V paprscích slunce

Rodinné diapozitivy představují protagonisty natáčení o ideálním životě v hlavním městě KLDR. Školačka Zin-mi u rudě kvetoucí begonie náruživě velebí svou vlast. – V zimním oparu se v ulicích scházejí obyvatelé k ranní rozcvičce. Po městě se ze státního rozhlasu line agitace. Hlouček pracujících nastupuje do trolejbusu podle pokynů skrytého štábu. Proud žáků se cestou do školy spořádaně klaní velkoplošnému obrazu Kimů. Z éteru zní oslavná korejská píseň. – Žákyně v uniformách se ve třídě před začátkem vyučování nahřívají u radiátoru. Pak zbožně naslouchají učitelčin heslovitý výklad o velkém Kim Ir-senovi a o jeho udatném boji proti japonským okupantům a velkostatkářům. Zbytek hodiny školačky dokola opakují oslavné fráze. – Rodiče se Zin-mi hodují u nízkého stolku uprostřed strohého pokoje. Otec dceru poučuje o zdravém kimčchi (ochucené nakrouhané zelí). Inscenovanou situaci rodinné pohody nad vybranými pochutinami korejský štáb opakovaně během natáčení usměrňuje. – Při příležitosti dne narození Kim Čong-ila jsou na sjezdu Pionýrské organizace přijímáni nováčci. Zin-mi tam složí slib. Slavnosti v zaplněném sále přihlíží desítky uniformovaných veteránů, obtížených metály. – Štáb zaznamenává proud obyvatel na cestě do práce. Otec Zin-mi je novinář, ale kvůli natáčení má přiděleno povolání inženýra v textilní továrně. S vedoucími švadlenami nacvičuje řeč na obchodní jednání. Slíbí, že zajistí potřebnou inovaci strojů, aby se zvýšila produktivita práce a kvalita produktů. Matka, zaměstnaná normálně v jídelně, se pro „roli“ ve filmu stala dělnicí ve výrobně sojového mléka. Na nástupu před směnou agituje předačka za odpovědnější výrobu mléka, které národ potřebuje, a oznamuje dělnicím, že dcera kolegyně, příkladná Zin-mi, složila pionýrský slib a že její matka vypěstovala nádherný exemplář květiny Kimčongilie (vyšlechtěný kultivar begonie hlíznaté, pojmenovaný po severokorejském vůdci Kim Čong-ilovi). – V textilní továrně šičky splnily úkol na dvě stě procent, a proto nejstarší pracovnice obdrží květiny, jež obratem předá „inženýrovi“. Dělnice za stroji projevují málo nadšení, a tak se situace třikrát přetáčí. – Školákům při příležitosti Dne zářící hvězdy (16.2.) přednáší válečný veterán o udatnosti korejských vojáků během sestřelování amerických letadel. – Rodina veze Kimčongilii na výstavu. Portrétům Kimů, pod nimiž je velkolepé květinové aranžmá, se chodí klanět rodiny. – Zin-mi se s kamarádkou mohou podívat na lekci v taneční škole. – Zin-mi se lopotně učí základní kroky národního tance. Posléze jsou „šikovné“ dívky exemplárně uvedeny do jiné taneční školy. – Vrcholí přípravy na Den Slunce (15.4.). Zin-mi nacvičuje proslov. – Na náměstí během slavnosti tvoří secvičení lidé živé obrazce a prozpěvují oslavné písně. – Během nácviku na Den Slunce jsou vystupující nabádáni k radostnému projevu. Skupina tanečnic s učitelkou navštíví v nemocnici naoko zraněnou dívku Ri Čin-mi. Všichni sehraně memorují, že se jistě uzdraví (situace má prezentovat úroveň zdejšího zdravotnictví). – Honosná slavnost v Paláci dětí proběhne v budovatelské atmosféře. – Potenciální pasažéři roztlačují nacpaný nefunkční trolejbus. – Hned po ránu jdou vystrojení rodiče se Zin-mi pustým městem k hlavnímu pomníku vůdců položit květinu. Po čase je pohltí dav slavnostně naladěných spoluobčanů. – Zin-mi se vstupem do Pionýrské organizace stala dospělou. Neví, co víc by pro maršála Kima mohla udělat, a rozpláče se. Režisér ji prostřednictvím tlumočnice prosí, aby se uklidnila a vzpomněla si na něco příjemného nebo řekla hezkou báseň. Zin-mi opět mechanicky odříkává fráze o udatnosti korejských vůdců a slibuje navždy věrnost KLDR. – Četa u pomníku kontroluje a následně do přistavených kontejnerů nakládá tisíce květin... -kk-