Milost

Ve filmovém týdeníku z roku 1956 jsou záběry z tehdejší sněhové kalamity. – (1956) Stárnoucí venkované v Popielawách, Hanna a Jakub Szewczykovi, dostanou zprávu, že se jejich dceři Halině narodilo třetí dítě, syn Janek, který je také vypravěčem příběhu. Dospělý filmař vzpomíná, jak v roce 1968 pobýval u prarodičů. Pochopil, že je v rodině stále přítomné trauma z doby těsně po válce, kdy byl v roce 1946 zabit jejich syn Wacław s krycím jménem Odrowąż. Každý rok děda s babičkou vzpomínali na výročí jeho smrti. Děda, který bojoval ve dvou válkách, se snažil vnuka vychovávat k vlastenectví, ale nebyl s ním příliš spokojený. Právě kvůli poválečným událostem se Janek rozhodl vyprávět příběh svých blízkých. – Za Szewczykovými přijde zdeptaný soused Zając, který předtím prchal lesem. Tvrdí, že utekl z konvoje zajatců tajné policie. Jakub mu dá navzdory Hannině nesouhlasu najíst a věnuje mu vyleštěné jezdecké boty, které mu kdysi daroval jeho velitel. Ráno ho odveze na kole. – Zając vleze do stodoly, kde spí odbojáři Konspirační polské armády (KWP). Namíří na jednoho pistoli... – K Szewczykovým přiběhne kluk se zprávou. Zaskočená Hanna mu ji chce po přečtení vrátit. Vyplývá z ní, že konfident Tajné bezpečnosti (UB) zastřelil jejího syna, legendárního velitele Zemské armády (AK) z válečných dob, Wacława Odrowąże Szewczyka. – Rodiče syna pohřbí, ale tajná bezpečnost ho zase vykope. Agenti přivezou k otevřené rakvi zbitou dívku, aby mrtvého identifikovala. Pak ho opět zakopou. Protože si fízlové nejsou jisti, dávají tělo identifikovat dalšími zmučenými lidmi a znovu ho pohřbívají. Hanna nad rakví napadne jednoho agenta, jenž ji srazí k zemi. Posléze matku zatknou a týrají ji. Jakub na ni čeká ve městě a vrátí se s ní domů. – Hanna přiveze za koněm rakev se synovým tělem. Jakub jde k Zającovým. Zoufalý zrádce se před ním schovává. Muž si z jeho chalupy mlčky odnese jezdecké boty. Před svým domem najde Hannu a rakev. Souhlasí, aby pohřbili syna na bezpečném místě... – S pomocí železničářů se Szewczykovi tajně dostanou do nákladního vagonu i s koněm Siwkem, povozem a rakví. Jakub nazuje mrtvému jezdecké boty. Putují vlakem. Na jednom nádraží vidí zmatek, když uteče válečný zajatec. Ten posléze vleze do jejich vagonu. Hanna ho nechce pustit dovnitř, ale Jakub mu pomůže a proti její vůli mu dá chleba. Sám byl v Osvětimi (kam se dostal jako zajatý polský voják), kde mu právě jeden z Němců zachránil život. Podle něj je to především člověk. Němec Jurgen dá kousek darovaného chleba koni. – Vlak náhle zastaví mimo nádraží u vojenské hlídky. Schované lidi málem prozradí kůň. Ti se rozhodnou opustit vagon. Projedou vsí a pokračují lesní cestou. Němec v roztrhaných botách jde kus za Poláky. Při přestávce v lese jim liška ukradne jídlo a Jurgen zmizí. Manželé se dohadují o vině Němců. Jakub ženě připomene, jak se k nim zachovali jejich vlastní krajané. Podle Hanny je to osud, že musejí pohřbít syna pět set kilometrů od domova. Zastaví se u vyrabované chalupy. Dostihnou je tu dva ozbrojení Ukrajinci Semko a Wasyl. Semko tančí na rakvi a nutí dvojici tleskat. Pak je uráží jako Poláky. Ve stodole venkovany spoutají a berou si jejich věci. Semko kopne Jakuba do obličeje. Pak se chystá znásilnit dvaapadesátiletou Hannu, kterou před manželem uráží. Oba muže zabije Jurgen, jenž se tu nečekaně objeví. Kolem ukryté trojice ráno projde další oddíl. Poutníci zakopou mrtvé ve stodole a pokračují v cestě. Při brodění přes řeku vyplaší Siwka nízko letící dvojplošník a rakev spadne do proudu. Hanna se vrhne za ní. Na jezu se díky Jurgenově nezištné pomoci podaří rodičům rakev zachránit. – Skupinka se suší u ohně v lese. Jakub se jede projet na koni. Jakoby s ním cvičil v kavalerii. – V noci vezme Hanna prokřehlého Němce k nim pod deku. Ten je dojatý. Siwek uhyne. Probuzený Jakub je v tu chvíli u něj. Marně se ho snaží oživit a je zoufalý. S Hannou pohřbí zvíře pod listím. Ještě před tím z něj vyřeže maso. Jurgen si mlčky vyrobí postroj a zapřáhne se do vozu. Hanna mu pomáhá tlačit. Jakub jde za nimi, ale do kopce také pomůže. – Trojice zastaví v polorozpadlém kostele. Jakub otevře rakev a zasypává mrtvolu vápnem. Prohlásí, že musí sehnat led, a vydá se do blízké vesnice. Tam ve stodole najde pod slámou kusy ledu, rozbije je a ve vaku odnese. – Němec v kostele „hraje“ prsty nad klaviaturou varhan jako na klavír (ve zvuku je slyšet sólová skladba). Hanna ho přitom vidí. Má se k němu, ale vyruší je vrátivší se Jakub. Ten přidá led k mrtvole. Zuje jí holínky a dá je mlčky Jurgenovi. Hanna pláče. – Táhnou dál povoz s rakví. V lijáku spravují rozbité kolo. Jurgen se stará o darované boty stejně pečlivě, jako se o ně staral Jakub. Dosud pevná a rozhodná Hanna propadá trudnomyslnosti. Tvrdí, že byla příliš paličatá a že úkol nezvládnou. Ale podle Jakuba to bylo jejich svobodné rozhodnutí pohřbít syna vysoko v horách. Jurgen před nimi pochoduje v nablýskaných holínkách a ironicky zpívá německou pochodovou píseň. Náhle ho srazí k zemi výstřel. U vozu se objeví oddíl Polské lidové armády. Jeden z vojáků chce po Jakubovi doklady. Pak dorazí velitel Najdrowski. Toho Szewczyk zná ještě jako poručíka ze Zemské armády. Vojáci je díky tomu svezou i s rakví na náklaďáku a pak jim ukážou cestu. Jakub vyčte důstojníkovi, že se přidal ke komunistům. – Dvojice s povozem projíždí dalším pustým městečkem, kde ještě hoří velká budova, patrně klášter. – Hanna pevně svírá holínky, jež vzala mrtvému Jurgenovi. Nechce je manželovi dát. Podle ní jí každý, kdo ty boty měl, způsobil žal. Vyčte Jakubovi, že zavinil synovu smrt, když pomohl jeho vrahovi. Muž ji srazí pěstí a pak se s ní marně přetahuje o holínky. – Táhnou dál. Hanna narovná Ježíše na křížku. Má velké problémy s vírou, neboť Bůh ji zklamal. – V Kalwarii Pacławské se v klášteře rodiče setkají s dalším synem, mnichem Andrzejem. Otec se k němu chová odtažitě, neboť se nikdy nesmířil s jeho volbou. Vyčte mu, že přes válku nebyl s rodinou. Hanna to má manželovi za zlé a přizná mu, že má z cesty zánět močového měchýře. Upraví mrtvolu, vystavenou v rakvi v kostele. Vydá se do lesa s pistolí (sebranou zřejmě zabitému Semkovi). Na kopci chce střelit do kříže, ale nedokáže to a vystřelí několikrát do vzduchu. – Mniši v pohřebním průvodu nesou na ramenou rakev do kopce. Míjí je vojenský oddíl. Velitel si všimne vypadlé pistole, avšak nechá jít průvod dál... – Podle vypravěče Janka se tehdy v říjnu 1946 babička rozhodla zůstat v klášteře, kde cítila klid. – Žena se začne chovat podivně. Mniši, kterých je v klášteře málo, se obávají, že zešílela. Povolají exorcistu. Ten jí povolí nastěhovat se v zimě do iglů, jež si postavila na dvoře. Hanna si tam odnosí své věci, čte si v knize a spokojeně se nad ní směje. Jakub mlčky sleduje svou ženu a začne dělat postroj pro osla, kterého mají mniši ve svém hospodářství. – Když roztaje sníh, Hanna prohlásí, že je zdravá a že se chce vrátit domů. Ale ještě před odchodem manželů přikáže postižený převor, aby se mu Jakub po dvaceti sedmi letech vyzpovídal. Podle vypravěče možná děda dostal i rozhřešení. – Hanna vyčte manželovi, že tehdy uštval koně a že se pořádně nerozloučil s Andrzejem. Konstatuje, že ani neví, zda ho ještě miluje. – Po návratu domů se Jakub s novým koněm připravuje na další válku a poslouchá Svobodnou Evropu. Také dělá sedlákům postroje a další sedlářské práce. Jednoho dne se rozhodne vyrovnat účty. Vydá se do města. Hanna mu před jeho odchodem chce něco říct, ale počká to prý, až se vrátí. V jednom domě si Szewczyk počíhá na Zające, který je teď papalášem, a zabije ho nožem. Vrací se domů a vzpomíná na šťastné chvíle s Wacławem a rodinou. Po návratu chce Hanna manželovi povědět, co mu nestihla říct, jenže se u dveří objeví listonoš se zprávou o narození jejich vnuka Janka. A tak se to děda nikdy nedozvěděl. – Vyprávěč končí svůj příběh. Ve skutečnosti cesta prarodičů s rakví skončila na hřbitově v Łaznowie. Jeho strýc zůstal pohřbený tam, kde ho tajní třikrát vykopali. Jen děda prý zavařil rakev, aby ji už nemohli otevřít. A tak se sen babičky Anny o pochování syna v klidné zemi nikdy nesplnil... -tbk-