Skutok sa stal

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2019

Rok výroby

2014—2018

Premiéra

1. 10. 2020

Minutáž

81 min

Kategorie

film

Žánr

politický

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Skutok sa stal

Český název

Skutok sa stal

Anglický název

Never Happened

Souběžný název

Skutok sa stal

Pracovní název

Skutok se nestal

Anotace

Název celovečerního scenáristického a režijního debutu slovenské dokumentaristky Barbory Berezňákové (nar. 1987) Skutok sa stal vychází z negace výroku bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara („Skutok sa nestal“) o objednané vraždě expolicisty a podnikatele Róberta Remiáše (1970–1996). Autorka se snaží ve formálně bohaté, pečlivě poskládané rekonstrukci případu shromáždit podrobnosti o vyšetřování atentátu, který byl spáchán 29. dubna 1996 v Bratislavě. Remiáš přišel o život poté, co za doposud nevyjasněných okolností v jeho autě vybuchla nastražená trhavina. Režisérka postupně odkrývá závažné související události a zločiny, které i v návaznosti na vyšetřování mnohem pozdější vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně (2018) dodnes rozdělují slovenskou společnost: přepadení a únos prezidentova syna Michala Kováče ml., sledování Róberta Remiáše a jeho přítele Oskara Fegyverese Slovenskou informační službou (SIS), vyhlášení Mečiarových amnestií a jejich zrušení v roce 2017, kauza Technopol, role exšéfa kontrarozvědky Petera Tótha, politický vliv podnikatele Mariána Kočnera a tak dále. Protagonistou dokumentu je Oskar Fegyveres, Róbertův kamarád, který se jako pracovník SIS nepřímo podílel na únosu prezidentova syna. Remiášovu tragédii komentují také členové rodiny, odborníci, nejmenovaní svědci a důležití aktéři kauzy (prokurátor, vyšetřovatel). Důvěrné rozhovory s pamětníky střídají úvahy režisérky, inscenovaná analýza vypravěče a další hrané pasáže, archivní záznamy a úryvky z televizních reportáží. Kreativně vybudovaný děj doplňuje umělecká metafora (ilustrativní záběry pampelišky lékařské, houževnatého plevelu, jenž se „nenápadně šíří do celé společnosti“). − Snímek klade důraz na emotivnost, k jejímuž dosažení využívá záběry ruční kamerou, expresivní zvuk, voiceover, střídání barevného a černobílého obrazu, zrnitý filtr imitující záznamy z VHS či přechody z reálu do obrazové symboliky. Chce být impulzem pro společenskou (sebe)reflexi a podnětem k zamyšlení nad stavem demokracie nejenom na Slovensku. – Vražda Róberta Remiáše je zpracována i v první knize slovenského spisovatele Dominika Dána Popel všechny zarovná (2005), kde expolicista vystupuje pod jménem Róbert Eliáš, a také v hraném filmu Únos (2017; r. Mariana Čengel Solčanská). – Po dokumentech Mečiar (2017; r. Tereza Nvotová), Ukradený stát (2019; r. Zuzana Piussi) a hrané fikci Únos se jedná o další filmový komentář k vývoji porevoluční slovenské politiky. Do kolekce „politických“ titulů se ve stejné době připojilo také hrané drama Sviňa (2020, r. Mariana Čengel Solčanská, Rudolf Biermann). − Režisérka Barbora Berezňáková a účinkující Anna Remiášová měly možnost být přítomny natáčení rekonstrukce exploze auta Róberta Remiáše pro film Únos. – Televizní verze dokumentu má o dvaadvacet minut kratší stopáž a byla poprvé vysílána na slovenském kanále RTVS 29. dubna 2020 v den čtyřiadvacátého výročí smrti Róberta Remiáše. − Film byl vyroben s podporou workshopu DOK.Incubator 2016, konzultován na workshopech Dox in Vitro 2016 a Ex Oriente Film 2017 ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu a Rough Cut Service za supervize Menno Boerema a Ilkka Vehkalahti. − Uveden byl na festivalech: MFDF Ji.hlava 2019, Jeden svet Bratislava 2019, Mezinárodní filmový festival Cinematic Piešťany 2019 a Jeden svět Praha 2020. -tesk-

Obsah

Režisérka přemítá o možnosti jedince ovlivnit veřejné kauzy a o paralyzujícím pocitu bezmoci. – Štáb chystá natáčení. Vypravěč-pamětník (herec Tibor Vokoun) analyzuje 90. léta, hodnotí podstatu sametové revoluce, problém společenského dialogu a rozebírá nesnáze privatizace (kdo měl odvahu, chtěl z ní něco mít). Důsledky „divokého“ přerodu „snáší“ společnost dodnes. Fotografie zachytily mj. signifikantní událost: výbuch auta bývalého policisty a podnikatele Róberta Remiáše v pondělí 29. 4. 1996 v Bratislavě na křižovatce Karloveské ulice. Anonymní svědci mluví na místě činu o tragédii, v paměti jim uvízla podezřelá okolnost: mohutnou několikanásobnou explozi zpovzdálí pozoroval černý mercedes. Expertiza dokázala, že do vozu byla nastražena výbušnina. Kauzu rychle „uzavřel“ premiér Vladimír Mečiar, když ve slovenském parlamentu o vraždě Remiáše prohlásil: „Skutek se nestal, to znamená žádné ovlivňování, objednávání vraždy nebylo.“ – Matka oběti Anna Remiášová vzpomíná nad fotografiemi na Róbertovu svatbu. Je přesvědčena, že pár byl šťastný. – Anna Remiášová rekapituluje den posledního rozloučení se synem. – Při natáčení hraného filmu Únos (2017; r. Mariana Čengel Solčanská) Anna Remiášová přihlíží na místě neštěstí rekonstrukci exploze. – Režisérka nese část palivové nádrže z Remiášova BMW na pyrotechnické oddělení NAKA (Národná kriminálna agentúra). Vyšetřovatelé popisují situaci v inkriminovaném terénu. Vysvětlují, kde byla v autě nastražena trhavina a jak působila. Během ohledání vozidla a zajištění stop byli nečekaně odvoláni pryč kvůli jinému výbuchu. Váhají s prohlášením, že šlo o náhodu. – Klíčový svědek únosu prezidentova syna Michala Kováče ml. a bývalý člen Slovenské informační služby (SIS) Oskar Fegyveres prochází ruinu sídla roty pohraniční stráže v Bratislavě, kde s Remiášem sloužili. Vzpomíná na společné psychologické přijímací testy k policii. Byli blízcí kamarádi. – Před osudnou nocí Remiášovi zatelefonoval dlužník s úmyslem vrátit mu peníze. Róbert se zmínil, že na schůzku přijede s manželkou Irenou. Věděl, že mají odposlouchávaný telefon. Remiášovu tchyni o „nehodě“, při níž zahynuly údajně dvě osoby, informovala policie v půl třetí ráno. Irena si však na poslední chvíli cestu rozmyslela a v autě nebyla. Róbert se domů nevrátil a ona se o tragédii dozvěděla až druhý den v práci od sestry z České republiky. Tchán je přesvědčen, že trhavinu vložili zeťovi do auta během silniční kontroly. Róbert se mu svěřil s obavami o život a o strachu z Ivana Lexy (ředitele SIS v letech 1995–98) a z Mečiara. Novinář Peter Tóth (a pozdější šéf kontrarozvědky SIS) vzpomíná na seznámení s Remiášem. Tehdy je sledovala SIS, což brali jako dobrodružství. O Remiáše se zajímal i představitel podsvětí Miroslav Sýkora (nar. 1964, zavražděn 1997). – Bývalý prokurátor Michal Serbin předvádí obsáhlou videotéku s různými záznamy. – Vypravěč konstatuje, že o Róbertovi kolovaly různé zvěsti (např. že obchoduje s drogami), největší zádrhel však bylo jeho blízké přátelství s Oskarem F. V té době vrcholily spory předsedy vlády Mečiara se slovenským prezidentem Michalem Kováčem. Premiér ve snaze zdiskreditovat hlavu státu objednal únos Michala Kováče ml. Nepohodlný svědek událostí Oskar Fegyveres se po výpovědi na policii ukryl v zahraničí. Právě Remiáš mu jako jediný umožňoval spojení s domovem. – Fegyveres inkognito v pouliční anketě zjišťuje, zda si občané pamatují na únos prezidentova syna. Většina má jen vágní představu a čin připisují mafii. Jeden z oslovených však klíčového svědka považuje za hrdinu. Oskar F. se mu potěšeně představí. – Fegyveres pracuje jako hlídač v maďarské prodejně bot. Během pauzy kolegům vypráví o únosu. V Německu vydali na prezidentova syna fingovaný zatykač. Protože Slovensko hledané osoby nevydává, musel být Kováč ml. unesen do Rakouska. Tam ho opilého a zbitého zanechali před policejní stanicí. – Fegyveres dorazí v dodávce podobné autu únosců na místo činu (Svätý Jur). Líčí režisérce detaily profesionálně provedeného únosu. Radí jí, aby točila přírodopisné dokumenty; je to snazší. – O tom, že byl únos zorganizovaný nejvyššími politickými špičkami, svědčí uniklá nahrávka telefonátu mezi ministrem vnitra Ľudovítem Hudekem a ředitelem tajné služby Ivanem Lexou o dohodnutém odvolání vyšetřovatele mjr. Petera Vačoka z případu. Vačok je přesvědčen, že slovenští politici měli možnost zasahovat do objektivity nezávislého vyšetřování trestních věcí a mají ji i dnes. − Právník uneseného, dr. Elmar Kresbach, zmiňuje brutální povahu případu, připomínající mafiánské praktiky. Dostat Kováče ml. po únosu zpět na Slovensko pro něj nebylo lehké. Rakouský policista vypovídá o anonymu, který upozornil na muže ležícího v bezvědomí v autě, později identifikovaného jako syna slovenského prezidenta. – Oskarovu manželku seznámil s budoucím chotěm její bratranec Róbert Remiáš. – Vačok krmí své poštovní holuby. Připomíná detaily vyšetřování únosu Kováče ml. Fegyveres po uveřejnění popisu dodávky únosců (mercedes s tmavými skly) zařizoval pro SIS výměnu skel. Jde do autoservisu. Majitel si případ stále pamatuje, ale nevyjádří se konkrétně. Podle vyšetřovatele klíčový svědek Oskar F. potvrdil, že se SIS na únosu podílela; kvůli bezpečí a oprávněným obavám o svůj život chtěl být obviněn a jít do vazby, což však nebylo možné. – Fegyveres se vrací k chatce u jezera v Maďarsku, kde se skrýval a kam ho Remiáš jezdil informovat o dění doma. S uprchlým korunním svědkem pořídil Peter Tóth investigativní rozhovor (31. 1. 1996) se záměrem odvysílat ho v televizi, ale podle Fegyverese byla protikampaň na Slovensku silnější. Cituje z dopisu rodičům, který tehdy ve vypjaté životní situaci napsal, v němž jim děkuje za dobré vychování. – Róbertova matka si vyčítá, že před synovou smrtí volili s manželem Mečiara. – Fegyveres se o smrti kamaráda dozvěděl z rádia Svobodná Evropa. U Remiášova hrobu vzpomíná na jejich přátelství. Oba vnímali tehdejší dění jako dobrodružství. Za smrt kamaráda necítí vinu. Nemohli tušit, co se stane. – Prokurátor Michal Serbin má obsáhlou dokumentaci k únosu, jenž měl v gesci. Zlehčuje úlohu Fegyverese v kauze. – Režisérka přemítá, kolik informací je schopen jednotlivec o veřejných kauzách zjistit a jak se ho osobně dotýkají (viz začátek). – Oskar F. zpochybňuje dosavadní šetření režisérky, vyhýbá se přímým odpovědím a neví, zda je vhodné uvádět další věci. Konstatuje, že „Celé je to úplne inak“ (slogan filmu). – Vypravěč poukazuje na souvislost výbuchu Remiáše, únosu Kováče ml. a neprůhledné kauzy Technopol. – Prezident Andrej Kiska na pohřbu bývalého prezidenta Michala Kováče hovoří o únosu jeho syna, o vraždě Remiáše a o nepotrestaných pachatelích, chráněných Mečiarovou amnestií. – Peter Tóth jako mladý novinář z deníku Směr vycestoval v roce 1995 do Francie za Fegyveresem. Oskar jej odkázal na Remiáše, s nímž se spřátelil. Sledování tajnou službou vnímali jako zábavu. Tvrdí, že Róbert byl obyčejný kluk z ulice a spekulant, nikoliv hrdina, a že Fegyverese přiměl ke svědectví o Kováčovi ml. podnikatel Marián Kočner, který mu za to zaplatil. Tóth se s Kočnerem zná od chvíle, kdy mu v době únosu přinesl služební průkaz Fegyverese. – Oskar přizná, že po odjezdu ze Slovenska mu Robo přivezl statisíce šilinků do začátků. Je možné, že pocházely od Kočnera. – Podle Tótha podnikatel předpokládal, že objasnění okolností únosu povede k vyřešení kauzy Technopol, do níž byl zapleten. Potřeboval najít osoby, podílející se na případu, které uplatí a které budou vypovídat „v jeho prospěch“ (Róbert a Oskar). Fegyveres nechce připustit, že by si Kočner darovanými penězi chtěl koupit milost v kauze Technopol. Kočner je nyní ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření z objednání vraždy novináře Jána Kuciaka a z dalších trestných činů. Peter Tóth přiznává, že mu vždy šlo o uplatnění, slávu a kariéru. – Michal Serbin v interview komentuje dopad možného zrušení Mečiarovy amnestie, která zabránila vyšetření únosu Kováče ml. – Vypravěč vyjasňuje vazby Vladimíra Mečiara na Bavorsko, kde byl vydán zatykač na Kováče ml. Únos souvisí s kauzou Technopol, ale důkazy neexistují. Uvažuje o tom, co jsme schopni udělat s obecně známou pravdou. – Prezident Andrej Kiska novinářům referuje o oficiálním setkání s Oskarem Fegyveresem, ten míní, že pravda se dá najít ve spisech. – Oskar pracuje ve stánku se zmrzlinou. – Pampeliška lékařská je houževnatý invazivní plevel, který se rychle šíří a způsobuje ekonomické škody. Ochmýřené nažky pampelišky se rozlétají do krajiny... -tesk-

Poznámka

Premiéra filmu v českých kinech byla původně naplánována na 4. června 2020. Vzhledem k uzavření kin po vyhlášení nouzového stavu v České republice kvůli pandemii Covidu-19 (13. březen až 10. květen) proběhla prostřednictvím platforem DAFilms.cz, KineDok a Artinie online premiéra již 30. dubna. V říjnu byl uveden do kin v alternativní omezené distribuci sítě KineDok.

Ve filmu byly použity archivní materiály: Rozhlas a televízia Slovenska (Správy RTVS, Reportéri), Česká televize (21, Klekánice, Události), TV Nova (Televizní noviny), deník N, archiv Ľuby Lesné, archiv Maria Homolky. Použité fotografie: TASR – Tlačová agentúra Slovenskej republiky, deník Nový čas, deník SME, deník Pravda, fotoarchiv Oskara Fegyverese, fotoarchiv Róberta Remiáše. Autoři fotografií: Vladimír Hák, Ján Krošlák, Vladimír Benko, Drahotín Šulla, Rudolf Bihary, Jozef Baran, Vladimír Jancura.

Účinkují

Tibor Vokoun

vypravěč

Oskar Fegyveres

Róbert Remiáš

Peter Tóth

Anna Remiášová

Irena Remiášová

Peter Vačok

Elmar Kresbach

Michal Serbin

Pavol Hrdý

Juraj Kadecký

Jozef Mlkvík

Klaudia Fegyveres /ž/

rodiče Ireny Remiášové

svědkové výbuchu

Michal Kováč

archivní záběry

Michal Kováč ml.

archivní záběry

Andrej Kiska

archivní záběry

Ivan Lexa

archivní záběry

Vladimír Mečiar

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Barbora Berezňáková

Dramaturg

Ivo Trajkov, Juraj Šlauka, Mario Homolka, Ondrej Starinský (RTVS)

Druhá kamera

Miro Remo, Peter Dúžek

Střih

Matěj Šámal, Saša Jonášová (supervize), Máté Csuport (supervize)

Zvuk

Lukáš Kasprzyk (design zvuku), Bohumil Martinák (design a mix zvuku), Dušan Kozák (střih zvuku), Peter Toman (záznam kontaktního zvuku), Juraj Baláž (záznam kontaktního zvuku)

Vizuální efekty

Digitrixx, Andrej Červeň (Digitrixx)

Postprodukce

i/o post (obraz), Jordi Niubò (producent i/o post), Libuše Martínková (vedoucí produkce i/o post), Soundline (zvuk), Lukáš Kasprzyk (Soundline), Dimas Digital Master Studio, Juraj Martinák (produkce Dimas), Monika Kraupová (asistentka Dimas), Marián Štubňa (asistent Dimas), Miloš Šulka (asistent Dimas)

Producent

Mario Homolka (LEON Productions), Dávid Čorba (LEON Productions)

Koproducent

Marek Ťapák (RTVS), Hana Blaha Šilarová (Frame Films), Barbora Berezňáková (Známa firma)

Produkce

Veronika Čillagová (LEON Productions), Zuzana Bieliková (LEON Productions), Kristína Škodová (Frame Films), Oľga Jaklová (RTVS)

Vedoucí produkce

Tibor Horváth (RTVS)

Výtvarná spolupráce

Tereza Maco /ž/ (grafický design), Pavlína Morháčová (grafický design)

Spolupráce

Paula Reiselová (rešerše), Martin Peterich (rešerše), Kristína Škodová (rešerše)

Hudba

Lokace

Slovensko, Bratislava (Slovensko), Devínska Nová Ves (Bratislava), hřbitov (Devínska Nová Ves), Bystrická ulice (Bratislava), sídlo roty brigády Pohraniční stráže /dnes neexistující/ (Bystrická ulice), Karlova Ves (Bratislava), Jurigovo námestie (Karlova Ves), sklenářství Ložan (Karlova Ves), okolí (Karlova Ves), Svätý Jur (Slovensko), Maďarsko

Produkční údaje

Originální název

Skutok sa stal

Český název

Skutok sa stal

Anglický název

Never Happened

Souběžný název

Skutok sa stal

Pracovní název

Skutok se nestal

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

politický

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2019

Rok výroby

2014—2018

Premiéra

nedistribuční premiéra 30. 4. 2020 (online uvedení)
slavnostní premiéra 30. 9. 2020 (Nová budova Národního muzea, Praha)
distribuční premiéra 1. 10. 2020 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Oskar F: „Celé je to úplne inak“.

Výrobce

LEON Productions, Rozhlas a televízia Slovenska (koprodukce), Frame Films (koprodukce), Známa firma (koprodukce)

Distribuce

KineDok (alternativní omezená distribuce)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

81 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

slovenská

Mluveno

česky, anglicky, německy, slovensky, maďarsky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

anglické