Je nám spolu dobře

Čech uprostřed rozložitého novodobého města Čínsko-Česka, o jehož přerod a rozvoj se zasloužilo „přátelství národů“, vyjmenovává zdejší stavby s názvem Družba. – Archivní záběry dokumentují navázání „bratrství“ mezi obyvateli středočeské obce Vinařice a statku nedaleko Pekingu, kam české JZD věnovalo traktor Zetor 25K. – Tomáš Václav František Jirsák Havran obhlíží družební město v Číně, do něhož se chystá i s rodinou přesídlit. Bude zde učit češtinu na zemědělské univerzitě a zároveň působit jako expert ve výboru pro výstavbu nové části města, místní Prahy. – Kvůli složitému papírování rodina nestihne odjet dle plánu a očekávaný třetí potomek se narodí ještě v Čechách. Jirsákova manželka Zuzana má o budoucnosti v Číně pouze nejasné představy; prostě následuje manžela. Rodina si v mnohém pohorší, přesto se příležitosti nevzdává. Otec doufá v pozitivní vliv nového prostředí především na výchovu dětí. – Při odchodu z porodnice dostane Zuzana klíč od čínského bytu. Manželé si s dětmi užívají poslední dny před odjezdem. – V novém domově uvítá rodinu delegace a dělobuchová show; rámus prý zahání zlé duchy. – Čech věnuje první přednášku informacím o sobě, ženě a dětech. K misi v Číně přistupuje zodpovědně, považuje se za vyslance životního stylu a „mravů“ západní Evropy. – V rámci družby poslalo Československo v roce 1956 do oblasti šest set sedmdesát zemědělských strojů, a mechaniky k jejich údržbě. Úzkou spolupráci připomíná realistický budovatelský pomník. – Přátelský pakt byl mezi Vinařicemi a tehdejším čínským statkem Tiang-Kuo-Čchuan uzavřen v roce 1953. Čínští zemědělci opakovaně navštívili středočeskou obec. Její současní obyvatelé vzpomínají, jak si pro štědré dary z Číny chodili na zámek do místnosti Československo-čínského přátelství. K zinscenované družbě přistupovali srdečně a opomíjeli ideologický podtext. – Pro Jirsáka s rodinou uspořádají Číňané uvítací slavnost. – Na hranici města, kde osmiproudová silnice končí v polích, Jirsák obhlíží stavbu místní Prahy, nového města, které má kopírovat skvosty české metropole, nabízet české produkty a předávat české zvyklosti. – Rodina se adaptuje na poměry. Studenti, kteří mají češtinu jako povinnou součást studia, se potýkají s těžkou gramatikou a se složitou výslovností. – Po třech měsících. Město je sužováno znečištěním z nedalekých chemiček. Jirsákovi oceňují místní stravu, ale nechápou, proč po slavnostech nedojedené lahůdky hostitelé vyhazují. – Starší obyvatelé vzpomínají na namáhavé obdělávání půdy bez strojů. – Po šesti měsících. Jirsák navštíví stálou výstavu fotografií Rozvoj družby. – Předseda, který do regionu Jirsáka povolal, zemřel. Na hřbitově, připomínajícím spíše skládku, Čech u hrobu slibuje, že se pokusí dokončit společně započaté dílo. – Zuzana teskní po domově. Velmi ji znepokojuje všudypřítomné zamoření ovzduší. K narozeninám dostane valchu na předpírání; pračky tu perou špatně a pouze ve studené vodě. Ve volných chvílích rodina podniká průzkumné cesty do nevábného okolí. – Obyvatelé stále obdivně vzpomínají na vůdce Mao Ce-tunga. – Katolík „v dobré víře a z lásky“ děti i ženu drží zkrátka. V křesťanské modlitebně mu Číňané vzdávají hold. – Po devíti měsících. Stavba Prahy vypadá opuštěně, ale pokračuje. Manželé sledují výjimečnou vycházku dětí mimo areál školky. Řeší, zda zůstanou další rok. Drsné podmínky jim nevadí, ale žena má obavy o zdraví. Oblíbili si výlety k moři do nákladního přístavu. – Postupující betonová stavba kopíruje rysy pražských domů. – Vinařičtí vzpomínají na předky, kteří se podíleli na družbě. – Čínské město navštíví současný starosta Vinařic a prohlídne si rozestavěnou Prahu mezi poli. Z nedýchatelného prostředí má šok. – Rodina intenzivně řeší další budoucnost v Číně. Děti jsou stále častěji nemocné. Zuzana očekává od blížících se dvouměsíčních prázdnin v Čechách úlevu. Hned po příjezdu do vlasti pookřeje. – Po dvou letech. Jirsák s rodinou i nadále pobývá v Číně. Budovaná čtvrť roste… -kk-