Příběh tantry

Země původu

Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2020

Premiéra

18. 6. 2020

Minutáž

92 min

Kategorie

film

Žánr

osvětový, cestopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Příběh tantry

Český název

Příběh tantry

Anglický název

The Story of Tantra

Anotace

Celovečerní spirituální cestopis Příběh tantry je dílem filmaře Viliama Poltikoviče, celoživotního obdivovatele Indie, kde natočil řadu dokumentů, zaměřených na východoasijské nauky. Průvodkyní obsáhlé odborné „lekce“ sebepoznání a sebeosvobození je všestranná umělkyně, charismatická Papia Ghoshal (nar. 1984), pocházející ze Západního Bengálska z bráhmanské rodiny, která se usadila v Praze. Už v dětství ji tajemná, kontroverzní a těžko uchopitelná svobodomyslná „cesta k poznání sebe sama a našich možností“ uhranula. Praktikuje a předává dál duchovní vědu, rozvíjející se po staletí. Podstatnou složku snímku tvoří odborný komentář (v podání Viktora Preisse), respektive „tradiční“ výklad tantry v její hinduistické a buddhistické podstatě (praktiky – meditace, vizualizace, mantry, rituály, symboly, božstva, texty atd.). Principy tantry dále vysvětlují na základě subjektivních prožitků, postřehů, zkušeností a studia významné zahraniční a české osobnosti, odborníci i praktikující tantristé (14. dalajlama, Daniel Odier, Rob Preece, Stanislav Grof, lama Chokyong Palga rinpočhe a další). Kulisu tvoří reálie z Indie a Tibetu, z míst spojených s historií i současností tantry (chrám Božské vaginy a tak dále), hudební soundtrack, inscenované taneční vstupy a vizuálně interpretované symboly. Závěr tvůrci věnují západnímu pojetí metody, tzv. neotantře, jež má terapeutický ráz (kdo jsem já?) a zaměřuje se na rozvíjení sexuality a odstraňování zábran s ní spojených. – Nezasvěcený divák se v informacích o smyslu a poslání tantry s přemírou bizarních rituálů a praktik jen těžko zorientuje. – Souběžně se vznikem filmu vydal Viliam Poltikovič stejnojmennou knihu (Jota, 2020). Již předtím byla v české distribuci uvedena intimní sonda Tantra (2010) režiséra Benjamina Tučka, sledující jeden rok začátečníků i praktikujících lektorů během specializovaných seminářů. – Z důvodu uzavření kin po vyhlášení nouzového stavu v České republice kvůli pandemii Covidu-19 byl snímek od 23. října 2020 uváděn on-line na platformě Aerovod. -kk-

Obsah

Umělkyně Papia Ghoshal maluje obrazy posvátnými rituálními tekutinami s velkou energií, vlastní menstruační krví a spermatem obdivovaných mužů. Tantru přijala jako osobní cestu k Bohu, k poznání sebe sama pomocí vlastního těla. – Žena při návratech do rodné Indie podniká tantrické poutě. V chrámu Božské vaginy (Kamakhya Temple) v Ássámu se dotkne uctívané relikvie, již nesmí nikdo spatřit. Prožitek ji inspiruje k námětu obrazu. – Podle indické tradice se tantrické učení zjevilo v dialogu mezi „rozmanitým“ bohem Šivou (asketa, pán jógy, léčitel a vládce plodivé síly) a jeho manželkou (Párvatí) v podobě Šakti (Shakti) produkující síly vesmíru. Nauka je esencí protikladů a poskytuje uvolnění vnitřní síly a osvobození. – Symbol Šiva Lingam je uctívaný celou Indií, spojuje pozemské a božské, mužský a ženský princip, tvořící vesmír ve věčném teď (obdobou v Západním světě je menhir, zasazený do země). – Papia pochází z kalkatské bráhmanské rodiny. Matka ji vedla k tradiční indické duchovnosti, otec-vědec zastával racionální přístup. V dětství ji přitahovali potulní zpěváci baulové. Přes protesty rodičů za nimi tajně chodila (v Indii i na Západě se na tantru pohlíží jako na nebezpečnou černou magii) a přebírala jejich tantrické učení. – Duchovní nauka nabízí možnost „ovládnout energii, z níž je utkán celý vesmír“. V Indii se rozvinula do mnoha podob a směrů především mezi 5. a 13. stoletím. Neunikla pozornosti panovníků, které lákala možnost dosáhnout na „neobvyklé schopnosti“ a nejvyšší cíle, tedy vymanit se z koloběhu převtělování (samsáry) a dojít konečného „probuzení“. Z vrcholné éry pocházejí chrámy s erotickými výjevy. Znázorňují spíš dobovou představu ráje či naplnění smyslové touhy (jež je v hinduismu cestou k vnitřnímu probuzení). – Tantra má v Západním Bengálsku tradici. Na začátku roku zde probíhá za zájmu milionů posluchačů velký festival baulů. Papia se zřekla rodinného života a patří mezi ně; vystupuje s jedním ze svých učitelů. – Lektor tantry a spisovatel Daniel Odier mluví o úskalích běžné duchovní cesty za svobodou (ideálem). Vyzdvihuje přednosti tantrického „anarchistického“ hnutí, jež rozbíjí všechny představy a duchovní zákony a uchovává si pouze vědomí (žádná pravidla nejsou potřeba v jednotě s vesmírem). – Lama z Ladaku, Chokyong Palga rinpočhe mluví o metodách a dovednostech, využívaných v tantrickém buddhismu k dosažení osvícení. – Papia zdůrazňuje, že základem nauky je mantra (v sanskrtu „ochrana mysli“), kterou připravený žák získá od učitele. Vyslovuje se nahlas nebo jen v duchu. Podle Chokyonga „mystické slabiky“ přináší klid „našemu“ já a mají pro „recitátora“ komplexní, blahodárný účinek (posilují mysl, chrání ji, stabilizují) i tehdy, když neví, co znamenají. Bazální mantrou je óm, symbol věčného teď, jehož grafické znázornění zpodobňuje spojení muže a ženy. Podle lektora tantry a psychoterapeuta Roba Preeceho slouží mantry k „provětrání mysli a pročištění energie“, dolaďují lidský nervový systém. Chokyong Palga rinpočhe připomíná oblíbenou šestislabičnou „vibraci“ z buddhistické kosmologie, odrážející šest sfér (pekelných bytostí, hladových duchů, zvířat, lidí, polobohů a bohů) v samsáře. Tu recituje průvod uléhajících a vstávajících stoupenců na poutní cestě. – Tibetolog Daniel Berounský zmiňuje základní představu z buddhistických nauk: svět a naše životy podléhají cyklu zrození a úmrtí. Únik ze strastiplného kruhu je možný prostřednictvím poznání pravé skutečnosti, dosažení nirvány (vyvanutí). – V dětství chodila Papia meditovat s tantriky na pohřebiště. Neuznává náboženství a nevěří v převtělování, ale v přírodu a její sílu. – Odier mluví o specifikách tantry: ta se vyhýbá puritánským aspektům, jež obsahují jiná náboženství. Jde o mystické hnutí bez kněží, v němž nikdo nestojí mezi Bohem a člověkem (ten je totiž sám božský). Preece poukazuje na odlišné přístupy dvou světů: „pochází“ z křesťanství, v němž je původní přirozenost hříšná a mravně zkažená, v přijaté tantře je podstata jasná, čistá, jen je ji třeba osvobodit. – Odier rozebírá sexuální aspekty nauky (pojí nás s celým veškerenstvem, je třeba milovat se s vesmírem dříve než s lidskou bytostí). Techniky jsou výsledkem dlouhé praxe a nabízí vyvrcholení bez sexuálního spojení. – Geometrické znázornění tantrické kosmologie Šrí Jantra je symbolem tvořivé síly vesmíru, obsahující ženský a mužský princip a umožňující splynout s všehomírem v nekonečné blaženosti. – Odier připomíná mystika, který přirovnával sexualitu k hudbě. Pokud muzikanti utvoří dvojici, dokážou povznést své vibrace na kosmickou úroveň. – Papia tráví zimy v kalkatském ateliéru, kde se věnuje umění a tantrické praxi. – V době rozkvětu se nauka šířila do okolních zemí. Obohatila tibetský buddhismus o vnitřní mentální praxi, založenou na tzv. vizualizaci a práci s myslí. Tuto etapu ovlivnil legendární mistr tantry, buddhistický jogín Guru rinpočhe. – Jeho Svatost dalajlama mluví o různých úrovních mysli (za dne, při snění); díky cvičením může být vědomí aktivní i za hlubokého spánku. Existující techniky jsou důležité pro vědecká bádání a on sám ke studiu využívá tantrickou praxi včetně textů. – 14. dalajlama pravidelně vede složitý obřad Kálačakra (kolo času). Dvoutýdenního rituálu v Bódhgaji se účastní čtvrt milionu lidí z celého světa. Společná meditace má přinést vnitřní osvobození všem bytostem. Cílem soustředění, tedy schopnosti naplno vnímat přítomnost jako věčné teď, je projít jeho nekonečností. – Do poutního místa Tarapithu přicházejí pro požehnání stoupenci bohyně a ochránkyně Táry, ženského aspektu tantry v mateřské podobě. Jejím opakem je hněvivá Kálí. Papia hovoří se starým knězem o specifickém rituálu, jehož součástí je kromě užívání konkrétních nápojů a poživatin pohlavní spojení. Podotýká, že tantra boří konvence a je v ní vše povoleno. Pak zpívá znázornění Táry. Setká se s tantriky, kteří na místě působí desítky let. Vláda tu mystikům postavila zděné příbytky. Každý si zvolil „svoji praxi“; meditace na pohřebišti nad lidskými ostatky je jednou z cest ke konečnému osvobození (smrt). Papia mluví o své „cestě“. Zastaví se pro oblíbenou sladkost ve tvaru penisu ve vyhlášeném obchodě. – Chokyong Palga rinpočhe objasňuje podoby vědomé přípravy na smrt. Podstatou obřadu je „vidět“ sebe sama – cenné tělo ve chvíli hostiny duchů. Účelem na pohled děsivé praxe je zbavit jedince budoucího strachu. Dalajlama rituál považuje za užitečný pro svůj okamžik smrti. – Papia po studiích v Kalkatě žila (mezi bezdomovci) v Londýně, kde se chtěla zdokonalit v malbě. Zaskočilo ji zkreslené západní chápání tantry, zredukované na užívání si sexu. V metropoli každý rok koncertuje a vystavuje; místní se zajímají o obrazy malované menstruační krví. Přítel, galerista a vydavatel Christopher Arkell má v majetku několik jejích děl – šťastných talismanů, díky nimž prý prosperuje jeho celá rodina. – Papia vzpomíná na první menstruaci, během níž byla dle tradice zavřená v pokoji. – Tantrické rituály různých úrovní položily základ všem obřadům v Indii i v tibetském buddhismu. Chokyong mluví o tibetských mudrách (rituální gesta), jež jsou podle Preece čirým vyjádřením našeho těla a určité energie. Rinpočhe postavením prstů rukou předvádí zvyklosti (oběti) ve starobylé Indii: když zavítal host, nabídlo se mu pití (voda), pak voda na umytí nohou, rukou a obličeje, květiny, kadidlo, máslová lampička, vonná voda – parfém, jídlo a slovo nebo hudba. – Berounský konstatuje, že v tibetské tradici se nacházejí magické, jednoduché, ale i náročné a propracované rituály s různými cíly v duchu buddhismu („probuzení“). – Papia navštíví „tantrickou sestru“, kněžku Mitu, která se usadila uprostřed džungle. Zná a praktikuje hodně obřadů, z nichž některé jsou ryze osobní záležitostí. Vykonají spolu rituál vaginy. – Typické jsou pro tantru sexuální obřady ve dvojici (spojení může být skutečně tělesné, nebo s vizualizací partnera). Vyžadují dlouhou přípravu, respektive vedení učitele. Odier nachází půvab v tom, jak hluboká meditační praxe promění sexualitu na „nekonečnou“. Pozoruhodné poznání mu v Kašmíru umožnila cudně žijící jogínka, vyzařující vysokou „vibraci“: cítila nepřetržité erotické uspokojení (milovala se neustále se všehomírem), mnohem vyšší formu, než prožívají „neustále souložící lidé“. – Psychiatr a zakladatel transpersonální psychologie Stanislav Grof vnímá tantru jako sofistikovaný systém, generující hluboké duchovní prožitky. Berounský mluví o varováních v textech a o spojení Jab (soucítění)-jum (moudro); je třeba vnímat ženu jako bohyni. Chokyong Palga rinpočhe interpretuje posvátnou sexuální jednotu Jab-jum. Podle Preece je pohlavní touha vnější výraz vnitřních procesů, o nichž většina nemá ponětí; meditací lze niterné aktivovat a přivést do relace s „fyzickým“, do stavu blaženosti s rysy probuzení, bezbřehosti a prázdnoty. – Odier tlumočí zkušenost jogínky z Kašmíru se starým mistrem, který poskytoval lidem sexuální iniciaci (mystický i erotický zážitek zároveň) bez jediného doteku, pouhým pohledem. Tibetolog popisuje rituální předměty vadžra a zvonek. Odier vysvětluje princip a důležitost jednoty blaženosti a prázdnoty. – Vesmír je projevem energie o různých kmitočtech. Strukturu jednohmotných kanálků energií lidského těla zpevňuje sedm hlavních energetických center – čaker, v nichž se střetává duchovní a tělesná složka bytosti. Sílu čaker ovlivňuje naše chování, myšlení a to, jak vědomě s nimi pracujeme. Mysl má účinek na energii i tělo a naopak. Tento princip je podle Peerce „fantastický zdroj“. Grof podotýká, že snahou tantrických vědců je spojit reálné z fyzického světa (nekompletní realitu) se subtilní dimenzí z meditace. Odiera tyto eventuality povznášejí. – Sedmi čakrami prochází (podél páteře) hlavní energetický kanál lidského těla, obsahující mužskou sluneční a ženskou měsíční linii. Technikami lze ze spodní části páteře uvolnit hadí sílu. Pokud projde tělem, spojí nás s univerzem. Grof tvrdí, že v normálním stavu vědomí člověk vnímá pouze fyzické tělo, nikoliv energetický systém. Má zkušenost s jedinci, prožívajícími téměř hmatatelnou „subtilní energii“. Ovládnutí energie, skryté v našem těle, umožňuje dosáhnout „čehokoliv“. – Chokyong popisuje podstatu a účel čhamových tanců. Postavy v maskách napodobují pokojná a hněvivá božstva, viděná během bardu, přechodném stavu po smrti, kdy jedinec přichází o své tělo, neovládá smysly a duch má nad ním kouzelnou moc. Příprava za života zbavuje strachu. – Důležitou tantrickou metodou je vizualizace (přesná, až sugestivní představa), na kterou navazují další techniky. – Zakladatel Univerzity Nové doby Milan Calábek považuje za základní schopnost pozorovat (prázdnota svědka) a posléze vnímat procítěné protiklady (např. lásku a nenávist) jedním způsobem/chutí, což umožňuje probudit se z individuální existence a otevřít srdce nekonečnu („jedna chuť“ je božská). – Navzdory nevydařenému vztahu se Papia usadila v Praze na Zbraslavi, kde se dál věnuje umění a obřadům. – Mnich, pečující o poustevnu, popisuje subjektivní zkušenost s nejnáročnější meditací o samotě a v ústraní (popřípadě i ve tmě) po dobu tří let, tří měsíců, tří týdnů a tří dnů. Chokyong Palga rinpočhe popisuje vlastní empirii techniky a schopnosti, jež praktikující díky hlubokému cvičení s božstvy pomocí vizualizace dosáhnou (vykazují jejich vlastnosti, prochází zdí, uvědomují si „prázdnotu“). Cílem je prospívat všem cítícím bytostem. – Odiera těší, že část tisíciletého tantrického vědění konečně akceptuje západní věda. – Calábek se zaobírá aspektem, kdy činnost nevychází z ega, ale ze samotného bytí. – Tradice popisuje, jak vznikla božská vagina (po skonu Párvatí hrozilo, že Šiva během tance smrti zničí vesmír, proto Višnu rozsekal její tělo a rozhodil ho po celé Indii; vagina spadla do Ássámu, zhmotnila se na kámen ve tvaru Šrí Jantra, z něhož vyvěrá voda, představující orgasmický výměšek). Poutníci vaginu nesmějí spatřit, mohou se jí pouze dotknout a napít se posvátné tekutiny. Svatyně je jednou za rok uzavřená. Během třídenní menstruace vaginy se tu shromáždí miliony bohů a bohyň, jejich síla a energie. Davy poutníků věří, že pokud obejdou chrám, splní se jim přání. Podle zdejších veleknězů jde o tisíciletou tradici a o „nejčistší období“. – Papia má menstruaci ve stejné dny jako božská vagina. Sedí na plátně a maluje čerstvou krví, popisuje její moc a využití mezi tantriky. – Umělkyně se u chrámu setká se svým guru. Složil tisíce písní. Vesmír připodobňuje k ženské vagině: je zdrojem sexuální touhy i spirituality. – Tantristé porcují obětní zvířata, podle Papii by měli obětovat něco z nitra (nedostatky a prohřešky). U chrámu probíhá řada rituálů. Nejdůležitější slavnost je Kumárí púdža, obřad panny, která ještě neměla menstruaci. Zkušený kněz vysvětluje význam různorodých rituálů a podoby praxe (asketa má osm let zdviženou pravou ruku, jiný mlčí, další se vzdal sexu a jako projev oběti a na důkaz nezávislosti si odstranil penis), jež umožňují ovládnout tělo, skrze nějž můžeme poznat Boha, je jenom podstatné, jak s dosaženými schopnostmi a sílou naložíme. – Grof si posteskne nad velkým nepochopením tantry na Západě od šedesátých let (přijďte na tantrický seminář a zlepšíte si sexuální život). Tu považuje za moderní syntézu vědy a spirituality. – Západní praxe, neotantra, má terapeutický ráz (kdo jsem já?) a zaměřuje se na rozvíjení sexuality a odstraňování zábran s ní spojených. Lektoři tantry Aurora Jelena Georgijevičová a Tomáš Michal mluví o svých kurzech, praktikách, cvičeních a přínosu učení. Tantrická praxe změnila Janě Tillové život: od roku 2012 nepřijímá hmotnou stravu, ale pouze tekutiny a spí jenom dvě hodiny denně. Má bystřejší smysly a pozoruje na sobě obrovské samouzdravovací schopnosti. Lektor tantry a fyzik Doru Bodea až díky nauce dosáhl úplnějšího poznání světa; fyzika měla své limity. Znalci (Odier, Chokyong Palga rinpočhe, Calábek) shrnují svá poznání a doporučují, jak dosáhnout „osvícení“. Papia dokončuje obraz vaginy a noří se do svého tajemna... Óm. -kk-

Poznámka

Ve filmu jsou použity archivní materiály Kombo – Kryštof třikrát jinak a MS 2018 Rusko.

Účinkují

Papia Ghoshal /ž/

tantrická umělkyně

Daniel Odier

lektor tantry a spisovatel

Chokyong Palga rinpočhe

lama z Ladaku

Rob Preece

lektor tantry a psychoterapeut

Daniel Berounský

tibetolog

Stanislav Grof

psychiatr a zakladatel transpersonální psychologie

Milan Calábek

zakladatel Univerzity Nové doby

Aurora Jelena Georgijevič /ž/

lektorka tantry

Tomáš Michal

lektor tantry

Jana Tillová

praktikující tantristka

Doru Bodea

fyzik, lektor tantry

Ánandí Má

Christopher Arkell

galerista a vydavatel

Richard Gere

americký herec

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Viliam Poltikovič

Autor komentáře

Viliam Poltikovič

Výprava

Miroslav Korbel (rekvizitář)

Kostýmy

Ellen Horská

Masky

Petra Láryšová

Zvuk

Zdeněk Taubler (zvuk a design zvuku), Petr Lenděl (mix zvuku), Petr Stýblo (design zvuku), Petr Dušánek (design zvuku), Tomáš Matoušek (spolupráce)

Vizuální efekty

ČT Triková postprodukce, Tomáš Musílek (supervize ČT Triková postprodukce), Jitka Chaloupková (produkce ČT Triková postprodukce), Anna Švehelková (produkce ČT Triková postprodukce)

Postprodukce

Česká televize (obraz), Jaroslava Stanton Kafka /ž/ (koordinátorka ČT), Kavky Sound (zvuk), Zdeněk Taubler (zvuk Kavky Sound)

Výkonná produkce

Petr Koza (výkonný producent Bio Art Production)

Producent

Petr Koza (Bio Art Production), Ivo Krátký (Bio Art Production), Věra Krincvajová (kreativní producentka ČT)

Vedoucí produkce

Jana Kabátová (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Ondřej Hlas (ČT)

Výtvarná spolupráce

Carton Clan (grafika), Kristýna Šlajchrtová (grafika)

Překlad české verze

Aleš Friedrich, Miroslav Pošta

Hudba

Hudba

Ladislav Faktor, Burijan Vít Trčka (hudba k tancům Magdaleny Trčkové)

Tančí

Anežka Hessová, Magdalena Trčková

Lokace

Indie, Kalkata (Indie), Kamakya (Kalkata), Chrám božské vaginy /Kamakhya Temple/ (Kamakya), Tarapith (Indie), Bódhgaja (Indie), Ladak (Indie), Čína, Tibet (Čína), Velká Británie, Londýn (Velká Británie), Česká republika, Praha (Česká republika), Zbraslav (Praha)

Produkční údaje

Originální název

Příběh tantry

Český název

Příběh tantry

Anglický název

The Story of Tantra

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

osvětový, cestopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2020

Premiéra

slavnostní premiéra 18. 2. 2020 (Městská knihovna, Praha)
distribuční premiéra 18. 6. 2020 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Distribuční slogan: Celovečerní dokument Viliama Poltikoviče.

Výrobce

Bio Art Production, Česká televize, Maitrea (koprodukce), Jan Mayer (koprodukce)

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

92 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, komentář, anglicky, hindsky, tibetsky, bengálsky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české