali s rozsáhlým archivem České televize. -dh-

Obsah

V listopadu 1989 se občané ČSSR postavili diktátu, následovala euforická doba Sametové revoluce. Nový prezident Václav Havel v lednu 1990 ve Federálním shromáždění vystupoval jinak než jeho předchůdci. – Obraz první. O pomlčce a Dědově míse. Leden–duben 1990. Když prezident Havel neúspěsně navrhl názvy Česká republika a Slovenská republika a společný Československá republika, upozornil na živé téma nebezpečí rozvratu republiky. – V Bratislavě při demonstracích kvůli výměně předsedy Slovenské národní rady došlo k projevům nacionalismu. Vznikl požadavek na název s pomlčkou: Federace Česko-Slovensko, což Češi považovali za netaktnost, připomínalo to pomnichovské události. – Slováci žili vždy ve stínu Čechů, děti se musely učit českou báseň Dědova mísa. Češi to příliš nevnímali. – Probíhaly debaty o formě spolužití národů. Bylo také třeba provést změny v legislativě. Poslanci se usnesli na variantách názvu Československá federativní republika a Česko-slovenská federatívna republika. Vyvolalo to demonstrace a zazněl požadavek na vyhlášení samostatného slovenského státu. Pomlčka vyvolala strach ze skončení československé sounáležitosti, odsoudil ji i publicista Ludvík Vaculík. – Vznikl nový název Česká a Slovenská federativní republika. O Moravě se nemluvilo vůbec. – Obraz druhý. O míjení a futbalovej lopte. Červen–září 1990. Hnutí Veřejnost proti násilí (VPN) hledalo novou podobu federace. Občanské fórum (OF), jež vyhrálo první svobodné volby, se tím nezabývalo. – Slováci měli už jednou samostatnost ve Slovenském státě. Jeho prezident a válečný zločinec Tiso dostal nyní pamětní desku. – Režisér rozdá kamery studentům gymnázia v Uherském Hradišti, aby v rodinách natočili osobní vzpomínky na Československo a jeho rozpad. – Obraz třetí. O porcování státu a harantech na písku. Srpen–prosinec 1990. V létě, kdy byl prezident na dovolené, se tajně sešli zástupci vlád. – Slováci si v Čechách vydělali víc než doma. Publicista Vaculík předpověděl, že touha Slováků po osvobození zesílí. Slováci v čele s Vladimírem Mečiarem chtěli, aby kompetence ve všech oblastech postupně přešly z federální vlády na republikové. Přetahování bylo dětinské. Podle premiéra Pitharta byla jediným řešením dohoda. Slováci si jednostranně zřídili Ministerstvo mezinárodních vztahů. – Obyčejní lidé tehdy řešili jiné problémy než politici. Mečiar jednal tvrdě, což mělo vliv na život v celé republice. – Díky Václavu Klausovi byly schváleny vyrovnané rozpočty pro Čechy i Slovensko, a stát tak mohl vstoupit do mezinárodních finančních institucí. – Čeští politici si problémy nepřiznávali. Tlak vyvíjela mimopolitická nacionální hnutí, čehož využíval Mečiar. – Federální ministr hospodářství Vladimír Dlouhý se divil tendencím stát dělit, Evropa totiž směřovala k integraci. Hnutí VPN podpořilo rozdělení a Slováci dali Čechům ultimátum. Řadoví občané Slovenska se od Mečiara spíše distancovali, tisk varoval před jeho praktikami. – Po ústupcích byl schválen zákon o kompetencích národních vlád. – Filmaři rozdají kamery studentům gymnázia v Žiaru nad Hronom. Podle jejich rodičů rozdělení republiky přineslo i pozitiva. – Obraz čtvrtý. O jazyku a zimomriavkách. Květen–listopad 1990. Slováci požadovali ustanovit za úřední řeč slovenštinu, situaci komplikovaly i národnostní menšiny. – Průběh návštěvy George Bushe v den výročí Sametové revoluce v Praze narušili republikáni v čele s Miroslavem Sládkem, podobné projevy byly i na Slovensku. – Před kamerou vzpomínají rodiče studentů z Košic. – Obraz pátý. O státní smlouvě a dobré vůli. Únor–září 1991. Politici řešili státoprávní uspořádání, místopředseda Slovenské národní rady Ján Čarnogurský ho chtěl znovu definovat státní smlouvou mezi republikami. Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová upozornila, že ji mohou uzavřít jen dva suverénní státy, jimiž Česko ani Slovensko nebyly. Slováci se necítili být ve svém státě, nerespektovali proto zákony. – Matice slovenská, podpořená lidmi, chtěla přijetí deklarace o státní svrchovanosti Slovenské republiky. Slováci znovu požadovali změny státní smlouvy. Veřejnost ovládly revoluční nálady a zfanatizovaní vůdci, pro slovenské nacionalisty byl společný stát nepřijatelný. – Občanské fórum se rozpadlo na Občanské hnutí a Občanskou demokratickou stranu, z VPN se odštěpilo Mečiarovo HZDS. Koalice ve federaci byla oslabena. – Politici stále řešili státní smlouvu. Shodli se, že soužití ve společném státě smysl má, ale Slovenská národní rada (SNR) následně začala projednávat návrh ústavy samostatného státu. Havel na Slovensku čelil kritice, že Češi kdysi zavedli komunistickou totalitu, ale s nadhledem se jí ubránil. – Vypukla privatizace podniků. Na Slovensku byla špatná hospodářská situace. – Studenti v Pardubicích mají Československo spojené se socialismem. Jejich rodiče litují rozpadů česko-slovenských rodin. – Obraz šestý. O slušnosti a jednoduché otázce. Říjen–prosinec 1991. V Bratislavě se při výročí vzniku ČSR držela hladovka za samostatné Slovensko, lidé tu na české politiky házeli vajíčka, rozhořčený dav uklidnil až Havel vyhlášením dvou minut ticha za oběti bojů. Jinde se událost slavila. – Politici jednali neformálně na Havlově chalupě. Slováci neuměli odpovědět na přímou otázku, zda chtějí společný stát. Česká strana ho zachovat chtěla. – Podle politika Františka Mikloška měli Slováci pocit, že neparticipují dost na dění ve společném státě. Lidé podpořili prezidentův návrh na referendum, jež však neumožňovala parlamentní demokracie. – Obraz sedmý. O vášni bez rozumu. Červen–červenec 1992. Volby vyhrály v Čechách ODS a na Slovensku HZDS, které mělo v programu požadavek samostatnosti, což strhlo lavinu. Svět myslel, že na Slovensku získali podporu nacionalisté a bývalí komunisté. Mečiar odmítl Havlovu prezidentskou kandidaturu na druhé volební období. Sílily hlasy po samostatnosti. Pamětníci soudí, že rozpad domluvili politici. Do parlamentu byl zvolen extrémní nacionalista Miroslav Sládek. – Obraz osmý. O inej ceste a autě pod švestkou. Červenec–prosinec 1992. Na Slovensku zavládla protičeská nálada. Otcem myšlenky samostatného státu byl Ján Čarnogurský. Některé postoje a názory připomínaly fašismus. Slovenská národní rada vyhlásila na základě deklarace svrchovanost Slovenské republiky jako základ suverénního státu. Pro Slováky to byla „očista národa“, Češi již také chtěli rozdělení. – Hlavními aktéry rozpadu byli Klaus a Mečiar. Havel, jehož referendum se neuskutečnilo, v den schválení deklarace abdikoval na prezidentský úřad. Byl schválen zákon o zrušení federace a 1.1.1993 vznikly dva nové státy. Staré problémy národnostních menšin zůstaly, vyvstaly také nové otázky. – Sedmdesátiletá společná minulost zabránila extrémním krokům v celém procesu rozdělení. – Podle průzkumů chtělo samostatný stát v průběhu let 1990–1992 jen deset až dvacet procent Slováků. -dh-

Komentář

Účinkují

obyvatelé České a Slovenské republiky

Brno, Horní Blatná, Ružomberok, Strání, Šonov, Závažná Poruba, Martin, Liptovský Mikuláš

studenti středních škol

Uherské Hradiště, Žiar nad Hronom, Pardubice, Košice

Martin Droppa

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Fedor Gál

Výkonná produkce

Robert Riedl

Producent

Jarmila Poláková (Film a Sociologie), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Vedoucí produkce

Jan Krása, Jindřich Bareš (ČT)

Odborný poradce

Fedor Gál, Jiří Suk

Hudba

Písně

různé skladby a písně

Produkční údaje

Původní název

Husí kůže – Zimomriavky

Anglický název

Velvet Divorce

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

politický, dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

01.05.2014

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Dvacet jedna let po Sametovém rozvodu.

Výrobce

Film a Sociologie, Česká televize (koprodukce), CinemArt (koprodukce)

Distribuce

CinemArt

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

78 min