Ztracen 45

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2013—2014

Premiéra

11. 9. 2014

Minutáž

64 min

Kategorie

film

Žánr

životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Ztracen 45

Český název

Ztracen 45

Anglický název

Missing 45

Souběžný název

Ztracen 1945

Pracovní název

Jarmiliny deníky

Anotace

Scenárista a režisér Josef Císařovský patří k solitérním českým dokumentaristům a jeho spirituálně laděné snímky se vymykají běžnému pojetí dokumentárního filmu. Své výlučné postavení potvrzuje i hraným dokumentem Ztracen 45, zabývajícím se pátráním Jarmily Čapkové (1889–1962) po jejím muži, slavném malíři Josefu Čapkovi (1887–1945), jehož smrt v koncentračním táboře Bergen-Belsen v dubnu 1945 nebyla tehdy definitivně potvrzena. Žena se hned v červnu na základě svědectví, že manžel byl spatřen ještě tři dny po konci války, vydala v červnu 1945 bezvýsledně do Německa. Druhou cestu podnikla koncem roku 1947, kdy po Čapkovi marně pátrala v severním Německu v různých nemocnicích a ústavech. Druhou rovinu filmu tvoří Jarmiliny deníkové vzpomínky na vztah s Josefem, v nichž se odkrývá příběh velké lásky, jež se ve stále více odcizeném soužití mění až v nenávist, aby se posléze proměnila opět v pevnou, bohužel už nenaplněnou citovou vazbu. Jarmila si postupně uvědomuje, jak moc svého muže milovala a jak si vlivem svých povah i prostředí nedokázali vyjít vzájemně vstříc. Podobný proces prožil podle dopisů z koncentráku i Josef. – Snímek je uvozen „náladotvornými“ záběry sychravé krajiny, řeky či moře. Leitmotivem se stávají i obrazy ohně (Britové po osvobození lágr Bergen-Belsen spálili, Jarmila podle mužova přání hodila do kamen řadu jeho nedodělaných rozřezaných obrazů i vlastní knihu). Prostřednictvím postavy Jarmily, ztělesněné Taťjanou Medveckou, tvůrce zachycuje její putování rozvráceným Německem, zatímco režisérova dcera Anna Císařovská představuje mladou Jarmilu, prožívající po boku milovaného muže chvíle štěstí i zoufalství. V několika sekvencích se zjevuje i Josef Čapek v podání Alexandra Rašilova. – Na okolnosti z minulosti vzpomíná i zeť Čapkových, uznávaný pediatr Jaroslav Dostál (nar. 1923), který se bohužel nedožil premiéry (zemřel 31.5.2014). Promlouvají i lidé z německého Kroppu, kde Jarmila muže hledala. Značný prostor dostávají texty z deníků a vzpomínek. Další leitmotiv tvoří Josefovy obrazy, součástí je též 3-D animace podle fotografií britských letců, zachycující poválečnou zkázu Německa. Unikátní jsou použité dobové fotografie z Německa. – Sugestivní emotivní dílo má kromě historické hodnoty i estetické kvality, jež se s žánrem dokumentu pojí jen zřídkakdy... -tbk-

Obsah

Starý pamětník (zeť Josefa a Jarmily Čapkových a manžel jejich dcery Aleny Čapkové, MUDr. Jaroslav Dostál) vzpomíná v Josefově ateliéru ve vinohradské vile, že známý malíř často maloval námořníky z touhy po cizině. – Josef Čapek byl zatčen gestapem v roce 1939 a celou válku strávil v koncentračních táborech. V dubnu 1945 zemřel v lágru Bergen-Belsen, který byl osvobozen Brity a brzy poté spálen. Podle svědectví E.F. Buriana z druhé ruky, jež jeho zdroj, tlumočník Britů, potvrdil, byl však Josef spatřen živý ještě tři dny po skončení války. – Čapkova žena Jarmila se podle svých deníkových záznamů trýznila kvůli tomu, že v letech soužití nedokázala dát muži najevo lásku, kterou k němu cítila. Vzpomíná na dobu mládí. Dostala od Josefa obdivný dopis podepsaný XYZ a odpověděla na něj v inzerátu. Začali se setkávat v roce 1910. Josef však záhy odjel do Paříže. V únoru 1914 se zaslíbili a v roce 1919 se vzali... – Vzhledem k tomu, že neexistovalo oficiální potvrzení Čapkovy smrti, vydá se ho Jarmila hledat. Již v červnu 1945 vyrazí autem generála Sameše do Německa. Když zjistí, že tábor Bergen-Belsen byl vypálen, vrací se zpět s nepořízenou. – Po svatbě žili manželé v Říční ulici. V roce 1923 se jim narodila dcera Alena. Rodina se přestěhovala do nově postavené vily, což byla podle Jarmily chyba. Soužití s Josefovým bratrem Karlem tam nebylo idylické. Josef, jemuž se v rodině říkalo Peča, byl ponořen do své práce buď v ateliéru nebo na zahradě. Se ženou si celý život vykali. Jarmila se v novém domově cítila stále více osamělá. Manželé se v průběhu let vzájemně odcizili. Josef však z koncentráku psal, jak lituje toho, že svou lásku k manželce nedával dostatečně najevo. – V roce 1946 přišla další zpráva, že kdosi Josefa v Německu viděl. Jarmila navštívila jasnovidku, která také zmiňovala, že muž je naživu. „Viděla“ ho prý v jakémsi vězení či v nemocnici. – Jarmila vzpomíná, jak jí vadil nedostatek manželské lásky i chlad v rodině. Cítila se ve slepé uličce a upínala se ke knize, kterou chtěla napsat. Věnovala se svým deníkům. Podle Jaroslava Dostála později nechtěla její dcera, aby se tyto deníky dostaly na veřejnost. – V říjnu 1947 Jarmila znovu vyráží do Německa pátrat po manželovi. Hledá ho na severu v barácích pro utečence, v nemocnicích i v různých ústavech. Občas narazí na nějakou stopu, jako například v diakonii v Kroppu. O tehdejší těžké době mluví jeden z místních a pamětnice. Stopy zavedou cestovatelku do Bielefeldu. – Nemocný Josef v lágru vzpomíná na bratra. Jeho vlastní literární tvorba byla polemikou s Karlovými lehce psanými díly. – Když Jarmila neuspěje, vrací se do Bergenu. Dál vzpomíná na své vyhořelé manželství. Ona v sobě cítila vášeň, ale Josef byl chladný a odtažitý. Zastání nenašla ani u své matky, která držela se zetěm. – Jarmila hledá muže i pomocí rozhlasu. Na další stopu narazí v jednom ústavu v Hamburku. Ošetřovatel a pak ředitel podle fotky tvrdí, že Josef byl tamním pacientem. – Jarmila si přiznává, že začala muže nenávidět. Oceňuje však jeho dobré vlastnosti. Během války udržovala dům, jakoby se měl každou chvíli vrátit. – Po dalším marném hledání se v prosinci 1947 vrací Jarmila Čapková do Prahy. – Jaroslav Dostál se zmiňuje o tom, že splnila přání svého manžela, aby podle něj nedokončené obrazy zničila. Část jich rozřezala a spálila, část byla shozena z mostu do Labe. Pan doktor Dostál některé z nich podlepil a zachránil. – Jarmila spálí i svou knihu. Vyčítá si, že nedokázala otevřít své srdce, vyznává se manželovi ze své lásky; poprvé použije tykání. – Jarmila Čapková zemřela v roce 1962. Nikdy se nevzdala naděje, že Josef válku přežil. -tbk-

Hrají

Taťjana Medvecká

Jarmila Čapková

Anna Císařovská

Jarmila Čapková zamlada

Alexandr Rašilov

malíř Josef Čapek, Jarmilin manžel

Účinkují

MUDr. Jaroslav Dostál

Elisabeth Steinleinová

Irmgard Klaassenová

Jörn Engler

Mark Johnson

Zdeněk Barchánek

Štáb a tvůrci

Asistent režie

David Pešek

Původní filmový námět

Josef Císařovský

Předloha

Jarmila Čapková (Vzpomínky – citace z knihy)

Dramaturg

Antonín Trš

Kamera

Michal Němec, Daniel Šperl, Josef Císařovský (časosběrné záběry)

Návrhy kostýmů

Oliva Kindlová, Dana Bláhová

Masky

Milada Marková

Výkonná produkce

Aleš Hudský

Producent

Antonín Trš (kreativní producent), Petr Morávek (manažer realizace)

Vedoucí produkce

Milada Rebcová (ČT)

Výtvarná spolupráce

Břetislav Kašpar (grafika), Jiří Liška (grafika), Jiří Pešek (grafika)

Spolupráce

Theresa Langerová, Klaus Tätzler

Hudba

Písně

titulní píseň /bez názvu/

Hudba k písni Bára Císařovská

Produkční údaje

Originální název

Ztracen 45

Český název

Ztracen 45

Anglický název

Missing 45

Souběžný název

Ztracen 1945

Pracovní název

Jarmiliny deníky

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

životopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2013—2014

Premiéra

premiéra 11. 9. 2014 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Údajně mrtev, údajně živ. Dokumentární rekonstrukce deníků Jarmily Čapkové.

Distribuce

CinemArt (monopol do 10. 9. 2024)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

64 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Poměr stran

1:2,35

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky, německy

Podtitulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 11. Evropský filmový festival, ARTS&FILM TELČ 2015

2015
Telč / Česká republika
Grand Prix Vojtěcha Jasného