King Skate

Pamětníci z kultovní komunity vzpomínají na počátky skateboardingu v Československu. Ivan Zobák Pelikán, Petr Forman a Simon Thiele se shodují, že pro ně „zápaďácký“ sport znamenal především pocit svobody v totalitní zemi. Rychlost a pohyb na prkně jim dodával adrenalin. Pojilo je přátelství a odlišnost od ostatních vrstevníků. – Skejťáci předvádějí typy skateů, které „v životě jezdili“. Ty nejstarší vyrobili z kolečkových bruslí a obyčejných prken. Skateboardingu oddaný Míra Bartoš ukazuje nejmodernější kousek, ale ve výbavě má dodnes i model, sestavený podle plánku v časopise ABC či Vědě a technice mládeži (VTM). Simon Thiele v dílně opatruje všechna prkna, jež používal. I mezi skateové archiválie Petra Plety Pletánka či Luďka Váši patří nevhodně zkonstruované „nepojízdné“ kousky. K nadšencům patřil také Petr Karlos Karlíček a duo Škrabáci (Renata a Ivo Škrabalovi). – Povědomí o skateboardingu se šířilo v 70. letech především prostřednictvím časopisů či kamarádů, kteří již na skejtu jezdili. Petr Forman společně s bratrem Matějem obdrželi první prkno od otce Miloše Formana, za kterým byli v roce 1976 v Americe, kde se skateboarding stával fenoménem. Sport se postupně uchytil i v Československu a stal se letní náhradou za lyže. – Všichni se tehdy potýkali s chybějícím vybavením. Prkna, chrániče a helmy byly nedostatkovým zbožím. Nadšenci si zařizovali dílny na výrobu a design kopírovali z originálů. Šťastnější (např. Zobák) získali prkno ze zahraničí poté, co si o něj prostě napsali. Většina se musela spokojit s ručně vyráběnými a malovanými modely z překližek, s kolečky z puků (tzv. pukpaly) a s ložisky z granátů. – Jezdců-rebelů, pohoršujících okolí, začalo přibývat. Karlovarská parta využívala zaoblený okraj bazénu, umožňující trénink výjezdů, otoček a dalších triků. – První rampu postavili nadšenci ze starých dveří a překližek. Kdo dostal při jízdě všechna kolečka k čáře s nápisem King Skate, byl machr. – První železnou u-rampu skejťáci svařili před Strahovským stadionem. Během spartakiády v roce 1980 ji „preventivně“ ozdobili nápisem ČSS 80. Přestože ji pořadatelé obehnali řetězem, jezdili i přes zákaz dál. – Sport dával pocit svobody a dobrodružství nejen aktivním jezdcům, ale také divákům, kteří na Strahově viděli „jaké by to bylo, kdyby…“. – Skateboarding se začal šířit mimo Prahu. V Březině u Poličky vyrostla dřevěná rampa, kopírující včetně nápisu tu strahovskou. Zde se pořádaly summer campy; „velké párty“ končily ve chvíli, kdy došlo pivo. Skejťáci byli jedna parta, složená z „originálů“. Pocházeli z různých poměrů, ale každý se bavil s každým, spojoval je zájem a smyl pro „kraviny“, což ostatně platí dodnes. – Režim v počátcích kupodivu nespatřoval na skateboardingu nic špatného a legálně organizovanou sportující mládež podporoval (TV reportáž Mládí na kolečkách). Kluci z parků „na oko“ založili Oddíl skateboardingu TJ s řádně napsanými stanovami, „švandu“ však provozovali dál po svém. – První závody byly pořádány pod záminkou společného setkání skateových „buněk“. Mistrovství Československa se konalo v Karlových Varech. Soutěžilo se nejenom ve slalomu, skoku do výšky a do dálky, ale i v dalších divočejších disciplínách (tzv. katamarán). Ve skoku do výšky drželi rekord Simon a především Váša, slalom vyhrával Forman. Skoky do dálky končily šílenými pády. Po drsné podívané diváci rádi pořadatelům finančně přispěli. Pro výherce byl většinou připraven diplom a medaile, na mistrovství Vysočiny to byla štangle salámu. – Simon ukazuje kovový skate se jmény, vyrobený pro výherce Velké ceny Strahova. – Zobák, na rozdíl od „hodně nemocných“ kamarádů Peterky či Formana, musel odejít na vojnu, kde se potýkal s drilem. Díky organizátorovi Martinu Kopeckému však často z vojny ujížděl na závody a tam se mohl „volně nadechnout“. – Kopecký propagoval skateboarding a dokázal stmelovat lidi. Sport trpěl nedostatkem materiálu a tím se uzavíral světu. Pomoct se pokusili zahraniční skateové hvězdy (mj. Shane Rouse, Claus Grabke, Mark Gonzales), které v roce 1985 přijeli do Československa. Učili místní nové triky a ukazovali jim, že i na nekvalitních prknech mohou dosáhnout dobrých výsledků. – Po třiceti letech se do Čech vrací Shane Rouse. Se starými kamarády jedou na závody v Hrádku nad Nisou. Do prken jim dorostli synové, ale „staříci“ jsou stále dobří. – Závody přerůstaly do nekonečných mejdanů, kde se „jedlo“ zejména pivo. Dívky se v řadách závodníků objevovaly jen zřídka. Pády a odřeniny pro ně nebyly. Jako divačky se účastnily tzv. bikini contest, volby nejhezčí dívky „nahoře bez“. Výjimkou byla Renata Škrabalová. V disciplínách se musela vyrovnat mužům, protože ženská kategorie nebyla. Vítězové byli jako crazy rockové hvězdy, města jim vydávala nejkrásnější děvčata. Tzv. stickerky se vždy nalepily na jednoho závodníka. Některé ze sportovců přemrštěný zájem téměř paralyzoval. – Skateboarding znamenal image, vyjadřující odlišnost. Nosilo se bláznivé pankáčské oblečení. Zobák s Petrem Formanem dokonce založili punkrockovou skupinu. V mainstreamové společnosti vzbuzovali skejťáci vzhledem a chováním zdání nevzdělanosti a neotesanosti. Záměrně provokovali fízláky, kteří se nudili. Sami sebe vidí jako citlivé lidi, kteří těžce nesli nesvobodu. – Protagonisté vzpomínají na eskapády tragicky zemřelého souputníka Romana Bagina. Ze svého podpisu (13QFIN) vytvořil první graffiti v Československu. Nespoutaností i rozhledem byl pro všechny vzorem, ale také trnem v oku policii. Několik měsíců byl zavřený v blázinci. – V období 1982-1984 policie přitvrdila a snažila se skejťáky stíhat a předvádět k výslechům, kdykoli na ně natrefila, ale pak je nechala na pokoji. – V roce 1986 se Luděk Váša zúčastnil v kanadském Vancouveru 1. mistrovství světa ve skateboardingu v rámci výstavy Svět v kontaktu, svět v pohybu a získal mezi profesionály titul ve skoku do výšky (155 cm). Odmítl emigrovat kvůli kamarádům ve vlasti; potopil by je a už by nikdy nemohli vyjet. Úspěchem uvolnil cestu pro ostatní. – Přestože tehdejší doba byla nenormální, většinu skejťáků emigrace nelákala, doma dělali, co je bavilo. Tajně a bez rozloučení utekl na Západ pouze Simon Thiele s bratrem. – V roce 1988 zorganizoval Martin Kopecký s Luďkem Vášou a dalšími nadšenci v Praze 1. neoficiální mistrovství Evropy Euroskate, které televize vysílala v přímém přenosu. I ve světovém měřítku to byla velká událost. Váša opět zvítězil ve výšce. – Po revoluci se duch skateboardingu změnil. Luděk Váša a další se od sportu začali odvracet. Skateboarding ztratil svůj předrevoluční spirit, pocit svobody a zábavnosti se vytratil, naopak začalo jít o peníze. Mnoho sportovců „tíhu svobody“ neuneslo. -els-