Magický hlas rebelky

hudební, životopisný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

The Magic Voice of a Rebel

Minutáž

90

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

17.07.2014

Režie

Olga Sommerová

Scénář

Olga Sommerová

Námět

Olga Sommerová

Anotace

Po portrétu gymnastky Věry Čáslavské (2012; Věra 68) natočila Olga Sommerová se stejným štábem svůj druhý distribuční celovečerní dokument Magický hlas rebelky o obdobně úctyhodné osobnosti novodobé historie a kultury České republiky, zpěvačce Martě Kubišové (nar. 1.11.1942), s níž se již setkala při práci na televizním triptychu o mluvčích Charty 77. – Životní resumé nonkonformní ženy s nezaměnitelným hlasem a charismatem je koncipováno konvenčně. Rekapitulaci „vzletů a pádů“ populární zpěvačky, signatářky a mluvčí Charty 77, posléze oblíbené „zvířecí ombudsmanky“ (není připomenuto moderování adventních koncertů), ale zvláště interpretky Modlitby pro Martu, díky které se stala symbolem politických událostí a zvratů v bývalém Československu, tvoří vzpomínková pouť rodinnou minulostí, doplněná sekvencemi z televizních pořadů, profesionálními a amatérskými archivními záznamy soukromých, hudebních i společensko-historických událostí. Součástí jsou komentáře kolegů, diskuse s dcerou, shrnutí protirežimní činnosti s přáteli z disentu (ze záznamu Václav Havel; Pavel Kohout), ale i nadbytečné momenty z veřejnosti nepřístupných výběhů v zoo. Značný prostor je věnován dobovým hudebním klipům proslulých šlágrů, pasážím z natáčení filmových scén k muzikálu Touha jménem Einodis o vzdorující hraběnce Sidonii Nádherné, připraveného Milanem Heinem jako jubilejní projekt k Martiným sedmdesátinám. Objevují se zkoušky a ukázky z představení, v němž protagonistce sekunduje Aneta Langerová v roli mladé hraběnky; její sympatie k vážené kolegyni jsou zřejmé z několika zařazených dialogů. – Medailon zaslouženě vyzdvihuje morální stabilitu Kubišové, které bývalý režim zničil tvůrčí dráhu a roky ji pronásledoval. Jasné postoje, odvaha a sounáležitost s disidenty jí pomohly přestát příkoří; jistého zadostiučinění dosáhla noblesním comebackem a uznáním. Ke cti jí přidává, že o úspěch vlastně nikdy neusilovala. – Sommerové se opět podařilo seskupit rozsáhlé a různorodé „archivy“; díky sledovaným hrdinkám mají oba snímky předurčený divácký zájem. – Jako předzvěst premiéry vydal v červnu 2014 Supraphon stejnojmenný soundtrack Marty Kubišové, obsahující speciálně pro dokument složený duet s Anetou Langerovou Život není pes. – O další nepřehlédnutelné dámě-individualistce nedávné historie, manželce Václava Havla, natočil nedávno Miroslav Janek dokumentární životopisnou fresku Olga (2013). -kk-

Obsah

Populární Marta Kubišová se skladatelem a pianistou Petrem Maláskem hodnotí zvláštní zabarvení svého hlasu, jehož nedokonalosti byly a jsou její „předností“. Milan Hein, Václav Neckář a Jiří Černý se nezávisle shodují, že je to hlas od Boha, kterým převálcovala konkurenci. – Hein uvádí v divadle Ungelt, které založil mj. s úmyslem poskytnout zpěvačce po listopadovém comebacku domovskou scénu, recitál S nebývalou ochotou. Jsou blízcí přátelé. – Marta od narození žila v Českých Budějovicích. Odtud se v padesátých letech rodina odstěhovala do Poděbrad. Otec, vyhledávaný internista, musel ukončit praxi a byl dokonce uvězněn. Matka pak myla nádobí na kolonádě a Marta pracovala ve sklárnách. Po opakovaných neúspěšných pokusech získat doporučení k vysokoškolskému studiu dala výpověď a díky znalosti šlágrů z vysílání Rádia Luxemburg suverénně absolvovala konkurz u Bohuslava Ondráčka do Stop divadla v Pardubicích. Odtud přešla do plzeňského divadla Alfa, po roce pak podepsala smlouvu v pražském Rokoku. – Jiří Černý konstatuje, že Marta přišla v polovině šedesátých let ve správnou chvíli do správného města. Z Rokoka odešla s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou s cílem nastudovat muzikál. Dobře načasovaný projekt Bobana Ondráčka vynesl hlasově kompatibilnímu triu Golden Kids patnáct měsíců hvězdné slávy. – Marta vzpomíná na atmosféru Pražského jara 1968. Trio získalo angažmá v pařížské Olympii. V nepokojích zmítané metropoli měli vzhledem k politické situaci ohlas. – Po návratu obdržela Marta v Bratislavě Zlatou lyru za píseň Cesta. Během srpnové okupace narychlo nazpívala píseň Modlitba pro Martu, připravovanou do televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Skladba se stala hymnou tíživých okamžiků v Československu. – Kubišová s herečkou Ivou Janžurovou si připomínají trapné „nepředání“ talismanu Alexandru Dubčekovi. – Zpěvačka s dcerou Kateřinou probírá fotoalbum, dokumentující klipy hitů z období její slávy. – První manželství Kubišová uzavřela s režisérem Janem Němcem. Oslavy výhry nad sovětskými hokejisty 28.3.1969 ji „neoslepily“, cítila, že se uvolněná atmosféra vytrácí. – Třetí Zlatý slavík (1966, 1968, 1969) byl Kubišové už předán za zavřenými dveřmi. Na základě podvržených pornografických fotek jí vypověděl Pragokoncert spolupráci jako první, ostatní na sebe nenechali dlouho čekat. Vadila funkcionářským manželkám. Stala se obětním beránkem a „zmizela“ uprostřed profesionálního rozletu. Kubišová s Anetou, stejně starou jako ona tehdy, probírá pocity z té doby. – Václav Havel konstatuje, že Marta přišla o dvacet profesionálních let. Tvrdí, že by nebyla schopna zpívat na základě kompromisů, k nimž ji ostatně kdekdo nutil. – „Odsunutá“ Kubišová odmítla krmit telata v JZD. Raději pro družstvo Směr lepila sáčky. Manžel publikoval pod jiným jménem. Přišli o očekávaného potomka, po tragédii odešel Němec sám do Paříže, aby mohl pracovat. – U fotografie věnované ze sympatií Brigitte Bardotovou zdůrazňuje Kubišová, že TV pořad z útulku Chcete mě byl její nápad. – S druhým manželem, otcem Káti, žila v ústraní vesnice Pohled. – Pavel Kohout rekapituluje okolnosti vzniku prohlášení Charta 77. Marta ji podepsala 1.1.1977. U Dany Němcové obě signatářky mluví o počátku stíhání, první obětí výslechů byl profesor Jan Patočka. Na jeho počest Kubišová nazpívala Kohoutův text Modlitba za Jana. – Historik Petr Koura komentuje obsah svazku StB s názvem Chalupnice, vedený od roku 1976, do kterého Kubišová nahlíží poprvé. Nejtvrdšími výslechy prošla jako mluvčí Charty. Podle Havla toto období považovala za své nejzajímavější „angažmá“. – Vlastimil Třešňák se poprvé s Martou setkal na Silvestra na Hrádečku. – Kohout se s Martou shodují, že ve svízelné době potkali řadu báječných lidí. – Jaroslav Hutka ukazuje podomácku natočenou desku Zakázaní zpěváci druhé kultury. Nahrávku propašovali do Švédska hokejisté, kde ji vydali jim naklonění maoisté. – Marta opakovaně odmítala vystěhovat se z republiky. Po třinácti měsících ukončila aktivní působení v Chartě kvůli druhému těhotenství. Po narození dcery žila v Pohledu, konečně měla „něco“ svého. Kmotrem se Kateřině až v jejích čtyřech letech stal Havel, do té doby „seděl“. S otcem Káti, filmovým režisérem Janem Moravcem, se Kubišová rozváděla složitě, vyhrožoval jí, že přijde o dceru. Dle spisu StB byl úkolován, aby ženě znemožňoval politické aktivity. O jeho působení se Marta dozvěděla až mnoho let po rozvodu. – V paranoidní době měla stále v patách sledovače. Na svých postojích si však stála. – Fero Fenič si prosadil hlas Kubišové do filmu Zvláštní bytosti (1990). – 21.11.1989 zpívá Kubišová pro skandující Václavské náměstí pevným hlasem Modlitbu. Vrací se do veřejného a uměleckého života, v roce 1990 zpětně přebere Zlatého slavíka za rok 1970. – Marta se přidá k Anetě, zpívající píseň Mamá. – Dcera Kateřina ve svých deseti letech, během revoluce, zjistila, že máma byla populární zpěvačka; v televizi se opět vysílaly její staré klipy. – Při comebacku pociťovala Kubišová pochybnosti. Dcera ji v restartu podpořila. – Při výročí revoluce 20.11.1999 má před zaplněným Václavákem zpěvačka aplaus. – Kubišová svůj život podřizovala svému přesvědčení a obraně osobní svobody, nechtěla být hrdinka. Po desetiletích dnes zjišťuje, že obsah Modlitby se stále neplní… -kk-

Poznámka

Snímek obsahuje výňatek z divadelního muzikálu Touha jménem Einodis (režie Pavel Ondruch, libreto Marta Skarlandtová, hudba Karel Štolba)

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Bohumil Kulínský

Původní filmový námět

Olga Sommerová

Dramaturgie

Hana Stibralová

Výkonná produkce

Robert Riedl (ČT)

Producent

Pavel Berčík (Evolution Films), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Koproducent

Ondřej Zima, Jan Ludvík (Evolution Films)

Produkce

Barbora Dlabajová (Evolution Films)

Vedoucí produkce

Zdeněk Hala (ČT)

Výtvarná spolupráce

Otto Dlabola (fotografie), Bohdan Holomíček (fotografie), Jan Němec (fotografie), Jiří Bednář (fotografie), Ondřej Němec (fotografie), Vojtěch Duchek (fotografie)

Spolupráce

Magdaléna Rajčanová (rešerše filmových archivů)

Hudba

Písně

Život není pes, Bílý stůl, Nepiš dál, Cesta, Proudy, Depeše, Ring-o-ding, Francovka, Hej, pane zajíci!, S nebývalou ochotou, Lampa, Už se léto schovává, Loudá se půlměsíc, Šlechtici, Magdalena, Z proroctví Izaiášova, Mamá, Vyznání, U našeho jezera, Modlitba pro Martu, Tvé jméno Jan – pocta Janu Patočkovi, Nechte zvony znít, Touha jménem Einodis, různé skladby a písně

Hudba k písni

Petr Malásek (Život není pes), Bohuslav Ondráček (Bílý stůl), Ladislav Štaidl (Nepiš dál), Karel Gott (Nepiš dál), Jindřich Brabec (Cesta), Randie Evretts (Proudy), Horace Ott (Proudy), Karel Svoboda (Depeše), Bohuslav Ondráček (Ring-o-ding), Milan Hlavsa (Francovka), Bohuslav Ondráček (Hej, pane zajíci!), John Francis Schroeder (S nebývalou ochotou), Michael Edwin Hawker (S nebývalou ochotou), Bohuslav Ondráček (Lampa), William Wylie Macpherson Martin (Už se léto schovává), Philip Michael Coulter (Už se léto schovává), Jean Gaston Renard (Loudá se půlměsíc), Angelo Michajlov (Šlechtici), Ferrero Rafael Jimenez (Magdalena), Jiří Blis (Z proroctví Izaiášova), Sonny Bono (Mamá), Karel Štolba (Vyznání), Jaroslav Hutka (U našeho jezera), Jindřich Brabec (Modlitba pro Martu), neznámý autor (Tvé jméno Jan – pocta Janu Patočkovi), Karel Svoboda (Nechte zvony znít), Karel Štolba (Touha jménem Einodis)

Text písně

Václav Kopta (Život není pes), Eduard Krečmar (Bílý stůl), Rostislav Černý (Nepiš dál), Petr Rada (Cesta), Zdeněk Rytíř (Proudy), Ivo Rožek (Depeše), Zdeněk Rytíř (Ring-o-ding), Endre Bondy (Francovka), Jan Schneider (Hej, pane zajíci!), Eduard Krečmar (S nebývalou ochotou), Pavel Vrba (Lampa), Eduard Krečmar (Už se léto schovává), Jiří Štaidl (Loudá se půlměsíc), Rostislav Černý (Loudá se půlměsíc), Eduard Krečmar (Šlechtici), Jan Schneider (Magdalena), liturgický text (Z proroctví Izaiášova), Eduard Krečmar (Mamá), Marta Skarlandtová (Vyznání), lidová píseň (U našeho jezera), Petr Rada (Modlitba pro Martu), Pavel Kohout (Tvé jméno Jan – pocta Janu Patočkovi), Zdeněk Rytíř (Nechte zvony znít), Marta Skarlandtová (Touha jménem Einodis) (/libreto/)

Zpívá

Marta Kubišová (Život není pes), Aneta Langerová (Život není pes), Marta Kubišová (Bílý stůl), Sbor Lubomíra Pánka (Bílý stůl), Marta Kubišová (Nepiš dál), Sbor divadla Apollo (Nepiš dál), Marta Kubišová (Cesta), Sbor Lubomíra Pánka (Cesta), Marta Kubišová (Proudy), Marta Kubišová (Depeše), Marta Kubišová (Ring-o-ding), The Plastic People of the Universe (Francovka), Marta Kubišová (Hej, pane zajíci!), Helena Vondráčková (Hej, pane zajíci!), Václav Neckář (Hej, pane zajíci!), Marta Kubišová (S nebývalou ochotou), Marta Kubišová (Lampa), Marta Kubišová (Už se léto schovává), Marta Kubišová (Loudá se půlměsíc), Sbor Jiřího Linhy (Loudá se půlměsíc), Marta Kubišová (Šlechtici), Helena Vondráčková (Šlechtici), Václav Neckář (Šlechtici), Marta Kubišová (Magdalena), Sbor Lubomíra Pánka (Magdalena), Marta Kubišová (Z proroctví Izaiášova), Marta Kubišová (Mamá), Dětský sbor Čs. rozhlasu (Mamá), Marta Kubišová (Vyznání), Marta Kubišová (U našeho jezera), Marta Kubišová (Modlitba pro Martu), Marta Kubišová (Tvé jméno Jan – pocta Janu Patočkovi), Marta Kubišová (Nechte zvony znít), Duo Irena a Olga (Nechte zvony znít)

Produkční údaje

Původní název

Magický hlas rebelky

Anglický název

The Magic Voice of a Rebel

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

17.07.2014

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Životní příběh zpěvačky a signatářky Charty 77 Marty Kubišové.

Výrobce

Evolution Films, s.r.o., Česká televize, Dadja Altenburg-Kohl (koprodukce), Nadace Crocodille (koprodukce), Bagaterie Boulevard (koprodukce)

S podporou

Státní fond kinematografie Česká republika, Agrofert (distribuce)

Distribuce

A-Company Czech

Technické údaje

Formát

16:9

Barva

colour

Ocenění

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Olga Sommerová

Nominace

Akce: 5. ročník, CENY ČESKÉ FILMOVÉ KRITIKY 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Olga Sommerová

Vítěz

Festival: 16. mezinárodní festival dokumentárních filmů JEDEN SVĚT

2014
Bratislava / Slovensko
Cena diváků
Olga Sommerová

Vítěz

Festival: 49. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

2014
Karlovy Vary / Česká republika
Divácká cena deníku Právo
Olga Sommerová