Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

historický, životopisný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Vratislav Effenberger or Black Shark Hunting

Minutáž

89

Země původu

Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

08.11.2018

Režie

David Jařab

Scénář

David Jařab, František Dryje

Anotace

V nezvykle pojatém dokumentárním filmu Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka (název odkazuje k portrétnímu obrazu Evy Švankmajerové Lov na černého žraloka z roku 1980 a ke stejnojmenné básnické sbírce Vratislava Effenbergera vydané v Mnichově 1987) přináší režisér a scenárista David Jařab se spoluscenáristou Františkem Dryjem osobitý portrét vůdčí osobnosti československého surrealismu. Vratislav Effenberger (1923-1986) patří též k čelným představitelům naší kultury po druhé světové válce. Byl organizátorem a reformátorem surrealistické skupiny, signatářem Charty 77, zaníceným kritikem stalinismu i euroatlantické civilizace a nesmlouvavým myslitelem. Jeho oblast zájmu byla obrovská. Zabýval se kunsthistorií, estetikou, strukturální lingvistikou, literární teorií, filmovou vědou i historiografií. Zároveň psal básně a scénáře. Přesto je širší veřejnosti téměř neznámý. Proto se autoři, kteří jsou rovněž příslušníci surrealistického hnutí, snaží tuto osobnost představit v různých polohách. Usilují o adekvátní dílo, seznamující s názory a životem protagonisty a zároveň postihující principy jeho tvorby, přičemž důležitý je jejich autorský úhel pohledu. V širším kontextu jim jde také o popis dobové atmosféry a svým způsobem i o historii surrealismu v dané době. Kromě očekávaných dokumentárních pasáží, v nichž se setkávají pamětníci i mladší příznivci, vzpomínají na svého mentora a debatují na daná témata, tvoří druhou zásadní rovinu inscenování fragmentů z Effenbergerových scénářů, psaných od 40. do počátku 80. let a vydaných ve svazku Surovost života a cynismus fantazie v roce 1984 Škvoreckými v Kanadě a v roce 1991 u nás. V těch se naplno uplatňuje Effenbergerův styl, těžící z černého, perverzního a nehorázného humoru, ale také z překvapivé lehkosti a hravosti nebo naopak „rozhněvanosti“. Tak jako se „fluidně“ prolínají inscenované hrané pasáže s výpověďmi zúčastněných (přičemž herci někdy vstupují do debat a setkání jsou naopak svým způsobem inscenovaná v replice Effenbergerovy pracovny), právě tak se prolínají četné černobílé soukromé archivní filmové záběry Ludvíka Švába (s Effenbergerem v hlavní roli) s černobílými dotáčkami, pořízenými 8mm kamerou. Dokumentární polohu dotváří Effenbergerův hlas z magnetofonových pásků, předčítající autorské texty (úryvky scénářů, básně, eseje). Pamětníci se shodují na tom, že Effenberger byl inspirativní a charismatický, ale zároveň také autokratický, sebestředný a pedantský. To potvrzuje rovněž jeho syn Jakub Effenberger, přinášející důležité svědectví o nelehkém rodinném soužití. Kromě něj ve snímku mj. vystupují jak autoři filmu, tak další členové skupiny, např. Jan Švankmajer, Petr Král, Stanislav Dvorský, Martin Stejskal, Andrew Lass a z mladých pak Šimon Svěrák. V hereckých partech se uplatňují Jařabovi častí představitelé, zejména z dob jeho působení v Divadle komedie. Snahou tvůrců bylo „vychýlit jasnou hranici mezi realitou a fikcí, mezi observací a inscenací, mezi intencí a improvizací.“ -tbk-

Obsah

Vratislav Effenberger (1923–1986), vůdčí osobnost poválečného surrealistického hnutí, básník, esejista, teoretik a autor scénářů. – Výňatek ze starého černobílého filmu, v němž muž (Vratislav Effenberger) sleduje z okna ženu, jdoucí po ulici, a vyběhne za ní, ale pak se vrací. – Představitelé tvůrčího okruhu UDS z 60. let, básníci Stanislav Dvorský a Petr Král jdou na schůzku členů Skupiny českých a slovenských surrealistů. Setkali se s Vratislavem Effenbergerem (V. E.) poprvé v roce 1959. Ostatní účastníci na sraz směřují ve starém autobusu Karosa. Mimo obraz někteří z nich vzpomínají na svého mentora – V archivních záběrech se objevují Vratislav Effenberger i dobové obrazy pražských ulic. – Na otce vzpomíná fotograf a hudebník Jakub Effenberger. Jejich vztah byl „bojový“. Syn si připomíná otcův smysl pro pořádek a pro řád, týkající se běžného domácí života. On sám ho později bral více jako autora a přítele než jako otce. – Prolínající se inscenovaná pasáž ze scénáře Neštěstí tlustých žen (1947) – spor dvou mužů, redaktora z Mladé fronty a pana Formánka, který si nese džbánek piva a který chce dát redaktorovi pusu; ten se brání. – Pamětníci vystoupí z autobusu před činžákem, kde bydlel V. E. – Na archivních záběrech V. E. učí syna jezdit na kole. – Jakub Effenberger připomíná, jak otec trval na přesnosti a pravidelnosti. V Effenbergerově pracovně se setká skupina z autobusu, kterou doprovází důstojník v uniformně se šavlí, s Petrem Králem a Stanislavem Dvorským. Připomínají pořádek na psacím stole V. E. a zmiňují se o tajemstvích rozděleného bytu, v němž Effenberger bydlel se svou matkou, o niž se staral, i se svou rozvádějící se manželkou a synem. – Účastníky, kteří mluví o Effenbergerově osobitém humoru a víře v přátelství, v bytě obsluhuje stará paní. Jan Švankmajer vypráví o svém snu o V. E. – Motovidla (1970): Herci se chystají k natáčení milostné scény. Nahý protagonista se dohaduje s kameramanem nad rozbitou kamerou. Po jejím zprovoznění jde k apatické partnerce, ležící na stole. Má potíže s erekcí. – Podle pamětníků V. E., který nemohl tehdy publikovat, nikomu nevnucoval své názory a pobízel je k tvůrčí aktivitě bez ohledu na to, zda jejich díla budou někdy zveřejněna. Všechny strhával svou energií, i když byl občas náladový, vzteklý a nepříjemný. Ke skupině v bytě se připojí Šimon Svěrák s brýlatým mužem. Jedním z důležitých prvků formování skupiny byla hra na Tichou poštu, spočívající v předávání vzájemných interpretací textů a návazných interpretací interpretací. Přijdou herec a herečka v županech. – Nikde nikdo (1959): V Karose cestující spí. Herec Marek Daniel nevěřícně sleduje kostry mrtvých zvířat u cesty. – Debatéři, mezi nimiž jsou i herci z milostné scény, se v pracovně dohadují, zda a případně jak lze Effenbergerovy scénáře hrát. Švankmajer odmítá, že by se měly prezentovat jako grotesky. – Neštěstí tlustých žen: Dvě opulentní ženy chytají na ulici pod stojící Karosou ptáka, který jim uletěl. Když se jim to podaří, odejdou. – Jan Švankmajer mluví o natáčení svého filmu Hmyz. Stará paní přinese skupině párky. Všichni pak poslouchají hlas V. E., čtoucího svůj scénář. – V hledišti reagují diváci. – Stará paní se snaží vyslovit jméno Effenberger. – Skupina odchází z bytu. Zůstanou jen herci. – Karosa jede krajinou. – Činnost Surrealistické skupiny v Československu byla spontánní, což se projevovalo mj. i v cyklu interpretačních her, přičemž se uplatňoval princip hry jako tvůrčí činnosti. Těžiště aktivit bylo v 70. letech. Po smrti V. E. skupina dále pokračovala a kromě jiných aktivit se soustředila zejména na vydávání kulturní revue Analogon. Skupina čeká v lese u silnice, kolem jedou cyklisté. – Dva muži (herci) objeví v lese rozházené pušky, jež sesbírají a odnesou. Doběhnou autobus s ostatními a odjedou na zanedbanou venkovskou pilu. Jeden z členů výpravy Ivan Horáček scénáře V. E. chválí. Při debatě o charakteru scénářů herci konstatují, že v natáčeném filmu by mělo být víc humoru. Narážejí na scénu z Neštěstí tlustých žen s líbáním. – O scénářích mluví literární historik Jiří Brabec. – Všude plno (1971): Dva muži ve vojenských uniformách se dohadují se ženou z vedlejšího koncentráku, která si přišla dát semlít mouku. Podle lampasáků u nás žádné koncentráky nejsou. Jeden ji chce zastřelit, ale druhý mu řekne, aby ji odvedl do čeledníku. – František Dryje před herci konstatuje, že podle Effenbergera byla realita za komunistů surrealistická a naprosto absurdní. Podle Svěráka jeho scénáře posilují kritický postřeh. S herci se Dryje baví o scénce, týkající se Vítězslava Nezvala, kterého V. E. uznával do té doby, než se básník stal bolševickým koryfejem. – Podle Jiřího Brabce byl Effenberger opakem bohéma: byl pořádný a velmi pracovitý. Vystudoval estetiku u Jana Mukařovského, ale nemohl se kvůli době uplatnit. V jeho básních je sice spontaneita, ale není v nich surrealistický princip automatického psaní, který V. E. neuznával. – (Archivní záběry V. E. s matkou) Jakub Effenberger vzpomíná na to, jak byl otec fixovaný na svou matku, která spáchala v roce 1970 sebevraždu údajně proto, aby mohla bez ní rodina emigrovat přes Jugoslávii na Západ. – Jiří Brabec si vybavuje depresivnost 70. let. Effenberger podepsal Chartu 77 jako jeden z prvních, i když měl výhrady k některým signatářům. Později odmítl vystěhovat se v rámci akce StB Asanace. Nesnášel režim a zároveň kritizoval euroatlantickou civilizaci. Přemýšlel o surrealistické civilizaci. – O vztazích československých a francouzských surrealistů hovoří Bertrand Schmitt. – Pasažéři v autobuse pojídají svačinu. – Vzpoura sládků (1962): Karosa přijede do pivovaru. Na idylické zahradě se baví manželka Vendulka se svým mužem, správcem pivovaru Františkem, o morové ráně. Podle lidí za ni mohou sládkové, a tak je dav chytá a přibíjí na vrata. – Podle diskutujících se Effenberger upnul k permanentní revoltě proti civilizaci. Konstatoval, že tvorba se musí vyrovnávat se společenskou situací. – Vzbouřenci v pivovaru chytí tlustého sládka Josefa Kaplana a dohadují se co s ním. Rozhodnou se ho ukřižovat. – Správce František se ve svém pivovaru marně dobývá na záchod, kam se ze strachu ukryla Vendulka. – Editor Šimon Svěrák se baví o Effenbergerově knize Republiku a varlata, v níž se odráží dobová deprese a bezvýchodnost a v níž je mj. i text srovnávající „sebevraždy“ Jana Palacha a Olgy Hepnarové. – Pokračuje hra o sládcích. Jedna žena vykládá vůdci vzpoury Lojzovi o uprchlých sládcích. Ti společně řeší svou situaci; je potřeba tvrdit, že žádný mor není. – U stejného stolu, u něhož seděli sládkové, se členové skupiny baví o tom, že Effenberger byl sice pro revoltu, ale neuznával anarchii. Znovu jde řeč o jeho pojetí „sebevraždy“ Hepnarové, v níž V. E. viděl akt vzpoury. Šimon Svěrák polemizuje s nesouhlasícím Františkem Dryjem. – Vyšetřovatel vyslýchá ve sklepě ženu z lidu, která se podílela na čistkách sládků. Vyhrožuje jí utrpením, ale mučicí nástroje jsou rozbité. – Vzpoura se sama od sebe rozpadne. – Komerční rada platí vrchnímu velký účet za neskutečné množství jídla a pití, jež spořádal. – Pamětníci se na závěr shodují v tom, že být s Effenbergerem bylo navzdory jeho negativním vlastnostem radostí. Díky němu měl život za socialismu smysl, protože on „viděl za roh a do žaludku věcí“. Jan Švankmajer komentuje fotografii s V. E. z prázdninového pobytu ve Stankově. – Podle V. E. nenastane konec světa, jen konec atlantické civilizace. – Zní Effenbergerovy verše v jeho podání: „...už všichni odešli, protože v básních se nedá bydlet...“ -tbk-

Poznámka

Fragmenty ze scénářů Vratislava Effenberga: Neštěstí tlustých žen (1947), Nikde nikdo (1959), Vzpoura sládků (1962), Motovidla (1970), Všude plno (1971).

Archivní materiály: Národní filmový archiv: archiv filmů Ludvíka Švába, archiv nahrávek Jakuba Effenbergera, archiv nahrávek Stanislava Dvorského. Zvukové záznamy s Vratislavem Effenbergerem.

Hrají

Vasil Fridrich

Frománek/Robert/sládek Michna

Zdeněk Velen

Petrtýl/Květoslav/sládek Kalousek

Martin Pechlát

Lojza Zatoufkaňuk

Hynek Chmelař

Ing. Hadač/generál Švankmajer/sládek Kverka

Marek Daniel

štábní kapitán Štábla/muž ve středních letech

Jiří Černý

Ing. Mirek Kracík/pán s harpunou a podběrákem/Strouhal

Jiří Maryško

Andy Lass/Kohout

Tomáš Jeřábek

sládek Suchdolák

Anežka Kubátová

Míla Semorádová

Johana Švarcová

Václava zvaná Vendulka, Suchdolákova žena

Jana Radojčičová

cestující v autobuse

Jan Kaprál

muž

Irena Laudová

žena

Jana Mlčochová

žena

Josef Bradna

cestující v autobuse

Rostislav Pastorek

cestující v autobuse

Ivo Fišer

sládek Josef Kaplan

Účinkují

Stanislav Dvorský

Jakub Effenberger

Andrew Lass

Martin Stejskal

Ivan Horáček

Šimon Svěrák

Bertrand Schmitt

Jiří Brabec

Felix Borecký

Josef Janda

Roman Telerovský

Jan Richter

Miloš Caňko

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Martina Vandíková

Skript

Květa Švábová

Dramaturgie

Lucie Králová

Asistent kamery

Jiří Bytčánek (ostřič), Štěpán Cincibus (ostřič)

Výprava

Alfréd Štěpán (vedoucí výpravy), Roman Šplíchal (rekvizitář), Tomáš Jakoubek (rekvizitář), Josef Maršálek (rekvizitář), Jan Matoušek (rekvizitář)

Návrhy kostýmů

Kristýna Čuříková

Masky

Iva Mayerová, Hana Šímová

Zvuk

Richard Müller (zvuk, střih a mix zvuku), Petr Stuchlík (kontaktní záznam zvuku), Milan Jílek (mix hudby), Štěpán Mamula (mix hudby)

Vizuální efekty

PFX

Postprodukce

Radka Mizerová, Studio Richsound – Richard Müller (zvuk), Kavky Sound (zvuk), PFX (obraz), Tomáš Srovna (PFX), Tomáš Chudomel (PFX), Michal Šourek (PFX), Zdeněk Klusáček (PFX), Daniel Gallego (PFX), Aneta Práglová (PFX)

České titulky

neuvedeno

Výkonná produkce

Kristýna Drozdová (výkonná producentka), Kateřina Kovářová (výkonná producentka FC ČT)

Koproducent

Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Petr Kubica (kreativní producent FC ČT)

Vedoucí produkce

Jindřich Bareš (FC ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Dagmar Chudomelová (ekonomka), Tomáš Brokl (ekonom)

Odborný poradce

Šimon Svěrák

Hudba

Lokace

Praha, Dalešice u Třebíče, pivovar (Dalešice u Třebíče), Skalsko u Prahy, pila (Skalsko u Prahy)

Produkční údaje

Původní název

Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Anglický název

Vratislav Effenberger or Black Shark Hunting

Pracovní název

Surovost života a cynismus fantazie Vratislava Effenbergera

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

08.11.2018

Přístupnost

nepřístupné pro děti do 15 let

Distribuční slogan

Dokumentární portrét vůdčí osobnosti poválečného československého surrealismu. Film režiséra Davida Jařaba.

Výrobce

Cineart TV Prague, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize)

Distribuce

CinemArt (monopol do 8.11.2028)

Technické údaje

Titulky

české