Postiženi muzikou

Autobus kapely The Tap Tap najíždí v Calais na trajekt. Někteří cestující mají z naloďování obavy. Za kanálem La Manche pokračují dvě stě kilometrů do Glastonbury. Mladík (Petr Tomek) si cestou fotí letadlo a říká mu obr. Tiskový mluvčí kapely (moderátor koncertů a perkusista Ladislav Angelovič) nacvičuje prohlášení v angličtině. Handicapovaní muzikanti černohumorně komentují své postřehy. V cíli se nedaleko místní školy, na dohled mytického vrchu s věží (Glastonbury Tor) „štelují“ s nástroji k natáčení. Vozíčkářka Jana Augustinová žertuje s ostatními, jak se vypořádat s faktem, že na louce není toaleta. Kapelník Šimon Ornest honí svěřence na místo, aby vše stihli dřív, než začne pršet. – (Ukázka) The Tap Tap ve Státní opeře Praha. – Vozíčkář Ladislav (Láďa) je s nevidomým spoluhráčem na pivu. Čeká na dívku, která se opozdila. Situaci parafrázuje drsnějším vtipem. Láďa se slečně (Léně) dovolá, ale moc jí nerozumí. Vozíčkářka posléze dorazí (doveze ji doprovod). Veselá společnost popíjí. Cestou domů dvojici zaujmou osvětlené výlohy. – Další den kamarádi přivádějí Láďu do rozpaků narážkami na rande a komentáři o jeho viditelně dobré náladě. Na zkoušce Šimona zlobí chyby hráčů. Na chodbě domlouvá Petru Tomkovi, který minule chyběl a dnes přišel pozdě. – Ornest hned v úvodu zarazí při interview rozhlasovou redaktorku kvůli nevhodné formulaci: členové souboru, s kterými spolupracuje, „netrpí“, nýbrž žijí s diagnózou. Je přesvědčen, že nepotřebují soucit, jež nikoho nikam „neposunuje“. – Během jízdy po dálnici kapelníkovi omylem zavolá těžce nemocný otec. – Šimon strojkem stříhá a holí tátu, herce a režiséra Jiřího Ornesta; na lůžko upoutaný pacient má vyhraněný názor na sestřih vousů, respektive kníru. – Doma Láďa krmí Léňu banánem. Ptá se jí, „kam by šla, když by někam šla“. Jedou spolu ven. Dívce se uvolní špunt, provizorně nasazený na ovládací páčku elektrického vozíku. Láďa špatně artikulující společnici nerozumí, musí ji dojet a pomoci jí. Navrhne, aby si koupili flašku vína. Skončí u stánku se zmrzlinou. Zaparkují u zdi, ale mladík se musí vrátit pro lžičky, které jim prodavačka nedala. Krmí kamarádku. Vanilková mu moc nechutná. – Jana brouzdá na internetové seznamce. Postěžuje si (mámě), že si „adepti“ většinou pozorně nepřečtou profil a přehlédnou, že je vozíčkářka. Po upozornění už neodepíší. Má pocit, že musí stále obhajovat, že není „mentál“, a to ji nebaví. Další lidé ji zahrnují přemírou „obdivu“, o nějž ovšem nestojí. Mladá žena jede s mámou nakupovat šaty. Jedny si vyzkouší v kabince, ale není s nimi spokojená. – (Zkušebna) Jana nacvičuje píseň s Jiřím Holzmannem. Prosí Tomka, aby vymyslel doprovod. Ten jej obratem „vysype z hlavy“ a vyťuká. – Parta po zkoušce kouří venku. Jana posílá „jančícího“ Petra (Péťu) domů s doporučením, aby se uklidnil (zabírá na něj počítání do tří). Kapelník se přidá s ultimátem; zítra hoch nesmí „vyvádět“. – Šimon s nevolí sleduje Zemanův projev v poslanecké sněmovně proti inkluzi handicapovaných do běžných škol. – Láďa natáčí šot pro YouTube. Mluví o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana (je na tom jako on, sotva dojde sto metrů) a doporučuje mu koupit si vozík, jenž mu nesebere důstojnost. Dodává, že mozek chodit nemusí. Rozhodí ho pobavená Léňa, a tak musí začít znovu. – Na další zkoušce Šimon opět „krotí“ Tomka. Kapelník pak debatuje se zpěvačkou Janou (která je lektorkou studentů s poruchami soustředění a lehkých autistů) o Petrových problémech; mladík nedodržuje, na čem se dohodnou, domluvy nepomáhají a hrozí, že bude muset v kapele skončit. Dávají mu poslední šanci. – Ladislav moderuje koncert The Tap Tap na podporu integrace a inkluze osob se zdravotními obtížemi s názvem Už jsme trochu dál pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí (21. 2. 2015). Uvádí pozitivní příklady a dává sebe za vzor: na vozíku je po dětské mozkové obrně, přesto na běžné střední škole jako student nikoho nezdržoval (naráží na argumentaci prezidenta). – Šimon chce rozjet kampaň o realitě života lidí s handicapem. Navrhne Láďovi, aby kandidoval na prezidenta. Vozíčkářovi přijde nápad geniální, ale „nejde do toho“. Šimon se myšlenky nemíní vzdát a přemýšlí, co s tímto konceptem dál. Láďa by mohl být alespoň důležitým poradcem. Kapelník diskutuje s kolektivem o možnostech, jak viditelně představit jejich problémy. Jiřímu se politický marketing nezamlouvá, raději by se zaměřil na problematiku vzdělávání a uplatnění. – Prezidentský kandidát Jiří Drahoš přizve Láďu do expertního týmu. – Při dalším interview mluví Ornest o The Tap Tap. Dnes profesionální kapela (jejíž náplní není terapie) úspěšně vystupuje po celém světě; původně to byl hudební kroužek, který se mu „vymkl z ruky“. Zaskočí ho dotaz na nedávné úmrtí těžce nemocného otce, o něhož rodina do posledních chvil obětavě pečovala. – Láďa se Šimonem uklidňují po telefonu neklidného Péťu. – Ornest pomáhá Jiřímu na toaletě. Vozíčkář připomíná, co vše ho kapelmajstr o hygieně naučil. Smějí se vzpomínce, jak kdesi nadlouho uvízl s vozíkem na záchodě. – Ornest Jiřímu navrhuje, aby s kamarády dali dohromady písničku pro Tomka. S ním pak „překládají“ text z jeho „vlastní řeči“. Znovu na něj apelují, aby „nevyšiloval“. – Jana slaví narozeniny. Dostane dort. Přání (aby si užívala sex, našla ženicha atd.) bere s rezervou. – Při výjezdu rozebírá šéf s Janou situaci a náladu v kapele. Podle ní má každý jiné představy, někteří jsou v orchestru už dlouho, je proto přirozené, že se občas objeví krize. – Na zkoušce Jiří Holzmann procítěně zpívá milostnou píseň. – Na venkovním svatebním obřadu Jiřího a Venduly nechybí kapela. Jana s nadhledem cituje nenávistnou reakci ze seznamky. Kamarádi si veselku užívají do pozdních hodin. Janu zajímá, zda Šimona obřad dojal. – Volební kampaň 2018. The Tap Tap volí Jiřího Drahoše. Kandidát jim prostřednictvím Ládi děkuje za podporu. Vozíčkář objasňuje jejich motivaci: touží po změně na Hradě a chtějí prezidenta, který si nemyslí, že lidi s handicapem jsou „nejpomalejší auta v koloně“. – Ladislav se Šimonem sledují volební prohru svého favorita. Jsou smutní. Láďa telefonuje Léně, které zase „nerozumí“, a říká, že navzdory zklamání si volební afterparty užil. – Šimon dá dohromady „Péťovu“ písničku, chce, aby si ji „děti“ poslechly. Tomek ji odsouhlasí. Kolektiv mluví o připravované výstavě v Domě U Zlatého prstenu (ke dvacátému výročí založení kapely), kde bude mít každý člen bílou polystyrénovou sochu v nadživotní velikosti, včetně vozíku (superhrdinové). Navštíví dílnu (firmy na filmové dekorace, Sochařskou pohotovost). Nevidomý mladík pohmatem ohodnotí svoji figuru. Jana mluví o natáčení, s nímž se musela srovnat; neměla zájem podílet se na „pozitivním pornu“ o lidech s handicapem. – Vozíčkářka vyhledá vedle hudebny Petra, který je zase „mimo“. Probere ho počítáním a naléhá, ať nevyvádí, jinak by nemohl sólově vystoupit na koncertě. Vrátí se spolu na zkoušku. Když secvičují písničku, mladík se znovu rozruší. – Jiří probírá s Láďou nepříliš šťastný rozchod s Léňou (srovnával ji s asistentkami). – (Ukázka) The Tap Tap ve Státní opeře Praha. – Hudebníci v hospodě hodnotí generálku. Péťa přesně ví, kde „byla faleš“. Šimon ho chválí a domlouvá se svěřencem na odchodu další program. Janu neposlouchají ruce, když si balí cigáro. Péťa se vrátí z metra. „Vykolejilo“ ho hlášení o výluce. Jana dohodne, aby pro něj přijel táta. – Přiopilý Láďa s Léňou probírají rozchod. Mladík si po návratu domů ohřívá jídlo v mikrovlnce a volá kámošovi, jestli nepůjdou do kina. – Na posezení v zahradní restauraci Péťa nedozpívá svoji písničku. Šimon konstatuje, že mají před sebou těžký úkol: na pódiu se to nesmí stát. – Vernisáž výstavy. Instalaci soch doplňují osobní vyznání, přání a sebeironické hlášky (napsané na zdi nebo nahrané do audiosluchátek) a sepsaný příběh kapely, respektive patnácti stálých „hrdinů“. – Láďa se vyfotí s neznámými děvčaty v předsálí a dojede si na bar pro dvojitého Jamesona. – Šimon v umělecké šatně Péťovi motivačně „vyhrožuje“. – (Koncert The Tap Tap ve Státní opeře) Petr sebejistě a s radostí zazpívá svoji píseň před vyprodaným hledištěm. Až v zákulisí si rozrušeně vloží hlavu do dlaní... -kk-