Toman

historický, politický, psychologický, životopisný

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Toman

Minutáž

145

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2018

Rok výroby

2017 – 2018

Premiéra

04.10.2018

Jazyková verze

česká

Režie

Ondřej Trojan

Scénář

Zdeňka Šimandlová, Ondřej Trojan, Jiří Dědeček (spolupráce na scénáři), Martin Šmok (spolupráce na scénáři), Petr Jarchovský (spolupráce na scénáři)

Námět

Frank Reiss

Anotace

Po výpravných historických a životopisných snímcích Masaryk (2016; r. Julius Ševčík) a Milada (2017; r. David Mrnka) přichází režisér, scenárista a producent Ondřej Trojan s dalším obdobným filmem Toman. Zatímco se zmíněné tituly věnovaly předním českým politikům (Janu Masarykovi a Miladě Horákové), Trojanův snímek se zabývá temnou osobností v pozadí, jejíž kariéra vrcholila v období třetí republiky, tedy v letech 1945-1948. Sleduje životní dráhu komunistického právníka (slovensko-maďarského Žida) Zdeňka Tomana (1909-1997), který strávil válku jako úředník v exilové londýnské vládě a na jejím sklonku působil jako repatriační úředník na Podkarpatské Rusi. Po válce přichází do Prahy a díky přátelství s vysoce postavenými funkcionáři získává místo ve vedení rozvědky s úkolem opatřovat ilegální peníze na volební kampaň komunistů. Projeví se jako dokonalý politický šíbr, zkušený manipulátor a také jako kšeftař a šmelinář, který si značnou část peněz, získaných zejména z Británie prodejem pašovaných šperků a diamantů, ponechává pro sebe. Zároveň se uplatní i jako muž, který dokáže dostat přes české hranice tisíce židovských uprchlíků z Polska či z Maďarska, kde vládne antisemitismus. I za ně si nechává dobře zaplatit šéfem americké humanitární organizace. Děj je uvozen výslechem zatčeného Tomana v roce 1948 a končí jeho útěkem přes hranice po dobrodružném úniku z vězení v tomtéž roce. S popisem jeho činnosti v letech 1945-48 se tvůrci věnují i mužovu soukromému životu s manželkou Peslou, jež po jeho zatčení spáchá sebevraždu. Závěrečné titulky (v nichž jsou vedle fotografií představitelů i fotografie skutečných osob) stručně postihují osud nejen Tomana a jeho rodiny, ale i dalších lidí z jeho okolí. – Jako námět posloužily rozhovory Franka Reisse se Zdeňkem Tomanem-Goldbergerem a historické prameny. Autoři se koncentrují na pokud možno věrný záznam událostí, přičemž uvádějí na plátno téměř sedmdesát postav; jejich jména a funkce jsou sice uvedeny v podtitulcích, ale množství aktérů navzdory tomu znesnadňuje divákovi orientaci. Nesporně zajímavé a důležité dílo tak trpí zahlceností a až přílišnou popisností. Nicméně přináší důležité informace o zrůdnosti komunistické ideologie a jejích vykonavatelů, usilujících o bezvýhradné ovládnutí státu. Hrůza nastoleného režimu se později naplno projevila v politických procesech, jež „semlely“ jak Tomanovy protivníky, tak spojence. Zároveň je zde naznačen důvod (tedy vydírání z Tomanovy strany), proč Jan Masaryk jako ministr zahraničí nepodal v roce 1948 demisi s ostatními demokratickými členy vlády a tím umožnil Gottwaldovi jeho puč. -tbk-

Obsah

Tento film je natočen podle skutečných osob a událostí. – (Mimo obraz zní projev Jana Masaryka z května 1945 o poválečné budoucnosti Československa.)Duben 1948. Inspektor Putna vyslýchá zatčeného Zdeňka Tomana (vlastním jménem Asher Zelig Goldberger). Nadává mu do smradlavých Židů a předhazuje mu několikerou změnu jména (mj. i Zoltán Goldberger). Toman tvrdí, že před válkou jako student práv působil v Komsomolu. Válku strávil v Londýně a po válce vedl repatriační úřad na Podkarpatské Rusi. – Březen 1945. Užhorod, Podkarpatská Rus/Užgorod, Zakarpatská Ukrajina. Na místním úřadu pro repatriaci diktuje Zdeněk Toman asistentovi, kapitánu Františku Kuracinovi, seznam repatriantů. Pátrá v něm po jménu Goldberger. Do jeho kanceláře vtrhne několik důstojníků NKVD. Trvají na tom, že z území, jež připadne Sovětskému svazu, se nikdo repatriovat nebude. Toman se jim postaví a zároveň je uplatí. – Za Zdeňkem přijde jeho sestra Aurelie, která byla v koncentráku, s jeho známým, bývalým úředníkem exilové vlády v Londýně Imrichem Rosenbergem. Ten chce dostat ze Zakarpatské Ukrajiny Židy, kteří prošli koncentráky. Toman je ochotný udělat to za peníze. – Košice. Zdeněk Toman organizuje v dubnu zasedání poválečné prozatimní vlády. V kuloárech se baví s novým ministrem vnitra Václavem Noskem. Ten mu slíbí pomoc a varuje ho před všemocnou NKVD. – Květen 1945. Po osvobození Prahy Nosek splní slovo a prosadí Tomana do vedení politického zpravodajství (rozvědky), jemuž zatím velí nekomunistický brigádní generál Josef Bartík. – Zdeno (Zdeněk) odveze z nádraží do prozatimního bytu manželku Peslu. Ta jako přesvědčená komunistka hned pověsí na zeď velký Stalinův portrét. – Červen 1945. Toman se na Ústředním výboru KSČ sejde s generálním tajemníkem a svým přítelem Rudolfem Slánským. Baví se spolu o soukromých věcech. Zatímco Pesla v Londýně při náletu potratila, Slánskému v Moskvě unesli dcerku; podle něj je pro politika lepší nemít děti. Slánský též konstatuje, že strana bude potřebovat hodně peněz; na jejich shánění je Toman díky svým londýnským kontaktům ten pravý. Generální tajemník představí Tomanovi náčelníka Obranného zpravodajství (kontrarozvědky), podplukovníka Bedřicha Reicina, který ho považuje za britského agenta. – Toman se spojí se soukromým tajemníkem náčelníka Hlavního štábu branné moci a šmelinářem Aladarem Bergerem. Získá od něj šperky, diamanty a také kontakty v Británii. – Zdeno si doma stěžuje Pesle, že republika ztrácí Zakarpatskou Ukrajinu, odkud už žádní uprchlíci nepřijdou. – Červenec 1945. Toman doprovází svého šéfa, brigádního generála Josefa Bartíka, do Londýna, kam odváží vaky s diplomatickou poštou. Pověří vedoucího zahraniční rozvědky na ambasádě Evžena Zemana prodejem dodaného zboží. Zpět se vrací opět s vaky, ale hlavně s penězi. – Doma se dostane do sporu s Peslou, která touží po dítěti. Podle něj je důležitější kariéra. – V práci dá Zdeno své sekretářce a milence Miladě Třískalové náhrdelník, který jí přivezl. Při milování je vyruší telefonát od Slánského. – Schůze Zpravodajského sboru při ÚV KSČ. Soudruzi se dohodnou, že je potřeba obměnit policejní sbor a zbavit se na všech pozicích nekomunistů. Zdeno pak předá Slánskému peníze (z nichž si část ponechal). – Říjen 1945. Zdeno ukáže ve Střešovicích Pesle přidělenou vilu po Židech, která je zdevastovaná krátkým pobytem rudoarmějců. – Zeman si v konspiračním telefonátu stěžuje na riziko, ale Toman ho uklidňuje. Zároveň mu pošle anonymní dopisy o kolaboraci některých funkcionářů s nacisty, jež sám napsal a jež má Zeman odesílat do Československa. – Leden 1946. Velvyslanectví Sovětského svazu. Bedřich Reicin se svým zástupcem, kapitánem Karlem Vašem, jsou na koberečku u velvyslance Valeriana Zorina. Netají se podezřením na Tomana, ale podle Rusa je napřed zapotřebí zlikvidovat nekomunisty a potom teprve ty další. – Toman pošle do Londýna kapitána Adolfa Püchlera z Obranného zpravodajství, který sice pracuje pro Reicina, ale on ho považuje za spolehlivého muže. Pověří ho, aby tam pro stranu zpeněžil zboží za 50 000 liber. – Pesla se zařizuje ve vile. Chová se jako buržoazní panička k hospodyni Procházkové a diriguje stěhováky. – V jídelně ministerstva vnitra se Pokorný s řídícím důstojníkem StB Jindřichem Veselým dohadují, zda Toman spí s Třískalovou. Generál Bartík se před nimi rozčiluje kvůli anonymu z Londýna, který ho označil za kolaboranta. Toman (autor dopisu) mu radí, aby to nechal plavat. – Březen 1946. Ministerstvo zahraničí – Černínský palác. Ministr zahraničí Jan Masaryk pošle za Tomanem amerického důstojníka Gaynora Jacobsona, ředitele pobočky americké židovské humanitární organizace AJDC v ČSR. – Toman se dozví o Jacobsonovi a jeho činnosti od svého spolupracovníka. – Pesla doma najde adresu uprchlické organizace a shání se tam s pomocí jedné úřednice, již zná z Londýna, po příbuzných, kteří v jejím rodném Polsku za války zmizeli. – Toman po rozhovoru s Masarykem získá pro akci přesunu uprchlíků přes české území svolení Slánského; jde zase o peníze pro partaj. – Generál Bartík rezignuje a Toman je povýšen na jeho místo. – Zdeno se na letišti zlobí na Püchlera, že z Londýna přivezl málo peněz. Doma jedná s Gaynorem Jacobsonem. Je ochoten „legalizovat“ uprchlíky na hranicích z Polska, ovšem požaduje za každého padesát korun. – Pesla řekne manželovi o setkání se známou z Londýna. Chce s ní jít do kina na americký film. – Naplno probíhá volební kampaň (archivní záběry). – Toman předá Američanovi na tajné schůzce číslo účtu, na něž se mají peníze za uprchlíky posílat. Na ministerstvu vnitra žádá Noska, aby přesvědčil Gottwalda o výhodnosti „legalizace“ utečenců. – Zdeno má v trezoru kompromitující materiály na řadu politiků. Zvažuje, zda ho poměr s Třískalovou nemůže ohrozit. – Tranzitní tábor pro uprchlíky, Praha–Ďáblice. Pesla navštíví tábor se známou z AJDC a pomáhá utečencům. – Toman vydírá zástupce vojenského atašé USA Kurta Tauba; muž mu má zařídit schůzku s americkým velvyslancem. – Slánský chce víc peněz na kampaň a varuje přítele před NKVD. Toman pochopí, že jsou s Peslou sledováni. – Jeho žena se na uprchlickém úřadu dozví, že dokumenty o příbuzných shořely v havarovaném letadle. Toman na ni čeká na ulici v autě a vynadá ji, že je ohrožuje. Pohádá se tu s Jacobsonem. Když dostane výpis ze švýcarského konta, vydá rozkaz o uvolnění polských a maďarských hranic pro židovské uprchlíky. – 26. Květen 1946. Komunističtí funkcionáři oslavují vítězství ve volbách. Zatímco Pesla na večírku s dalšími komunistickými paničkami pomlouvají Martu Gottwaldovou, opilý Nosek varuje Zdena před Bergerem a Reicinovou moskevskou partou. Gottwald pozve Tomana ke svému stolu. Po návratu domů se Pesla ptá muže na jeho vztah s Třískalovou. On jí slíbí dítě a hned se s ní pomiluje. – Na ÚV KSČ se jedná o nové vládě. Gottwald jako její předseda požaduje čistky na všech ministerstvech. Pak budou moci definitivně převzít moc. – 4. července 1946. Rezidence velvyslance USA – Oslava Dne nezávislosti. Jacobson na večírku představí Tomana velvyslanci Steinhardtovi a ten s ním jedná mezi čtyřma očima. – Pesla je šokována zprávami o pogromech v Polsku. – Na jednání Vlada Klementise a Jana Masaryka navrhuje Toman zvýšit kvůli protestům Britů (jimž vadí transfer uprchlíků do Palestiny) kapacitu uprchlických táborů, a zpomalit tak jejich přechod přes část Německa pod britskou správou. Ví, že víc uprchlíků znamená více peněz. Jenže americký velvyslanec pod nátlakem Britů intervenuje u prezidenta Beneše a Masaryk o tom informuje Tomana. Ten dohodne s Jacobsonem radikální zvýšení poplatku. Pak telefonicky důrazně varuje Steinhardta, na něhož má kompromitující materiál, aby přestal dělat potíže. – Berger se baví s Püchlerem o Tomanových kšeftech v cizině. Varuje ho před ním. Vzápětí se u šmelináře objeví Karel Vaš. – Toman pošle s Püchlerem do Londýna Peslu. Pak od agenta inkasuje peníze. Püchler konstatuje, že Pesla dost utrácela. Zdeno odevzdá část peněz Slánskému. – Toman se za tučný úplatek postará o propuštění válečného zločince, velitele koncentračního tábora Ostrowiec v Polsku Mariana Kargula, a umožní mu pod oficiálním krytím odjet do Brazílie. – Za bratrem přijede Aurelie s manželem Imrichem Rosenbergem. Marně jej žádá, aby jim opatřil pasy; chtějí odjet do Venezuely za dalším sourozencem. Zdeno se domluví se švagrem. Dá mu část peněz, jež dostal od Kargula, a pošle ho do Londýna místo Püchlera, ovšem bez Aurelie. Ta se zlobí na bratra, jemuž je přednější kariéra než příbuzní. Tomanovi při jednání s nimi volá Jan Masaryk, že dostal dopisní bombu. Muž slíbí poslat k němu někoho kompetentního. – Imrich odlétá s „diplomatickou poštou“ do Londýna. – Karel Vaš se začne točit kolem Milady Třískalové. Toman podezírá milenku, že na něj donáší. Zavolá Masarykovi, že bomby nastražili nějací komunisté kvůli obstrukcím, týkajících se milionářské daně. Zároveň ministrovi jasně naznačí, že na něj má kompromitující materiály. – Sovětský velvyslanec Zorin zuří před Reicinem a Vašem kvůli utečencům. Reicin přizná, že na Tomana zatím nemůže. – Opilý Zdeno se v noci vrhne na Peslu, která ho odmítá. Vyruší ho telefonát od Slánského, jenž jej varuje, že Rusům vadí jeho paktování s Američany. – Zdeno se baví s Noskem a Slánským o vzniku židovského státu. Podle Slánského tu Sověti nechtějí AJDC. – Toman se loučí s Jacobsonem, odjíždějícím služebně do Maďarska. Rozjíždí s Klementisem obchod se zbraněmi pro Izrael, který Masaryk podepíše. Toman se přes prostředníka postará, aby zbraně (jež zůstaly v republice po Němcích) šly kvůli embargu přes Etiopii. – Na nátlak nemocného Gottwalda musí Toman uprchlíkům uzavřít hranice. – Nosek řekne Zdenovi o skandálu: nějací Poláci v Brazílii poznali uprchlého Kargula. Toman ho uklidní, že ho dá stáhnout zpět do republiky. Nosek mu taky řekne, že si na něj Gottwald stěžoval. – 14. září 1947. Na oslavě narozenin Jana Masaryka, kde je i těhotná Pesla, varuje Toman Klementise, že na něj Slánský shání „kompro“, a radí mu, aby utekl. Ministr zahraničí chce, aby se Toman dál staral o uprchlíky, ale ten začíná mít starost sám o sebe. – Slánský se rozčiluje; průšvihů kolem Zdena je už moc a on ho nebude krýt. – Doma se muž nepohodne s Peslou, jíž nechce říct, čeho se obává. – 4. říjen 1947. Na pitce funkcionářů Jindřich Veselý upozorní Tomana, že se ho Pesla vyptávala na své příbuzné, ale Toman je přesvědčen, že nikdo z nich nepřežil. Zdeno dostane zprávu, že se mu narodil syn Ivan, a soudruzi to s ním oslaví. – Karel Vaš za přítomnosti Püchlera a Bergera diktuje Miládce dopis, v němž Püchler obviňuje Zdeňka Tomana. Ten mají dostat Klement Gottwald a Rudolf Slánský. – Zdeno přiveze domů z porodnice manželku s miminkem. – Prosinec 1947. Püchler ukáže dopis Reicinovi. – Toman navštíví Jana Masaryka se vzkazem od Gottwalda: nesmí prý podat demisi. Zároveň ukáže ministrovi inkriminující fotky s náhodnou milenkou, o nichž ovšem ví prý jen on. A nabídne se, že mu umožní odjezd do ciziny. – Zdeno je právě u Slánského, když mu Šváb přinese Püchlerův udavačský dopis. – Lidové milice se připravují do akce. – 25. února 1948. Praha. Zní Gottwaldův projev o tom, že prezident přijal demisi ministrů. – Toman se po příchodu do své kanceláře střetne s Veselým a Bedřichem Pokorným, který byl povýšen na jeho místo. Chtějí klíče od trezoru, ale on tvrdí, že žádný trezor v kanceláři nemá. Večer mu zavolá Gottwald s tím, že zklamal. – 10. března 1948. Byt Jana Masaryka – Černínský palác. Policie vyšetřuje ministrovu smrt pádem z okna. Kriminalisty záhy vystřídají muži z StB v čele s majorem Miroslavem Pichem-Tůmou v doprovodu Pokorného a sovětského poradce. Policisty vyhodí. Vlado Klementis vidí, jak muži ničí stopy. – Gottwald v přítomnosti Slánského, Noska, Klementise a Pokorného přikáže, že se nesmějí nikde objevit fotografie z místa činu. Byl by to skandál. – 13. března 1948. Pohřeb Jana Masaryka. Na archivních záběrech je vidět obrovská účast obyčejných občanů. – 28. dubna 1948. Vazební věznice, Karlovo náměstí. Podle Švába se nikdo nesmí dozvědět, že je tam v cele Zdeněk Toman. – V Tomanově vile vede Pich-Tůma velkou šťáru. – Ve věznici provádí inspektor Putna výslech týraného Tomana. – Zatímco jeden estébák ve vile sadisticky ohrožuje spoutanou Peslu pistolí, Pich-Tůma před ní zachází brutálně s nemluvnětem. Estébáci objeví trezor, v němž je jen vkladní knížka pro malého s vkladem 289 000 korun. – Na Ústředním výboru Slánský čte dopis od Pesly pro Veselého, v němž jemu a jeho ženě „odkazuje“ synka Ivana. Z dopisu též vyplývá, že Toman byl před zatčením na „zdravotní dovolené“ kvůli obvinění ze šmeliny. Žena spáchá sebevraždu pádem z okna. – Podle soudruhů se má o dítě postarat StB, tedy Veselý. Tomanův případ má na starosti Šváb. – Ve vězení Putna řekne Tomanovi o manželčině sebevraždě. – Pich-Tůma brutálně vyslýchá zničenou Tomanovu sestru Aurelii, jejíž manžel utekl do ciziny. Chce vědět, kde jsou ulité peníze a dokumenty. – Vaš vyhrožuje Miladě Třískalové a zároveň se s ní chce pomilovat. Vyruší je Pokorný. – 23. června 1948. Toman má být na rozkaz shora převezen z vazební věznice na Karlově náměstí na Pankrác. Podaří se mu utéct oknem přes záchody a přes soudní budovu až na ulici. Před pronásledovateli ujede tramvají. – Pokorný chce udělat z Tomanova případu špionážní aféru. Přijde za Noskem, Slánským a Reicinem se Švábem a předá jim seznam Tomanových nakradených peněz a zlata. Slánský konstatuje, že je okrádal všechny. – Toman zavolá Jacobsonova spolupracovníka, právníka Horáka, a sejde se s ním. Ten mu slíbí, že ho dostane za hranice, ale odmítne za to peníze. – Veselý oznámí soudruhům, že malý Toman je důkladně schovaný. – Slánský podezírá soudruhy, že někdo z nich uprchlíkovi pomohl. Později se baví s prezidentem Gottwaldem na Hradě. Je přesvědčen, že ho „Kléma nedá“. Gottwald konstatuje: „Snad nás to všechny mine...“ – Doktor Horák převeze Tomana v kufru auta na hranici a slíbí, že mu najdou syna. Toman přejde do Bavorska, kde ho zadrží američtí vojáci. Prohlásí, že je vysoký funkcionář a že je Američanům zcela k dispozici. – Trest smrti oběšením vynesený v roce 1949 nad Zdeňkem Tomanem byl později změněn na doživotí. Nepozbyl platnosti ani po pádu komunismu v roce 1989. Klement Gottwald poslal přes 200 svých soudruhů a spoluobčanů na smrt. Mezi nimi byli ve vykonstruovaném procesu s „protistátním sionistickým centrem“ odsouzeni a 3. prosince 1952 popraveni: Rudolf Slánský, Bedřich Reicin, Vlado Klementis, Karel Šváb. Karel Vaš byl za velezradu odsouzen na doživotí. V roce 1956 byl zproštěn viny. Bedřich Pokorný byl odsouzen za sabotáž. V roce 1968 byl za nevyjasněných okolností nalezen oběšený předtím, než měl vypovídat jako svědek k případu smrti Jana Masaryka. Jindřich Veselý, po únorovém převratu šéf StB, se 5. března 1950 pokusil o sebevraždu. Jeho druhý pokus skončil 19. března 1964 smrtí. Aurelie Goldberger-Rosenbergová byla odsouzena na 15 let těžkého žaláře za velezradu. – Pokorný předá prostřednictvím jednoho estébáka malého Ivana Tomana s penězi do péče vybranému páru. Je to prý nalezenec z Jihlavy, jehož rodiče jsou neznámí. – Ivan Toman byl jako bezejmenný nalezenec předán příslušníky StB do adoptivní péče bezdětným manželům Rohanovým. Ivan Toman zemřel pod jménem Michal Rohan po tragické nehodě 7. března 1961 ve věku 14 let a je pochován v Praze-Motole. V roce 1982 byl za finanční příspěvky na rozšíření Ben Gurionovy univerzity a za zásluhy o vznik státu Izrael udělen Tomanovi titul „Doctor honoris causa“. Po Pesle Tomanové je pojmenována jedna z univerzitních budov. Zdeněk Toman zemřel v Kalifornii 20. prosince 1997 ve věku 88 let a je pod jménem Zoltan Toman pochován ve Venezuele. Mezi roky 1945 až 1948 přešlo přes Československo na 200 000 židovských uprchlíků. -tbk-

Poznámka

Příběh filmu byl sestaven podle skutečných událostí, historických pramenů a rozhovorů, které se Zdeňkem Tomanem-Goldbergerem vedl Frank Reiss.
V závěrečných titulcích jsou chybně uvedeni v hereckém obsazení i Alexandr Minajev a Pavlína Štorková, ve snímku však nehráli.
Ve filmu jsou použity archivní materiály Národního filmového archivu, Krátkého filmu Praha a The National Center for Jewish Film.

Hrají

Jiří Macháček

ministerský rada JUDr. Zdeněk Toman alias Zoltán Toman, vlastním jménem Asher Zelig Goldberger

Kateřina Winterová

Pavla Tomanová alias Pesla Tomanová, rozená Guttmannová, Tomanova žena

Roman Luknár

ministr zahraničních věcí Jan Masaryk

Petr Vaněk

Gaynor Jacobson, ředitel pobočky americké židovské organizace AJDC

Kristýna Boková

Milada Třískalová, Tomanova sekretářka

Marián Mitaš

kapitán Karel Vaš, zástupce náčelníka Obranného zpravodajství

Stanislav Majer

generální tajemník KSČ Rudolf Slánský

Martin Finger

kapitán Obranného zpravodajství Adolf Püchler

Lukáš Melnik

kapitán František Kuracina, Tomanův asistent a řidič

Marek Taclík

podplukovník Bedřich Reicin, náčelník Obranného zpravodajství

Jaromír Dulava

ministr vnitra Václav Nosek

Pavel Liška

Evžen Zeman, vedoucí zahraniční rozvědky v Londýně

Ondřej Malý

Aladar Berger, tajemník náčelníka Hlavního štábu branné moci

Václav Neužil

major Státní bezpečnosti Bedřich Pokorný, později přednosta Odboru pro politické zpravodajství

Miroslav Táborský

náměstek ministra vnitra Jindřich Veselý, řídící důstojník Státní bezpečnosti

Radek Holub

Karel Šváb, vedoucí zpravodajské služby při ÚV KSČ

Jaroslav Plesl

úředník Imrich Rosenberg, Tomanův švagr

Táňa Pauhofová

Aurelie Rosenbergová, rozená Goldbergerová, Tomanova sestra

Lukáš Latinák

tajemník ministra zahraničních věcí Vlado Clementis

Jiří Dvořák

brigádní generál Josef Bartík, přednosta Odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra

Aleš Procházka

předseda vlády, později prezident Klement Gottwald

Ady Hajdu

sovětský velvyslanec Valerian A. Zorin

Ladislav Hampl

inspektor kapitán František Putna, vyšetřovatel Tomana

Michal Režný

major Státní bezpečnosti Miroslav Pich-Tůma

Lukáš Hlavica

JUDr. Horák, právní zástupce pobočky AJDC

Matěj Ruppert

obchodní zástupce Marian Kargul, bývalý velitel koncentračního tábora Ostrowiec

Martin Veliký

dozorce vazební věznice četař Winter

Daniel Tůma

seržant Kurt Taub, zástupce amerického vojenského atašé

Réka Derzsi /ž/

úřednice pobočky AJDC

Jiří Černý

agent rozvědky, Tomanův muž

Ivan Herma

agent rozvědky, Tomanův muž

Václav Jakoubek

agent rozvědky, Tomanův muž

Jaroslav Kubera

prezident Dr. Edvard Beneš

Joe Weintraub

americký vojenský atašé Charles Katek

Johana Švarcová

zapisovatelka u výslechu

Damian Odess-Gillett

americký velvyslanec Laurence A. Steinhardt

Tereza Oslačová

sekretářka

Halka Třešňáková

Josefa, Slánského žena

Lucia Šoralová

Lída, Clementisova žena

Josef Hervert

neznámý, kupec zbraní

Petr Reif

poručík

Jan Matoušek

miminko Ivan, syn Tomanových

Monika Žáková

Marta, Gottwaldova žena

Michal Kucer

agent NKVD

Josef Gurunz

příslušník americké vojenské policie

Jared Doreck

příslušník americké vojenské policie

Andrej Polák

kavárník Josef Sýkora

Tereza Krippnerová

Marie, Sýkorova žena

Dan Pekárek

syn Sýkorových

Marcela Máchová

zdravotní sestra

Tomáš Kobr

řidič Jiří Rohan, Ivanův adoptivní otec

Kateřina Jebavá

Lída Rohanová, Ivanova adoptivní matka

Veronika Senciová

zdravotní sestra u Gottwalda

Viktorie Hánková

sekretářka v Londýně

Marie Jansová

hospodyně Procházková

Tomáš Kraucher

velitel vazební věznice Budín

Ewa Žurakowská

polská žena

Marian Škorvaga

vyšetřovatel

Igor Pashko

agent KGB

Vasyl Sevastyanov

agent KGB

Sergii Iegorov

agent KGB

Bětka Noll /ž/

slečna na poště

Adam Mašura

příslušník StB

Ondřej Trojan

funkcionář na povolební schůzi sekretariátu ÚV KSČ

Erika Stárková

zpěvačka v restauraci

Kaia Brown /ž/

zpěvačka na americkém velvyslanectví

Melody Makers

orchestr na americkém velvyslanectví

Komentář

Jan Pokorný

archivní záběry

Mluví

Ladislav Trojan

hlas prezidenta Dr. Edvarda Beneše

Jan Šrámek

hlas podplukovníka Vodičky v telefonu

Fabian Cristancho

hlas španělského velvyslance

Joe Weintraub

hlas amerického vojáka

Ondřej Trojan

hlas velitele pankrácké věznice

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Lukáš Vízner

Asistent režie

Zdeněk Meduna

Původní filmový námět

Frank Reiss

Scénář

Zdeňka Šimandlová, Ondřej Trojan, Jiří Dědeček (spolupráce na scénáři), Martin Šmok (spolupráce na scénáři), Petr Jarchovský (spolupráce na scénáři)

Dramaturgie

Jiří Dědeček, Martin Šmok, Kristián Suda, Jaroslav Sedláček (hlavní dramaturg FC ČT), Tereza Brdečková, Petr Jarchovský, Jan Maxa, Jana Kákošová (šéfdramaturgyně RTVS), Roman Brat (RTVS)

Druhá kamera

Ondřej Belica

Asistent kamery

David Matoušek, Jiří Merc (ostřič), Jakub Vrbík (ostřič druhé kamery)

Assistent architekta

Nora Sopková

Výprava

Mirek Karmazín (vedoucí výpravy), Jan Kamenický, Jan Vyhlídal, Tomáš Dočekal, Filip Kalina, Jiří Charuza, Helena Ferlicová

Návrhy kostýmů

Katarína Štrbová Bieliková

Kostýmy

Jitka Novotná, Lukáš Neufuss, Paulína Bočková, Markéta Procházková, Soňa Nemcová, Lenka Urbanová, Míša Boučková

Masky

Jana Bílková, Lukáš Král, Hana Šímová, Jaroslav Šámal, Jana Hladíková Barroso, Kateřina Vávrová Vojkůvková, Kateřina Šámalová, Zuzana Hubingerová, Linda Jarcová, Magdaléna Mazalová, Věra Bílá, Helena Štaidlová, Jiřina Jarošová, Simona Zieberová, Markéta Červená

Zvuk

Jiří Klenka (zvuk, design a mix zvuku, nahrání ruchů), Pavel Kovařík (kontaktní zvuk a střih dialogů), Michal Pekárek (záznam a mix hudby), Jonatan Pastirčák (záznam, mix a zvukový design hudby), Ľuboš Války (RTVS), Milan Jílek (nahrávka písní), Vlaďka Cafourková (střih a editace zvukových efektů), Karel Zámečník (mix zvuku), Ivo Špalj (nahrání ruchů)

Vizuální efekty

R.U.R., Patrik Bergman (supervize R.U.R.), Jan Všetiček (produkce R.U.R.), Zuzana Picková (produkce R.U.R.), Triková postprodukce ČT, Jitka Chaloupková (vedoucí produkci Triková postprodukce ČT), Universal Production Partners, a. s., Miro Gál (supervize UPP), Lucie Mráčková (produkce UPP)

Zvláštní efekty

Martin Kulhánek

Postprodukce

KlenkaSound (zvuk), Ruchové studio ČT (zvuk), PFX (zvuk), Universal Production Partners, a. s. (obraz), Vít Komrzý (producent UPP), Ivo Marák (výkonný producent UPP), Petr Komrzý (výkonný producent UPP), Miro Gál (supervize VFX UPP), Bedřich Strnad (vedoucí produkce UPP), Ladislav Hrbáček (vedoucí výroby UPP)

České titulky

Filmprint digital

Výkonná produkce

Michaela Syslová (výkonná producentka), Jaroslav Kučera (výkonný producent FC ČT)

Koproducent

Zuzana Mistríková (PubRes), Ľubica Orechovská (PubRes), Kristián Suda (kreativní producent FC ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Tibor Búza (RTVS), Ivana Kurincová (RTVS), Miloslav Glac (Fortuna Film und TV), Petr Tichý (Barrandov Studio)

Vedoucí produkce

Luděk Valchář, Barbora Musilová (vedoucí natáčení), Jiří Koštýř (FC ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Jiří Fero Burda (ekonom), Zuzana Vrbová (FC ČT)

Asistent vedoucího produkce

Kateřina Burdová

Výtvarná spolupráce

Lukáš Francl (grafický design Xoxo Prague)

Odborný poradce

František Hanzlík, Martin Šmok, Frank Reiss, Jiří Friedl, Vít Charous, Joe Weintraub (anglický jazykový poradce), Alexandr Minajev (ruský jazykový poradce)

Spolupráce

Jiří Filipovský (vrchní osvětlovač), Bára Lockefeer (fotografka), Martin Špelda (fotograf), Maxmilian Denkr (fotograf), Josef Ouřada (historické vozy), David Ouřada (historické vozy)

Hudba

Hudba

Michal Novinski (hudba a orchestrace), Lukáš Kobela (orchestrace)

Použitá hudba

Arthur Pryor (The Whistler and His Dog)

Nahrál

Remigius Klačanský (piano), Karolína Zívalíková (sólo violoncello), Radomír Cikatricis (housle), Juraj Tomka (housle), Jozef Ostrolucký (housle), Samuel Mikláš (housle), Dmitrij Kopčák (viola), Eduard Vanek (viola), Csaba Racz (violoncello), Ivan Tvrdík (violoncello), Martin Prievalský (violoncello), Richard Gašpar (kontrabas), Juraj Černý (kontrabas), František Výrostko (kontrabas), Juraj Pivoluska (klarinet), Jakub Zívalík (trombon), Branislav Belorid (trombon), Peter Kosorín (vibrafon a tympány), Michal Novinski (ostatní nástroje), Jan Tříska, Miroslav Lacko, Petr Tichý, Petr Vlášek, Jiří Pipa Novák, Melody Makers

Písně

Beat Me Daddy, Eight To The Bar, Stará vražda

Hudba k písni

Don Raye (Eight To The Bar), Hughie Prince (Eight To The Bar), Eleanor Sheehy (Eight To The Bar), Marta Marinová (Stará vražda)

Text písně

Don Raye (Eight To The Bar), Hughie Prince (Eight To The Bar), Eleanor Sheehy (Eight To The Bar), Hana Pafková (Stará vražda)

Zpívá

Kaia Brown (Eight To The Bar), Erika Stárková [dab] (Stará vražda), Marta Marinová (Stará vražda)

Hudební režie

Petr Ostrouchov

Hudební dramaturgie

Jiří Klenka, Juraj Johanides (konzultant)

Lokace

Česká republika, Brdy (Česká republika), Mlékojedy (Česká republika), Pískovna (Mlékojedy), bar /interiér/ (Mlékojedy), Praha (Česká republika), Bohnice (Praha), Psychiatrická léčebna /i interiér/ (Bohnice), Bubeneč (Praha), ulice Milady Horákové (Praha), náměstí Svobody (Praha), Skleněný palác /i interiér/ (Praha), ulice V Sadech (Praha), Lannova vila /interiér/ (Praha), Holešovice (Praha), Řezáčovo náměstí (Praha), Heřmanova ulice (Praha), kavárna Liberál /i interiér/ (Praha), ulice Františka Křižíka (Praha), kino Oko /i interiér/ (Praha), Bubenská ulice (Praha), Budova Elektrických podniků /interiér/ (Praha), Hradčany (Praha), Loretánské náměstí (Praha), Černínský palác /i interiér/ (Praha), byt Jana Masaryka (Praha), Josefov (Praha), náměstí Jana Palacha (Praha), Kbely (Praha), letiště (Praha), Letná (Praha), Ministerstvo vnitra České republiky (Praha), Letenské sady (Praha), Malá Strana (Praha), Všehrdova ulice /i interiér/ (Praha), Nové Město (Praha), ulice Na Příkopě (Praha), Václavské náměstí (Praha), hotel Evropa /interiér/ (Praha), Senovážné náměstí /interiér/ (Praha), Karlovo náměstí (Praha), justiční palác /interiér/ (Praha), Spálená ulice (Praha), Dittrichova ulice (Praha), Hybernská ulice /interiér/ (Praha), Hlavní nádraží /interiér/ (Praha), Wilsonova ulice (Praha), Střešovice (Praha), Dělostřelecká ulice /interiér/ (Praha), Pevnostní ulice (Praha), ulice Na Ořechovce (Praha), kino Ořechovka (Praha), Vltava (Praha), Janáčkovo nábřeží /interiér/ (Praha), Mánesův most (Praha), most Legií (Praha), Dětský ostrov (Praha), Vysočany (Praha), Kolbenova ulice (Praha), Pragovka /interiér/ (Praha), Žižkov (Praha), náměstí Winstona Churchilla (Praha), Dům odborových svazů /interiér/ (Praha), Slapy (Česká republika), zámek /i interiér/ (Slapy), Vojenský újezd Brdy (Česká republika), kasárna (Vojenský újezd Brdy), Všedobrovice (Česká republika), vila /interirér/ (Všedobrovice)

Produkční údaje

Původní název

Toman

Anglický název

Toman

Pracovní název

Zdeněk Toman, rudá eminence / Zdeněk Toman

Souběžný název

Toman

Copyright

2018

Rok výroby

2017 – 2018

Premiéra

04.10.2018

Přístupnost

nevhodné pro děti do 12 let

Distribuční slogan

Obchodník s osudy lidí. Film Ondřeje Trojana, režiséra filmů Želary a Občanský průkaz.

Výrobce

Filmová a televizní společnost Total HelpArt T.H.A., PubRes (koprodukce), Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Fortuna Film und TV (koprodukce), Rozhlas a televízia Slovenska (koprodukce), Barrandov Studio (koprodukce)

Distribuce

FALCON a.s. (monopol do 3.10.2020)

Technické údaje

Formát

1:2,35

Barva

colour

Zvuk

digital sound 5.1

Verze

česká

Titulky

české