Meky

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2020

Rok výroby

2019—2020

Premiéra

9. 7. 2020

Minutáž

83 min

Kategorie

film

Žánr

hudební, životopisný, umělecký

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Meky

Český název

Meky

Anglický název

Meky

Souběžný název

Meky

Anotace

Hudební dokument Meky přibližuje bohatou kariéru oceňovaného populárního slovenského zpěváka a skladatele Miroslava (Mira) Žbirky (nar. 1952), který se usadil po rozpadu federálního státu v České republice. Režisér, spisovatel a novinář Šimon Šafránek (nar. 1977) je autorem videoklipů, televizních pořadů a dokumentů s hudební tematikou (The Myth (2004), Czechtekk Love (2005), Země revivalů (2016); v roce 2018 debutoval celovečerním dokumentem King Skate o skateboardové subkultuře v Československu 80. let, oceněným Českým lvem, v němž jako dobovou kulisu použil právě Žbirkovy písně. Snímek, jehož název tvoří hojně užívaná přezdívka hudebníka, je inspirován knihou Miro Žbirka – Zblízka (Slovart 2016) publicisty Honzy Vedrala, který se podílel také na scénáři. – Film se soustředí na umělcovu dráhu a vystižení atmosféry 70. a 80. let, které byly pro jeho tvorbu klíčové. V otevřené rekapitulaci lehce zádumčivý protagonista („nemoderný chalan“) zaníceně mluví o uvolněné atmosféře 60. let, okouzlení big beatem a západní kulturou i o absurditách života v komunistické společnosti. Přiznává touhu po popularitě, jíž zpočátku obětoval rodinný život, a vyznává se z celoživotní vášně pro hudbu; zabrousí i do osobní roviny (smrt bratra, tragická nehoda kolegyně Mariky Gombitové, rozvod s první manželkou, vztah s prvorozenou dcerou). Hovoří o důvodech, proč posledních třicet let žije v Čechách, kde založili s manželkou (zároveň jeho manažerkou) Katkou druhou rodinu či o znovuobjevování anglických kořenů (jeho matka a strýc pocházeli z Londýna), jehož vyústěním bylo nahrání dvojalba ve slavném londýnském studiu Abbey Road. Žbirkovy osobní vzpomínky a zamyšlení (někdy „mimo kameru“) poměrně chronologicky dokládají (výjimečně i „kontroverzní“) výpovědi bývalých a nejbližších spolupracovníků z kapel Modus a Limit (Ján Lehotský, Laco Lučenič) a z branže (textař Kamil Peteraj, bývalý tajemník Bratislavské lyry Peter Horák). Značnou část historie přibližují pečlivě vyhledané archivní materiály: reportáže, rozhovory, záznamy z koncertů (40 let na scéně 3. 12. 2019 v O2 areně) a z udílení cen (výhra Zlatého slavíka 1982, Cena Anděl), ukázky z dobových televizních pořadů (To znám, Rhytmick, Uvolněte se, prosím, Vysílá Studio Jezerka) a záběry z festivalů (úspěch na Bratislavské lyře, ve Villachu). Hudební soundtrack zahrnuje různé verze písní, nechybí videoklipy. Tvůrci vyzdvihují devizu Žbirkovy tvorby, tedy autentičnost v dobách masové produkce cover verzí zahraničních hitů. Ve vedlejší lince přibližují atmosféru na československé scéně populární hudby a pracovní podmínky umělců (dohled a cenzurní zásahy státního aparátu, omezená možnost vyjíždět na Západ apod.) v kontextu tehdejší společenské situace. – Hlavní předností portrétu je pečlivá střihová skladba (vedle tematických archivů a rodinných videí i propracovaná montáž záběrů dokreslující všední realitu za socialismu). – Dokument lze zařadit po bok snímků Olgy Sommerové o slavných osobnostech tuzemské hudební scény (Magický hlas rebelky (2014), Červená (2017), Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (2019)), které byly uvedeny v premiéře na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kam směřoval i snímek Meky, kdyby festival v tradiční podobě nebyl kvůli pandemii koronaviru o rok odložen. Místo toho byl promítán v rámci přehlídky Tady Vary. – Součástí reklamní kampaně byl nově natočený videoklip Žbirkovy bigbeatové písně She's Out Of Control (anglická verze písně Cesta zakázanou rýchlosťou vydaná v roce 1982 na exportní verzi desky Sezónne lásky); zazní i v samotném snímku. -tesk-

Obsah

(Koláž archivních materiálů z profesionální dráhy protagonisty). Zpěvák a skladatel Miroslav Žbirka shrnuje kariéru: vše podřídil snu nahrávat původní hudbu, ve zlomových momentech nedělal ústupky a šel si za svým, i když se to mnohdy zdálo bláznivé. Doma si pouští pásek s nahrávkou; schraňuje několik historických magnetofonů. – Muzikantovi Lacu Lučeničovi (bývalý kolega z kapely Modus a Limit) doporučil Žbirku kamarád jako „talentovaného Angličana“. Peter Horák (bývalý tajemník festivalu Bratislavská lyra) komentuje Mirův „britský“ zvyk mít vždy zapnutý horní knoflík košile. Ján Lehotský (bývalý lídr skupiny Modus) tvrdí, že Miro má přirozený „anglický“ talent a Kamil Peteraj (textař) jej charakterizuje jako vytrvalce. – Zpěvák připustí, že pravděpodobně začal zpívat kvůli touze po popularitě. – Žbirka se koncentruje na pódiu O2 areny před uvedením své „typicky slovenské skladby“ Atlantída v tónině d-moll; hit zpíval už před desítkami let. Při odjezdu mu mávají fanynky. Usuzuje, že pro budování kariéry je třeba mít klapky na očích a propadnout do jisté míry fanatismu a egoismu; vložit do ní veškerou energii a čas. – Meky doma krmí psy. Ve sbírce elpíček má pozoruhodná alba „rodinné“ kapely The Kinks. Obal desky Sunny Afternoon ho „bral“ už v dětství, první „vinyl“ skupiny zase obsahuje ikonickou píseň You Really Got Me. – Žbirka kráčí londýnskými ulicemi. Jeho otec, sloužící v Československé armádě v Británii, se seznámil s matkou v pubu ve čtvrti Muswell Hill. Z parku, kam rodiče chodili za války na procházky, pozoruje metropoli. V roce 1944 se narodil jeho starší bratr Jason. Po válce se rodina usadila v Československu. – Mekyho první hudební vzpomínky spadají do 60. let, fascinovaly ho The Beatles, Bob Dylan, The Rolling Stones a Jimi Hendrix. Jejich hity dodnes považuje za nadčasové. Se západní hudbou kontrastovala realita socialismu, pro něj zosobněná nápisem Lenin věčně živý ve školní třídě. Navzdory společenskému brainwashingu se prý nepomýlil. – Zpěvák doma hraje na kytaru píseň Každý chce byť naj. V žertu vyčte manželce Katce, současně své manažerce, že mu nezatleskala. – Manželé jedou na Slovensko. Na hranicích Žbirka ochotně věnuje autogram celníkovi. Vypráví o rodné Bratislavě. Lituje demolice budovy PKO (Park kultury a oddechu), v níž s kapelou vyhráli první beatový festival. Neexistuje už ani jeho rodný dům. Skutečnost, že Blava leží blízko „západních“ hranic, jemu i bratrovi umožňovala poslouchat rakouský rozhlas. Jason měl rád Elvise a tancoval rokenrol, což Mira zásadně formovalo. O to hůře nesl, když o bratra půl roku po ruské okupaci přišel (spáchal sebevraždu). Bylo to těžké období (o jeho odchodu napsal píseň Jasey). – Vzpomíná, že jako šestnáctiletý zcela nechápal probíhající události. Normalizaci „porozuměl“, když jeho dlouhovlasé kamarády na ulici zadrželi policisté a ostříhali (on s nimi ten den nebyl) a když byl svědkem tvrdé policejní šikany. – Kamil Peteraj, básník a textař. Umělec poprvé viděl Mekyho zpívat „beegeesovky“ ve Véčku, tehdy nejlepším bratislavském klubu „dýchajícím západem“. Žbirka loví v paměti, jak v začátcích skupina Modus úspěšně vystupovala se svým alternativním rockem na vysokoškolských kolejích. Vzestup slávy jim přineslo vítězství na festivalu Bratislavská lyra s písní Úsmev v roce 1977. – Peter Horák, šéf sekretariátu Bratislavské lyry. Činovník zdůrazňuje, že festival byla jediná tuzemská akce, kde mohli vystupovat umělci z „kapitalistické“ Evropy (např. kapely Smokie, Easy Beats). – Podle Peteraje byla hudba „základní fenomén“: všichni byli okouzleni západním způsobem života a tím, čemu se říkalo „být free“. – Ján Lehotský, hudebník a skladatel, Modus. Někdejší lídr úspěch skupiny shledává v tom, že je tvorba bavila; vyzařovalo z nich mladické nadšení a samozřejmost. – Meky vzpomíná, že po vítězství na Lyře dostala skupina „za odměnu“ zákaz, protože kdosi v Rudém právu napsal, že se zhlédli v „kosmopolitních prvcích“. Vydavatelství Opus s nimi kvůli této větě zrušilo smlouvu na první LP desku, ale úplné veto činnosti neměli. Až za dva roky Kamil Peteraj na ministerstvu kultury prosadil vydání prvního alba, po němž rychle vzniklo druhé. Původní tvorbou si zajistili pevnou pozici na slovenské hudební scéně. – Laco Lučenič, hudebník a producent. Muzikant rozebírá začátek osmdesátých let v Modusu. U populárního Mekyho vzrůstala potřeba seberealizace, ale lídr, egoista Lehotský, ho brzdil. Ten se obhajuje: Žbirka s Marikou Gombitovou byli frontmani a on jako klavírista zůstával při vystoupeních nechtěně „vzadu“. Podle Mira zpěvačka Marika v kapele „svítila“. Na plakátech bylo její jméno uváděno zvlášť, což Jána štvalo; i to vedlo k tomu, že trojici (Žbirka, Gombitová, Lučenič) z kapely vyhodil, ale ve chvíli, kdy už měli vlastní renomé. Miro situaci shrne: Lehotský byl jiná generace a chtěl si dělat věci po svém. – Lučenič připomíná, že se Modus rozpadl těsně před Maričinou tragickou autonehodou po posledním společném vystoupení v Brně. Podle Žbirkovy paměti ten den hodně sněžilo. Po koncertu se rozešli v přátelské náladě. Ráno ho probudila telefonická zpráva o neštěstí. Dodnes se mu o události špatně mluví (duet V slepých uličkách). – Podle Horáka měl úspěch Miroslava Žbirky s písničkou Love Song (anglickou verzí V slepých uličkách) na mezinárodním festivalu v rakouském Villachu, kde získal cenu Rádia O3 (rok 1982), a související četná interview pozitivní vliv na zpěvákovo vítězství v anketě Zlatý slavík; tuzemské publikum „našince“ v západoevropské televizi vnímalo jako „velkou hvězdu“, jiní umělci za hranicemi totiž nebodovali. – Miro sleduje záznam z vyhlašování cen ankety Zlatý slavík 1982. Nechápe, že mohl „jako bigbeaťák“ vyhrát. – Kamil Peteraj komentuje zformování druhé Žbirkovy kapely Limit. První LP mělo skvělou prodejnost; šlo o pop-music, jež nebyla soudruhům po chuti, ale jejich děti ji milovaly. Ve spontánním úspěchu nebyly žádné „manažerské prášky“ a zpěvák se stal idolem. – Žbirka (charakteristický stydlivým vystupováním) už jako malý chlapec snil o popularitě. Po vítězství Lyry ho s nabídkou kontaktovala hudební firma RCA Records. Byl jediný z našich zpěváků, který vyvážel své původní písně v anglickém provedení. – Podle Horáka přišel Mirův mezinárodní úspěch bohužel až v době, kdy se německý trh přeorientovával z anglické pop-music na domácí produkci. – Zpěvák si posteskne, že zahraniční zkušenost byla jen „zpoza plotu“. Měl řadu nabídek, ale ne vždy dostal výjezdní doložku. Zmíní průkopníky elektronické hudby, německou skupinu Kraftwerk, jež přišla se syntetizátory. Používání „mašinek“ bylo v hudbě druhou revolucí (po té „beatlesácké“). Lučenič hovoří o nutnosti hudebníka ovládat „sekvence“; uskutečnil první pokusy programovat bicí. Žbirka tehdy toužil zpívat o jiných věcech než dosud. Začal psát vlastní texty (tou dobou tuzemští umělci většinou přebírali západní hity). Laco ho varoval před cenzurou, on se nenechal odradit a své texty pak musel obhajovat. Kamil Peteraj je přesvědčen, že za Žbirkovou původní tvorbou stála velká odvaha a přesvědčení, že i u nás se dá tvořit kvalitně. Meky se domnívá, že kdyby byl Čech, „tolik si nezazpívá“, podmínky na Slovensku byly volnější. Později nahrával i pro americký trh (RCA). – Žbirka uvažuje o svých prioritách během angažmá v Modusu: po narození první dcery (Denisa) odjel na sedm měsíců na zahraniční turné; bral to jako „normální“. Po návratu ho nepoznala a bála se ho. Denisa při návštěvě otce přiznává, že jejich rodinný život nebyl nikdy konvenční, on stále pracoval a cestoval. Rozvod rodičů neprožívala, už v dětství chápala, že jsou odlišní. Atmosféru v rodině uklidnil příchod jeho další partnerky Katky. – Laco míní, že skupina Limit měla „vlastní zvuk“, což ovlivnilo celou Mekyho kariéru. Aranžérsky a producentsky byl ale Limit hlavně Lacovou záležitostí, některá alba nahrál prakticky sám. Skupina paradoxně fungovala jen pro koncerty. Že je něco v nepořádku, si uvědomil, když porovnal svůj a Mekyho honorář. Zatímco v celém světě byli producenti důležití, jeho jen uznale poklepávali po ramenou. – Žbirka druhou ženu Katku poznal na koncertě, když za ním přišla do šatny. O osudovém momentu složil píseň Katka. – Lučenič shrnuje konec vzájemné spolupráce: rozcházeli se v hudebních představách a on nechtěl dál producentsky zpracovávat Žbirkovy demo nahrávky. Dohodli se na pauze a partnerství už neobnovili. – V druhé polovině 90. let, po rozchodu s Lučeničem, Žbirka spolupracoval s Davidem Kollerem a s Ivanem Králem, což hodnotí jako skvělou zkušenost a potvrzení domněnky, že partnerství může vypadat i jinak. – V 90. letech se zpěvák přestěhoval s rodinou do Prahy. Poté, co děti (David a Linda) odrostly, Katka si vzala na starost organizační záležitosti manželovy kariéry a doprovází ho na koncerty. Meky připustí, že jako hudebník dokáže žít i tam, kde se nenarodil. – (Archiv) Premiér Mečiar prosazuje ideu samostatného Slovenska. – Žbirka v souvislosti s neuspokojivým stavem slovenské politiky cituje Shakespeara. Má pochybnosti, zda natočený materiál k něčemu bude a zda jeho myšlenky nevyznějí hloupě. – Doma vybaluje doručené anglické LP desky mj. muzikantů, s nimiž hrál. – Po revoluci, když se otevřely hranice, začal muzikant létat do Londýna. Británie mu byla blízká kvůli příbuzným (matce a strýci). S troufalým nápadem, aby dvojjazyčné album Miro (2015) nahrál ve slavném studiu Abbey Road, přišla manželka. Spolupráce s anglickým producentem Robem Cassem postupně přerostla v přátelství. S týmem muzikantů se zkušeností z kapel Paula McCartneyho tu nahrál v roce 2018 Andělem oceněné Double Album. Při návštěvě studia se Miro srdečně zdraví s hudebníky. – Před koncertem v O2 areně (40 let na scéně, 3. 12. 2019) Meky „šetří hlas“. V modrém sametovém saku a v záři reflektorů vyjde na podium za mohutného potlesku. – Skoro sedmdesátiletý umělec připustí, že z podivných nálad ho rozptýlí možnost zazpívat si. – Muzikant v autě míjí svou ženu a žertovně ji láká na nové nahrávky. Konstatuje, že základní inspiraci nalézá v tvorbě nových písní, své nejoblíbenější činnosti; jeho život se nemohl odvíjet jinak, pokud měl nějakým způsobem uspět... -tesk-

Poznámka

Meky je přezdívka Miroslava Žbirky a také název jeho devátého studiového alba, které v roce 1997 produkoval David Koller. – Ve filmu jsou použité soukromé archivní materiály Miro Žbirky a Kateřiny Žbirkové, další archivní materiály České televize, Krátkého filmu a.s., Rozhlasu a televize Slovenska, Slovenského filmového ústavu, Stanislava Hrdy a Petera Stanleyho Procházky.

Účinkují

Kateřina Žbirková

Linda Žbirková

David Žbirka

Laco Lučenič

hudebník a producent

Kamil Peteraj

básník a textař

Ján Lehotský

hudebník a skladatel, Modus

Dušan Hájek

Denisa Vrbická Žbirková

Peter Horák

šéf sekretariátu Bratislavské lyry

Rob Cass

Blair Cunningham

Hamish Steward

Robbie McIntosh

Dean Ross

Vera Russwurm /ž/

Kryštof Mašek

Tomáš Jochmann

Charlie Falco

Štáb a tvůrci

Předloha

Honza Vedral (Miro Žbirka – Zblízka – životopisná kniha)

Scénář

Šimon Šafránek, Honza Vedral

Dramaturgie

Ivana Pauerová, Ildikó Schreiberová (šéfdramaturgyně RTVS)

Masky

Katka Ondráková, Lucia Gibodová-Hrušková

Asistent střihu

Vasil Móler

Zvuk

Martin Roškaňuk (záznam zvuku), Richard Müller (design a mix zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku)

Postprodukce

Česká televize (obraz), Magiclab (obraz), Kavky Sound (zvuk)

Výkonná produkce

Pavel Vácha (výkonný producent), Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Kateřina Černá (Negativ), Zuzana Mistríková (PubRes), Ľubica Orechovská (PubRes), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Ivana Kurincová (RTVS)

Produkce

Jiří Matoušek, Roman Jordan, Zdeněk Hala (ČT), Magda Tučková (ČT)

Vedoucí produkce

Katarína Múčková (vedoucí výrobního štábu RTVS)

Výtvarná spolupráce

Jan Poukar (grafický design)

Spolupráce

Světlana Tvrdíková (rešerše archivních materiálů), Lenka Krnáčová (rešerše archivních materiálů v RTVS), Ivana Vargová (rešerše archivních materiálů ve SFÚ), Česká televize (přepisy archivních materiálů), Rozhlas a televízia Slovenska (přepisy archivních materiálů), Slovenský filmový ústav (přepisy archivních materiálů)

Hudba

Písně

Jasey, Oh Me Oh My, Mám rád, Fair Play, I Wonder, Little One, Každý chce byť naj, Love Song, Nothing Ever Rhymes, Múzeum lások, Modus, Úsmev, Jedenásť poschodí, V slepých uličkách, Kráčam na pódium, Dnes som ťa videl, Cesta zakázanou rýchlosťou, Dr. Jekyll & Mr. Hyde, Do člna, Balada o poľných vtákoch, Mesto spí, Poraď si sám, Katka, Biely kvet, Ako obrázok, Iʹll Meet You At Midnight, Hello, How are You, My Boy Lollipop, Nemoderný chalan, Atlantída, Sheʹs Out of Control, Mesačný svit, V-klub, Ulica, Ticho, Slávou opitý, Čo bolí to prebolí, Skúška snov, Asi asi /Honey Honey/

Hudba k písni

Miro Žbirka (Oh Me Oh My), Miro Žbirka (Jasey), Miro Žbirka (Mám rád), Miro Žbirka (Fair Play), Miro Žbirka (I Wonder), Miro Žbirka (Little One), Miro Žbirka (Každý chce byť naj), Miro Žbirka (Love Song), Miro Žbirka (Nothing Ever Rhymes), Laco Lučenič (Múzeum lások), Ján Lehotský (Modus), Ján Lehotský (Úsmev), Ján Lehotský (Jedenásť poschodí), Miro Žbirka (V slepých uličkách), Miro Žbirka (Kráčam na pódium), Miro Žbirka (Dnes som ťa videl), Miro Žbirka (Cesta zakázanou rýchlosťou), Miro Žbirka (Dr. Jekyll & Mr. Hyde), Miro Žbirka (Do člna), Miro Žbirka (Balada o poľných vtákoch), Miro Žbirka (Mesto spí), Miro Žbirka (Poraď si sám), Miro Žbirka (Katka), Miro Žbirka (Biely kvet), Miro Žbirka (Ako obrázok), Nicky Chinn (Iʹll Meet You At Midnight), Harry Vanda (Hello, How are You), Robert Spencer (My Boy Lollipop), Miro Žbirka (Nemoderný chalan), Miro Žbirka (Atlantída), Miro Žbirka (Sheʹs Out of Control), Miro Žbirka (Mesačný svit), Laco Lučenič (V-klub), Laco Lučenič (Ulica), Miro Žbirka (Ticho), Miro Žbirka (Slávou opitý), Miro Žbirka (Čo bolí to prebolí), Miro Žbirka (Skúška snov), Benny Anderson (Asi asi /Honey Honey/), Stig Anderson (Asi asi /Honey Honey/), Björn Ulvaeus (Asi asi /Honey Honey/)

Text písně

Miro Žbirka (Jasey), Miro Žbirka (Jasey), Miro Žbirka (Mám rád), Miro Žbirka (Fair Play), Miro Žbirka (I Wonder), Kamil Peteraj (I Wonder), Miro Žbirka (Little One), Miro Žbirka (Každý chce byť naj), Miro Žbirka (Love Song), Kamil Peteraj (Love Song), Peter Ronald Brown (Nothing Ever Rhymes), Kamil Peteraj (Múzeum lások), Kamil Peteraj (Modus), Kamil Peteraj (Úsmev), Kamil Peteraj (Jedenásť poschodí), Kamil Peteraj (V slepých uličkách), Kamil Peteraj (Kráčam na pódium), Miro Žbirka (Dnes som ťa videl), Kamil Peteraj (Cesta zakázanou rýchlosťou), Miro Žbirka (Dr. Jekyll & Mr. Hyde), Miro Žbirka (Do člna), Kamil Peteraj (Balada o poľných vtákoch), Miro Žbirka (Mesto spí), Miro Žbirka (Poraď si sám), Miro Žbirka (Katka), Kamil Peteraj (Biely kvet), Kamil Peteraj (Ako obrázok), Michael Chapman (Iʹll Meet You At Midnight), George Young (Hello, How are You), Johnny Roberts (My Boy Lollipop), Miro Žbirka (Nemoderný chalan), Kamil Peteraj (Atlantída), Miro Žbirka (Sheʹs Out of Control), Kamil Peteraj (Sheʹs Out of Control), Miro Žbirka (Mesačný svit), Miro Žbirka (V-klub), Laco Lučenič (Ulica), Miro Žbirka (Ticho), Miro Žbirka (Slávou opitý), Kamil Peteraj (Čo bolí to prebolí), Kamil Peteraj (Skúška snov), Pavel Žák (Asi asi /Honey Honey/)

Zpívá

Miro Žbirka (Jasey), Miro Žbirka (Oh Me Oh My), Miro Žbirka (Mám rád), Miro Žbirka (Fair Play), Miro Žbirka (I Wonder), Miro Žbirka (Little One), Miro Žbirka (Každý chce byť naj), Miro Žbirka (Love Song), Miro Žbirka (Nothing Ever Rhymes), skupina Limit (Múzeum lások), Laco Lučenič (Múzeum lások), skupina Modus (Modus), skupina Modus (Úsmev), skupina Modus (Jedenásť poschodí), Miro Žbirka (V slepých uličkách), Marika Gombitová (V slepých uličkách), skupina Modus (V slepých uličkách), Miro Žbirka (Kráčam na pódium), skupina Limit (Kráčam na pódium), Miro Žbirka (Dnes som ťa videl), skupina Limit (Dnes som ťa videl), Miro Žbirka (Cesta zakázanou rýchlosťou), skupina Limit (Cesta zakázanou rýchlosťou), Miro Žbirka (Dr. Jekyll & Mr. Hyde), skupina Limit (Dr. Jekyll & Mr. Hyde), Miro Žbirka (Do člna), skupina Limit (Do člna), Miro Žbirka (Balada o poľných vtákoch), skupina Limit (Balada o poľných vtákoch), Miro Žbirka (Mesto spí), skupina Limit (Mesto spí), Miro Žbirka (Poraď si sám), skupina Limit (Poraď si sám), Miro Žbirka (Katka), skupina Limit (Katka), Miro Žbirka (Biely kvet), skupina Limit (Biely kvet), Miro Žbirka (Ako obrázok), skupina Limit (Ako obrázok), skupina Smokie (Iʹll Meet You At Midnight), skupina The Easybeats (Hello, How are You), Millie Small (My Boy Lollipop), Miro Žbirka (Nemoderný chalan), skupina Limit (Nemoderný chalan), Miro Žbirka (Atlantída), skupina Limit (Atlantída), Miro Žbirka (Sheʹs Out of Control), skupina Limit (Sheʹs Out of Control), Miro Žbirka (Mesačný svit), skupina Limit (Mesačný svit), Miro Žbirka (V-klub), skupina Limit (V-klub), Miro Žbirka (Ulica), skupina Limit (Ulica), Miro Žbirka (Ticho), skupina Limit (Ticho), Miro Žbirka (Slávou opitý), skupina Limit (Slávou opitý), Miro Žbirka (Čo bolí to prebolí), Miro Žbirka (Skúška snov), Aja Farkačová (Asi asi /Honey Honey/)

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Strašnice (Praha), ulice Žernovská (Strašnice), vila Miro Žbirky /i interiér/ (ulice Žernovská), Libeň (Praha), O2 arena /interiér/ (Libeň), Slovensko, Bratislava (Slovensko), Staré Město (Bratislava), Strakova ulice (Staré Město), byt Miro Žbirky /interiér/ (Strakova ulice), Velká Británie, Londýn /ulice/ (Velká Británie), Muswell Hill (Londýn /ulice/), Alexandra Park (Muswell Hill), East Finchley (Londýn /ulice/), Fortis Green (East Finchley), hospoda Clossold Arms (Fortis Green), St Johnʹs Wood (Londýn /ulice/), Abbey Road (St Johnʹs Wood), Abbey Road Studios (Abbey Road)

Produkční údaje

Originální název

Meky

Anglický název

Meky

Souběžný název

Meky

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

hudební, životopisný, umělecký

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2020

Rok výroby

2019—2020

Premiéra

9. 7. 2020

Distribuční slogan

Miro Žbirka zblízka. Nemoderný chalan z Abbey Road. Od tvůrců filmu King Skate.

S podporou

Státní fond kinematografie ČR (Program filmových pobídek), Audiovizuálny fond SR

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

83 min

Verze

česká

Titulky

české