32 utajovaných stran – zpráva z pekla

historický, válečný, dokument

Typologie filmu

hraný dokument

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

32 Classified Pages – The Report from Hell

Minutáž

62 min

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2016

Rok výroby

2015

Premiéra

05.05.2016

Režie

Ján Novák

Anotace

Název historického, zčásti hraného dokumentu 32 utajovaných stran – zpráva z pekla odkazuje na písemné svědectví, které sepsali po svém zdařilém útěku v dubnu 1944 z osvětimského koncentračního tábora Rudolf Vrba (vl. jm. Walter Rosenberg, 1924–2006) a Alfréd Wetzler (1918–1988) s cílem naléhavě a podrobně informovat světovou veřejnost a státy o existenci vyhlazovacích táborů a o masové genocidě Židů. Režisér Ján Novák koncipuje snímek jako mnohovrstevnatý obraz zásadní události, na jejímž pozadí se snaží s historickým odstupem zrevidovat fatální stanovisko válečných spojenců. – Současník Martin putuje po trase uprchlíků a je konfrontován s fakty o přípravě akce, o samotném útěku a o následném vzniku a přijetí dokumentu, jemuž ve své době nebyla věnována potřebná pozornost a jehož obsahu se nedůvěřovalo (celý byl vytištěn až 23. listopadu 1944). Řada historiků a odborníků zainteresovaných institucí, zabývajících se holocaustem a druhou světovou válkou, příběh průběžně chronologicky rekapituluje. Ve druhé části, zaměřené především na osud dokumentu, se k vyzvídajícímu Martinovi přidá dívka Gabriela. Děj dotvářejí archiválie (fotografie, filmové záběry), krátké hrané výjevy vypjatých momentů prchající dvojice, inscenované pasáže, v nichž Martin na vlastní kůži prožívá nesnáze člověka na útěku, naučný komentář a citace z knihy Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi a z knihy Alfréda Wetzlera Co Dante neviděl. Některé hrané scény a přepjatý výraz průvodců působí vzhledem k současnému povědomí o historii jednoho z nejzávažnějších faktografických válečných dokumentů nepřiměřeně. – O strhujícím příběhu hrdinského vzdoru proti nepřízni osudu byl ve Velké Británii natočen středometrážní film Auschwitz: The Great Escape (2007, Osvětim: Velký útěk; r. Alexander Dunlop). – Snímek 32 utajovaných stran – zpráva z pekla vznikl pod záštitou ministra kultury ČR Daniela Hermana a je věnován památce 6 000 000 obětí holocaustu a dvěma statečným mužům Rudolfu Vrbovi a Alfrédu Wetzlerovi. Osud maďarských Židů připomíná mj. budapešťský památník holocaustu z roku 1986, který tvoří desítky opuštěných střevíců na břehu Dunaje; byl jedním z mnoha míst natáčení. -kk-

Obsah

Rudolf Vrba byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau v polské Osvětimi na konci června 1942. V části zvané Kanada pracoval v komandu vězňů, kteří mj. nosili zkonfiskovaná zavazadla z vagónů přivážejících Židy. Občas se jim poštěstilo narazit na jídlo a léky. – Alfréd Wetzler se do Osvětimi dostal v dubnu 1942. Vzhledem k dobré znalosti němčiny dělal nacistům písaře, a získával tak informace potřebné pro útěk. Několik měsíců před akcí byl i on přeřazen do komanda v Kanadě. – Doba přežití v táboře se odhadovala na půl roku, všichni tušili, že jsou odsouzeni na smrt. Oslabený Vrba, který při příjezdu oklamal lékaře, získal zařazením do komanda čas. Dennodenní strach o život a pokračující hromadné vraždy vězňů na jaře roku 1944 přiměly Vrbu s Wetzlerem po dlouhých přípravách k činu. Jejich útěk iniciovala a podporovala skupina vězňů, přesvědčených, že je nutné podat světu zprávu o zločinech v táborech. Los padl právě na ně, neboť je spojoval slovenský původ. V té době Slovensko ještě nebylo okupováno a byla naděje, že se dvojice na jeho území snáze „ztratí“. Akci urychlily i zprávy o přípravách velkých transportů maďarských Židů do Osvětimi. – Muži dobře věděli, co je čeká v případě neúspěchu. Často povinně přihlíželi exemplárním popravám dopadených a mučených vězňů. – Dvojice prchla z rozestavěné části Birkenau zvané B3 Mexiko. Na nepřehledném staveništi, kam docházeli na práci z lágru, vykopala s pomocí spřízněných vězňů v odlehlé části skrýš. 7. dubna navečer se oba muži ukryli pod fošny pomazané benzinem. Kvůli pohřešované dvojici bylo území obratem neprodyšně uzavřeno a tři dny pročesáváno vojenskými hlídkami se psy. Až po odvolání poplachu, v noci na 11. dubna, se muži vydali na jedenáctidenní cestu za svobodou. Během útěku si Rudolf zranil koleno. Zdravý Fred měl větší šanci zachránit se, pokud by pokračoval sám, ale parťáka neopustil. V obci Kozy je uprostřed parku objevilo dítě německého důstojníka. Ten v domnění, že jde o homosexuály, potomka poslal pryč a uprchlíky nechal být. – Vrbovo zranění se zhoršovalo. Fred mu stále obětavě pomáhal. Po třech dnech pochodu unikli u přehradní nádrže Porabka o vlásek střelbě protipartyzánské hlídky. – Za hranice do slovenské vsi Skalité dorazili na pokraji sil. Nedodržovali už pravidla a vyhledali pomoc. Ondřej Čanický je po dvou dnech odpočinku coby pacholky dopravil k lékaři v Čadci, který je odvezl na židovskou obec do Žiliny. V komplikované době jejich vyprávění nikdo nevěřil a byli považováni za provokatéry. Tři dni je vyslýchali starší židovské obce, kteří nemohli pochopit, že muži mluví pravdu; údaje si proto ověřovali křížovým výslechem a srovnávali je se seznamy „přesídlovaných“ Židů. Nechali pak dvojici sepsat zprávu s podrobnostmi o režimu v lágru, kterou třemi kanály (přes Istanbul, Vatikán a Švýcarsko) odeslali na vědomí světové veřejnosti, jež neměla o existenci vyhlazovacích táborů ponětí. Než byl důležitý dokument (známý jako tzv. Vrbova a Wetzlerova zpráva) prohlášen za věrohodný a obsah zveřejněn (BBC, New York Times atd.), bylo zahájeno v Maďarsku (kde neplatily až do okupace na jaře 1944 Norimberské zákony) „přesídlení“ maďarských Židů do Osvětimi (15. května 1944). Po intervenci papeže, amerického prezidenta a švédského krále maďarský regent fašistického Německa Miklós Horthy deportace zastavil (9. července 1944). Od transportu na smrt tak bylo na poslední chvíli uchráněno kolem dvou set tisíc Židů. Se zprávou, která do Maďarska doputovala přes Červený kříž, se mezi prvními seznámil i novinář Rezsö Kasztner. Ten posléze společně s Joelem Brandem vyjednával s Adolfem Eichmannem o propuštění, respektive výměně Židů za nákladní auta a cennosti. – Koncentrační tábory měly dokonale vypracovaný oficiální statut, a proto byla Vrbova a Wetzlerova zpráva pro Spojence těžko přijatelná. Situaci ovlivňovaly specifická propaganda o převýchově prostřednictvím tvrdé práce, protichůdné zprávy v tisku, informační bariéry, ale i zcenzurované dopisy z lágrů. Veřejnost nechápala, kde jsou údajné statisíce mrtvých, neměla ponětí o nacistických spalovacích pecích. Ty ostatně nestačily pokrýt „poptávku“ a tak část obětí končila v masových hrobech (jež se posléze staly důležitým důkazem vyhlazování). O neochotě přijmout pravdu vypovídá i marná snaha předchůdců obou uprchlíků (zpráva polského důstojníka Jana Karského a dalších). – Spojenci z nejrůznějších důvodů nezasáhli, ani když zprávu vzali na vědomí. Během doby, kdy dokument putoval po Evropě a byl citován i za mořem v USA, dostali Vrba s Wetzlerem novou identitu a zúčastnili se Slovenského národního povstání. – 20.11.1945 začal v Norimberku mezinárodní soudní proces s hlavními válečnými zločinci. Žalobci využili tzv. Osvětimské protokoly jako svědectví proti nacistickým vůdcům, citovali i z Vrbovy a Wetzlerovy zprávy. Kromě válečných zločinů se poprvé řešily zločiny proti lidskosti, spiknutí a zločiny proti míru. Proces trval do října 1946. Průběh ovlivňovaly problematické zdroje, chybějící statistiky, hledání stop, snaha rychle uzavřít minulost a řešit aktuální politické problémy. Historické události později vyústily ve studenou válku. – Celkem bylo zavražděno 6 000 000 evropských Židů. Rudolf Vrba emigroval do Kanady. I zde jej dostihla nepřízeň osudu, když během procesu s popíračem holocaustu Ernstem Zündelem, stoupencem teorie velkého židovského spiknutí (tzv. Osvětimská lež) byl protistranou donucen připustit, že kniha Utekl jsem z Osvětimi obsahuje určitou dávku literární licence, a tím zpochybnil i věrohodnost původní zprávy. – Díky Vrbovi s Wetzlerem bylo zastaveno vyhlazování maďarských Židů, ale transporty z dalších koutů Evropy putovaly do Osvětimi až do listopadu 1944... -kk-

Poznámka

Archivní materiály: Židovské muzeum v Praze; Auschwitz Birkenau State Museum; Yad Vashem – World Center for Holocaust Research Documentation, Education and Commemoration; Steven Spielberg Film and Video Archive; United States Holocaust Memorial Museum; United States Holocaust Memorial Museum, Das Bundesarchiv, Criticalpast.com.

Hrají

Jan Adámek

Eva Szücsová

Libor Stach

David Janošek

Komentář

Jan Adámek

Josef Kubáník

četba z knih Utekl jsem z Osvětimi a Co Dante neviděl

Miroslav Rataj

četba z knih Utekl jsem z Osvětimi a Co Dante neviděl

Účinkují

Ľubomír Morbacher

Alexa Stillerová

Christoph Kreutzmüller

Günter Morsch

Jiří Plachý

Piotr Setkiewicz

Gábor Füzes

Jaroslav Šonka

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Jan Adámek

Původní filmový námět

Lucie Hostačná

Scénář

Ján Novák, Milan Vodička

Dramaturgie

Jaroslav Šonka (Look of the Film), Martin Peterich (Rozhlas a televízia Slovenska), Lenka Poláková (Česká televize), Martin Červenka (Česká televize)

Asistent kamery

Martin Procházka, Pavel Kapiška (ostřič)

Výprava

Marie Schmidtová, Alois Višlan

Kostýmy

Petra Puldová, Marie Mukařovská

Masky

Marika Koláčková, Martina Bocová

Střih

Jaromír Vašek, Ján Novák

Zvuk

Marcel Weis (mistr zvuku)

Asistent zvuku

Petr Kolev, Marek Rones

České titulky

Terezie Eisnerová (překlady z polštiny), Viola Somogyi (překlady z maďarštiny), Andrea Mecová (překlady z němčiny), Jaroslav Šonka (překlady z němčiny), Ludmila Dudáková (překlady z angličtiny)

Výkonná produkce

Stanislava Findejsová (Look of the Film), David Čermák (Look of the Film), David Boháč (Česká televize)

Producent

Lenka Poláková (kreativní producent Česká televize)

Produkce

Lenka Jandová (Look of the Film), Kristýna Čechovská (Look of the Film), Janika Kolářová (Look of the Film), Tatiana Javorková (Rozhlas a televízia Slovenska), Lenka Pchálková (Česká televize), Tibor Horváth (manažer výroby RTVS)

Spolupráce

Pavel Nový (supervize)

Hudba

Lokace

Polsko, Osvětim–Birkenau (Polsko), obec Kozy (Polsko), přehrada Porabka (Polsko), Slovensko, obec Slatiné (Slovensko), Židovská obec Žilina (Slovensko), Ústav paměti národa Bratislava (Slovensko), Maďarsko, Budapešť (Maďarsko) (Velká Synagoga, tzv. Švábská hora), Německo, Sachsenhausen (Německo), Berlín (Německo), Norimberk (Německo), Česká republika, Praha (Česká republika), Vojenský historický ústav Praha/Armádní muzeum Žižkov Praha (Praha)

Produkční údaje

Původní název

32 utajovaných stran – zpráva z pekla

Anglický název

32 Classified Pages – The Report from Hell

Kategorie

film

Typologie

hraný dokument

Žánr

historický, válečný, dokument

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2016

Rok výroby

2015

Premiéra

05.05.2016

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Příběh dvou židovských vězňů, kteří utekli z Osvětimi a zachránili tak téměř 200 000 lidských životů.

Partner

Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky, Ministerstvo kultury České republiky, Nadační fond obětem holocaustu, Moses Mendelssohn Zentrum, Historický ústav Slovenskej akadémie vied, Terra Recognita Foundation, Isabela Durejko

Nositelé copyrightu

LOOK OF THE FILM s.r.o., Rozhlas a televízia Slovenska, Česká televize

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

62 min