Neklidná hranice

politický, dokument, esej

Typologie filmu

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

D Is for Division

Minutáž

91 min

Země původu

Lotyšsko, Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

04.10.2018

Jazyková verze

česká

Režie

Dāvis Sīmanis

Anotace

K natočení koprodukční lotyšsko-české geopolitické eseje Neklidná hranice inspirovala významného filmaře a filmového teoretika Dāvise Sīmanise (nar. 1980) fotografie Hermīne Puriņuové, která se stala první obětí při sovětské okupaci Lotyšska v roce 1940. Vydal se na místo tragédie na pomezí Ruské federace a dnes nezávislého Lotyšska (člena EU a NATO), kde „kličkoval“ po obou stranách „dělící čáry“ (místa upřesňují početné mezititulky) a narážel na „otisky“ komunismu a sovětské nadvlády v současné realitě. Tu utvářejí právě protichůdné pohledy na nedávnou minulost („pro jedny znamenala ztrátu svobody a pro druhé počátek vítězné války“) a zároveň rozdílné přístupy „sjednocující se“ Evropy a rozpínavého Ruska, jež se nemíní vzdát vlivu na nestabilní posttotalitní státy bývalého impéria. Režisér zaznamenal u mnoha lidí ztrátu identity, vykořeněnost, absenci porozumění a averzi, která v důsledku historického kontextu a aktuální politické situace v regionu panuje (televize BBC označila oblast za místo, kde současné napětí může snadno přerůst ve 3. světovou válku). Zosobněním problémů jsou dva protikladní protagonisté, vlastenec Ansis Bērziņš, hájící nezávislost Lotyšska, který se proti své vůli stal politickým exulantem a před „spravedlností“ se skrývá na „ruské straně“, a míšenec Beness Aijo (Lotyš s předky v Ugandě a Rusku), zanícený proruský komunista, bojující na Ukrajině. – Znepokojující poměry vystihují epizody, natočené s akcentem na detaily, zrcadlící všudypřítomnou absurditu (socha Švejka před prozatímní základnou bojovníků v Doněcku; žádost o vydání zadržené osoby z politických důvodů mezi dvěma státy EU; velitel separatistů, který se cítí být Rusem, ale modlí se k Alláhovi atd.), jež doprovází obsáhlý a osobní režisérův politicko-filozofický komentář. – Produkce snímku byla prezentována na Baltic Sea Docs a East Doc Platform IDF 2016. -kk-

Obsah

Filmař Dāvis Sīmanis se vydá na východoevropskou lotyšsko-ruskou hranici, kde byla během sovětské invaze v roce 1940 zabita Hermīne Puriņuová při obraně syna. Z tragédie se uchovala fotografie, kterou Sīmanis poprvé viděl v jedenácti letech na transparentu při demonstraci za nezávislost Lotyšska; tu země získala po rozpadu sovětského impéria v srpnu 1991. Místem protéká řeka Lža, patřící nyní k Rusku. – Hranice mají různé podoby. Uměle budované zdi mohou nahánět strach, jinde není zřejmé, kudy dělící čára vede. Fyzické hranice se překročí snadno, s těmi mentálním je to složitější. – Rusko-lotyšská hranice. Pohraničníci monitorují pohyb ve střeženém pásmu. Na přechodu stojí nehybná kolona kamionů. Neutěšený pohled filmaři připomene povídku Franze Kafky o muži, který celý život čekal na „hranici“ autoritářských zákonů a zemřel. – Hraniční kontrola. Lotyšská strana. Cestující obcházejí okénka celníků. Kousek odtud je hřbitov, připomínající živým, že jsou součástí společné historie. – Divočina. Ruská strana. V lesích se skrývá režisérův vrstevník Ansis Bērziņš. Před pěti roky byl jako jediný zadržený odsouzen za účast na masových demonstracích, během nichž házel dlažební kostky na lotyšský parlament. Chtěl vyburcovat lidi, aby se konečně zbavili pozůstatků sovětského systému. Neustoupil z politických názorů a nyní paradoxně „hledá azyl“ v Rusku. – Poblíž vojenského prostoru. Ruská strana. Ansis s autem zastaví na krajnici. Přeladí z ruské stanice, dezinformující o situaci na Ukrajině, na lotyšské rádio. – Malé městečko. Ruská strana. „Vyšší společné cíle“, éru budování komunismu, tu připomínají symboly minulosti (nadživotní Leninova socha apod.). – Muzeum soudruha Stalina. Ruská strana. Místní muži spravují sbírku vojenské techniky. Připravují výstavu zbraní ke Dni osvobození. Doufají, že je návštěvníci nebudou považovat za teroristy. – Odlehlá oblast. Ruská strana. Muzikant a folklorista Ansis se přizpůsobil jednotvárnosti exilu, toulá se podél hranice s nadějí, že najde nějaké vlastence. Usedlík mu však tvrdí, že všichni umřeli a z vesnic v okruhu pěti kilometrů nic nezbylo. Exulant prochází skromná stavení, nahrává zpěv stařenky a fotí na hřbitově náhrobky. Oblast je politicky nestabilní a místní mají problémy s identitou. – Ansisův dům. Lotyšská strana. Po mužově zmizení se žena s dětmi odstěhovala do města. Stavení je opuštěné. – Kulturní dům. Lotyšská strana. Místní se sejdou na oslavě Dne babiček a dědečků. Ženy dostanou rudé karafiáty. – Posvátné místo, Lotyšská strana. Procesí dorazí k poutnímu kostelu na mši pod širým nebem. Kněz vyzývá věřící k pozitivním myšlenkám o zemi a o národu. Shromáždění si připomene středověké dětské křížové výpravy na protest proti oslavování války. – Natáčení filmu. Lotyšská hranice. Oblast, kde je „cítit střet kultur“, přilákala i studenty filmové školy, kteří tu točí thriller o základně muslimských teroristů. – Ozbrojený mladík v maskáčích Beness Aijo v agitce prezentuje odhodlání udělat vše pro obnovu Sovětského svazu, socialismu a svrhnutí fašismu v Lotyšsku. Má přezdívku Černý Lenin, je napůl Uganďan a napůl Rus. Nesouhlasí s nezávislostí Lotyšska, kde se narodil. I on je režisérův vrstevník. Jede na Ukrajinu „bránit Rusko“. – Město Doněck, Ukrajina. Ponuré ulice nesou stopy minulosti (Leninova socha), ale především také reality současné války. Filmař se obává, že východní Lotyšsko může postihnout podobný scénář jako Ukrajinu. – Jídelna „Na hranici“. Lotyšská strana. Televizní kanál BBC upozorňuje na nebezpečí konfliktu v regionu. Výroky o mírumilovném Rusku, které nikdy nikoho nenapadlo a jen brání historickou spravedlnost „nesouzní“ se záběry nacionalistických násilných útoků proti Lotyšům. – Pohřební pahorek. Přímo na hranici. Na trojmezí Lotyšska, Ruska a Běloruska byla za sovětské vlády postavena Mohyla přátelství. Lotyši na nejvýchodnějším bodu země slaví Den nezávislosti. O pár dní později se na ruskou stranu sjedou sovětští veteráni a mladí komunisté, aby v oslavných projevech a v živých obrazech zavzpomínali na slávu Sovětského svazu. Jejich demonstraci rozežene déšť. – Parašutistická základna. Ruská strana. Z areálu doléhá sborové přitakání nastoupených vojáků, že jsou v armádě šťastní. – Tábor separatistů v hotelu Praha. Doněcká lidová republika. Beness Aijo nahrál výzvu, aby se Lotyši (kteří jsou podle něj stejně jako Ukrajinci ovládaní fašisty) přidali k Donbaské osvobozenecké armádě. – Folkový festival. Ruská strana. Bērziņš jako odborník respektuje kulturu jiných národů. Zapojí se do programu a zahraje na harmoniku. – Pravoslavný klášter. Ruská strana. Ve zdejší vývařovně připravují pokrmy pro potřebné. Pro obyvatele kláštera je nachystána společná tabule. Po modlitbě řečník připomíná oběti příslušníků zvláštních jednotek, kteří padli během protiteroristických operací na Ukrajině, kde hrdinové střeží, aby do Ruska nepronikly „zlé síly“. Představený kláštera přijímá oddané projevy kněží i dosazeného vojáka. – Sovětský obecní hřbitov. Ruská strana. Padlí Rusové z Ukrajiny, kteří ilegálně bojovali na straně separatistů, jsou tajně pohřbeni na hřbitově v těsné blízkosti lotyšské hranice mezi hroby neznámých obětí z minulosti. – Střelnice. Doněck, Ukrajina. Aijo se učí zaujmout palebné postavení, držet zbraň a střílet na terč. – Přímo na hranici. Filmař narazí nedaleko ruského vojenského cvičiště na vysoký plot s žiletkovým drátem. Je přesvědčen, že pro zvěř a zbloudilé houbaře je „pouze“ fyzickou překážkou, ale pro Ansise a Benesse je ideologickým symbolem „nenávratna“. – Udílení cen za reklamu. Riga, Lotyšsko. Záběry z demonstrací před pěti lety divákům připomenou nedobrovolného emigranta Ansise, kterého má moderátor v přímém přenosu. Disident doufá, že by mohl příští rok předávat cenu v nové kategorii, a věří v úspěch petice na jeho podporu. – Detenční centrum pro uprchlíky. Lotyšská strana. Za zdmi areálu se nudí uprchlíci nedobrovolně odtržení od reality. – Lesnatá krajina. Lotyšská strana. Nočním lesem putují Vietnamci s baterkami. – Tábor separatistů v hotelu Praha. Doněck, Ukrajina. Muži ventilují nenávist ke „žluťákům“. Zazní úryvek z (televizní) diskuse: hranice Ruska nikde nekončí. Velitel vykládá sen, že byl prezidentem Lotyšska. Aijovi slibuje, že přijdou jeho rodné zemi na pomoc. Míšenec mezi ostřílenými bojovníky vypadá „ztraceně“. – Přímo na hranici. Ansis riskuje svobodu a v zimě přejde hranici do Lotyšska. Na chvíli se setká s odmítavou ženou a vstřícným malým synkem. – Město na hranici. Lotyšská strana. Na východě početná ruská menšina slaví konec II. světové války. Některé děti mají uniformu, mladí nesou transparent „My jsme děti osvoboditelů“. Znějí projevy a oslavné písně. Večer vrcholí ohňostrojem. – Válečné divadlo. Doněck, Ukrajina. Ozbrojenci našli dvě mužská těla s uťatými hlavami. Aijo prochází zákopem. Ví, že jeho matka o něj má strach. – Budova soudu poblíž Prahy. Česká republika. Ansisova matka přijela podpořit na žádost lotyšské strany zadrženého a uvězněného syna, který po tajném přechodu do vlasti dorazil až do Čech, aby zde složil doktorát. Matka poslouchá za dveřmi jednací síně, kde syn mluví o komunistickém dědictví a o absenci práva. – Filmař komentuje své poznatky z natáčení. Dva protagonisté (Beness je „zajatcem“ v doněckém hotelu Praha, Ansis přímo v Praze) vidí budoucnost každý jinde, ale jsou připraveni změnit svět a trpět za svou pravdu. On sám je pouze pozorovatel a z neklidné cesty podél hranice se vrací domů. Na silnici míjí havarovaný kamion s humanitární pomocí od Ruské federace... -kk-

Poznámka

Použité archivní materiály: World War Three: Inside the War Room (BBC-2012, Třetí světová válka: Válka uvnitř místnosti; r. Gabriel Range).

Komentář

Dāvis Sīmanis

Účinkují

Ansis Ataols Bērziņš

Beness Aijo

Štáb a tvůrci

Režie

Dāvis Sīmanis

Pomocná režie

Kārlis Lesiņš, Petr Salaba

Původní filmový námět

Dāvis Sīmanis

Scénář

Dāvis Sīmanis

Autor komentáře

Dāvis Sīmanis

Kamera

Aigars Sērmukšs, Dāvis Sīmanis, Andrejs Rudzāts, Mārtiņš Jurēvics, Pēteris Tidriķis, Uldis Jancis, Petr Salaba

Střih

Anna Johnson Ryndová, Dāvis Sīmanis

Asistent střihu

Dimitrios Polyzos, Armands Začs

Zvuk

Václav Flegl (design a mix zvuku), Normunds Kļaviņš (záznam zvuku), Sorin Apostol (záznam zvuku), Jegēņijs Kobzevs (záznam komentáře), Michal Páleníček (střih zvuku), Petr Kapeller (mix zvuku), Studio Michal Rataj (mix hudby)

Asistent zvuku

Jan Hošek, Jan Kalužný

Postprodukce

Sounderground (zvuk), Bystrouška, spol. s r.o. (zvuk), i/o post s.r.o. (obraz), Jordi Niubò (produkce i/o post), Libuše Martínková (koordinátorka produkce i/o post), Jaromír Pesr (supervize i/o post)

Návrhy titulků

Jaromír Pesr

České titulky

Jana Bērziņa, Katri Aivare, Denisa Selelyová, LINGUAFILM

Producent

Guntis Trekteris (Ego Media), Radim Procházka (Produkce Radim Procházka)

Vedoucí produkce

Ieva Krivma, Ilze Pelnēna, Petra Kupková

Asistent vedoucího produkce

Maria Chuprinskaya, Vlad Ketkovich

Výtvarná spolupráce

Jaromír Pesr (grafický design)

Hudba

Použitá hudba

různé skladby a písně

Nahrál

Petra Alvarez Šimková (soprán), Tomáš Liška (kontrabas), Michal Rataj (středověký cimbál, zvukové objekty, elektronika)

Lokace

Lotyšsko, Riga (Lotyšsko), hraniční pásmo (Riga), Rusko, řeka Lža (Rusko), hraniční most (řeka Lža), Ukrajina, Doněck (Ukrajina), Bělorusko, Česká republika, Izrael, separační bariéra (Izrael), Gruzie, Turecko, Alpy

Produkční údaje

Původní název

Neklidná hranice

Anglický název

D Is for Division

Souběžný název

Mūris

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

politický, dokument, esej

Země původu

Lotyšsko, Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

04.10.2018

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Dva světy vymezené dělicí čárou, dva protichůdné pohledy na minulost i současnost. Film o napětí na hranicích Evropy a Ruska. Film Dāvise Sīmanise.

Nositelé copyrightu

Ego Media, PRODUKCE RADIM PROCHÁZKA s.r.o.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

91 min

Verze

česká

Titulky

české