Sibiřský deník

historický, psychologický, životopisný

Typologie

hraný

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

The Chronicles of Melanie

Minutáž

120 min

Země původu

Lotyšsko, Česká republika, Finsko

Copyright

2016

Rok výroby

2016

Premiéra

18.05.2017

Režie

Viesturs Kaurišs

Anotace

Černobílý koprodukční snímek lotyšského scenáristy a režiséra Viesturse Kaurišse Sibiřský deník přináší další autentické svědectví o systematickém týrání celých skupin obyvatelstva v dobách stalinského teroru. Vznikl na základě vzpomínkové knihy Melánije Vanagové (1905–1997), která prožila šestnáct let ve vynuceném přesídlení z hlavního lotyšského města Rigy do sibiřské tajgy v oblasti Krasnojarsku; statečná žena vydala své paměti až v roce 1991, kdy jí bylo 86 let. Těsně před napadením Sovětského svazu německou armádou bylo z Lotyšska odvezeno přes 15 000 nevinných lidí, kteří se tak ocitli zcela vykořeněni v děsivých klimatických i sociálních podmínkách, kde se všem jednalo jen o holé přežití. Navíc přitom došlo k rozdělení rodin. Melánija Vanagová pocházela ze střední vrstvy a na Sibiři dojela po třítýdenní vyčerpávající cestě v dobytčáku i se svým osmiletým synem Adrejsem, zatímco její muž skončil po odsouzení v neznámém gulagu. – Lotyšské ženy se z donucení postupně aklimatizují v drsném prostředí, stále však trpí hlady a odloučením od domova. Po skončení války se Melánija rozloučí se synem, který je s pomocí Červeného kříže repatriován. Ona sama se do Rigy vrací až v roce 1957, poté co několikrát přežila vlastní smrt (včetně překonání rakoviny). Až tady zjistí, že její manžel, jemuž ve vyhnanství psala nikdy neodeslané dopisy, zemřel již v roce 1942. – Tvůrci ozvláštňují strhující vyprávění černobílým obrazem, jenž dodává příběhu na naléhavosti. Volí pomalé tempo, v němž vizuální působivost znásobuje zajímavá zvuková stopa s nezvyklým hudebním doprovodem. Realistický popis je jen několikrát narušen ženinými vizemi. Soustředěním na individuální osud (ostatní postavy jsou poměrně v pozadí) se zdůrazňuje sugestivnost díla, opět vypovídajícího o síle lidské vůle a nezlomnosti. – Česká strana, zastoupená společností 8Heads Productions, se podílela zejména na obrazové (UPP) a zvukové postprodukci (Sleepwalker). -tbk-

Obsah

V roce 1940 začala sovětská okupace pobaltských států a byly zahájeny rozsáhlé represe proti obyvatelstvů. V časných ranních hodinách dne 14.6.1941 bylo z Lotyšska deportováno na Sibiř přes 15 000 lidí.Riga 1941. Manželé Melánie a Aleksandrs Vanagovi stráví večer na Pucciniho opeře Madam Butterfly. Ráno (14.6.1941) je v jejich bytě probudí několik čekistů se zbraněmi v rukách. Musejí se narychlo sbalit a odejít i s osmiletým synem Andrejsem. V bytě zůstane jen Melániin mladší bratr a její stará matka. – S ostatními rodinami jsou Vanagovi dopraveni na nádraží. Tady se ženy a děti musejí odloučit od mužů. Setkají se prý na místě určení v Ogre nedaleko Rigy. – Ženy a děti nejrůznějšího věku jsou nahnány do dobytčích vagonů. Trpí horkem, hladem a žízní. Jedna z žen, Anna, nedoufá, že mají šanci přežít; tvrdí, že Sověti nejdříve postřílí jejich muže a pak i je. Podřeže své děti i sama sebe. Vojáci při zastávce v lese vyloží jejich těla, ačkoliv umírající žena ještě žije. – Po třech týdnech strastiplné cesty, kterou řada lidí nepřežila, vystoupí všichni v tajze a jsou dovedeni do primitivního tábora. Melánie odmítne podepsat papír, že souhlasí s přesídlením na dvacet let. Setká se tu s přítelkyní Katrínou, která má miminko. Všechny ženy s dětmi skončí v chudé sibiřské osadě, kde je místní považují za fašisty. Dostanou k dispozici zchátralé dřevěné stavení a trochu slámy. Neustále trpí hladem. Nezkušená Melánie musí s dalšími hnát tajgou dobytek. Onemocní a téměř zemře. Začne psát dopisy manželovi (jež nemůže odeslat, protože neví kam). Málem se otráví jako několik žen jedovatou rostlinou. V noci se jí i synovi zdá o blahobytu v Rize. Na rozdíl od některých jiných vzdoruje nabídkám na sex za trochu jídla. – Na podzim vykopávají zbědované ženy brambory, ale musejí všechny odevzdat. Chtějí si pak posbírat zbytky, ale předseda kolchozu Ampalov sem dá nahnat stádo prasat: ta mají přednost před vysídlenci. Katrínino miminko zemře. – V kruté zimě ženy pracují v lese. Andrejs má vysoké teploty kvůli zánětu ucha, ale naštěstí přežije. – Melánie se dozví od Ampalova, že manžel byl odsouzen na deset let do pracovního tábora a že žije. Nesmí však dostávat korespondenci. – Vyhnankyně zjistí podle oslavujících vesničanů, že skončila válka. Ale po zásahu Červeného kříže se mohou domů vrátit jen děti. Ampalov však zakáže, aby je náklaďák odvezl na vzdálené nádraží. Melánie se se synem vydá přes tajgu pěšky k trati, kde se s ním rozloučí. – Žena si opraví rozpadlou boudu; chce tam žít s manželem, až bude propuštěn. Do vesnice skutečně přijedou někteří propuštěnci, ale Aleksandrs mezi nimi není. Katrína se však shledá s manželem Kárlisem. Melánie vezme k sobě těžce nemocného Němce Jakoba. Stará se o něj. Z dopisu se dozví, že její bratr leží v gulagu v nemocnici. Pošle mu balík i za cenu, že se kvůli tomu musí vzdát válenek. Omrznou jí pak nohy. – Jakob zemře na tuberkulózu. Když se žena ptá Ampalova na manžela, který by už měl být propuštěn, předseda jí jen ocituje starý dokument. I Melánie těžce onemocní. V předtuše smrti spálí dopisy pro manžela, jež napsala za celá ta léta. Z posledních sil odjede na sáňkách do tajgy. Tady ji naštěstí najde sousedka a dopraví ji do bezpečí. Ženy se postarají, aby nemocnou hospitalizovali v Krasnojarsku. Vyoperují jí tam čtyři nádory a dostane transfuzi. Jako zázrakem přežije. Obdrží dopis od Andrejse s jeho fotografií ve vojenské uniformě. Katrína se s ní rozloučí; odjíždí s Kárlisem a novým miminkem do Kazachstánu. Melánie se rozhodne napsat pro syna a jeho děti paměti. Sbírá též vyprávění obdobně postižených lidí. – Riga 1957. Melánie se jako venkovanka vrací do města. Na úřadě zjistí, že Aleksandrs zemřel v lágru v roce 1942. Nedozví se však, ve kterém. Nešťastná žena se vydá do opery. Uvaděčka ji odmítne pustit dovnitř ve válenkách. Ona si musí pro povolení k řediteli; je to čekista, který její rodinu na počátku války odvedl. Muž jí je dá a ptá se jí, jak je na Sibiři. Ona mu odpoví, že tam stále sněží... – Až v roce 1991 vydala Melánia Vanagová svou vzpomínkovou knihu Na břehu řeky duchů: 1941–1957 Bylo jí tehdy osmdesát šest let. Zemřela ve dvaadevadesáti letech... -tbk-

Hrají

Sabine Timoteo /ž/

Melánie Vanagová

Edvins Mekšs

Andrejs

Ivars Karsts

Aleksandrs Vanags

Guna Zarina /ž/

Katrín

Maija Doveika /ž/

Vilma

Viktor Nemets

Ampalov

Erwin Leder

Jakob

Evija Rudzite /ž/

Biruta

Baiba Broka /ž/

Anna

Kirils Zaicevs

ruský důstojník

Astrida Kairiša /ž/

Melániina matka

Lilita Ozolina /ž/

deportovaná žena

Girts Kruminš

Kárlis, manžel Katríny

Jana Čivžele /ž/

Elza

Evija Martinsone /ž/

operní zpěvačka

Štáb a tvůrci

Režie

Viesturs Kaurišs

Asistent režie

Madara Dišlere

Předloha

Melánija Vanaga (Veļupes krastā [1991, česky Na břehu řeky duchů 1941-1957] – kniha)

Scénář

Viesturs Kaurišs

Dramaturgie

Janis Putninš, Angeli Macfarlane, Karen Lee Street

Kamera

Gints Berzins

Druhá kamera

Andrejs Verhoustinskis

Asistent kamery

Kaspars Cirsis

Architekt

Ieva Jurjane

Výprava

Janis Bijubens, Aivars Žukovskis, Juris Žukovskis, Riitta Hyvärinen

Návrhy kostýmů

Ieva Jurjane

Masky

Mari Vaalasranta (návrhy masek), Maija Gundare (maskér), Dzintra Bijubena (maskér)

Střih

Jussi Rautaniemi

Zvuk

Aleksandrs Vaicahovskis, Robert Slezák

Vizuální efekty

Armands Blumbergs (supervize)

Zvláštní efekty

Juris Žukovskis (supervize), Artiom Grigorian (supervize)

Postprodukce

UPP (obrazová postprodukce), Jan Malíř (supervize – UPP), Miroslav Gál (supervize - UPP), Tomáš Pulec (technologická supervize – UPP), Štěpán Kříž (koordinátor – UPP), Sleepwalker (zvuková postprodukce)

České titulky

neuvedeno

Producent

Inese Boka-Grube, Gints Grube

Koproducent

Julietta Sichel, Klaus Heydemann

Produkce

Elína Zazerska, Elína Gedina-Ducena (koprodukce)

Hudba

Hudba

Arturs Maskats, Aleksandrs Vaicahovskis, Karlis Auzans (finální téma)

Použitá hudba

Giacomo Puccini (árie Un bel di vedremo z opery Madam Butterfly), Vasilij Agapkin (otivy ze skladby Farewell of Slavianka)

Zpívá

Kristine Opolais (Giacomo Puccini)

Produkční údaje

Původní název

Sibiřský deník

Anglický název

The Chronicles of Melanie

Souběžný název

The Chronicles of Melanie / Melánijas hronika (lotyšský název)

Kategorie

film

Typologie

hraný

Žánr

historický, psychologický, životopisný

Země původu

Lotyšsko, Česká republika, Finsko

Copyright

2016

Rok výroby

2016

Premiéra

18.05.2017

Přístupnost

nevhodné pro děti do 12 let

Distribuční slogan

Přežila, aby mohla vyprávět a my nezapomněli.

Výrobce

Mistrus Media, 8Heads Productions (koprodukce), Inland Film Company (koprodukce)

S podporou

National Film Centre of Latvia, Valsts Kulturkapitála Fonds, The Finnish Film Foundation, Státní fond kinematografie ČR, Eurimages, Council of Europe, Regional Council of North Karelia, YLE, LTV

Partner

LDZ Cargo, Eco Baltia, LDZ, UPP, Latviešu Fonds, ALI, Pelican Self Storage

Nositelé copyrightu

Mistrus Media, 8Heads Productions, Inland Film Company OY

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

120 min

Titulky

české