Jiří Suchý – Lehce s životem se prát

životopisný, umělecký

Typologie

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

Jiří Suchý – Tackling Life with Ease

Minutáž

107 min

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2019

Rok výroby

2018, 2019

Premiéra

26.09.2019

Jazyková verze

česká

Režie

Olga Sommerová

Anotace

Dokumentaristka Olga Sommerová po trojici celovečerních bilančních medailonů slavných Češek, gymnastky Věry Čáslavské (2012, Věra 68), zpěvačky Marty Kubišové (2014, Magický hlas rebelky) a operní pěvkyně Soni Červené (2017, Červená) natočila portrét legendárního umělce Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Snímek je koncipovaný jako osobní svědectví o veřejné i privátní existenci kumštýře, který má za sebou neuvěřitelně bohatou kariéru, během níž ovlivnil a obohatil několik generací, ale musel se vyrovnat i s nepřízní osudu a zejména s politickými tlaky režimu (jemuž čestně nepodlehl). Původně reklamní grafik, ale především komik ve slamáku Jiří Suchý (nar. 1.10.1931, Plzeň) proslul ve dvojici s předčasně zemřelým Jiřím Šlitrem (1924–1969) jako spoluzakladatel fenomenální pražské scény Semafor (již řídí dodnes a jež v roce 2019 oslavila 60 let existence) a posledních padesát let jako divadelní partner Jitky Molavcové. Je i významným českým básníkem, mimořádným textařem a libretistou, lehce a originálně si pohrávajícím s mateřštinou, výtvarníkem, skladatelem, režisérem, sběratelem a neúnavným principálem. V upřímné zpovědi a ve vzpomínkách, vytříděných odžitými lety, pevnou morálkou a nabytou moudrostí, podpořenou vrozeným optimismem, se odráží samozřejmě i dobové společensko-politické dění, zejména období komunistického režimu a dění kolem Listopadu 1989 a následujících dekád. Události a témata nejsou řazeny striktně chronologicky a jedno přechází v další jakoby improvizovaně. Nově natočený materiál, přímé výpovědi a inscenované pasáže (někdy jsou „komentáře“ pořízené mimo autentický obraz) nebo rozhovory s dalšími umělci či známými a přáteli „protagonisty“, tvůrci důmyslně prokládají desítkami kultovních klipů (šlágry s legendárními texty a zpěváky, převážně ze „zlatých šedesátých“), divadelními záznamy, ukázkami z filmů, fotografiemi, citacemi z korespondencí, ale i návštěvami míst, spjatých se Suchého tvorbou. – Snímek, v němž je neúnavným průvodcem samotný umělec, kladl velké nároky na rešerše z nepřeberného množství různorodých archivů, a na střih. Dofinancován byl s pomocí serveru Hithit. Výsledný emotivní portrét v době natáčení stále tvůrčího a vitálního osmaosmdesátiletého Jiřího Suchého, patřícího bezesporu k elitě národa, může nepochybně zaujmout nejenom jeho příznivce nebo pamětníky. – Olga Sommerová pro cyklus České televize Nevyjasněná úmrtí natočila o jeho nezapomenutelném kolegovi díl Jó, to jsem ještě žil – Jiří Šlitr (1997). – Zároveň s premiérou snímku vyšla kniha k výročí divadla Semafor: 60 let v jednom představení (Jiří Suchý, Lukáš Berný, Albatros Media 2019). -kk-

Obsah

Jiří Suchý stále hraje a řídí současnou scénu divadla Semafor. – Umělec vzpomíná na okamžik, kdy prvně viděl Voskovce a Wericha na scéně, a zatoužil také „bavit lidi“. Koupil si basu a připojil se ke kapele Akord club, s níž vystupoval v pražské Redutě. Na jejich „zakázaný“ repertoár chodil dvojnásobek posluchačů, než byla kapacita sálu. – (Archiv) Miloš Forman vzpomíná na narvanou Redutu a na Suchého s basou, který do textů vtipně zakomponovával „zapovězený“ rokenrol, o němž Suchý četl během vojny v „socialistickém“ tisku jako o odsuzovaném západním hudebním žánru. S klavíristou Jiřím Šlitrem, kterého mu představil právě v Redutě Miroslav Horníček, se domluvili, že se pokusí společně složit původní českou písničku. Kromě obhajoby rokenrolu Mister Rock a Mister Roll vznikly mnohé další (Měla vlasy samou loknu a jiné). – Suchý provádí staršího vnuka Víta po pamětihodnostech pošumavského města Klatovy, kde po narození v Plzni vyrůstal. Středem světa mu byla přes osmdesát metrů vysoká Černá věž, s níž vše poměřuje dodnes. Jako všichni místní je hrdý na barokní lékárnu U Bílého jednorožce, kam chodíval s maminkou. Z unikátního poeziomatu, přehrávajícího na přání básně významných českých autorů, související s městem, si pustí svoji báseň o Bohu. O existenci Stvořitele se dvojice dědy a vnuka baví v Chrámu Narození Panny Marie. Suchý tvrdí, že „velký třesk musel někdo nakopnout, neboť předtím byl netřesk“. Věří, že za našimi smysly a schopnostmi „ještě něco je“. – Společně s bratrem Ondřejem vzpomínají na rodiče. Tatínek byl poděs, bohém a loutkář, zatímco maminka žila v ústraní. Otec hrál v „kavárenském triu“, které hrálo i písně Červené sedmy a Osvobozeného divadla. Ondřej oceňuje, že jej Jiří zasvětil do textařského řemesla. Velmi si váží spolupráce s Hanou Hegerovou. – Suchý ukazuje tahací harmoniku, kterou si vyprosil na rodičích a naučil se na ni dědovu oblíbenou píseň Zelení hájové. V sedmi letech pyšně ministroval. Posléze ho rodiče dali ke skautům. Připomíná, že s nástupem komunistů byla organizace „nahrazena“ svazem mládeže. Tehdy pochopil, že komunisté lžou. – Na Voskovce a Wericha chodil Jiří v Klatovech od dětství; miloval, že dospělí dělají „voloviny“. Chtěl jít podobnou cestou a přál si „být dva“. Po válce objevil britské komedie s odlišným humorem i hudbou. Jako první viděl snímek Já nic, já muzikant (1945, I Didn’t Do It; r. Marcel Varnel) s Georgem Formblym. Populární komik se stal iniciátorem „všeho toho, co dělá“, včetně hraní na banjo. – Když přestal hrát s Akord clubem, podílel se Suchý na několikaměsíční rekonstrukci zdevastovaného prostoru, kde dodnes sídlí Divadlo Na zábradlí. Společně je založili s Ivanem Vyskočilem v roce 1958 a pro scénu napsali hru Kdyby tisíc klarinetů. Ke spolupráci přizvali Ljubu Hermanovou, Ladislava Fialku a další. Při přípravě druhého kusu Faust, Markéta, služka a já bylo Suchému naznačeno, že by neměl hrát. Z divadla odešel rozčarován a s rozhodnutím, že už na jeviště nikdy nevstoupí. Po návratu z bruselské světové výstavy Expo 58 přemluvil Jiří Šlitr kamaráda, aby založili hudební divadlo. Vznikl legendární Semafor (1959), odkud ho nemohl nikdo „vyrazit“. Na malé scéně Ve Smečkách uvedli jako první hru Člověk z půdy. – Ve „zlatých šedesátých“ se Semafor zabydlel mezi pasážemi Alfa a Světozor. Na vstupenky se tu čekaly dlouhé fronty už od nočních hodin. Suchý před bývalou mateřskou scénou laskavě vyslechne kolemjdoucí obdivovatelku. Přiznává, že k místu teď už necítí žádnou nostalgii. – (Archiv) Při návštěvě Oldřicha Nového upozorňuje „principál“ na sloupy s podpisy vzácných hostů. Tradici náhodou „založil“ Miloš Forman, když zde požádal o autogram Louise Armstronga. – Šlitr zpočátku chtěl hrát na jevišti maximálně na piano a zády k divákům. Až při přípravě kabaretu Jonáš a tingl-tangl požádal o roli. Po rozpačitých zkouškách měly jeho repliky u diváků triumfální úspěch. Suchý byl tehdy svědkem „zrození komika“. – (Archiv) Forman vnímal tehdejší Semafor jako jediný pramen živé vody, kde se diváci mohli nadechnout čerstvého vzduchu. – Právník Šlitr měl obrovský dar pro melodii. Při tvorbě šlágrů se drželi zásady, že nejdřív je hudba a potom text (Tereza, Láska nebeská, Motýl). – Osobní asistentka a fotografka Ajrýn (Irena Zlámalová) vyhledává Suchému záznamy her v rozsáhlém, pečlivě uspořádaném archivu. – Umělec vzpomíná na manželku Bělu (Bělinu) (1939–1986). Brali se v kostele i na úřadě. Prvorozený syn záhy zemřel. Druhorozeného Jakuba dostali téměř „pod stromeček“ (nar. 13.12.). Potomek se zakrátko kamarádil s bratry Formanovými či s dcerou Věry Chytilové a Jaroslava Kučery Terezkou (amatérské vánoční záběry nemluvňat). – Na rodinném mlýně si Suchý se synem nad albem fotografií připomínají doby, kdy tam jezdili společně. Jakub si myslí, že je po otci mírný. – Po manželčině smrti uspořádal Suchý památeční knihu, připomínající vše, čím se Bělina zabývala: kostýmy (pro Semafor i pro film), propagací divadla, navrhovala plakáty, vytvářela gobelíny. Souzněli spolu, měli stejné myšlení. Žena byla první kritičkou a posluchačkou jeho textů, píseň Jó to jsem ještě žil mu pochválila ihned. Spojovala je i pracovitost. – Suchý navštíví v Šemanovicích bratra Ondřeje, který zde v roce 1995 inicioval vznik Muzea zábavy (Nostalgie), kde jsou vystaveny rekvizity a garderoba ze Semaforu, včetně poslední Běliny výpravy pro hru Jonáš dejme tomu v úterý. Stojí tu piano, na kterém Suchý korepetitoval se Šlitrem a s Ferdinandem Havlíkem nové písničky a vyťukal první hit Blues pro tebe. Ten mu vynesl na tehdejší dobu slušný honorář. Doma si u klavíru posteskne, že vše, co složil, se stejně připisovalo Šlitrovi. Např. Pramínek vlasů vznikl na Žlutých lázních, zatímco se jeho dívčí idol koupal ve špinavé řece. – (Archiv) Semafor příležitostně vyhlašoval konkurzy, což zaujalo Miloše Formana a podal inzerát na zpěvačku. Do Semaforu dorazilo přes sto dvacet dívek a vznikl tak film Konkurs (1964). – Suchý drží příznačné masky pro dvojici V&W, která mu „obrátila život naruby“, a on se z reklamního grafika proměnil v divadelníka. Umělec navštíví s kolegyní Jitkou Molavcovou Werichovu vilu, kam za svým vzorem docházel. Vyzdvihuje jeho přístup ke společné tvorbě. Při představení se vyznává z obdivu k Osvobozenému divadlu. Mluví o oblíbených bajkách a při zpěvu té první, již složil, Písničce o sardinkách, elegantně zvládne moment, kdy zapomene text. Doma pak cituje z pečlivě shromážděné korespondence s Voskovcem i s Werichem. – Divadelní oponu současného Semaforu zaplnil Suchý výjevy, inspirovanými oponou Vojtěcha Hynaise v Národním divadle. – S televizním filmem Dobře placená procházka (1966; r. Miloš Forman, Ján Roháč) chtěl Šlitr dobýt Broadway, ale přestože měla jedna kopie anglické titulky, nikdo o něj neprojevil zájem. Po letech se Suchý náhodně setkal s ředitelem Národního divadla Danielem Dvořákem. Ten mu sdělil, že uvažují o nastudování jazzové opery ve spolupráci s Milošem Formanem a nabídl mu roli listonoše, kterou tehdy ztvárnil v divadle i v televizní adaptaci. Premiéra Dobře placené procházky v Národním divadle byla v roce 2007 a Suchý musel na velkém pódiu zvládnout náročnou choreografii. (Archiv) Jisté obavy z inscenace přiznává sám Forman (jemuž s režií pomáhal syn Petr), ale do role pošťáka by neobsadil nikoho jiného. Suchého považuje za největšího žijícího českého básníka. Listonoš Suchý obdivuje kompozici Hynaisovy opony a odtuší, že se malíř až na drobné „odlišnosti“ inspiroval u něj. – Umělec vzpomíná na Louise Armstronga, jehož vystoupení v pražské Lucerně (1965) společně se Šlitrem uváděli. Trumpetistu pozvali do Semaforu, kde se pak odehrálo nezapomenutelné jam session. – Suchého různorodé texty (básně, písně – celkem jich složil tisíc čtyři sta, libreta, vzpomínky atd.) vyšly v desítkách knih. Nad nimi přemýšlí, jak vznikají nápady. Některé se prý musí „vysedět“. Rýmy (k nimž našel cestu a inspiraci u Vítězslava Nezvala) považuje za požehnání. – Principál představuje Big Band Semafor. Jeho dívčí sekce vyrazí na focení na zámek Liteň. Ty, které neuměly zpívat a on o ně nechtěl přijít, donutil naučit se hrát na nějaký nástroj. – Suchý nejlépe relaxuje u malování. Vydal ilustrovanou knihu „pohrom“ Semaforu. V litografické dílně ve Zdibech umělec dohlíží na tisk své grafiky. Doma staví cínové vojáčky, oblíbenou hračku z dětství. Jitka Molavcová ho doprovází do Zámeckého vetešnictví v Martinicích, kde si vybere starou helmu. Jakmile má totiž dva podobné předměty, zakládá sbírku (má helmy, mince, staré gramofonové desky, lžičky, svaté obrázky atd.). Tuto vášeň dokumentuje také píseň Koupil jsem si knot. – S potěšením přichází poprvé na návštěvu do Suchého vily na Ořechovce Karel Gott, který vystupoval v Semaforu před padesáti šesti roky. Připomínají si tehdejší setkání. Suchý hostovi pustí kuriózní záznam, na němž Šlitr paroduje Gottův zpěv písně Oči sněhem zaváté, za niž zpěvák získal v roce 1963 Zlatého slavíka. Pro Gotta to byl historický zlom. – Během okupace 1968 byl Suchý s rodinou na dovolené v Jugoslávii. Kvůli událostem odjeli do Londýna, ale po telefonátu se Šlitrem se vrátili. Tehdy ve Šlitrově představení nečekaně vystoupil před diváky „jako přídavek“. Přijetí a následné ovace publika vnímá dodnes jako jeden z nejsilnějších životních zážitků. Naposledy se viděl s kamarádem před svým domem na Štědrý den 1969, když Šlitr přijel hodit do schránky malovaný dopis pro pětiletého Jakuba. Ten po padesáti letech čte poslední věty, které muzikant před tragickou smrtí napsal. Suchý cituje poetický dopis od Voskovce, komentující tuto událost. Když Jiří Šlitr zemřel, chtěl Suchý kariéru ukončit. Z nebe mu však souputník seslal „trhlou“ a zároveň křehkou Jitku Molavcovou. Spolu to na divadelních prknech harmonicky „táhnou“ už padesát let. – Suchý s klavíristou seznamuje Ajrýn a Jitku s novým swingovým „kusem“ (Me Too). – Nomenklatura marně tlačila, aby umělec odvolal podpis pod manifestem Dva tisíce slov s příslibem uvolnění vysílání jeho písniček. Kvůli divadlu se snažil nedráždit a v systému „lavírovat“. Po premiéře Kytice, kde údajně zesměšňoval „příslušníky“, byl vyzván k emigraci, což odmítl. Podpisu Anticharty v Národním divadle i v Divadle hudby se vyhnul. Na léta normalizace nevzpomíná jen ve zlém. Nesměl vystupovat, a tak hodně četl a psal básně. – Zakladatele Radošínského naivního divadla Stanislava Štepku Suchý inspiroval; společně uvedli v roce 1984 úspěšný „federální“ kus Nevesta predaná Kubovi. – Když manželce Běle diagnostikovali leukémii, naučil se jí Suchý „odhlazovat“ bolesti v holenních kostech (zemřela v roce 1986). – Na návštěvě u synovy rodiny vnuk Vítek vyzdvihne dědovu pracovitost, kvůli níž si ho velmi váží. Suchého však jeho workoholismus štve, neumí prý „vypnout“. – Třicátiny Semaforu se souborem slavil i Václav Havel. Suchý se bál, že z toho bude mít další opletačky, ale známý disident mu slíbil, že do čtrnácti dnů bude převrat (1989). V divadle pak uváděli tzv. Občanské Semaforum. – Semaforský soubor zkouší hru Me Too. Premiéře přihlíží operní diva Soňa Červená. – Na Trutnov Open Air Festivalu (2014) zazpívá semaforský „kmet“ desetitisícovému davu posluchačů Pramínek vlasů. Pokorně poklekne před vřelé obecenstvo, které zpívalo s ním. Po dlouhých letech obehraný šlágr zpíval rád. – Osmaosmdesátiletý umělec přemýšlí nad svou „nebudoucností“. Má ctižádost, aby to dobré z jeho tvorby přežilo. Řada písní už dnes zlidověla. A smích, jenž dodnes rozdává, považuje za vrcholné štěstí... -kk-

Poznámka

Použité archivní video a audio materiály: Národní filmový archiv, Česká televize, Krátký film Praha, soukromý archiv Jiřího Suchého (Jiří Šlitr zpívá Tři tety, Benefice Semaforu, Orchestrion z ráje, Kytice).
Použité ukázky z filmů: Kristian (1939; r. Martin Frič), Kdyby tisíc klarinetů (1964; r. Ján Roháč, Vladimír Svitáček), Konkurs (1963; r. Miloš Forman), Únos (1952; r. Ján Kadár, Elmar Klos).
Použité ukázky z televizních, video a audio pořadů: Zlatá šedesátá – Miloš Forman, Vzpomínání, Mr. Rock and Mr. Roll, Marnivá sestřenice, Večer s Divadlem na zábradlí, Mlha, Expo 58 (pětiexpozice s Jiřím Šlitrem), Člověk z půdy (záznam inscenace), Vyvěste fangle, Setkání Oldřicha Nového a Jiřího Suchého, Rozhovor Jana Wericha a Jiřího Suchého, Žluté lázně, Pramínek vlasů, Grandsupertingltangl, Dobře placená procházka, Dobře placená procházka ʹ07, Hallo Satchmo, Léta dozrávání, Recital Klokočí, Koupil jsem si knot, Zlatý zub, Recital Oči má sněhem zaváté, Jó, to jsem ještě žil, Okupace 1968, Anticharta Národní divadlo, Občanské Semaforum, Festival TrutnOff, Recital Krajina posedlá tmou.
Použité fotografie: Jana Petráková, Olga Bleyová, Běla Suchá, Jan Lukas, Svatopluk Sova, Ivan Englich, Ota Richter, Vilém Sochůrek, Miro Brocko, Miroslav Mirvald, Jaroslav Hucek, Jiří Šmíd, Taras Kuščynskij, Dušan Dostál, Irena Zlámalová, soukromý archiv Jiřího Suchého.

Účinkují

Jakub Suchý

Tamara Suchá

Vít Suchý

Adam Suchý

Irena Zlámalová

Eliška Hurábová

členka divadla Semafor

Magdalena Jedličková

členka divadla Semafor

Veronika Tichá

členka divadla Semafor

Eva Přívozníková

členka divadla Semafor

Jakub Šafr

člen divadla Semafor

Petr Ožana

člen divadla Semafor

Jakub Přibyl

člen divadla Semafor

Jiří Svoboda

člen divadla Semafor

David Vrobel

člen divadla Semafor

Felix Slováček

člen divadla Semafor

Michal Merhaut

člen divadla Semafor

Jakub Ševčík

člen divadla Semafor

Michal Stejskal

člen divadla Semafor

Vratislav Placheta

člen divadla Semafor

Martin Zilvar

člen divadla Semafor

Jan Střížovský

člen divadla Semafor

Vladimír Vandrovec

člen divadla Semafor

Jiří Štědroň

člen divadla Semafor

Petr Zimák

člen divadla Semafor

Evička Volemanová

členka divadla Semafor

Jolana Haan Smyčková

členka divadla Semafor

Lucie Černíková

členka divadla Semafor

Karolina Gudasová

členka divadla Semafor

Ellyn Černochová

členka divadla Semafor

Zuzana Maxa /ž/

členka divadla Semafor

Olina Patková

členka divadla Semafor

Tomáš Novotný

člen divadla Semafor

Jan Hnyk

člen divadla Semafor

Martin Weigert

člen divadla Semafor

Konstantin Kornilov

člen divadla Semafor

Martin Hubeňák

člen divadla Semafor

Miloš Forman

archivní záběry

Miroslav Horníček

archivní záběry

Jiří Šlitr

archivní záběry

Ferdinand Havlík

archivní záběry

Waldemar Matuška

archivní záběry

Karel Štědrý

archivní záběry

Stella Zázvorková

archivní záběry

Jiří Voskovec

archivní záběry

Jan Werich

archivní záběry

Ljuba Hermanová

archivní záběry

Ivan Vyskočil

archivní záběry

Ladislav Fialka

archivní záběry

Jaromír Vomáčka

archivní záběry

Pavlína Filipovská

archivní záběry

Miloš Kopecký

archivní záběry

František Filipovský

archivní záběry

Hana Hegerová

archivní záběry

Věra Křesadlová

archivní záběry

Oldřich Nový

archivní záběry

Louis Armstrong

archivní záběry

Lucille Wilson /ž/

archivní záběry

Jana Malknechtová

archivní záběry

Běla Suchá

archivní záběry

Petr Forman

archivní záběry

Matěj Forman

archivní záběry

Tereza Kučerová

archivní záběry

Zdenka Lorencová

archivní záběry

Libor Pešek

archivní záběry

Eva Pilarová

archivní záběry

Jiří Jelínek

archivní záběry

Naďa Urbánková

archivní záběry

Eva Olmerová

archivní záběry

Josef Dvořák

archivní záběry

Jana Paulová

archivní záběry

Uršula Kluková

archivní záběry

Dagmar Patrasová

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Irena Zlámalová

Postprodukce

Audio Atelier Mars (zvuk), Daniel Němec (zvuk), Kavky Sound (zvuk), Triková postprodukce ČT (obraz), Jitka Chaloupková (vedoucí produkce Triková postprodukce ČT)

Výkonná produkce

Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Viktor Schwarcz (Cineart TV Prague), Silvia Panáková (Arina), Erik Panák (Arina)

Koproducent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Ivana Leidlová (Zámek Liteň), Petr Leidl (Zámek Liteň)

Vedoucí produkce

Robert Riedl (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Dagmar Chudomelová (ekonomka), Tomáš Brokl (ekonom)

Asistent vedoucího produkce

Jana Kulendová Radojčičová, Martina Jokešová (ČT)

Spolupráce

Světlana Tvrdíková (rešerše archivů), Irena Zlámalová (fotografka)

Hudba

Použitá hudba

Jaroslav Ježek (Bugatti step)

Písně

Dáme si do bytu, Mister Rock a Mister Roll , Marnivá sestřenice, Včera neděle byla, Vyvěste fangle, Tři tety, Tereza, jedině Tereza, Motýl, Blues pro tebe, Pramínek vlasů, Sluníčko, Sardinka, Dobře placená procházka, Hello Dolly, Jsou chvíle, Léta dozrávání, Klokočí, Koupil jsem si knot, Babetta, Oči sněhem zaváté, Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/, Jó, to jsem ještě žil , Purpura, Orchestrion z ráje, Kytice, Na shledanou, Krajina posedlá tmou, Kamarádi, Nevyplacené blues, Jen pro ten dnešní den, Písně divadla Semafor

Hudba k písni

Vlastimil Hála (Dáme si do bytu), Jaromír Knittl (Dáme si do bytu), Jiří Šlitr (Mister Rock a Mister Roll ), Jiří Šlitr (Marnivá sestřenice), Jiří Šlitr (Včera neděle byla), Jiří Šlitr (Vyvěste fangle), Jiří Šlitr (Tři tety), Jiří Šlitr (Tereza, jedině Tereza), Jiří Šlitr (Motýl), Jiří Suchý (Pramínek vlasů), Jiří Šlitr (Sluníčko), Jiří Suchý (Sardinka), Jiří Šlitr (Dobře placená procházka), Jerry Herman (Hello Dolly), Jerry Herman (Jsou chvíle), Jiří Šlitr (Léta dozrávání), Jiří Šlitr (Klokočí), Jiří Šlitr (Koupil jsem si knot), Jiří Šlitr (Babetta), Herman Hupfeld (Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/), Jiří Šlitr (Jó, to jsem ještě žil ), Jiří Šlitr (Purpura), Ferdinand Havlík (Orchestrion z ráje), Ferdinand Havlík (Kytice), Jiří Šlitr (Na shledanou), Jiří Šlitr (Krajina posedlá tmou), Jiří Šlitr (Kamarádi), Jiří Šlitr (Nevyplacené blues), Blahoslav Emanuel Nováček (Jen pro ten dnešní den), Jiří Šlitr (Oči sněhem zaváté)

Text písně

Vratislav Blažek (Dáme si do bytu), Jiří Suchý (Mister Rock a Mister Roll ), Jiří Suchý (Marnivá sestřenice), Jiří Suchý (Včera neděle byla), Jiří Suchý (Vyvěste fangle), Jiří Suchý (Tři tety), Jiří Suchý (Tereza, jedině Tereza), Jiří Suchý (Motýl), Jiří Suchý (Blues pro tebe), Jiří Suchý (Pramínek vlasů), Jiří Suchý (Sluníčko), Jiří Suchý (Sardinka), Jiří Suchý (Dobře placená procházka), Jerry Herman (Hello Dolly), Ivo Osolsobě (Jsou chvíle), Alexandr Kozák (Jsou chvíle), Jiří Suchý (Léta dozrávání), Jiří Suchý (Klokočí), Jiří Suchý (Koupil jsem si knot), Jiří Suchý (Babetta), Jiří Suchý (Oči sněhem zaváté), Jiří Voskovec (Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/), Jan Werich (Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/), Jiří Suchý (Jó, to jsem ještě žil ), Jiří Suchý, Jiří Suchý (Orchestrion z ráje), Jiří Suchý (Kytice), Jiří Suchý (Na shledanou), Jiří Suchý (Krajina posedlá tmou), Jiří Suchý (Kamarádi), Jiří Suchý (Nevyplacené blues), Josef Gruss (Jen pro ten dnešní den)

Zpívá

Jiří Suchý (Dáme si do bytu), Josef Zíma (Dáme si do bytu), Jiří Suchý (Mister Rock a Mister Roll ), Jiří Suchý (Marnivá sestřenice), Waldemar Matuška (Marnivá sestřenice), sbor (Marnivá sestřenice), Pavlína Filipovská (Včera neděle byla), Karel Štědrý (Včera neděle byla), Jiří Suchý (Vyvěste fangle), Jiří Šlitr (Tři tety), Waldemar Matuška (Tereza, jedině Tereza), Jiří Šlitr (Motýl), Jana Malknechtová (Motýl), Jiří Suchý (Blues pro tebe), Jiří Suchý (Pramínek vlasů), sbor (Pramínek vlasů), Zdenka Lorencová (Sluníčko), Jiří Suchý (Sluníčko), Jiří Suchý (Sardinka), Jiří Suchý (Dobře placená procházka), Louis Armstrong (Hello Dolly), Jiří Jelínek (Jsou chvíle), Jiří Suchý (Léta dozrávání), Jiří Šlitr (Klokočí), Jiří Suchý (Koupil jsem si knot), Jiří Suchý (Babetta), Jitka Molavcová (Babetta), sbor (Babetta), Jiří Šlitr (Oči sněhem zaváté), Karel Gott (Oči sněhem zaváté), Jiří Suchý (Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/), Jitka Molavcová (Chybami se člověk učí /When Youba Plays the Rhumba on the Tuba/), Jiří Suchý (Jó, to jsem ještě žil ), Jiří Suchý (Purpura), Jiří Suchý (Orchestrion z ráje), Jitka Molavcová (Orchestrion z ráje), Jiří Suchý (Kytice), Jiří Suchý (Na shledanou), Jiří Suchý (Krajina posedlá tmou), Jiří Suchý (Kamarádi), Jiří Suchý (Nevyplacené blues), Oldřich Nový (Jen pro ten dnešní den), Jiří Suchý (Písně divadla Semafor), Jitka Molavcová (Písně divadla Semafor)

Lokace

Praha, Nové Město (Praha), ulice Ve Smečkách (Nové Město), divadlo Semafor /dnes neexistující/ (ulice Ve Smečkách), Václavské náměstí (Nové Město), pasáž U Stýblů (Václavské náměstí), divadlo Semafor /i interiér, dnes neexistující/ (pasáž U Stýblů), Vodičkova ulice (Nové Město), Lucerna /sál/ (Vodičkova ulice), Národní třída (Nové Město), Reduta (Národní třída), Národní divadlo (Národní třída), Staré Město (Praha), Anenské náměstí (Staré Město), Divadlo Na zábradlí (Anenské náměstí), Malá Strana (Praha), Kampa (Malá Strana), ulice U Sovových mlýnů (Kampa), Werichova vila (ulice U Sovových mlýnů), Podolí (Praha), Žluté lázně (Podolí), Dejvice (Praha), Dejvická ulice (Dejvice), divadlo Semafor /i interiér/ (Dejvická ulice), Střešovice (Praha), Lomená ulice (Střešovice), vila Jiřího Suchého (Lomená ulice), Svatý Jan pod Skalou, Zdiby, Liteň, zámek Liteň (Liteň), Klatovy, náměstí Míru (Klatovy), Černá věž (náměstí Míru), barokní lékárna U Bílého jednorožce (náměstí Míru), Krameriova ulice (Klatovy), kostel Narození Panny Marie (Krameriova ulice), Kokořínsko, Šemanovice, Nostalgická myš (Šemanovice), Plzeň, Veleslavínova ulice (Plzeň), Galerie Azyl (Veleslavínova ulice), Benešovsko, Martinice u Dolních Kralovic, zámek Martinice (Martinice u Dolních Kralovic), Trutnov

Produkční údaje

Původní název

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát

Anglický název

Jiří Suchý – Tackling Life with Ease

Pracovní název

Legenda Suchý

Souběžný název

Jiří Suchý

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

životopisný, umělecký

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2019

Rok výroby

2018, 2019

Premiéra

26.09.2019

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Životní cesta jedinečného básníka a divadelníka, který ovlivnil několik generací. Dokumentární film Olgy Sommerové.

Výrobce

Cineart TV Prague, Česká televize, Filmové centrum (Česká televize) (koprodukce), Arina Film Production, Zámek Liteň (koprodukce)

Distribuce

CinemArt (monopol do 26.9.2029)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

107 min

Verze

česká