Svědkové Putinovi

Země původu

Lotyšsko, Švýcarsko, Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

1999—2000, 2018

Premiéra

8. 11. 2018

Minutáž

107 min

Kategorie

film

Žánr

politický

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Svědkové Putinovi

Český název

Svědkové Putinovi

Anglický název

Putinʹs Witnesses

Souběžný název

Svidětěli Putina

Anotace

Uznávaný angažovaný filmař Vitalij Manskij, soustřeďující se na politicko-společenský vývoj postsovětského regionu, se díky privilegiu zaznamenávat dění v Kremlu a tedy i zakázce zdokumentovat události spjaté s nástupem Vladimira Putina do prezidentského úřadu dostal už na sklonku minulého století do těsné blízkosti vládních špiček. Přestože se právě kvůli Putinově politice rozhodl posléze emigrovat (nyní žije v Lotyšsku), ve svém novém koprodukčním autorském snímku Svědkové Putinovi se vrací ke zrodu éry novodobého autoritářského vůdce Ruské federace, k níž došlo na přelomu tisíciletí. Z materiálů, jež tehdy pořídil, poskládal „intimní“ obraz atmosféry, událostí (z nichž některé se staly historickými milníky) a politických kroků spjatých s nejdříve jmenovaným, posléze zvoleným „vůdcem“ a připomene ty, kteří mu byli nápomocní (pozdější oponenti emigrovali, byli uvězněni či zlikvidováni) a většinu, která mlčky přihlížela. Se zkušenostmi uplynulých osmnácti let zpětně analyzuje nenápadné drobné detaily a nuance předání a uchopení moci, které napovídaly, jakým směrem se Putinova vláda bude ubírat. „Neviditelné“ signály dává do souvislostí, odstup mu umožňuje vyvodit určité závěry a porovnat tehdejší optimistická očekávání se současnou realitou, což umocňuje fakt, že protagonista stojí stále v čele Ruska a principiálně ovlivňuje nejen domácí (čečenské války, olympiáda/doping, válka na Ukrajině, obsazení Krymu atd.), ale i globální politiku. – Manskij kromě (zveřejněných i vyřazených) materiálů z již uvedených filmů (Po impériu, Jiný život, Přechodný rok, Otevřený Kreml, seriály Otevřete, milice a Počátek) použil soukromé záběry (z rodinné kroniky či od přátel), jež bylo v přelomové době populární pořizovat. Doplňuje je obsáhlým zasvěceným komentářem. – V České republice se podobnému, ale časosběrnému projektu věnoval Pavel Koutecký při sledování prezidenta Václava Havla (2007; Občan Havel; spol. r. Miroslav Janek). -kk-

Obsah

Vitalij Manskij filmuje manželku Nataliju a dcery při rozbalování novoročních dárků. Sledují televizní proslov odstupujícího prezidenta Borise Jelcina, který prosí národ o odpuštění. Státník připouští, že přechod ze strnulé totality do bohaté a civilizované budoucnosti se ukázal být bolestivý, ale že udělal vše, co bylo v jeho silách. – Ženu popuzuje Vitalijovo natáčení rodinné „kroniky“. Odhaduje, že nastoupí vláda pevné ruky a že na Jelcinovu éru budou vzpomínat jako na šťastnou. – Prezident zdůvodňuje abdikaci zdravotním stavem. Věří v nové pokolení. – Nataliji se příčí, že tradiční půlnoční proslov pronese nečitelný Vladimir Putin. – Jelcin, který v souladu s ústavou podepsal dekret o převedení prezidentských povinností na předsedu vlády, přeje „svým drahým“ štěstí do nového roku a tisíciletí. – Starší dcera chce zaznamenat, co si o situaci myslí otec. Rodina nahrává novoroční vzkaz na telefonní záznamník. – Půlnoc 31.12.1999/1.1.2000. Putin oznamuje spoluobčanům, že je úřadujícím prezidentem až do řádných voleb pořádaných za tři měsíce. Moc přebírá ve chvíli, kdy slavící národ není schopen střízlivé analýzy a má mimoděk přivyknout změnám. – Právě v tyto dny začal Manskij natáčet film pro Putinovu předvolební kampaň (filmař se už podílel na dokumentech o vrcholných představitelích Ruska, včetně jeho). Politik ho upozorňuje, že mu bude „trochu“ velet. – Režisér po zpětné analýze záběrů, v nichž si lidé na Putinovi všímali nepodstatných detailů, připouští, že už tehdy nový vládce jasně formuloval to, za co ho dnes někteří blahořečí a jiní proklínají. – Úřadující prezident považuje v přechodném období za klíčové přesvědčit občany, že vláda dělá vše nejlepší ve prospěch federace. Manskij si výrok vykládal tak, že zájem země je důležitější než zájem jednotlivce. Putin nevedl oficiálně předvolební kampaň, přesto byl neustále vidět na všech televizních kanálech, jak vřele debatuje s lidmi, od gubernátorů po děti. Poradci se snažili proměnit jeho image „pevné ruky“ na dobrosrdečného „chlapíka“. – Putin klade velký důraz na armádu a na bezpečnost Ruska. Den obránců vlasti proto stráví ve Volgogradu s veterány bitvy o Stalingrad a na návštěvě nemocnice s hrdiny války v Čečně. – Během dvou měsíců „nepřiznané“ kampaně navštíví téměř všechny regiony země a na MDŽ dorazí za zájmu médií do města tkadlen, Ivanova. Veřejně odmítá účast v předvolebních spotech. – Ostatní kandidáti kampaň vedli a tím zdůrazňovali soupeřův „trik“. Manskij při natáčení Putina, neúnavně pracujícího pro blaho národa, kontaktoval řadu lidí z jeho předešlého života. Zapůsobily na něj vzpomínky třídní učitelky, a navrhl kandidátovi, aby se s ní setkal. – Putin se v Petrohradu zúčastní pohřbu svého bývalého šéfa Anatolije Sobčaka. Kantorka sleduje televizní šot o obřadu. Byla přijata mimořádná bezpečnostní opatření, neboť tajná služba ohlásila podezření na atentát čečenskými bojovníky. Učitelku Věru Dmitrijevnu zaskočí příchod ochranky, ale setkání se neuskuteční. Putin se vrací do Moskvy. – Po týdnu je politik opět v Petrohradě na neformální schůzce s britským premiérem Tonym Blairem, což má demonstrovat podporu Západu, aby se stal hlavou Ruské federace. Při premiéře v Mariinském divadle sedí Putin poprvé v carské lóži po boku člena světové politické elity. – K dojemnému setkání s učitelkou tentokrát dojde. Vznikne poslední sekvence předvolebního filmu, jejž televize odvysílá pár dní před volbami. Scénu vymyslel Manskij a protagonisté s ní souhlasili. Při odchodu daruje Anatolij Borisovič politikovi okurky se slovy: stát je jako zahrada, aby vzkvétal, musí se vyrvat plevel. Putin to bere jako příkaz voliče a odchází s budoucím heslem kampaně („je čas zvítězit“), jež podle Manského začala 8. září 1999, kdy na moskevském předměstí o půlnoci vyletěl do povětří obytný dům a následovaly další útoky po celé zemi. Strach vyvolal poptávku po „pevné ruce“. Putinovi (byl jmenován předsedou vlády dvacet dva dní před explozí) teroristické činy zvýšily popularitu z 0 na 50 %. Jeho výrok „utopíme je v hajzlu“ se stal symbolem doby. – Politik navštíví místo prvního výbuchu (Kaširská šossa) a slibuje rázné kroky v zájmu ochrany státu a občanů. Manskij dodnes nevěří, že by byl do událostí zapojen, ale náhodně odhalený podobný pokus důstojníků FSB v Rjazani vzbudil vážné pochybnosti o možném podílu tajných služeb na atentátech. – Den voleb, 26.3.2000. Po půl roce přicházejí do školy v místě tragédie voliči, kteří „pochopili“, že je může ochránit jen silná a tvrdá vláda. – Manští se chystají k volbám; Vitalij zpochybňuje jejich smysl, podle ženy aspoň nedají hlas komunistům. – Putin dorazí k volbám v doprovodu manželky. Před novináři prohlásí, že teroristé nepřijali nabídku parlamentu a sází na válku. Při odchodu promluví o volbách a situaci v Čečně. – Francouzská novinářka mámí z bývalého prezidenta SSSR Michaila Gorbačovova jméno jeho favorita. Vysloužilý politik se pak svěřuje bývalým kolegům, že sám neměl zapotřebí o funkci usilovat. – Jelcin očekává výsledky voleb v rodinném kruhu. Cítí úlevu, že už nenese na svých bedrech „celé Rusko“. Putinovi dal šanci získat zkušenosti a národu možnost posoudit, jak pracuje. Manželka si je jista, že předání moci probíhá čestně a demokraticky. Oceňuje, že lídr dal přednost práci před kampaní. Jelcin mluví o nerozhodnosti abdikovat a o Putinově zdráhání přijmout závazky. Pak sleduje přímý přenos, předběžné odhady nahrávají jeho volbě. – Manskij připomíná, že média neinformovala o Putinově štábu, byť patřil k největším, a pracovali v něm nejvýznamnější představitelé země. Tým komentuje průběžné výsledky. V Moskvě získali méně než 50%, v Petrohradu uspěli. Na místě je Putinův bývalý petrohradský podřízený, málo známý Dmitrij Medveděv, který formálně vedl skrytou kampaň společně se zkušenými „technology“ a s využitím vládních zdrojů. – Odhady poskočí na 51%. Ve štábu je Anatolij Čubajs, spolupředseda Svazu pravicových sil. Pravicoví demokraté byli jedinou nevládní parlamentní stranou, která Putina podporovala. – Jelcina zaskočí televizní rozhovor s Gorbačovem a dá Manskému pokyn vypnout kameru. Exprezidenta vidí poprvé od roku 1991, kdy přikázal, aby zmizel z televizních obrazovek. Možná i kvůli němu včas uvažoval o nástupci. – Jelcinova dcera Taťjana volá do Putinova štábu, kde panuje rozhořčení kvůli moskevským voličům. – Na sklonku Jelcinovy kariéry, kdy se spekulovalo o jeho zdravotním stavu, se na řízení země podílela jeho rodina. Významnou roli sehrála právě Taťjana, bez níž by předání moci nemohlo proběhnout. Putinův úspěch v prvním kole považují Jelcinovi za výhru. Jelcin nástupce vybíral čtyři měsíce z dvaceti kandidátů. Společnost vyděsí, že se televizní studio znovu spojilo s Gorbačovem. – Jelcin telefonuje s Valentinem Jumaševem, bývalým šéfem jeho úřadu. Rodina se raduje, že je „tatínek“ konečně volný. Pak shání Putina, ale po dobu přítomnosti Manského štábu se zklamaný politik telefonátu nedočká. Rodina má pro situaci různé omluvy. Jelcin se loučí s filmaři s přesvědčením, že pokud Putin opravdu vyhrál, svoboda médií bude všestranně zaručena. – V noci se v Putinově štábu sejdou klíčové postavy „kampaně“: Michail Lesin (ruský ministr tisku a zároveň majitel největší reklamní agentury v zemi, jehož úřad kontroloval všechny ruské TV kanály), Gleb Pavlovskij (bývalý sovětský disident, který působil po roce 2000 jako hlavní politický poradce Kremlu, ale vrátil se do opozice), zástupkyně šéfa volebního štábu Ksenija Ponomarjovová (bývalá ředitelka Prvního kanálu ruské TV, brzy po Putinově zvolení odešla do opozice a v roce 2016 v pouhých 54 letech zemřela), Michail Kasjanov (předseda vlády v Putinově prvním funkčním období, odešel do opozice a po odvysílání záběrů ze skryté kamery z jeho intimního života čelil pronásledování a veřejnému ponižování), Vladislav Surkov (v letech 2000-2013 zaujímal pozici hlavního ideologa Kremlu, v Putinově třetím funkčním období byl sesazen), bývalý šéf Jelcinova úřadu Valentin Jumašev (s nímž mluvil Jelcin po oznámení výsledků; v roce 2002 se oženil s Taťjanou), pravicový demokrat Anatolij Čubajs (jeden z autorů ekonomických reforem v Rusku, „spolubojovník“ Borise Němcova; po skončení Putinova prvního mandátu odešel s demokraty do opozice). Sledují televizní vystoupení vítěze, který tvrdí, že přes prvotní neochotu kandidovat ho průběh kampaně přesvědčil, že není třeba uvádět masy občanů v omyl. Ohrazuje se proti výtkám, že využil situace na severním Kavkazu. Slibuje, že výkonné státní orgány budou mít stejný cíl a jeden prostředek, čestnost. Po návratu do štábu ocení, že postup týmu byl psychologicky promyšlený, skvěle zorganizovaný a přinesl výsledek. – Manského až nyní zaujalo mimoděk zaznamenané zklamání Borise Němcova (za pravicové síly přijal rozhodnutí Putina podpořit, ale sám nehlasoval), že se neodehraje druhé kolo voleb, neboť by lídr musel v mezičase přijmout určité závazky. Voliči podle něj hlasovali srdcem a panuje nejistota (ekonomický program bude znám až po inauguraci). – Obavy přetrvaly léta. Na podzim roku 2015 bylo ve Washingtonu nalezeno tělo zavražděného milionáře Michaila Lesina. Téhož roku byl opozičník Boris Němcov zastřelen u Kremlu (zadavatel atentátu není dodnes znám). Většina „svědků“ úspěchu odešla do opozice nebo byli „odstaveni“, včetně manželky Ludmily, s níž se Putin rozvedl. Přízeň si uchoval pouze budoucí prezident Medveděv. – Putinův tým pózuje pro skupinovou fotografii. – Schopný politik se rychle adaptoval v mocenské pozici a národ ho pokorně následoval. Miliardář Michail Chodorkovskij ještě nebyl uvězněn a kanál NTV (za rok rozprášený a zestátněný) si dovoloval prezidenta kritizovat (např. v době havárie ponorky Kursk), přesto bylo jasné, že se Putinovi nesmí odporovat. Ten záhy nazve rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou tragédií 20. století. – Manskij natáčel Putinův první rok v Kremlu, kdy došlo k politickým změnám, jež na první pohled neměly vážný význam. – Na nádvoří pod Putinovou pracovnou se střídá stráž a kapela hraje hymnu. Politik přijme federální zákon, kterým armádě vrátí tzv. prapor vítězství nad fašismem (sovětskou rudou vlajku s hvězdou, srpem a kladivem, vztyčenou nad Reichstagem v roce 1945). Přísahá na něj prezidentský pluk během slavnostní přehlídky. – V Kremlu úřadují noví spolupracovníci, včetně Igora Sečina (tomu se připisuje hlavní role v podřízení byznysu prezidentovi a uvěznění Chodorkovského). – Manského oficiální dokument o prvním roce Putinova mandátu státní televize odvysílala v den prvního výročí jeho zvolení (následně se promítal v dalších zemích). – Manskij se vrací ke scénám, které tehdy z filmu vypustil. Přátelsky naladěný Putin toleruje zapnutou kameru a vzpomíná na setkání v Lensku se ženou ve středním věku, toužící po pořádcích minulosti. Manskij se v důvěrném rozhovoru pídí po důvodech Putinovy iniciativy vyměnit ruskou hymnu za původní sovětskou melodii. On se s rozhodnutím nemůže smířit, ale politik se obhajuje morálními aspekty, určitou nostalgií obyvatel a respektem k odkazu rodičů a minulých generací (chce obnovit důvěru k vedení země). – Orchestr nahrává pod dohledem filmového režiséra Nikity Michalkova a jeho otce, autora textu, Sergeje Vladimiroviče Michalkova, poslední remix sovětské hymny. Starý muž vzpomíná na vznik různých verzí. – Režisér je povolán do Kremlu na upřímný rozhovor mezi čtyřma očima. Putin nemíní zasahovat Manskému do tvůrčího procesu, ale chce ho obeznámit se svým pohledem. Hovoří o veřejném mínění, o důvěře lidí a o demokratických instrumentech, umožňujících diskusi. Manskij upozorňuje na občanskou iniciativu „svědomí národa“, protestující proti „nové“ hymně. Prezident připouští, že musí vysvětlovat motivy svého počínání, ale jednat bude v zájmu státu bez ohledu na reakci. Snaží se filmaře, který politiku chápe jako umění kompromisu a má výhrady ke změnám (hymna, mauzoleum), o svých postojích přesvědčit. – Jelcinovo abdikační vystoupení je vyhlášeno nejdojemnější událostí roku. Bývalý prezident si s blízkými připíjí na uplynulý rok. Neopomene zmínit „narudlost“ nové hymny. – Pro Manského slovo „narudlý“ obsahuje veškerou hořkost z oživování sovětské minulosti. – Putin rekapituluje uplynulý rok ve funkci, své nakládání s pravomocemi a dosažené cíle. Stýská si, že přišel o soukromí. Distancuje se od stylu monarchů, s nimiž se měl možnost setkat. On činí vše s vědomím, že jednou bude žít jako normální člověk (Manskij mimo kameru odtuší, že stát i Putina tedy čeká důstojná budoucnost). Státník pozve filmaře k relaxaci v tělocvičně, sám plave v bazénu. Za tmy pak venčí svého psa... Manskij na závěr připomíná závažné události období Putinovy vlády. Ti, kteří mlčenlivě přihlíželi, se stali dobrovolnými spoluviníky a rukojmími člověka, který je vede ke světlé budoucnosti, připomínající temnou minulost. -kk-

Poznámka

Archivní materiály: Studio Vertov, Real Cinema, Kremlin.ru, YouTube.com.

Komentář

Účinkují

Vladimir Vladimirovič Putin

Michail Sergejevič Gorbačov

Boris Nikolajevič Jelcin

Vitalij Manskij

Natalija Manskaja /ž/

Nika Manskaja /ž/

Polina Manskaja /ž/

Ljudmila Očeretna /ž/

Naina Jelcina /ž/

Dmitrij Anatoljevič Medveděv

Taťjana Ďjačenko /ž/

Michail Lesin

Tony Blair

Anatolij Sobčak

Anatolij Čubajs

Gleb Pavlovskij

Ksenija Ponomarjova /ž/

Vladislav Surkov

Michail Kasjanov

Valentin Jumašev

Boris Němcov

Sergej Vladimirovič Michalkov

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Vitalij Manskij

Autor komentáře

Vitalij Manskij

Dramaturgie

Martin Pieper (ZDF/Arte), Susanne Mertens (ZDF/Arte), Jana Hádková (ČT), Kenan Aliyev (Current Time TV), Natalia Arshavskaya (Current Time TV), Sergei Trofimov (Current Time TV)

Kamera

Vitalij Manskij (kamera a archivní záběry), Sergej Mirošničenko (archivní záběry), Pavel Suhov (archivní záběry), Alexandr Dolgin (archivní záběry), Vladimir Bašta (archivní záběry), Jurij Jermolin (archivní záběry), Vjačeslav Sačkov (archivní záběry)

Střih

Gunta Ikere

Zvuk

Anrijs Krenbergs (design zvuku), Jaroslav Fryš (mix zvuku)

Asistent zvuku

Normunds Deinats (asistent střihu zvuku)

Postprodukce

Thomas Krempke (koordinátor), Andromeda Film AG Zürich, Jura Podnieka Studija Riga, Cinepost, Česká televize, Lenka Vozobulová (koordinátorka ČT)

Návrhy titulků

Michail Moskalenko

České titulky

Hana Janovská, Zuzana Tomanová, Linguafilm

Výkonná produkce

Kateřina Kovářová (ČT)

Producent

Natalija Manskaja (Studio Vertov), Gabriela Bussmann (GoldenEggProduction), Filip Remunda (Hypermarket Film), Vít Klusák (Hypermarket Film)

Koproducent

Irène Challand (RTS), Frédéric Pfyffer (RTS), Sven Wālti (SRG SSR), Gregory Catella (SRG SSR), Petr Kubica (kreativní producent ČT)

Vedoucí produkce

Ilze Pelnēna (Studio Vertov), Galina Stěpanova (Studio Vertov)

Zástupce vedoucího produkce

Tereza Horská

Asistent vedoucího produkce

Yan Decoppet, Míla Bednářová, Anna Poláčková, Marjana Drogovejko

Výtvarná spolupráce

Michail Moskalenko (grafika), Alexandra Ivanova (design obrazu), Walter Werner (grafický design)

Odborný poradce

Zara Abdullajeva, Vera Kričevskaja

Spolupráce

Jurij Feklistov (fotograf), Lina Matvejeva (rešerše), Rita Bolotskaja (rešerše), Anna Trudoljubova (rešerše)

Hudba

Hudba

Kãrlis Auzãns

Lokace

Rusko, Moskva (Rusko), Kreml (Moskva), Těremský palác (Moskva), Kaširská šossa (Moskva), Petrohrad (Rusko), Ivanovo (Rusko)

Produkční údaje

Originální název

Svědkové Putinovi

Český název

Svědkové Putinovi

Anglický název

Putinʹs Witnesses

Souběžný název

Svidětěli Putina

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

politický

Země původu

Lotyšsko, Švýcarsko, Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

1999—2000, 2018

Premiéra

festivalová premiéra 30. 6. 2018 (53. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary)
distribuční premiéra 8. 11. 2018 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Film Vitalije Manského.

Výrobce

Studio Vertov, GoldenEggProduction, Hypermarket Film, ZDF/Arte (koprodukce), Radio Télévision Suisse (koprodukce), SRG SSR (koprodukce), Česká televize (koprodukce), Current Time TV (koprodukce), Lotyšská televize (koprodukce)

Nositelé copyrightu

Vertov, GoldenEggProduction, Hypermarket Film, ZDF/Arte, RTS, SRG SSR, Česká televize

Distribuce

AEROFILMS

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

107 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

rusky

Podtitulky

české