Svěcení jara

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

1. 12. 2002

Minutáž

55 min

Kategorie

film

Žánr

umělecký

Typologie

dokumentárnístředometrážní

Originální název

Svěcení jara

Český název

Svěcení jara

Anglický název

Svěcení jara

Anotace

Dokumentární svědectví o workshopu japonského tanečníka Mina Tanaky Svěcení jara uvádí režisérka Jana Ševčíková do kin spolu se snímkem Starověrci (2001). S dokumentem o zduchovnělé existenci ruské náboženské menšiny v dunajské deltě je spojuje formálně především důraz na prvek zpomalení a "niternou" výpovědní kvalitu esejistické černobílé kamery Jaromíra Kačera (v případě Svěcení jara ovšem rozšířené o barevné scény). Oba filmy však především sdílejí téma hledání rituálu jako prostředku transcendence v moderním světě, kde staré formy duchovní existence ztratily hodnotu. Zatímco starověrci se uchýlili do „prostoru“ zděděného po předcích, kde je rituál dogmatem, účastníci letního workshopu na Tanakově farmě v japonské vesnici Hokušu se při přípravě představení Svěcení jara pokoušejí vytvořit nový rituál. – Významná osobnost světového alternativního divadla a tance, která je dobře známá i v Čechách, považuje tělo za jazyk mysli a (přestože tvrdí, že "nemá co učit") učí své žáky ze všech koutů světa odpoutat se od racionality vědomí a pracovat s tělem v prostoru a čase. Tanec se stává výsledkem života, sdíleného v komuně v těsném svazku s okolní přírodou, a spojením mimořádně náročné fyzické přípravy a kontemplace, jež svou kvalitou a niterností odpovídá náboženskému vytržení. – Ve filmu hovoří především Tanakovi žáci, on sám se projevuje jako součást a zároveň nejdůležitější hybatel tvůrčího prostředí, které vytvořil. – Film Starověrci zobrazuje duchovní prostor uzavřený do sebe a sdílený jen členy malé náboženské komunity jako "nezasloužené" dědictví. Tanakovi žáci však konstituují obdobný prostor zcela vědomě, cestou svobodné volby a s cílem zahrnout do něj i ostatní, tedy kolegy nebo diváky. – Důraz na askezi (u starověrců vynucenou, u Tanakových žáků dobrovolnou) upozorňuje na schopnost člověka prohlubovat daný minimální životní prostor a přesáhnout vlastní omezenou existenci. Výklad dokumentárních esejů Jany Ševčíkové a jejich souvislostí je ovšem úkolem pro každého jednotlivého diváka. – V závěru snímku autorka děkuje Ondřeji Hrabovi, Divadlu Archa a Pavlu Dvořákovi a jeho Studiu Virtual za finanční podporu. -ap-

Obsah

Min Tanaka se skupinou Mai-juku je výraznou osobností japonského alternativního divadla. Jazykem mysli se pro něj stalo tělo. Představení Svěcení jara vznikalo na Tanakově farmě ve vesnici Hokušu. – Jednoduchý prostor venkovského domu prakticky bez vybavení je místem, sloužícím jako obydlí mladým lidem z různých zemí, kteří sem přijíždějí, aby se zúčastnili Tanakovy letní tvůrčí dílny. Velká místnost slouží jako učebna, nejdůležitějším prostorem pro tanečníky je však okolí domu – velký dvůr, prostranství s pískem, šikmá dřevěná stěna, ale i okolní příroda a pole, na nichž těžce pracují. – Tanaka podotýká, že každý z jeho tanečníků je úplně jiný nejen fyzicky, ale i svou vlastní minulostí: dětstvím, sounáležitostí s předky, až zpět ke zvířecí podstatě. – Je zde japonská knihkupkyně, mladí lidé z Brazílie, Kanady, Nového Zélandu, Rakouska i jedna žena z Čech. – Mistr žákům zdůrazňuje dobrovolnost jejich pobytu. Nepovažuje se za učitele a tvrdí, že nemá co učit. – Jeden z žáků potvrzuje, že mistr nepracuje s žádnou konkrétní technikou. Tanečníci musejí vycházet sami ze sebe a procházejí nikdy nekončícím procesem objevování. – Podle Tanaky život v komuně ovlivňuje podobu výsledného představení. Spolu s žáky objevuje prvky nových rituálů ve světě, který už dávno ztratil kontakt s rituály starými. Povinností tanečníka je se o ně podělit. – Součástí náročné přípravy je také uvědomění si sebe sama v každodenním životě. Žáci přijíždějí nejméně měsíc před představením, aby navodili potřebný stav mysli. – Min Tanaka vypráví o tom, jak postupně budoval farmu. Bál se, že půjde o pouhý romantický návrat k přírodě. Teď však vidí, že zvolil zdravý a pragmatický koncept. Jeden z jeho žáků dodává, že představení se dotváří ve vztahu k okolní přírodě, k rostlinám a lidem. – Mimořádně náročná fyzická příprava se střídá s nasloucháním mistrovi, který často mluví v metaforách. Zůstat zde je otázkou vůle a odvahy každého ze studentů. Vlastní vědomí je třeba potlačit a začít se vyjadřovat jen tělem. Tanaka často praktikuje cvičení se zavřenýma očima nebo se zrcátky, jindy prosazuje tempo, vedoucí až k přechodné ztrátě rovnováhy a orientace. – Studenti u Tanaky zůstávají i několik let nebo se k němu opakovaně vracejí. Někteří cítí, že k tomuto setkání směřovali celý život. – Jeden z účastníků mluví o tanci v Tanakově pojetí jako o hledání transcendence. Cílem rituálu je uvést člověka do vytržení a jeho prostřednictvím mu otevřít vesmír, cítit, že život je svázán s nějakou vyšší silou, že má smysl. -ap-

Poznámka

Film byl v kinech uveden spolu s dalším snímkem režisérky Jany Ševčíkové Starověrci (2001).

Štáb a tvůrci

Zvuk

Jiří Pest, Pavel Dvořák

Producent

Petr Sitár (LS productions), Jana Ševčíková

Hudba

Produkční údaje

Originální název

Svěcení jara

Anglický název

Svěcení jara

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

umělecký

Země původu

Česká republika

Copyright

2002

Rok výroby

2002

Premiéra

1. 12. 2002

Distribuční slogan

bez sloganu

Výrobce

Jana Ševčíková, LS productions, Petr Sitár (LS productions)

Distribuce

AČFK

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

55 min

Verze

česká

Titulky

české