Opuštěný vesmír

Ve vzpomínkách se režisér vrací do dětství. Když mu bylo osm, vážně onemocněla jeho mladší sestra, která po roce zemřela. Tato tragédie ovlivnila jeho život. Skon rodičů eskaloval jeho letitou touhu ptát se, zda smrt opravdu znamená definitivní zánik jedince. – Neurolog Aleš Tomek z oddělení intenzivní péče osvětluje „mechanismus“ smrti: současná medicína umí nahradit všechny orgány kromě mozku, nevratné vymizení všech jeho funkcí se tedy stalo její definicí. Anesteziolog Tomáš Vymazal shrnuje opatření, která předcházejí verdiktu, že mozek je mrtvý, a kdy se může ukončit intenzivní péče. Tělo pacienta se pak zařadí do transplantačního procesu nebo se předá k pohřbu. – Astrofyzik Jiří Grygar přistupuje jako věřící k vědeckému poznání pokorně. Odhaduje, že na Zemi existovalo asi sto miliard lidí a v tuto chvíli žije jejich rekordní počet. Věříme-li na nesmrtelnost duše, někde „tady“ jich musí být spousty. V kosmologickém obraze světa však tvoří vše živé pouhá čtyři procenta tzv. složky zářící látky v poměru k dalším dvěma, skryté energii a skryté látce. – Akademický sochař František Svátek konstatuje „všichni víme, že víme prd“, a i vědci si nechávají otevřená vrátka. – Kazatel baptistického sboru Jáchym Gondáš mluví o třech pojetích smrti. Příznivci materialistického náhledu tvrdí, že nás nic nepřežívá. Další část lidí doufá, že je v nás něco, co nepodléhá zkáze, co je nezničitelné (duše) a že naše identita nezmizí. Proti těmto dvěma názorům je koncept křesťanský, který říká, že smrt je zánik se vším všudy, ale je tady Bůh a člověk se dočká spravedlivého rozsudku svých činů (pro mnohá náboženství je příprava člověka na smrt a její „vysvětlení“ hlavní funkcí). – Teolog, filozof, jaderný fyzik a astronom Paul Gabor konstatuje, že známe jenom pozemský život, a tak je obtížné poznání zobecňovat. – Peter Hledík chce vědět, jak se vyrovnávají se smrtí jeho přátelé a lidé, kteří se s ní setkávají v profesi, co si myslí umělci nebo ti, kteří mají klinickou smrt za sebou. Spisovatel Michal Viewegh přežil prasknutí srdečnice. Návrat z „druhého břehu“ jej nepřesvědčil o něčem posmrtném, nicméně po této krizi ztratil zájem o „materiálno“. – Režisér shrnuje dosavadní výsledky svého bádání: důkazy pro různé varianty stavu po smrti neexistují a zároveň neexistuje vědecký pokus, který by jednoznačně dokázal, že „pak“ nic není. Doufá, že příběh Ježíše Krista není jenom bajka. – Paul Gabor považuje za důležité vnímat s pokorou a vděčností krásu a věci, které se nám nabízejí jako „dar“. Je to naše poslání, resp. slovy náboženství máme chválit Boha. Podle Jiřího Grygara věda, jejímž základem jsou důkazy, odpovědi nemá, víra však stojí na jiných základech. – Anesteziolog Vymazal nevylučuje, že po diagnóze smrti mozku pacient může ještě něco vnímat. Současné stanovování smrti platí pouze pro současné lidské poznání. – Neurochirurg Vladimír Beneš tvrdí, že pro lékaře duše neexistuje. Přestože se „voperoval“ do hlav stovky pacientů, nikdo se nikdy nezeptal, zda duši viděl. – Rabín a spisovatel Karol Sidon připomíná, že odpradávna člověka tvoří tělo a duše, což jsou dvě různé entity, jež se během pozemského života spojí a na závěr zase oddělí. – Profesor Beneš smrt mozku považuje za úplný a trvalý blackout, úplné „nic“. Primář oddělení anesteziologie a intenzivní medicíny Daniel Kraus má zkušenost, že resuscitovaní pacienti si „odtamtud“ na nic nepamatují. Zachráněný „utonulý“ cyklista Marián Hruška racionálně věří, že mu pomohla vložená energie do jeho záchrany a že po životě už nic nečeká. Anesteziolog Vymazal se setkává s případy, kdy lidé s dlouhodobě „mrtvým mozkem“ na přístrojích reagují na určité podněty zvnějšku od blízkých osob. – Hledík přemýšlí nad tím, co umírající člověk vnímá, když už nikoho nepoznává a je duchem „mimo nás“. Neurolog Tomek shrnuje současnou praxi: nemohoucí příbuzný zmizí kamsi a posléze pozůstalí obdrží úřední zprávu o jeho smrti. Většina lidí se nechce setkat s utrpením a nikdy neviděla mrtvého, ale pak nejsou na vlastní konec připraveni. – Herec, režisér a dramatik Jan Kačer podrobně a zaujatě vypráví o svých pocitech během a po svém kolapsu, věří na něco „pak“. – Záchranářka se specializací na horskou medicínu Kristýna Höschlová nepovažuje přechod života do smrti a naopak, i vzhledem k profesi, za zásadní zlom, tím je prý pro člověka zrození. – Podle spisovatelky Věry Noskové, zakládající členky českého klubu skeptiků Sisyfos, dochází po smrti k dekompozici těla. Důležité je, zda jedinec zakotvil ve vzpomínkách a zda předal genetickou stopu; když po něm nic nezůstane, je to vesmíru jedno. – Podle jaderného fyzika Petra Macha je důležité bát se planého života, ne smrti. – Režisér dumá nad existencí světa a jeho obsahem; život musíme přijmout jako záhadu, jako věčné tajemství. Každý z nás je opuštěný vesmír a nerozhodujeme, kdy je čas odejít. Toužil mít dceru, aby obelstil osud a „vrátila“ se mu sestra, ale má sedmiletého syna. – Hledík se setká s psychotroničkou Líbou Švecovou, slibující kontakt s dušemi zemřelých, se sestrou jej však nespojí. Primář Kraus ho ujišťuje, že neexistuje vědec, který by bezpečně experimentálně navodil klinickou smrt, aby zjistil, zda a co je „tam dál“. – Jan Kačer po uzdravení přijal vyrovnaně řád života a bez úzkosti směřuje ke konci. – Primářka oddělení geriatrie a dlouhodobě nemocných Terézia Drobná má letité zkušenosti se starými pacienty; pokud volají mámu, blíží se jejich konec. – Profesor Beneš zlehčuje své neracionální sny o pokračování svého spokojeného manželství po smrti. – Podle Gabora existuje mnoho indicií, že člověk není jenom hmota. Primářka Drobná věří, že něco z člověka ve vesmíru zůstane. Podle neurologa Tomka musíme být pořád na smrt připraveni. – Přístupy ke smrti se liší. Podle spisovatelky Noskové je pro mnohé náboženství přitažlivá teorie, ale pro ni znamená jen pohádku. Blízký vztah kazatele Gondáše k matce její smrtí ztratil potenciál, ale není uzavřený. Hledík pochybuje o lidské schopnosti pochopit vesmír a cokoliv, dokud neporozumíme vědomí. Jan Kačer na základě svých zkušeností z „pomezí“ věří, že lidská energie se po smrti neztratí, ať už má jakoukoliv podobu. Záleží na tom, zda to bude energie pozitivní, nebo negativní, podle toho, jaký jsme žili život. V myšlenkách na smrt se stále propadáme do neznáma... -kk-