Opuštěný vesmír

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

17. 12. 2015

Minutáž

70 min

Kategorie

film

Žánr

esej

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Opuštěný vesmír

Český název

Opuštěný vesmír

Anglický název

Abandoned Space

Anotace

V dokumentární filozoficko-esejistické úvaze Opuštěný vesmír slovenský filmař Peter Hledík shromažďuje poznatky o konci života člověka a pátrá po eventualitách přežití lidského ducha. Od tragické zkušenosti v dětství, kdy ztratil sedmiletou sestru, přemýšlí o smrti jedince a touha po jejím přijatelném uchopení se u něj s přibývajícími lety zintenzivnila (iniciací natáčení byla zřejmě i naznačená osobní fyzická krize). V kontextu se současným poznáním a stavem světa pátrá mezi lékaři, vědci a duchovními, jejichž erudované výpovědi konfrontuje se zkušenostmi známých osobností z umělecké sféry i dalších lidí, kteří se ocitli na hraně života, a s názorově pestrou anketou mezi „laickými“ návštěvníky koktejlového baru. Hledání, v němž staví proti sobě racionální a iracionální přístupy, posouvá režisér řečnickými otázkami a úvahami, jež ho napadají během bloudění městem, krajinou a hřbitovy. Závažný obsah dokreslují záběry záchranářů, poskytujících první pomoc pacientům v kritickém stavu, osobní fotografie, ale i hrané sekvence vzpomínek z dětství a závěrečná etuda několika klavíristů kdesi „tam“. – „Thanatologický“ snímek, vhodný spíše pro komorní distribuci, je kultivovaným příspěvkem k problematice, o níž se dnes stále častěji mluví a v níž se prolamují různá tabu. Odpověď na otázku, zda smrt je ukončením života nebo jeho proměnou, je závislá na výchově, vzdělání, víře a životní filozofii, době i teritoriu, pro většinu živých však stále představuje „celoživotní“ tajemství. -kk-

Obsah

Ve vzpomínkách se režisér vrací do dětství. Když mu bylo osm, vážně onemocněla jeho mladší sestra, která po roce zemřela. Tato tragédie ovlivnila jeho život. Skon rodičů eskaloval jeho letitou touhu ptát se, zda smrt opravdu znamená definitivní zánik jedince. – Neurolog Aleš Tomek z oddělení intenzivní péče osvětluje „mechanismus“ smrti: současná medicína umí nahradit všechny orgány kromě mozku, nevratné vymizení všech jeho funkcí se tedy stalo její definicí. Anesteziolog Tomáš Vymazal shrnuje opatření, která předcházejí verdiktu, že mozek je mrtvý, a kdy se může ukončit intenzivní péče. Tělo pacienta se pak zařadí do transplantačního procesu nebo se předá k pohřbu. – Astrofyzik Jiří Grygar přistupuje jako věřící k vědeckému poznání pokorně. Odhaduje, že na Zemi existovalo asi sto miliard lidí a v tuto chvíli žije jejich rekordní počet. Věříme-li na nesmrtelnost duše, někde „tady“ jich musí být spousty. V kosmologickém obraze světa však tvoří vše živé pouhá čtyři procenta tzv. složky zářící látky v poměru k dalším dvěma, skryté energii a skryté látce. – Akademický sochař František Svátek konstatuje „všichni víme, že víme prd“, a i vědci si nechávají otevřená vrátka. – Kazatel baptistického sboru Jáchym Gondáš mluví o třech pojetích smrti. Příznivci materialistického náhledu tvrdí, že nás nic nepřežívá. Další část lidí doufá, že je v nás něco, co nepodléhá zkáze, co je nezničitelné (duše) a že naše identita nezmizí. Proti těmto dvěma názorům je koncept křesťanský, který říká, že smrt je zánik se vším všudy, ale je tady Bůh a člověk se dočká spravedlivého rozsudku svých činů (pro mnohá náboženství je příprava člověka na smrt a její „vysvětlení“ hlavní funkcí). – Teolog, filozof, jaderný fyzik a astronom Paul Gabor konstatuje, že známe jenom pozemský život, a tak je obtížné poznání zobecňovat. – Peter Hledík chce vědět, jak se vyrovnávají se smrtí jeho přátelé a lidé, kteří se s ní setkávají v profesi, co si myslí umělci nebo ti, kteří mají klinickou smrt za sebou. Spisovatel Michal Viewegh přežil prasknutí srdečnice. Návrat z „druhého břehu“ jej nepřesvědčil o něčem posmrtném, nicméně po této krizi ztratil zájem o „materiálno“. – Režisér shrnuje dosavadní výsledky svého bádání: důkazy pro různé varianty stavu po smrti neexistují a zároveň neexistuje vědecký pokus, který by jednoznačně dokázal, že „pak“ nic není. Doufá, že příběh Ježíše Krista není jenom bajka. – Paul Gabor považuje za důležité vnímat s pokorou a vděčností krásu a věci, které se nám nabízejí jako „dar“. Je to naše poslání, resp. slovy náboženství máme chválit Boha. Podle Jiřího Grygara věda, jejímž základem jsou důkazy, odpovědi nemá, víra však stojí na jiných základech. – Anesteziolog Vymazal nevylučuje, že po diagnóze smrti mozku pacient může ještě něco vnímat. Současné stanovování smrti platí pouze pro současné lidské poznání. – Neurochirurg Vladimír Beneš tvrdí, že pro lékaře duše neexistuje. Přestože se „voperoval“ do hlav stovky pacientů, nikdo se nikdy nezeptal, zda duši viděl. – Rabín a spisovatel Karol Sidon připomíná, že odpradávna člověka tvoří tělo a duše, což jsou dvě různé entity, jež se během pozemského života spojí a na závěr zase oddělí. – Profesor Beneš smrt mozku považuje za úplný a trvalý blackout, úplné „nic“. Primář oddělení anesteziologie a intenzivní medicíny Daniel Kraus má zkušenost, že resuscitovaní pacienti si „odtamtud“ na nic nepamatují. Zachráněný „utonulý“ cyklista Marián Hruška racionálně věří, že mu pomohla vložená energie do jeho záchrany a že po životě už nic nečeká. Anesteziolog Vymazal se setkává s případy, kdy lidé s dlouhodobě „mrtvým mozkem“ na přístrojích reagují na určité podněty zvnějšku od blízkých osob. – Hledík přemýšlí nad tím, co umírající člověk vnímá, když už nikoho nepoznává a je duchem „mimo nás“. Neurolog Tomek shrnuje současnou praxi: nemohoucí příbuzný zmizí kamsi a posléze pozůstalí obdrží úřední zprávu o jeho smrti. Většina lidí se nechce setkat s utrpením a nikdy neviděla mrtvého, ale pak nejsou na vlastní konec připraveni. – Herec, režisér a dramatik Jan Kačer podrobně a zaujatě vypráví o svých pocitech během a po svém kolapsu, věří na něco „pak“. – Záchranářka se specializací na horskou medicínu Kristýna Höschlová nepovažuje přechod života do smrti a naopak, i vzhledem k profesi, za zásadní zlom, tím je prý pro člověka zrození. – Podle spisovatelky Věry Noskové, zakládající členky českého klubu skeptiků Sisyfos, dochází po smrti k dekompozici těla. Důležité je, zda jedinec zakotvil ve vzpomínkách a zda předal genetickou stopu; když po něm nic nezůstane, je to vesmíru jedno. – Podle jaderného fyzika Petra Macha je důležité bát se planého života, ne smrti. – Režisér dumá nad existencí světa a jeho obsahem; život musíme přijmout jako záhadu, jako věčné tajemství. Každý z nás je opuštěný vesmír a nerozhodujeme, kdy je čas odejít. Toužil mít dceru, aby obelstil osud a „vrátila“ se mu sestra, ale má sedmiletého syna. – Hledík se setká s psychotroničkou Líbou Švecovou, slibující kontakt s dušemi zemřelých, se sestrou jej však nespojí. Primář Kraus ho ujišťuje, že neexistuje vědec, který by bezpečně experimentálně navodil klinickou smrt, aby zjistil, zda a co je „tam dál“. – Jan Kačer po uzdravení přijal vyrovnaně řád života a bez úzkosti směřuje ke konci. – Primářka oddělení geriatrie a dlouhodobě nemocných Terézia Drobná má letité zkušenosti se starými pacienty; pokud volají mámu, blíží se jejich konec. – Profesor Beneš zlehčuje své neracionální sny o pokračování svého spokojeného manželství po smrti. – Podle Gabora existuje mnoho indicií, že člověk není jenom hmota. Primářka Drobná věří, že něco z člověka ve vesmíru zůstane. Podle neurologa Tomka musíme být pořád na smrt připraveni. – Přístupy ke smrti se liší. Podle spisovatelky Noskové je pro mnohé náboženství přitažlivá teorie, ale pro ni znamená jen pohádku. Blízký vztah kazatele Gondáše k matce její smrtí ztratil potenciál, ale není uzavřený. Hledík pochybuje o lidské schopnosti pochopit vesmír a cokoliv, dokud neporozumíme vědomí. Jan Kačer na základě svých zkušeností z „pomezí“ věří, že lidská energie se po smrti neztratí, ať už má jakoukoliv podobu. Záleží na tom, zda to bude energie pozitivní, nebo negativní, podle toho, jaký jsme žili život. V myšlenkách na smrt se stále propadáme do neznáma... -kk-

Poznámka

ARCHIVNÍ MATERIÁLY: Light Speed Animation, Crab Supernova Explosion – ESA/Hubble (M. Kornmesser, L.L. Christensen); Matter Accreting Around a Supermassive Black Hole (artist’s impression) – ESA/Hubble (M. Kornmesser); Zoom into Abell 370 – NASA, ESA and the SM4 ERO Team; Zoom on NGC 4522 – ESA/Hubble.

Hrají

Lívia Bielovič

matka

Tamara Galková

dcera

Jana Šebestová

sestřička v nemocnici

Ella Tomková

holčička v jeskyni

Ivan Šiller

klavírista

František Király

klavírista

Tomáš Koppl

klavírista

Martin Štefánik

klavírista

Martin Kalivoda

klavírista

Maroš Ĺuba

klavírista

Milan Krpelán

klavírista

Johanka Ripková

klavíristka

Účinkují

MUDr. Kristýna Höschlová

Prof. MUDr. Vladimír Beneš

František Svátek

Petr Mach

Věra Nosková

Jáchym Gondáš

Paul Gabor

Líba Švecová

Marián Hruška

MUDr. Aleš Tomek

MUDr. Tomáš Vymazal

MUDr. Daniel Kraus

Stanislav Mandinec

Andrea Laiferová

Jana Mišutková

MUDr. Terézia Drobná

Peter Kurray

Róbert Horváth

Branislav Černiansky

Filip Mechl

Karol Benda

Jiří Šmíd

Jan Šťastný

Dana Gálová

Lucie Jebavá

Karolína Hošek

Dana Neridová

Jakub Chmel

Michal Hajský

Šimon Toma

Dominik Dávidek

Michaela Kučerková

Simona Boldišová

personál Pražské záchranné služby

Štáb a tvůrci

Scénář

Peter Hledík

Dramaturgie

PhDr. Mária Krýslová

Asistent kamery

Tomáš Andrle

Návrhy kostýmů

Katarína Žgančíková

Masky

Zuzana Peschlová

Zvuk

Jakub Jurásek, Peter Németh (mistr zvuku)

Výkonná produkce

Jakub Jíra, Henrieta Cvangová

Koproducent

Peter Hledík (Barok Film)

Produkce

Tomáš Zeman

Odborný poradce

PhDr. Saša Krýslová, RNDr. Jiří Grygar, CSc.

Hudba

Použitá hudba

Jozef Lupták (sólo na violoncello), František Király (Que Sera Sera – variace na skladbu ) (klavírní úprava)

Lokace

Slovensko, Trenčín (Slovensko), Koktejl bar Amante (Trenčín), Nitra (Slovensko), Trenčianske Teplice (Slovensko), Česká republika, Praha (Česká republika), Motol (Praha)

Produkční údaje

Originální název

Opuštěný vesmír

Anglický název

Abandoned Space

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

esej

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

17. 12. 2015

Distribuční slogan

Už jste někdy mysleli na smrt? A co vám při tom běželo hlavou?

Výrobce

Cinemart Plus, Barok Film (koprodukce)

Distribuce

CinemArt

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

70 min

Titulky

bez titulků