Magický hlas rebelky

Populární Marta Kubišová se skladatelem a pianistou Petrem Maláskem hodnotí zvláštní zabarvení svého hlasu, jehož nedokonalosti byly a jsou její „předností“. Milan Hein, Václav Neckář a Jiří Černý se nezávisle shodují, že je to hlas od Boha, kterým převálcovala konkurenci. – Hein uvádí v divadle Ungelt, které založil mj. s úmyslem poskytnout zpěvačce po listopadovém comebacku domovskou scénu, recitál S nebývalou ochotou. Jsou blízcí přátelé. – Marta od narození žila v Českých Budějovicích. Odtud se v padesátých letech rodina odstěhovala do Poděbrad. Otec, vyhledávaný internista, musel ukončit praxi a byl dokonce uvězněn. Matka pak myla nádobí na kolonádě a Marta pracovala ve sklárnách. Po opakovaných neúspěšných pokusech získat doporučení k vysokoškolskému studiu dala výpověď a díky znalosti šlágrů z vysílání Rádia Luxemburg suverénně absolvovala konkurz u Bohuslava Ondráčka do Stop divadla v Pardubicích. Odtud přešla do plzeňského divadla Alfa, po roce pak podepsala smlouvu v pražském Rokoku. – Jiří Černý konstatuje, že Marta přišla v polovině šedesátých let ve správnou chvíli do správného města. Z Rokoka odešla s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou s cílem nastudovat muzikál. Dobře načasovaný projekt Bobana Ondráčka vynesl hlasově kompatibilnímu triu Golden Kids patnáct měsíců hvězdné slávy. – Marta vzpomíná na atmosféru Pražského jara 1968. Trio získalo angažmá v pařížské Olympii. V nepokojích zmítané metropoli měli vzhledem k politické situaci ohlas. – Po návratu obdržela Marta v Bratislavě Zlatou lyru za píseň Cesta. Během srpnové okupace narychlo nazpívala píseň Modlitba pro Martu, připravovanou do televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Skladba se stala hymnou tíživých okamžiků v Československu. – Kubišová s herečkou Ivou Janžurovou si připomínají trapné „nepředání“ talismanu Alexandru Dubčekovi. – Zpěvačka s dcerou Kateřinou probírá fotoalbum, dokumentující klipy hitů z období její slávy. – První manželství Kubišová uzavřela s režisérem Janem Němcem. Oslavy výhry nad sovětskými hokejisty 28.3.1969 ji „neoslepily“, cítila, že se uvolněná atmosféra vytrácí. – Třetí Zlatý slavík (1966, 1968, 1969) byl Kubišové už předán za zavřenými dveřmi. Na základě podvržených pornografických fotek jí vypověděl Pragokoncert spolupráci jako první, ostatní na sebe nenechali dlouho čekat. Vadila funkcionářským manželkám. Stala se obětním beránkem a „zmizela“ uprostřed profesionálního rozletu. Kubišová s Anetou, stejně starou jako ona tehdy, probírá pocity z té doby. – Václav Havel konstatuje, že Marta přišla o dvacet profesionálních let. Tvrdí, že by nebyla schopna zpívat na základě kompromisů, k nimž ji ostatně kdekdo nutil. – „Odsunutá“ Kubišová odmítla krmit telata v JZD. Raději pro družstvo Směr lepila sáčky. Manžel publikoval pod jiným jménem. Přišli o očekávaného potomka, po tragédii odešel Němec sám do Paříže, aby mohl pracovat. – U fotografie věnované ze sympatií Brigitte Bardotovou zdůrazňuje Kubišová, že TV pořad z útulku Chcete mě byl její nápad. – S druhým manželem, otcem Káti, žila v ústraní vesnice Pohled. – Pavel Kohout rekapituluje okolnosti vzniku prohlášení Charta 77. Marta ji podepsala 1.1.1977. U Dany Němcové obě signatářky mluví o počátku stíhání, první obětí výslechů byl profesor Jan Patočka. Na jeho počest Kubišová nazpívala Kohoutův text Modlitba za Jana. – Historik Petr Koura komentuje obsah svazku StB s názvem Chalupnice, vedený od roku 1976, do kterého Kubišová nahlíží poprvé. Nejtvrdšími výslechy prošla jako mluvčí Charty. Podle Havla toto období považovala za své nejzajímavější „angažmá“. – Vlastimil Třešňák se poprvé s Martou setkal na Silvestra na Hrádečku. – Kohout se s Martou shodují, že ve svízelné době potkali řadu báječných lidí. – Jaroslav Hutka ukazuje podomácku natočenou desku Zakázaní zpěváci druhé kultury. Nahrávku propašovali do Švédska hokejisté, kde ji vydali jim naklonění maoisté. – Marta opakovaně odmítala vystěhovat se z republiky. Po třinácti měsících ukončila aktivní působení v Chartě kvůli druhému těhotenství. Po narození dcery žila v Pohledu, konečně měla „něco“ svého. Kmotrem se Kateřině až v jejích čtyřech letech stal Havel, do té doby „seděl“. S otcem Káti, filmovým režisérem Janem Moravcem, se Kubišová rozváděla složitě, vyhrožoval jí, že přijde o dceru. Dle spisu StB byl úkolován, aby ženě znemožňoval politické aktivity. O jeho působení se Marta dozvěděla až mnoho let po rozvodu. – V paranoidní době měla stále v patách sledovače. Na svých postojích si však stála. – Fero Fenič si prosadil hlas Kubišové do filmu Zvláštní bytosti (1990). – 21.11.1989 zpívá Kubišová pro skandující Václavské náměstí pevným hlasem Modlitbu. Vrací se do veřejného a uměleckého života, v roce 1990 zpětně přebere Zlatého slavíka za rok 1970. – Marta se přidá k Anetě, zpívající píseň Mamá. – Dcera Kateřina ve svých deseti letech, během revoluce, zjistila, že máma byla populární zpěvačka; v televizi se opět vysílaly její staré klipy. – Při comebacku pociťovala Kubišová pochybnosti. Dcera ji v restartu podpořila. – Při výročí revoluce 20.11.1999 má před zaplněným Václavákem zpěvačka aplaus. – Kubišová svůj život podřizovala svému přesvědčení a obraně osobní svobody, nechtěla být hrdinka. Po desetiletích dnes zjišťuje, že obsah Modlitby se stále neplní… -kk-