Akcept

Chcete-li změnit kulturu národa, změňte nejprve jeho hudbu. (Aristoteles). – Lucie Vítková se hudbou zabývá od pěti let. Oblíbila si akordeon, jemuž říká harmonička. V patnácti letech začala komponovat. – Hudebnice ukazuje své nástroje, jež se liší zvukem, rozsahem, váhou (středně velký akordeon váží dvanáct kilogramů, velký šestnáct), cenou i určením. Například akordeon značky Weltmeister Brand používá při účinkování s židovskou kapelou HaChucpa. Zajímá se také o mechaniku tahacích harmonik a umí je opravit. – Vítková rozebírá svůj profesní vývoj a měnící se pojetí hudby. V dospívání ventilovala puberťácké problémy muzikou. Dnes je ráda, že rodiče poslouchají především její hudbu. Přeje si, aby posluchači akceptovali experimentování v tvorbě. Rekapituluje genezi absolventské skladby Akcept (pro symfonický orchestr, akordeon a bicí sestavu). Touží s ní uspět na prestižním festivalu soudobé hudby v Ostravě. – Lucie získává inspiraci ze „zvuků“ různých míst a situací: vzpomíná na událost, kdy je v parku okradli během přátelského muzicírování s finskou violoncellistkou Jenny a na „dozvuky“ úspěšného dostižení zloděje. – Po absolutoriu oboru kompozice našla potřebné uvolnění ze „šikany“ na konzervatoři na hodinách improvizace u profesora Jaroslava Šťastného. Imponovalo jí, že pedagog klade důraz na individualismus a autenticitu v hudebním projevu. – Hudebnice diskutuje nad svou partiturou se skladatelem Peterem Grahamem. Usilují o realizaci svých hudebních představ a distancují se od zakázek pro showbyznys, kde se zohledňuje vkus posluchačů. Jsou přesvědčeni, že jejich „složitější“ hudba je zapotřebí. – Vítková pouští režisérovi ukázky z Akceptu. S filmařem se shodnou, že není jisté, zda posluchači v sále vydrží; skladba je plná extrémů. – Ostrava. Skladatel, dirigent, flétnista a umělecký ředitel Ostravských Dnů nové hudby Petr Kotík (v záznamu ČT) informuje o festivalu, na němž nekalkulují se vkusem publika. Jsou schopni zařadit zajímavou studentskou práci vedle mistrovského díla. – Experimentátor Gordon Monahan prezentuje na festivalu originální zvukovou instalaci. – Lucie v Ostravě vystupuje s improvizační skupinou. Posluchači pak líčí své pocity: měli chuť se do performance zapojit. – Vítková přemítá o své hudbě, která by mohla být určena třeba i mimozemšťanům. Touží rozvíjet improvizační schopnosti. Za zvukové vlny, jež „vypustí“ a jež pak „donekonečna“ putují vesmírem, přijímá plnou zodpovědnost. – Pro další skladbu se žena inspiruje v nákresech krejčovských střihů. – Petr Kotík konstatuje, že mladá hudebnice na něj udělala velký dojem, a proto vybral pro festival její skladbu Akcept. – Part bicích v připravovaném uvedení Akceptu hraje Jakub Tengler, s nímž se Lucie zná z improvizací. První zkouška s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Johannese Kalitzka odhalí náročnost díla. Autorka a zároveň sólistka na akordeon musí překonat odtažitost a nedůvěru ansámblu. Věcný dirigent respektuje její připomínky, ale hráči jsou zaskočeni vysokými požadavky, jež se vymykají jejich zkušenostem. Vítková se musí vypořádat s nepříjemnou tvůrčí atmosférou a napětím. Poslech nahrávky zkoušky ji vyprovokuje k drobné modifikaci v přednesu skladby. Provedení musí být plné napětí, energie a atmosféry. – Hudebnice je po premiéře v euforii. Nechala Jakubovi s bicími v jejich finálním improvizačním dialogu oproti svému zvyku „poslední slovo“. Přestože se všichni pohybovali na „tenkém ledě“, skladba fungovala. – Vítková před cestou na konzervatoř v Haagu, kde bude studovat kompozici, konstatuje, že očekávání rodičů už splnila. – Haag. Lucie se vyrovnává s cizím prostředím. Dny má vyplněné intenzivní prací. Uvažuje o zhudebnění jiných než základních pocitů (radost, smutek), nejraději by zpracovala celý psychologický proces. Svůj reálný život nazývá hudbou. Nad střihy objasňuje, proč v nich nachází inspiraci. Stejně jako švadlena i ona nejdřív zvolí „materiál“ a pak „šije“ skladbu. – Lucii zemře maminka a ona konstatuje, že již neexistuje „místo“, ze kterého vzešla. – Hudebnice rok a půl žila jenom ze setrvačnosti a nutila se, aby něčím překryla emoce ze ztráty mámy. Získala jako nejúspěšnější autorka současné klasické hudby výroční cenu OSA za rok 2013. Skladba Akcept měla šest uvedení, což je v branži velký úspěch. – Ke vzniku výstupní skladby z magisterského studia MAsterpiece dala první impuls rodinná tragédie. Skladba Akcept už je minulostí... -kk-