Jiří Trnka: Nalezený přítel

životopisný, umělecký

Typologie

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

Jiří Trnka – A Long Lost Friend

Minutáž

83 min

Země původu

Česká republika, Francie

Copyright

2019

Rok výroby

2018

Premiéra

28.11.2019

Jazyková verze

česká, francouzská

Režie

Joël Farges

Anotace

Umělecký dokument s několika hranými pasážemi Producenta a režiséra Joëla Fargese (nar. 1948) Jiří Trnka: Nalezený přítel vznikl v česko–francouzské koprodukci. Především pro zahraničního diváka se snaží představit osobnost a podstatu rozsáhlého díla geniálního českého malíře, ilustrátora, výtvarníka, loutkáře a tvůrce animovaných filmů Jiřího Trnky (vl. jm. Jiří Tomáš Trnka; 24.2.1912 Plzeň – 30.12.1969 Praha). Ten se spolu s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou stal jedním ze tří ve světě nejslavnějších reprezentantů české animované kinematografie. Režisér Farges se tímto snímkem současně vyznal ze svého okouzlení dílem umělce, které trvá od jeho dětských let. – Postarší francouzský režisér Joël Farges (ztvárněný ovšem Reginaldem Hugueninem) přijíždí do Prahy, aby si s pomocí přítelkyně Terezy Brdečkové (nar. 1957) znovu oživil uchvacující zážitek z dětství, kdy s matkou v jednom provinčním kině zhlédl film Jiřího Trnky Bajaja. Současně se Joël s Terezou snaží blíže poznat tvůrce tohoto loutkového skvostu prostřednictvím jeho díla a za pomoci rozhovorů s rodinnými příslušníky a odborníky. – Kromě ukázek z Trnkových filmů (zejména z Bajaji) je příběh doplněn archivními ilustrativními záběry, unikátními fotografiemi Václava Chocholy a Karla Ludwiga, komentářem spisovatelky, scenáristky a filmové publicistky Terezy Brdečkové, jejíž otec Jiří Brdečka byl umělcův blízký přítel, a interpretací režiséra (s návazností na francouzské filmové prostředí). Ze záznamu zazní i vzpomínání a úvahy samotného Jiřího Trnky, Jiřího Brdečky a Stanislava Látala. Značná část filmu je věnována ozřejmění dobového kontextu a českých specifik (meziválečná avantgarda, mnichovské a okupační události, převrat z února 1948 a okupace ze srpna 1968, Státní bezpečnost, manifest Dva tisíce slov nebo význam titulu Národní umělec), což je důležité nejen pro zahraničního diváka. Tereza Brdečková vyzdvihuje především spolupráci svého otce s Jiřím Trnkou, ostatní spolupracovníci tak zůstávají v pozadí. Nevyužité jsou hrané pasáže z úvodu děje, v nichž byly postavy trikově vloženy do malých modelů, a měly navodit atmosféru dětství Joëla Fargese i Jiřího Trnky. Některé zmíněné údaje jsou nepřesné a chybné. – Film byl uveden do distribuce spolu s Trnkovými krátkými filmy Pérák a SS (1946) nebo Ruka (1965), které mohlo kino podle svého uvážení uvést po promítnutí dokumentu. Pro školní představení byla k dispozici vedle třiaosmdesátiminutové verze také kratší dvaapadesátiminutová (opět s možností výběru zmíněných dvou krátkých filmů) a metodický list pro školy. –jl–

Obsah

Z pražského letiště Václava Havla odjíždí do centra města francouzský režisér Joël Farges. Vzpomíná, jak ho v deseti letech matka brávala do provinčního kina Labeur. Tam poprvé viděl film Jiřího Trnky Bajaja. Toto dílo jej poznamenalo na celý život, kvůli němu se stal filmařem. Chtěl by je zhlédnout znovu a současně se vydat po stopách jeho autora. Doprovází ho dlouholetá přítelkyně, spisovatelka a scenáristka Tereza Brdečková, s asistentem a kameramanem. – Joël chtěl kdysi s Trnkou udělat rozhovor. Než k tomu však došlo, tvůrce náhle zemřel. Tereza, dcera Trnkova scenáristy a přítele Jiřího Brdečky, mu byla nablízku již v dětství. Znala jej především jako ilustrátora dětských knížek. – Podle Joëla Trnkovo jméno upadlo v zapomnění. Asistent se snaží sehnat Bajaju, ale ve filmovém archivu zatím dohledávají jen poškozené kopie. – Trnka již od dětství v rodné Plzni miloval loutky a věnoval se výtvarné práci. Velký vliv na něj mělo setkání s loutkářem Josefem Skupou. – O Bajajovi mluví s Terezou nejmladší Trnkův syn Jan. Zmiňují se o umělcově vztahu s matkou, která o synovi napsala i knihu. – V sedmnácti letech odešel Trnka do Prahy studovat UMPRUM. Těžce se probíjel, posílal peníze matce a staral se o mladšího bratra. Ve třiadvaceti letech se poprvé setkal s filmem, když pro krátký kreslený film Všudybylovo dobrodružství upravil loutku Hurvínka. Neúspěchem skončil jeho pokus o loutkové Dřevěné divadlo. Současně pracoval jako scénograf, mimo jiné pro Osvobozené či Národní divadlo. Oženil se s malířkou Helenou Chvojkovou, s níž měl tři potomky. – Nejstarší dcera Zuzana Ceplová vzpomíná na dětství, prožité zčásti za nacistické okupace. Otec svým dětem vyráběl hračky, zároveň hodně ilustroval a vystavoval. – Za války v bývalém studiu AFIT vznikl na popud Němců kolektiv mladých tvůrců, jenž začal s výrobou kreslených filmů. Jedním z výsledků byla Svatba v korálovém moři. Po zestátnění studia v roce 1945 se jeho uměleckým vedoucím stal Jiří Trnka. Ten tak nadlouho přešel k filmu. – Z první spolupráce s Jiřím Brdečkou vznikla legendární okupační groteska Pérák a SS. Jako název studia se ujalo označení Bratři v triku. Po třech kreslených filmech přešel Trnka k loutkovému filmu. Prvním byl Špalíček. – Důležitou roli v Trnkových filmech hrála hudba. Zpočátku byl jeho „dvorním“ skladatelem Václav Trojan. Umělec musel pro filmy zčásti upravovat výrobu svých loutek, aby i s neměnným obličejem dokázaly vyjádřit emoce. – Asistent se ve filmovém archivu přesvědčí, že nalezená kopie Bajaji je ve špatném stavu. – Dcera Zuzana vzpomíná na poúnorové kádrové změny ve studiu. V tu dobu podle syna Jana poznal otec další životní lásku, druhou ženu Slávku. Některé loutky, například pro film Román s basou, vytvořil podle její podoby. – Z další spolupráce s Brdečkou vznikla parodie Arie prerie, kde v loutkách tvůrce kromě sebe zpodobnil i spoluscenáristu a druhou ženu. V těžkých dobách stalinismu vznikla i alegorie Císařův slavík. Měla velký úspěch v zahraničí. Komunisté využívali ekonomický i ideologický potenciál Trnkovy tvorby; proto měl umělec oproti jiným relativní svobodu. – Joël se podivuje, jak mohlo v Československu vzniknout tolik finančně nákladných animovaných filmů. Tereza mu vysvětluje výhody (jistá nezávislost) i nevýhody (cenzura) státní kinematografie. – Trnkovy filmy nesly humanistické poselství, ať již Legenda o sv. Prokopu ze Špalíčku či Čertův mlýn. Tereza probírá s Janem otcovo potýkání se s komunisty a mluví o nerealizovaných projektech. Jedním z nich měl být film o donu Quijotovi, druhým kombinovaný hraný a animovaný film o loutkáři Matěji Kopeckém s Vlastou Burianem v titulní roli. – Tereza zavede Joëla do Konviktu v Bartolomějské ulici, kde v prostorách dnešního kina Ponrepo měl původně Trnka studio. Vzpomíná na tragédii, která se stala při natáčení Bajaji; při požáru se udusil bezpečnostní technik. – Ke skupině se přidá dramaturg Edgar Dutka a konečně všichni zhlédnou Bajaju. Joël je opět okouzlen. – Nejnáročnější a největší Trnkův projekt byly Staré pověsti české. Dutka zmiňuje nové kostry loutek, které umožňovaly lepší pohyb při animaci. V zahraničí si dokonce mysleli, že se jedná o trikově upravené snímání lidí. Joël i Tereza si opět prohlížejí výtvarníkovy ilustrace pro dětské knihy a baví se o jeho zálibách. Neúnavně pracoval, i když jej to vyčerpávalo. – Jan vzpomíná na otcův recesistický „kybernetický stroj“. – Ač prý Trnka neměl nijak zvlášť rád postavu Švejka, pro přítele Jana Wericha natočil tři krátké adaptace z kapitol Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Problém měl s metodou komentáře. – Na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu zaujala návštěvníky Trnkova instalace Malý svět. Tvůrce byl na vrcholu slávy. V porovnání s Waltem Disneyem o něm obdivně psal Chris Marker v Cahiers du cinéma, fotografii s věnováním měl od Brigitte Bardotové či Jeana Cocteaua. – Dalším vrcholem Trnkova umění byl širokoúhlý Sen noci svatojanské, jenž byl od dětství i jeho vlastním snem. – Umělce unavovala sláva, cesty po festivalech či veřejné prezentování umělecké tvorby. Vyrušovaly ho i domácí a cizí návštěvy ve studiu. – Syn Jan mluví s Terezou o dětství a o vzniku knížky Zahrada. – Trnkova záliba v autech a v rychlé jízdě prostupuje snímkem Vášeň. Vzpomínku na tchána přidá Helena Trnková. Nedával prý najevo radost, ale ani nespokojenost. Jako varování před přeceňováním techniky natočil film Kybernetická babička. – Jiří Trnka získal současně s Janem Werichem titul Národní umělec. Tereza s Joëlem si všimnou, že již v té době byl jednapadesátiletý autor fyzicky zchátralý. – Jako poslední tvoří Trnka svůj třetí opus magnum, podobenství Ruka. To Joël viděl v devatenácti letech a díky němu začal nenávidět komunismus, jelikož odhalil jeho pravou tvář. Snacha tvrdí, že výrobu Ruky dramaturgie schválila jen s vidinou přísunu valut, spojeném s každým Trnkovým dílem. Autor při práci vůbec nehleděl na své zdraví, ačkoliv věděl, že je nemocný. Podle Dutky byly v roce 1969 kopie Ruky zabaveny a samotné dílo zakázáno. – Trnka se poprvé politicky angažoval až v roce 1968, když podepsal prohlášení Dva tisíce slov. – Podle Joëla umělec jako první pochopil, že svět kráčí do „bran ošklivosti“. V roce 1969 na Trnku dolehlo špatné zdraví i potíže spojené s podpisem manifestu. Snacha vzpomíná na poslední setkání s ním v listopadu, kdy byl již na pokraji sil. Když koncem roku zemřel ve věku padesáti sedmi let, lékaři konstatovali, že stav jeho organismu odpovídal osmdesátiletému stáří. – Tereza s Joëlem uzavírají spolupráci... –jl–

Poznámka

Ve filmu byly použity citace z filmů a archivních materiálů – Národní filmový archiv: Arie prerie (1949; r. Jiří Trnka), Bajaja (1950; r. Jiří Trnka), Čertův mlýn (1949; r. Jiří Trnka), Císařův slavík (1948; r. Jiří Trnka), Kybernetická babička (1962; r. Jiří Trnka), Dobrý voják Švejk (1954; r. Jiří Trnka), Pérák a SS (1946; r. Jiří Trnka), Praha v záři světel (1928; r. Svatopluk Innemann), Román s basou (1949; r. Jiří Trnka), Ruka (1965; r. Jiří Trnka), Sen noci svatojanské (1959; r. Jiří Trnka), Špalíček (1947; r. Jiří Trnka), Staré pověsti české (1952; r. Jiří Trnka), Svatba v korálovém moři (1944; r. Horst von Möllendorff), Vášeň (1961; r. Jiří Trnka), Všudybylovo dobrodružství (1936; Irena Dodalová, Karel Dodal).

Česká televize: Bod obratu (1989), Zasloužilý umělec Břetislav Pojar uvádí: Jiří Trnka (1983; r. Zdeněk Hruška), Hledání ztraceného času: Filmy z Václaváku (2008; r. Pavel Vantuch), Jiří Trnka (1967; r. Jiří Lehovec), Ještě jsem tady – Zuzana Ceplová (2012; r. Zdeněk Tyc), Kapitoly z českého animovaného filmu: Renesance obsahu a forem (1998; r. Jana Hádková), Kapitoly z českého animovaného filmu: Peripetie a metamorfózy (1998; r. Jana Hádková), Potomci slavných: Jiří Trnka (1999; r. Ljuba Václavová), Selhání (2000; r. Pavel Štingl).

Krátký film Praha a.s.: Československý filmový týdeník 1959/11, Československý filmový týdeník 1951/18, Československý filmový týdeník 1948/10, Legenda o sv. Prokopu (1947; r. Jiří Trnka), Loutky Jiřího Trnky (1955; r. Bruno Šefranka), Trnka z Čech, 1., 3., 6., 10. díl (1994; r. Miroslava Humplíková).

Český rozhlas: Sám doma s hudbou (1968), Jarní podvečer (1959), Co mám rád (1968), RD Trnka (1970), Werich, Trnka (1963).

Supraphon: Rozkochané uspávání, album Sen noci svatojánské, Císařův slavík (1978; skladatel Václav Trojan), Scherzo, Oberon a Titánie, album Sen noci svatojánské, Císařův slavík (1978; skladatel Václav Trojan), Gavotta, album Princ Bajaja, Špalíček – hudba z filmů (1977; skladatel Václav Trojan), Smuteční pochod, album Sen noci svatojánské, Císařův slavík (1978; skladatel Václav Trojan), Svatojánská noc, album Classical Anniversary Václav Trojan 1. Zlatá brána (2013; skladatel Václav Trojan), Cesta, album Princ Bajaja, Špalíček – hudba z filmů (1977; r. Václav Trojan).

Archivní fotografie: Václav Chochola, Karel Ludwig.

Osobní archivy: Jan Trnka, Tereza Brdečková, Helena Trnková, Zuzana Ceplová, Pavel Skupa, Karel Hájek, Vlasta Grónská. Archiv města Plzně. Moravské zemské muzeum.

Francouzské archivy: Manifestation pour les Rosenberg (1953; CinéArchives), Les petits personnages de Jiri Trnka (1965; INA), Bonsoir Paris, Bonsoir Prague (1966; INA), Prague 1968 (INA), Plakát Le roi et lʹoiseau (Paul Grimault).

Obrazové materiály: Alois Jirásek – Staré pověsti české (1961), Hans Christian Andersen – Pohádky (1957), Wilhelm Hauff (Karavana), František Hrubín – Říkejme si se mnou (1943), Vítězslav Nezval – Anička skřítek a Slaměný Hubert (1958), Charles Perrault – Pohádky (1960), František Hrubín – Špalíček veršů a pohádek (1960), Jiří Trnka – Zahrada (1962), Růžena Trnková – Můj syn Jiří Trnka (1972), Jindřich Štýrský – Manželství (1934), Jindřich Štýrský – Koupání (1934), Jindřich Štýrský – Stěhovací kabinet (1934), Alois Wachsman – Pád andělů (1934), František Janoušek – Vadnoucí ženy (1941).

Hrají

Reginald Huguenin

režisér Joël Farges

Tereza Brdečková

ona sama, Tereza Brdečková

Jérôme Carret

kameraman

Arkaitz Basterra Zalbide

asistent režie

Bérénice Farges /ž/

fotografka

Vladimír Klaška

Jiří Trnka jako chlapec

Adam Šrámek

Rudolf Trnka, mladší bratr Jiřího Trnky

Jana Kollertová

Růžena Trnková, matka Jiřího Trnky

James Warren

Jan Trnka jako chlapec

Otto Němec

Jiří Trnka jako dospělý

Sacha Huyghe

režisér Joël Farges jako chlapec

Olivia C. Trnka

matka režiséra Joëla Fargese

Matouš Horal

animátor

Ozlem Atkin

animátorka

Ulysse Farges

chlapec

Gabrielle Blanchard Binet /ž/

dívka

Eléonore Blanchard Binet /ž/

dívka

Tibor Alazraki

chlapec

Tess Alazraki /ž/

dívka

Komentář

Reginald Huguenin

Účinkují

Zuzana Ceplová

nejstarší dcera

Jan Trnka

nejmladší syn

Helena Trnková

snacha

Edgar Dutka

spisovatel a dramaturg Studia loutkového filmu

Věra Dušková

archivářka

Stanislav Novák

promítač

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Arkaitz Basterra Zalbide, Jérôme Carret (Kolam)

Dramaturgie

Ivana Pauerová Miloševičová (ČT), Edgar Dutka (dramaturgické konzultace)

Kamera

Lukáš Hyksa, Edouard Potier (Kolam)

Asistent kamery

Clémentine Brochet, František Jakubec (ostřič)

Výprava

Roman Mach, Matěj Sýkora

Kostýmy

Marcela Křížová, Édith Vesperini (Kolam)

Asistent střihu

Monika Marková

Zvuk

Ivo Špalj, Lukáš Martina, Jiří Melcher (záznam komentáře), Matthieu Cochin (Kolam)

Asistent zvuku

Pavel Matyáš, Libor Kovář

Vizuální efekty

Triková postprodukce ČT, Vladimír Humpola (supervize Triková postprodukce ČT), PFX, Jiří Mika (výkonný producent PFX), Tomáš Srovnal (výkonný producent PFX), Klára Petršová (produkce PFX), Aneta Práglová (produkce PFX), Javier Menendez-Platas (supervize PFX), Pierre Borde (Kolam)

Postprodukce

Triková postprodukce ČT (obraz), Jitka Chaloupková (produkce Triková postprodukce ČT), Anna Švehelková (produkce Triková postprodukce ČT)

České titulky

neuvedeno

Výkonná produkce

Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Vladimír Lhoták (Hausboot), Olga Prudʹhomme Farges (Kolam)

Koproducent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT)

Vedoucí produkce

Markéta Císařová (Hausboot), Barbora Svobodová (ČT), Olga Prudʹhomme Farges (Kolam)

Zástupce vedoucího produkce

Markéta Sedláčková (čt)

Asistent vedoucího produkce

Tereza Slabejová, Kateřina Doležalová, Tereza Háčková

Výtvarná spolupráce

Gabrielle Roque (výroba maket Kolam), Caroline Long Nguyen (výroba maket Kolam), Elmar Tausinger (grafika)

Odborný poradce

Michaela Mertová

Spolupráce

Tereza Brdečková (režijní spolupráce), Luboš Mořický (vrchní osvětlovač), Bérénice Farges (fotografka Kolam), Světlana Tvrdíková (rešerše filmových archivů), Eva Ješutová (rešerše filmových archivů), Jiří Zelenka (rešerše filmových archivů)

Režie české verze

Zdeněk Tyc

Hudba

Použitá hudba

Václav Trojan (hudba z filmu Špalíček, Bajaja, Císařův slavík, Sen noci svatojanské)

Písně

Sou fár tu jú aj mej /So far/, Kupředu, zpátky ni krok

Hudba k písni

Jan Rychlík (Sou fár tu jú aj mej /So far/), Jan Seidel (Kupředu, zpátky ni krok)

Text písně

Jan Rychlík (Sou fár tu jú aj mej /So far/), Jan Bobek (Kupředu, zpátky ni krok)

Zpívá

Oldřich Dědek (Sou fár tu jú aj mej /So far/), ženský sbor (Kupředu, zpátky ni krok)

Lokace

Praha, Hradčany (Praha), Hradčanské náměstí (Hradčany), Pražský hrad (Hradčanské náměstí), Vltava (Praha), Karlův most (Vltava), Malá Strana (Praha), kostel sv. Mikuláše (Malá Strana), Letenská ulice (Malá Strana), Karmelitská ulice (Malá Strana), Hroznová ulice (Malá Strana), dům Jiřího Trnky (Malá Strana), Ruzyně (Praha), Letiště Václava Havla Praha (Ruzyně), Staré Město (Praha), Bartolomějská ulice (Staré Město), kino Ponrepo /i interiér/ (Bartolomějská ulice), Žižkov (Praha), Malešická ulice (Žižkov), Národní filmový archiv /interiér/ (Malešická ulice)

Produkční údaje

Původní název

Jiří Trnka: Nalezený přítel

Anglický název

Jiří Trnka – A Long Lost Friend

Souběžný název

Jiří Trnka – L’ami retrouvé

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

životopisný, umělecký

Země původu

Česká republika, Francie

Copyright

2019

Rok výroby

2018

Premiéra

28.11.2019

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Neobyčejný příběh světově proslulého mistra animovaného filmu.

Výrobce

Hausboot (ČR), Kolam Productions (Francie), Česká televize (spolupráce), Filmové centrum (Česká televize), Ciné+

Nositelé copyrightu

Hausboot Production, Kolam, Česká televize

Distribuce

CinemArt (monopol do 28.11.2029)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

83 min

Verze

česká, francouzská

Titulky

české