8 hlav šílenství

historický, psychologický, životopisný

Typologie filmu

hraný

Anglický název

8 Heads Of Madness

Minutáž

107

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2017

Rok výroby

2013 – 2016

Premiéra

12.10.2017

Režie

Marta Nováková

Scénář

Marta Nováková

Anotace

Ve svém druhém celovečerním filmu 8 hlav šílenství zpracovala scenáristka a režisérka Marta Nováková originálním způsobem životní příběh zapomenuté ruské básnířky Anny Alexandrovny Barkovové (1901–1976), která byla na počátku dvacátých let považována za velmi talentovanou novinářku a literátku, ale posléze strávila dvaadvacet let v gulagu. Přitom jedinými „proviněními“ byly její neústupnost a svobodomyslnost, jistou roli mohla sehrát i její lesbická orientace. Název filmu převzala česká filmařka ze stejnojmenné novely, již sovětská autorka napsala v pracovním táboře. V osmi „hlavách“, tedy kapitolách, tvořených vlastně krátkými filmy, natočenými v různých stylech, zachycuje Nováková několik etap ze života politicky pronásledované intelektuálky, přičemž neusiluje o chronologické, nýbrž o tematické vyprávění; líčí příběh lidského osudu (jejž v Sovětském svazu sdílely miliony lidí) nejen jako tragédii, ale i jako frašku či grotesku. V jednotlivých epizodách používá kromě realistického podání také animaci, triky, dokreslování kulis, literární odkazy i snové vize. Samozřejmě se zde objevují autorčiny verše (čtené v ruštině) a její texty (např. dopis ministru vnitra Genrichu Jagodovi) a jsou zde organicky využity i „lágrové“ kresby Jefrosiniji Kernsnovské. Autorka výtvarné koncepce Anna Krtičková se inspirovala ruskými předrevolučními i porevolučními užitými výtvarnými díly (plakáty, grafikou a podobně). Hlavní roli svěřila Nováková známé zpěvačce Anetě Langerové, která souzní s postavou v koncentrovaném civilním projevu s jistou gestickou nadsázkou. Důležitou funkci má proměnlivý hudební doprovod Vladivojny La Chii. V soundtracku se objeví rovněž píseň Jevgenije Rubilina, manžela překladatelky Radky Rubiliny, která pro Novákovou objevila Barkovovou ve své dizertaci o údělu žen v gulagu a která přeložila její verše. – Výjimečný snímek je navzdory chmurnému tématu místy až překvapivě hravý. Výsledkem je originální koláž, jež je v kontextu české kinematografie nesporně ojedinělá. – Autorka, která je (zároveň se svým otcem) hlavní producentkou díla, pracovala na výsledném tvaru devět let, přičemž několikrát navštívila Sibiř a překonala řadu překážek. – Kromě běžné distribuce bude snímek (podpořen i veřejnou sbírkou portálu Hithit), který je také součástí filmového klubu Cyklus Citrus, nabízen ve spolupráci s neziskovou organizací PANT školám. – Upozorňujeme též na lotyšsko-česko-finský životopisný film Sibiřský deník (2016, The Chronicles of Melanie; r. Viesturs Kaurišs) o údělu Lotyšky Melánije Vanagové, zavlečené za války s dalšími lotyšskými ženami do sovětského vyhnanství. -tbk-

Obsah

Hlava první: Cesta. Anna Alexandrovna Barkovová se narodila v roce 1901 v Ivanovu. V roce 1922 jí vyšla první básnická sbírka a byla považována za velkou básnickou naději. V roce 1934 byla poprvé zatčena a odsouzena na pět let nucených prací. Za války žila na Ukrajině. Podruhé byla odsouzena v roce 1947 a až do roku 1956 vězněna v lágru v republice Komi, potřetí v letech 1957–1965 v gulagu. Po propuštění byla rehabilitována. Zemřela v roce 1976. – Kazachstán 1935. Nákladní vlak s vězni zastaví v polích. Z vagónů vynášejí mrtvá těla. Jedna z vězeňkyň, doktorka, je zavolána k zraněnému dozorci. Vezme s sebou jako pomocnici Annu. Důstojníka pokousal vlčák. Doktorka mu ošetří ránu a vymůže si nějaké jídlo. Cestou zpět do vagonu radí spoluvězeňkyni, jak se má chovat při cestě i v táboře. – Po zatčení napsala Anna dopis ministru vnitra Genrichu Jagodovi, v němž píše o sobě. Je novinářka, ale musela se živit jinak. Často byla nezaměstnaná, než byla odsouzena podle paragrafu 58 za kontrarevoluční činnost. Má chatrné zdraví a vyhnanství jen těžko přežije. Proto pro sebe žádá nejvyšší trest: smrt. Podle Jagodova přípisu má být při nucených pracích zařazena do kulturního oddělení. – Nahé vězeňkyně podstoupí potupný „přijímač“ v lágru (jsou ostříhány a oholeny). – Hlava druhá: Tvorba. Počátkem dvacátých let na oslavě v Kremlu představuje Lunačarskij snobské společnosti Annu Barkovovou jako nadějnou básnířku, která bude možná větší než samotný Puškin. Má jí vyjít první sbírka. – Republika Komi 1946. Anna se spoluvězeňkyní řežou v zasněženém lese strom. Vidí svou milenku, vězeňkyni Valju (Valentinu). Strom spadne těsně vedle dozorce. Ten dá Anně deset dnů korekce. V kobce vězeňkyně vzpomíná na Valju. Vykládala jí, že svůj „růženec“ z chlebového těsta používá nikoliv k modlitbě, nýbrž k vymýšlení veršů. Je odvolána do velitelovy kanceláře: telefonuje jí sám soudruh Stalin, který se jí otcovsky vyptává na zdraví a tvrdí jí, že ji vlast potřebuje. Zpět v korekci mluví Anna sama se sebou. – Hlava třetí: Paličák. V rodném Ivanovu jako třináctiletá gymnazistka objeví Anna Dostojevského a zamiluje se do své učitelky němčiny Věry Leonidovny, která se stane její mentorkou. Má úspěch se svým článkem v místních novinách. Později se dívka pohádá se šéfredaktorem: chce psát naprosto podle sebe a jinak než ostatní bázliví redaktoři, kteří mají rodiny. Má své zásady a rozhodně se nemíní na někoho vázat; chce být svobodná a svobodně se vyjadřovat. – Kreml 1924. Lunačarskij se před Annou, která pracuje jako jeho sekretářka, baví s novinářem a lékařem Bogdanovem o dopise proti Stalinovi, jenž by se měl stát Leninovým nástupcem. – Hlava čtvrtá: Útěk. Karaganda 1937. Doktorka dostane měsíc korekce, protože si stěžovala na malé dávky chleba, neodpovídající normám. Rozzuřený dozorce na ni křičí jako na zrádkyni vlasti. Starší žena se rozloučí se spoluvězeňkyněmi. Podřeže si žíly. Zemře. Při těžké práci v lomu si Anna recituje své verše, jež jsou milostným vyznáním krásné ruské Asiatce. V představách prchá zasněženou plání. – Hlava pátá: Svoboda. Po propuštění z lágru sleduje Anna všední život obyčejných lidí. Přemýšlí za kým jít. První se nabízí bodrá venkovanka Toňa, která by ji však utrápila svou péčí. Další by mohla být přísná a strohá úřednice Valerie. Ale té se nelíbí její verše, protože prý jsou příliš ponuré. Vydá se za Valjou. Ta však už má děti a manžela... – Hlava šestá: Štěstí. Hladová Anna se v zasněženém lese hltavě sytí brusinkami ze zapadaných keříků. – Hlava sedmá: Šílenství. Básnířka žije po propuštění v ukrajinské Bojarce, což je podle ní strašná vesnice. Sleduje groteskní idylu, když venkované v krojích mohutně popíjejí a vyrábějí „toloku“, zvláštní směs z hnoje na spárování chalup. Setká se tu s podivným rybařícím důchodcem, jenž jí připomíná Mefistofela z Goethova Fausta. Starý muž má paranormální schopnosti, s nimiž vystupoval v cirkuse a s nimiž měl pomoci i NKVD. Vzpomíná, jak po něm uniformovaný ministr chtěl, aby přiměl zatčené k výpovědi. Ale on použil své schopnosti na něj. Muž mu přiznal, že jen plní plán zatčení, aby sám neskončil jako ti, které dává zavírat; o nic jiného než o přežití mu nejde. – Hlava osmá: Láska. Mladá vězeňkyně Tamara mluví v dobytčáku o svém muži a dítěti. Její zatčení a odsouzení na deset let byl podle ní určitě omyl. Anna jí radí, jak se má v gulagu chovat. Při zastávce Tamaru znásilní jeden z hlídajících vojáků. Doporučí jí pak, aby si v lágru našla „ochránce“, jinak nepřežije. – Republika Komi 1947. V táboře má Tamara „svého“ vězně Vaňku. Díky němu může pracovat v tamní školce. Anna se tu setká s Valjou. Ta jí pomáhá, když onemocní. Tamara si stěžuje, že jí manžel přestal psát. Později dostane rozvodové papíry. – Anna se miluje s Valjou. Vaňka utekl, jenže ho chytili a poslali do jiného lágru ve Vorkutě. Tamara se zamiluje do vězně Valerije Ivanoviče. Náčelník čte německá jména vězeňkyň, které odjíždějí v transportu. Je mezi nimi i Valja. Anna zůstává v lágru zase sama. – Moskva 2084. Na Rudém náměstí je v mauzoleu uložena místo Lenina Anna Barkovová. Mimo obraz zní její upřímný smích. -tbk-

Poznámka

Ve filmu jsou použity ilustrace Jefrosinije Kersnovské z knihy Jaká je cena člověka a archivní záběry z pořadu České televize Evropa na rozcestí (1976).

Hrají

Aneta Langerová

Anna Barkovová

Marie Štípková

Tamara Ivanovna

Zuzana Fialová

Valentina

Anna Sedlačková

doktorka Jevgenije

Martin Sitta

dozorce hnusák

Viktorie Čermáková

učitelka Věra Leonidovna

Miroslav Táborský

Lunačarskij

Eva Leinweberová

knihovnice

Jaromír Dulava

Bogdanov

Luboš Veselý

Valerij Ivanovič

Jiří Štrébl

náčelník lágru

Lukáš Jůza

dozorce znásilňovač

Martin Veliký

dozorce v lágru

Filip Rajmont

dozorce v lágru

Peter Varga

Vaňka

Ladislav Veselý

manžel Věry Leonidovny

Ondřej Bauer

dozorce

Michal Kern

dozorce

Ladislav Hampl

pokousaný dozorce

Petra Špindlerová

vězeňkyně

Marta Sovová

vězeňkyně

Petra Zvonařová Veselá

vězeňkyně

Anita Krausová

vězeňkyně

Yvetta Kornová

vězeňkyně

Iveta Vachalcová

vězeňkyně

Irena Doubková

vězeňkyně

Michaela Fišarová

vězeňkyně

Drahomíra Kovářová

vězeňkyně

Hana Chaloupková

vězeňkyně

Šárka Koreňová

vězeňkyně

Gabriela Foglarová

vězeňkyně

Gábina Pošmourná

vězeňkyně

Darina Straková

vězeňkyně

Olga Hanzelová

vězeňkyně

Lenka Vejrychová

vězeňkyně

Pavlína Zvěřinová Vázlerová

vězeňkyně

Zuzana Víchová

vězeňkyně

Radka Snížková

vězeňkyně

Nela Boudová

host v Kremlu

Vilma Cibulková

host v Kremlu

Jakub Čermák

host v Kremlu

Natálie Volkova

host v Kremlu

Jiří Novotný

šéfredaktor ivanovských novin

Tomáš Kobr

redaktor ivanovských novin

Tomáš Petřík

redaktor ivanovských novin

Ondřej Soukup

redaktor ivanovských novin

Jáchym Topol

redaktor ivanovských novin

Lukáš Ondruš

redaktor ivanovských novin

Apolena Veldová

toloka - venkovanka

Jitka Nerudová

toloka

Zdeněk Krupička

toloka

Karel Pěnkava

toloka

Ivo Halík

toloka

Mluví

Miloslav Mejzlík

hlas J. V. Stalina

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Jan Liška

Asistent režie

Ondřej Sovík, Michal Kopp, Jaroslav Zderadička, Lukáš Dvořák

Dramaturgie

Biba Bohinská, Jan Gogola, Jaroslav Sedláček (dramaturg FC ČT), Kristián Suda (dramaturg FC ČT)

Kamera

Lukáš Hyksa, Martin Kaňůrek (letecké záběry), Daniel Pék (letecké záběry)

Asistent kamery

Vlastimil Sellák (ostřič), Aleš Průcha (steadicam operátor), Jaromír Kalina (steadicam operátor), Lukáš Macháček (steadicam operátor)

Architekt

Adam Pitra, Kateřina Hájková (asistent architekta)

Výtvarník

Anna Krtičková (výtvarné návrhy a grafický design)

Výprava

Pavel Šetka (rekvizitář), Ondřej Wachsmann (rekvizitář), Filip Kalina (rekvizitář), Roman Hruboň (rekvizitář), Petr Kantor (rekvizitář), Rostislav Kremlik (rekvizitář), Roman Vojtíšek (rekvizitář), Martina Hladíková (výroba speciálních rekvizit)

Návrhy kostýmů

Petra Krčmářová

Kostýmy

Anna Hrušková, Radka Josková, Eva Justichová

Masky

Jana Bílková, Hana Šímová, Vendula Odvárková, Jana Hladíková, Radka Vávrová, Radka Kadlecová, Petr Vaněk

Zvuk

Petr Kapeller (zvuk a mix zvuku), Richard Müller (zvukové atmosféry), Pavel Matyáš (kontaktní zvukový záznam), Lukáš Ujčík (kontaktní zvukový záznam), Petr Slezák (mix hudby), Vlado Martinka (mix hudby)

Animace

Ondřej Mladý, Barbora Urbánková

Vizuální efekty

Q1 Film (triky), Viktor Adamec (producent a supervizor), Jindřich Červenka (supervizor), Jakub Daníček (supervize na natáčení), Tomáš Hájek (supervize na natáčení), Václav Beznoska (produkce), Noise Artillery (spolupráce na tricích)

Postprodukce

Bystrouška (zvuk), Mat Film (obraz), Karin Mattlachová (produkce Mat Film)

Návrhy titulků

Silvie Vavřinová

České titulky

neuvedeno

Výkonná produkce

Viktor Schwarcz, Jaroslav Kučera (výkonný producent FC ČT)

Producent

Václav Novák (hlavní producent), Marta Nováková (hlavní producent), Julietta Sichel /ž/ (producent)

Koproducent

Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Viktor Schwarcz (Cineart TV Prague), Biba Bohinská (Heyday), Silvia Panáková (Heyday), Jan Froněk (Moss & Roy), Viktor Adamec (Q1 Film), Jindřich Červenka (Q1 Film), Peter Kučera (Opona Studio)

Vedoucí produkce

Jiří Koštýř (FC ČT), Věra Ferdová (vedoucí natáčení)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (FC ČT)

Asistent vedoucího produkce

Václav Beznoska, Wally Kolman (FC ČT)

Výtvarná spolupráce

Silvie Vavřinová (návrh a realizace Rudého náměstí), Jefrosinija Kersnovskaja (ilustrace z knihy Jaká je cena člověka)

Odborný poradce

Věra Lendělová (jazykový poradce)

Spolupráce

Ota Bareš (práce se zvířaty), Jana Becková (fotografka), Štěpán Stránský (fotograf), Jiří Nosek (vrchní osvětlovač), Radka Rubilina (překlady básní), i/o post

Hudba

Použitá hudba

Dmitrij Šostakovič (Tahiti Trot /Tea for Two/), Dmitrij Šostakovič (Jazz Suite No. 2), Richard Wagner (Bridal Chorus)

Nahrál

Vladivojna La Chia (harmonium, kytara, keyboards, syntezátory, perkuse), Štěpánka Balcarová (trubka), Beata Hlavenková (piano), Terezie Kovalová (violoncello), Olga Kovaříková (kontrabas), Tomáš Kryl (akustická kytara, dombra, balalajka), Luboš Pavlík (bicí, bonga, perkuse), Roman Zabelov (akordeon), Jana Vébrová (akordeon)

Písně

Lagernaja /Bezejmenný hrob/, Ruská zima

Hudba k písni

Jevgenij Rubilin (Lagernaja /Bezejmenný hrob/), Roman Chvíla (Ruská zima), Vladivojna La Chia (Ruská zima)

Text písně

Svetlana Šilovova (Lagernaja /Bezejmenný hrob/), Vladivojna La Chia (Ruská zima)

Zpívá

Jevgenij Rubilin (Lagernaja /Bezejmenný hrob/), Vladivojna La Chia (Ruská zima), Kočičí číči (Ruská zima), Vladivojna La Chia (vokály)

Lokace

Praha, Karlín (Praha), Invalidovna (Karlín), Nové Město (Praha), ulice Politických vězňů (Nové Město), Petschkův palác (ulice Politických vězňů), Malá Strana (Praha), Malostranské náměstí (Malá Strana), Kaiserštejnský palác (Malostranské náměstí), Lešetice u Příbrami, Památník Vojna (Lešetice u Příbrami), Janská, Muzeum koncentračního tábora podzemní letecké továrny Rabštejn (Janská), Lužná u Rakovníka, Železniční muzeum Českých drah (Lužná u Rakovníka), Terezín, Litoměřice, Jáchymov, Řepora, skanzen (Řepora), Kaštice u Podbořan, Mratín, farma Hrádek (Mratín), Bedřichov, vodní nádrž (Bedřichov)

Produkční údaje

Původní název

8 hlav šílenství

Anglický název

8 Heads Of Madness

Pracovní název

Osm hlav šílenství / 8 hlav šílení

Copyright

2017

Rok výroby

2013 – 2016

Premiéra

12.10.2017

Přístupnost

nevhodné pro děti do 12 let

Distribuční slogan

O lásce, o tvorbě, o svobodě. Aneta Langerová ve filmu Marty Novákové.

Výrobce

MARFAFILM (hlavní producent), 8Heads Productions (producent), Česká televize (koproducent), Filmové centrum (Česká televize), Cineart TV Prague (koproducent), Heyday (koproducent), Moss & Roy (koproducent), Q1 Film (koproducent), MICHAEL SAMUELSON LIGHTING PRAGUE s. r. o. (koproducent), Opona Studio (koproducent)

Ateliéry

ateliéry České televize

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Formát

16:9

Barva

colour

Revue

Videorozhovor: Marta Nováková o filmu 8 hlav šílenství

V říjnu měl premiéru snímek 8 hlav šílenství, který neobvyklým způsobem nahlíží na život ruské básnířky Anny Barkovové. ...