Dobrý život sokola Bendy

Japonka (Yoshimi Yokoyamová) jede s kamarádkou Seiko navštívit na moravský venkov Miroslava Bendu. Chtějí více poznat člověka, který se léta přátelí s jejich krajanem. – Návštěvnice vitálního venkovana, „dědu Bendu“, obdivuje. Často vzpomíná na svého dědečka, který měl v sobě podobný vnitřní klid. Myslí si, že Bendovi dává sílu do života „sokolský duch“. – Muž cvičí. Doma v sokolském kroji rozbalí s manželkou bustu Miroslava Tyrše a pyšně vedle ní pózují. – Yoshimi nalézá podobnost sokolů se samuraji, kteří byli stateční, klidní a vyrovnaní. – Pan Benda vítá cizinku, mluvící lámanou češtinou v Křenovicích. Žena se ho vyptává na Sokol a na jeho zakladatele Miroslava Tyrše. Benda vysvětluje hesla “ve zdravém těle zdravý duch“, „kam hne se svět, tam síla se napře“ či „tužme se“. Znovu pózuje u busty. – Děda se v garáži marně pokusí zvednout činku. V kroji a s praporem odchází z domu. – Muž vzpomíná na veřejné cvičení v roce 1937 v Křenovicích. Jako pětiletý kráčel v průvodu vedle praporu. Po šedesáti letech se stal praporečníkem. – Benda v místní tělocvičně probírá archivní materiály, dokládající významné sokolské události, mj. setkání ředitele školy, bratra Banďoucha, s prezidentem Masarykem ve Slavkově. V roce 1943 ho odvedli esesáci; zemřel v Osvětimi. Na budově školy má pamětní desku. – Benda na sokolském táboře poslouchá ve stanu dechovku. Na břehu rybníka předcvičuje dětem a dorostencům, pak sám vesluje na pramici. Odříkává stará sokolská doporučení. – Po budíčku muž čile vyleze ze stanu. Později přijede vnuk a odveze staříka na motorce k rybníku. Po koupání odpočívají na molu a baví se o dědově řemeslu. Pan Benda lituje, že nevychodil odbornou školu s maturitou. Na konci kariéry mohl mít větší klid. Jako montér dřel do poslední chvíle. Vnuk si myslí, že kdyby výřečný děda byl dnes mladý, byl by úspěšným obchodníkem. – Benda v dílně opracovává a uvnitř pocínuje měděnou mísu. Zvuky po poklepu paličkou připomenou Yoshimi domov. – Starý pán vzpomíná na atmosféru XI. všesokolského sletu v roce 1948 na Velkém strahovském stadionu, jehož se osobně zúčastnil jako jeden z šestnácti tisíc dorostenců. Průchod Bránou borců v něm tehdy vzbudil silné emoce. – Manželé Bendovi si prohlížejí Strahovský stadion. Brána borců je zazděná. Přesto jsou spokojení, že i dnes areál slouží sportovcům. Muž přizná, že má schované tričko z roku 1948. Připomíná sebekázeň tisíců cvičenců. Vypráví Japonce o kamarádovi, který se během slavnostního průvodu odmítl dívat směrem k prezidentu Gottwaldovi, neboť podepsal trest smrti pro sokolskou sestru Miladu Horákovou (ve skutečnosti byla M. Horáková popravena až v roce 1950). Po udání, že urazil hlavu státu, byl přítel odsouzen ke dvěma rokům vězení, ale odseděl si jenom rok. Činnost tělovýchovného spolku byla za komunistů na čtyřicet let pozastavena. Benda tak dlouhá desetiletí „sokoloval potichu“. Po Listopadu 1989 se Sokol obnovil. – Manželé vystoupají na věž strahovského sportoviště a pak posedí v prezidentském salonku. – Po nástupu komunistů se místo sletů konaly spartakiády, první byla v roce 1955. Benda prožil zklamání, když zjistil, že ze stadionu zmizely sokolské symboly. Myslel na sestry a bratry, kteří kvůli sokolským ideálům zahynuli. – Muž v kroji a s kordem v ruce zpívá sokolskou píseň Šestého července na strahovských hradbách. Na zahrádce honí slepice a nařizuje jim „nástup“. – Starý pán vypráví návštěvnici o setkání s profesorem Ishikawou před čtyřiceti pěti roky. Přátelství udržují dodnes. Japonec je čestným členem Sokola Křenovice. – Ishikawa s Bendou společně předvedou pár cviků v hotelovém pokoji. Na budapešťském mostě si zopakují téměř půl století staré setkání. Japonec tehdy neznámého oslovil kvůli češtině, kterou trochu znal z pobytu v Praze. Bendovi okamžitě pozvali cizince do Československa. Po měsíci dostali pohlednici z Japonska a začali si dopisovat. Zanedlouho přijel Ishikawa na návštěvu. – Sociolog v důchodu, který napsal o Československu dvě knihy, si oblékne sokolský kroj, Benda naopak tradiční japonský oděv. Japonec zpívá píseň To ta Heľpa. Muži pak jedou na oslavu dvacátého výročí založení firmy Tenryu, nazvané podle stejnojmenného města na ostrově Honšú. Společnost provozuje ve Slavkově u Brna čerpací stanici. Přátelé se na párty připojí k muzice a zpívají Vínečko bílé. Syn Roman Benda je vyhlášen podnikatelem roku mezi provozovateli pump. Stanice vznikla díky přátelství jeho otce s Ishikawou, jehož krajan, obchodník Omura, zde investoval, aby měl důvod do Čech každoročně jezdit s manželkou a přáteli na valné hromady. Mají totiž rádi levné české pivo a slivovici. – Benda vypráví o cestě do Japonska v roce 1978. S manželkou letěli do Chabarovska, transsibiřskou magistrálou do dálnovýchodní Nachodky a lodí do Jokohamy. Komunisti je prokádrovali asi omylem. Po návratu dvanáct let nesměli za hranice. Lituje, že kvůli počasí neviděli posvátnou horu Fudži. – Štáb na japonský billboard s fotkou Fudži u benzinky Tenryu umístí mlžící zařízení; chtějí navodit iluzi opravdové sopky v mlze. Bendovi tu v bistru provozují prodej párků v rohlíku. Z nasušených odkrojků melou strouhanku a tu dodávají do okolních restaurací. – Muži spolu cvičí, tentokrát na zahradě. Bendovi s Japonkou ochutnávají švestky. Podle dědy jsou skvělé na pálenku. Muž vysvětluje cizince, že mluví nářečím. – Manželé pracují na zahradě, jejíž část je v japonském stylu. Žena má kimono a japonské sandály. – Pan Benda na rodinné oslavě narozenin oznámí manželce, že jsou pozváni do Paříže na reprezentační sokolský ples. Připravuje dárkové lahve „sokolské slivovice“. – V Paříži je paní Bendová nadšená z Eiffelovy věže. Večer Miroslav v kroji jako významný host oficiálně přivítá návštěvníky plesu. Krajanům a dalším sestrám a bratrům nabízí pálenku Bendovici a učí je pořekadlo „slivovice posvátné je pití, to každému zaručí do sta roků žití“. – Doma venkovan shání rozuteklé slepice a opět jim nařizuje „nástup“. Sbírá spadané švestky. – Muž udí v zahradní udírně. Paní Bendová zdobí buchtu, upečenou ve formě se sokolským znakem. Poslouchá rozhlasový pořad, v němž mluví manžel o kontaktech se sokolkami z Manhattanu. Ke sto čtyřicátému výročí vzniku Sokola v Americe jim Bendova jednota nechala vyrobit pamětní stuhu na prapor. Muž uvažuje o cestě do New Yorku. – Bendu v kroji ukolébá dlouhá cesta newyorským metrem. Dorazí do Central Parku a zacvičí si tam. V budově Sokola se účastní cvičení žen. Přejde kladinu, přestože má kolenní implantáty. Sokolové pak popíjejí a zpívají. Muž posedí v klubovně plné historických upomínek. – Doma Benda nabízí Japonce slivovici, ale ta ji odmítne; je těhotná. – V Americe Benda předá krajance dovezené škvarky. Prozrazuje, že při škvaření k nim posléze vlijí trochu mléka, aby zčervenaly. Se sestrou vzpomínají na první polistopadový slet (XII.) v roce 1994, kam se sjel celý sokolský svět. On byl jedním ze sto osmdesáti praporečníků. Funkci po něm už musel převzít vnuk. – Benda vyleze po žebříku na hrazdu. Kvůli natáčení se tam chvíli udrží. Konstatuje, že mu už nejde to, co dřív. Právě se dopustil „sokolského triku“. – Činorodý muž se dál stará o slepice... -kk-