Ztracený břeh

Země původu

Česká republika

Copyright

2019

Rok výroby

2014—2018

Premiéra

6. 8. 2020

Minutáž

78 min

Kategorie

film

Žánr

sociální

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Ztracený břeh

Český název

Ztracený břeh

Anglický název

Lost Coast

Anotace

Po celovečerním debutu, sociálním dokumentu o aktivních seniorech Ještě nekončíme (2019), se kameraman, scenárista a režisér Jiří Zykmund v observačním snímku Ztracený břeh zaměřil na komunitu rekreantů a vášnivých rybářů, kteří se „nadivoko“ usídlili v karavanech a v dostavěných příbytcích u břehů „jihomoravského moře“. Novomlýnské nádrže při úpatí CHKO Pálava byly vybudovány v letech 1975–1989 na soutoku řek Dyje, Jihlavy a Svratky; mohutné vodní dílo zničilo vzácný komplex lužních lesů a zapříčinilo změnu charakteru krajiny. Na druhou stranu vodní nádrže slouží vedle rybolovu jako hnízdiště či zimoviště mnoha druhů ptáků (kolonie hus severských a sibiřských), jimž zásah do krajiny naštěstí nezměnil historické „návyky“. Místním nezbylo, než se s přehradou smířit (přičemž obyvatelé zaplavené obce Mušov museli opustit své domovy) a posléze osídlili zanedbané břehy po svém. Po letech jsou však pod záminkou hrozícího sesuvu půdy nuceni kolonku vyklidit, a vzdát se tak „přirozeného relaxu.| -– Tvůrce nenápadnou kamerou zachytil zdejší každodennost (různorodé úlovky, přátelská setkání, diskuse, rozjímání, drobné radosti a strasti vybraných protagonistů) a magičnost rozlehlé vodní plochy pod pálavským panoramatem. „Příběh“ doplňují archivní záběry, současnost a budoucnost krajiny po odborné stránce komentuje přírodovědec Miroslav Šebela. S atmosférou funkční kolonie, včetně její chmurné likvidace a nostalgie „vyhnanců“, donucených zničit si „část života“, kontrastuje závěr snímku, v němž tvůrce prezentuje „řízenou zábavu“ (vodní park, atrakce a diskotéka v obřím kempu a podobně), v níž oddech a rekreaci ovládá především konvenčnost a komerce. To „svobodomyslným karavanistům“ samozřejmě nevyhovuje; touží po svém klidu a rybách. -kk-

Obsah

Velkolepé vodní dílo bylo dokončeno v roce 1989. Zcela zanedbané a nepřístupné okolí Novomlýnských nádrží začali lidé na vlastní pěst čistit a upravovat. Nově vzniklá kolonie se během dvaceti let stala jejich druhým domovem. – Rekreanti si v živelně zbudované rybářské osadě z přívěsů a dostavěných příbytků na břehu „jihomoravského moře“ užívají letní pohodu. Rybářům se daří různě: starousedlíci (Věra a Petr) dají chycenému kaprovi svobodu, malý začátečník pod dohledem táty vytáhne z vody okounka. – V noci se podaří místnímu rybáři královský úlovek: kapr, měřící přes osmdesát centimetrů. Ráno „king“ událost rozhlásí a oslaví s chlapy. – Věra relaxuje, kouří vodní dýmku, o níž se dělí s dalším usedlíkem (Sašou). Vzpomíná na varování zemřelého otce: slyšela jeho hlas, který ji vyvedl z karavanu, v němž unikal plyn. Přítomní si neumí vysvětlit, zda je něco po smrti, ale Věra má jasno: táta nad ní držel ochrannou ruku a tak „něco“ je. – Rekreant na plující pohovce opěvuje zdejší pohodu, „malé divy“ (Maledivy). – Redaktorka rozhlasové stanice Čas Martina připomíná zaplavení obce Mušov, jež musela ustoupit přehradě. – Televizní reportáž informuje o sesuvu podmáčeného svahu na rybářský kemp. Půda odmrštila karavan s rekreantkou, kterou musela odvézt záchranka. Policie celý prostor uzavřela do odvolání s rozhodnutím, že osada musí do konce týdne zmizet. – Místní demontují přístavky kolem karavanů a pálí je na břehu, někteří naposledy chytají ryby. „King“ zde strávil dvacet let a neumí si představit, co bude dál. – Těžká technika likviduje zbytky přívěsů, jeden z nich odveze odtahové vozidlo. Usedlíci „hasí“ alkoholem pocity marnosti při pohledu na zkázu. – Věra soucítí s nespravedlivě vyháněnými kamarády. – Břeh je vyklizený. – Vánoce u Věry. Přátelé debatují o budoucnosti okolí. Bojí se investorů, jimž na obyčejných lidech nezáleží. – Petr obdrží úřední výzvu. Má zbourat dřevěnou přístavbu, kterou vybudoval v rozporu s nájemní smlouvou vedle karavanu. Pár je zdrcený. – Přírodovědec (RNDr. Miroslav Šebela, CSc.) obhlíží zamrzlé jezero. Smutně konstatuje, že zatopení unikátní vnitrozemské delty plné ryb a ptactva (kde kdysi sídlili Slované) byl zločin. – Úspěšný rybář se vody nemíní vzdát, bude jezdit na břeh do bivaku. Vyrůstal tam, tak tam i zemře. – Je jaro. Chlapi stěhují karavan. Za jízdy jim uvnitř popadá vybavení. – Věra pozoruje „pomalého“ perfekcionistu Petra, jak demontuje „solidně“ vybudovanou chatku. Po setmění muž chytá ryby. Pár rekapituluje svůj vztah. Jsou spolu třicet pět let. Sedí naposledy „ve vigvamu“. Zbývá jim ještě „ekologicky“ zlikvidovat izolační polystyrén. – Rybáři znovu osídlují břeh. Baví se o návnadách. Plzeňák závidí místním rozlohu nádrže, ale „king“ míní, že i když „je to teď pěkný“, zatopením oblasti se příroda „zkurvila“. – Je bouřka. „King“ opustí bivak. – Otec malého rybáře telefonuje bývalce Monice. Chce, aby s ním syn strávil část prázdnin u vody. Z partnerské krize je nešťastný, ale doufá, že kvůli potomkovi budou spolu nějak vycházet. Připraví si náčiní a vydá se s karavanem k vodě, kde bývá nouze o místo. Stejně jako ostatní místní nerespektuje ceduli, podle níž je na pozemku obce Přítluky pod pokutou zakázáno stanovat, kempovat i parkovat. Muž v karavanu usne. – Věra vypráví o partnerovi, kterého poznala v závodní jídelně národního výboru, zatímco „společensky unavený“ Petr spí před chatkou. Žehrá na svůj osud. – Rybář Saša si přečte zprávu, že za ním nepřijede přítelkyně (Jindřiška). S kamarádem se v karavanu baví o ženách a pak se uloží ke spánku. – Petr se láduje u lednice v rozbité chatě. Ráno pokračuje v demolici. – Saša při západu slunce obhlíží břeh. Ryby neberou. Konec kolonie podle něj předvídá „konec všeho“; lidi jsou neskromní a chtějí jen luxus. Ale jemu to tady vyhovovalo. S Petrem mluví o budoucnosti: Věra ani Jindřiška už sem jezdit nebudou. Saša si dá panáka a smutně odtuší, že jedna éra skončila. – Aquapark. Zaměstnanci informují návštěvníky ve frontách o provozních nařízeních a zákazech. V areálu i v bazénech je hlava na hlavě. Otec malého rybáře lituje, že nejsou v karavanu, ale synovi se tu celkem líbí. Vedle na koupališti svolávají organizátoři děti i jejich rodiče na „řízenou zábavu“ (disko se šaškem). Hosté největšího českého kempu ATC Merkur Pasohlávky pasivně sledují od karavanu atrakce a noční diskotéku. Ráno je areál plný odpadků. – Přírodovědec fotí místní fenomén: zimování vodního ptactva, husí ze Švédska a Sibiře, které sem po dlouhou historii lákala původní mimořádná krajina. Je smířený s tím, že jednou nepřiletí a že se zde usídlí čínský byznys. U základního kamene nádrže Nové Mlýny z dubna 1975 mluví o populační krizi, která nemůže skončit harmonií (člověk jako druh nějakým způsobem z planety sejde). – Zaměstnanci přehrady sledují řízený vodní průtok. – „King“ na rybách si stýská: byl proti přehradě, pak si zvykl, ale teď je vyhnali. Má dojem, že ho pořád odněkud „vykopávají“. Mluví o své nešťastné lásce. U vody nalézá klid. Vánoce propije doma s parťákama „od břehu“. – Saša přemlouvá Jindřišku, aby koupili byt u „Mušova“, chtěl by mít blízko k rybám. – Chlapcův otec si hospodskému stěžuje, že je těžké najít flek u vody, k níž má teď daleko. Současné poměry mu nevyhovují: všichni chtějí něco víc, ale jemu stačí jít svobodně na ryby. – „King“ se dohaduje v dílně se zaměstnavatelem kvůli dovolené. Chce být na rybách tři týdny, ale v létě je nejvíc práce. – Věra dá péct pizzu a shání Petra, který už měl být doma. Zhrzeně si dá panáka a zpívá o životě, který je jen náhoda… -kk-

Poznámka

Použité archivní materiály: Pálavská zrcadla (TV–1979; r. Kuba Jureček), Události v regionech (TV–2014).

Účinkují

Věra Bližňáková

Petr Bližňák

Petr Bednář

Milan Reichstater

Alexandr Hájek

RNDr. Miroslav Šebela, CSc.

Monika Benešová

Daniel Beneš

Jindřiška Kubálková

Inka Rybářová

Zdeněk Rybář

Valerie Reková

Vladimír Líska

Venuše Absolonová

Gréta Absolonová

Petr Mrkos

Pavel Peterka

Pavel Černohorský

Inka Rybářová

Zdeněk Rybář

Martina Vítková

moderátorka v rádiu

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Jiří Zykmund

Dramaturgie

Marek Sklář (vývoj filmu), Irena Pauer Miloševičová (ČT)

Kamera

Jiří Zykmund, Petr Vejslík, David Šachl (letecké záběry)

Střih

Adam Brothánek, Šárka Sklenářová (vývoj filmu), Adam Patyk (vývoj filmu)

Asistent střihu

Tereza Kozáková, Lucie Navrátilová, Simona Donovalová, Jiří Procházka

Zvuk

Vladimír Chrastil (záznam a mix zvuku), Marek Sklář (záznam zvuku), Ondřej Vaněk (záznam zvuku), Jiří Kubík (záznam zvuku), Štěpán Trčka (záznam zvuku), Lukáš Guderna (záznam zvuku), Filip Sedláček (záznam zvuku)

Postprodukce

Zdeněk Urban (obraz), Lukáš Abrahám (obraz), Vladimír Chrastil (zvuk)

Výkonná produkce

Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Koproducent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Produkce

Dagmar Šperlová (endorfilm)

Vedoucí produkce

Barbora Svobodová (ČT), Petra Zelinková (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Markéta Sedláčková (ČT)

Hudba

Použitá hudba

Julius Fučík (Vjezd gladiátorů), Dmitrij Šostakovič (Valčík č. 2), hudebnibanka.cz

Písně

Rosa na kolejích, Tam u nebeských bran, Severní vítr, Veselé Vánoce, Cʹest la vie, Snad jsem to zavinil já, Život je jen náhoda, Prší, prší len sa leje, U muziky su já chlap

Hudba k písni

Wabi Daněk (Rosa na kolejích), Jiří Zmožek (Tam u nebeských bran), Jaroslav Uhlíř (Severní vítr), Jaromír Vomáčka (Veselé Vánoce), Jaromír Klempíř (Cʹest la vie), Petr Janda (Snad jsem to zavinil já), Jaroslav Ježek (Život je jen náhoda), lidová slovenská píseň (Prší, prší len sa leje), lidová píseň (U muziky su já chlap)

Text písně

Wabi Daněk (Rosa na kolejích), Zdeněk Rytíř (Tam u nebeských bran), Zdeněk Svěrák (Severní vítr), Zdeněk Borovec (Veselé Vánoce), Jiří Štaidl (Cʹest la vie), Pavel Chrastina (Snad jsem to zavinil já), Jiří Voskovec (Život je jen náhoda), Jan Werich (Život je jen náhoda)

Zpívá

mužské hlasy (Rosa na kolejích), mužské hlasy (Tam u nebeských bran), Jaroslav Uhlíř (Severní vítr), mužské hlasy (Severní vítr), Věra Bližňáková (Veselé Vánoce), Věra Bližňáková (Cʹest la vie), skupina Olympic (Snad jsem to zavinil já), Věra Bližňáková (Snad jsem to zavinil já), Věra Bližňáková (Život je jen náhoda), Věra Bližňáková (Prší, prší len sa leje), mužský sbor (U muziky su já chlap)

Lokace

Pálava, Nové Mlýny, Dolní Věstonice, Pasohlávky, autokemp Merkur (Pasohlávky), Aqualand Moravia (Pasohlávky)

Produkční údaje

Originální název

Ztracený břeh

Anglický název

Lost Coast

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

sociální

Země původu

Česká republika

Copyright

2019

Rok výroby

2014—2018

Premiéra

6. 8. 2020

Přístupnost

přístupné bez omezení

Výrobce

endorfilm, Česká televize (koprodukce)

Nositelé copyrightu

endorfilm s.r.o., Česká televize

Distribuce

Pilot film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

78 min

Verze

česká