Gorbačov. Ráj

Země původu

Lotyšsko, Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2019—2020

Premiéra

4. 11. 2021

Minutáž

101 min

Kategorie

film

Žánr

historický, politický, životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Gorbačov. Ráj

Český název

Gorbačov. Ráj

Anglický název

Gorbachev. Heaven

Souběžný název

Gorbačovs. Paradīze

Pracovní název

Gorbačov. Poslední slovo

Anotace

Režisér ukrajinského původu a producent dokumentárních filmů Vitalij Manskij (nar. 1963) se věnoval osobnosti Michaila Sergejeviče Gorbačova (1931–2022), generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1985–1991, už ve snímku Gorbačov. Posle imperii (Gorbačov. Po impériu) z televizní trilogie Krasnyje cari (2001, Rudí carové). V dalších dílech byli představeni jeho následovníci Jelcin. Drugaja žizň (Jelcin. Jiný život) a Putin. Visokosnyj god (Putin. Přechodný rok). Téměř po dvaceti letech se k němu vrátil v celovečerním filmu Gorbačov. Ráj (2020). Na rozdíl od Meeting Gorbachev (Setkání s Gorbačovem, 2018, režie Werner Herzog), jenž vznikl o dva roky dříve a k němuž poskytl část audiovizuálních materiálů, se v něm zřekl archivních záběrů a soustředil se na důvěrný rozhovor s jedním z nejvýraznějších světových politiků druhé poloviny dvacátého století. – Snímek je rozdělen do několika kapitol. Hlavní dvě se odehrávají v domě v obci Kalčuga nedaleko Moskvy, jenž byl Gorbačovovi dlouhodobě zapůjčen představiteli osamostatněných svazových republik, a v centru metropole, v budově Gorbačovova fondu, podporujícího sociálně ekonomická a politologická studia. Režisér, nacházející se mimo záběr, klade politikovi otázky, jež by ozřejmily jeho jednání ve zlomových okamžicích tehdejších reforem (perestrojka od roku 1986), majících dalekosáhlý mezinárodní dopad (zejména konec studené války). Vágnost a možná i rafinovanost odpovědí zpovídaného vrcholí u dotazu na rozpad Sovětského svazu (1991), na němž se výrazně podílel jeho nástupce Boris Jelcin. – Režisér zachovává nejednoznačnost Gorbačovových vět, pouze k nim přidává mezititulky, objasňující historické osobnosti a fenomény. V několika komentářích doplňuje informace a upřesňuje vlastní tvůrčí intence, které však před unaveným a nemocným politikem, snímaném často ve velkých detailních záběrech, berou za své. Výrazněji ho nerozmluví ani divadelníci, připravující o něm a jeho manželce Raise komorní inscenaci. Málo sdílný je i ke kolegům z Gorbačovova fondu, v jejichž domácnosti očekává příchod nového roku 2020. K Vladimiru Putinovi, promlouvajícímu na televizní obrazovce, má minimální komentář, přestože možná právě jemu dal v prezidentských volbách 26. března 2000 svůj hlas, jak ukazuje režisérův předchozí snímek Svědkové Putinovi (2018). Určitou radost mu působí dobré jídlo a vybavování si textů básní a písní, které se pokouší i zpívat. – Manského film nepřináší pozitivistický pohled na prvního a zároveň posledního prezidenta Sovětského svazu. Jde mu spíše o portrét bezmála devadesátiletého člověka, který sice pohnul dějinami, ale nyní fyzicky strádá a je vystavován paradoxům historického vývoje. Zatímco západní demokracie ho vnímají jako osvoboditele (zejména díky rozpadu Východního bloku), doma je zatracován pro své sice snad dobře míněné činy, jež však na začátku 90. let dvacátého století uvedly Rusko do velkých sociálních nejistot a snížily jeho mezinárodní kredit. Sám Manskij vůči politikovi cítí vděčnost, což vyjadřuje dovětkem Ráj v jinak jednoznačném názvu. Problematičnost Gorbačovovy osoby se odrazila i na způsobu vzniku filmu a jeho distribuci. Natočen byl v koprodukci České republiky a Lotyšska, jež je pro režiséra od roku 2014 novým domovem. V ruských kinech a médiích nemohl být uveden, k vidění byl pouze na festivalech. -hal-

Obsah

Vila v borovém lese. Michail Gorbačov dřímá před monitorem počítače, kde běží anglicky mluvený, do ruštiny předabovaný dokument, v němž je označován za jednu z nejvýznamnějších osobností 20. století. Po probuzení si stěžuje na zdraví. Politickou debatu, již s ním vede Vitalij Manskij, nazve „Dialogy s podivínem“. Probírají otázku svobody. Režisér zpochybní jeho názor, že všechny národy mají mít šanci být svobodné. Zejména Rusové s možností volby neumí nakládat a dobrovolně se vracejí k nesvobodě jako ke své přirozenosti. Gorbačov se označuje za socialistu a Lenina považuje za Boha. Vladimir Lenin. Předseda komunistické strany Ruska, s jejíž pomocí uskutečnil říjnový převrat a vytvořil sovětský stát, který si předsevzal dosáhnout vítězství komunismu po celém světě. – Gorbačov hodnotí Stalina jako autoritáře. Podivuje se nad tím, že faktického diktátora hodně občanů dodnes uznává, přestože v minulosti jich velké množství nechal zabít. Vzpomíná na oslavu Dne Ruska z 12. června na Rudém náměstí, kdy se setkal s Vladimirem Putinem. Tehdy si uvědomil, že se v názorech zcela rozešli. – Gorbačov rozhovor ukončí a s pomocí Vladimira Poljakova, tajemníka Gorbačovova fondu, vstane z křesla. S chodítkem se přesune k výtahu a sjede do přízemí k obědu. Dům, v němž přebývá, dostal k dočasnému užívání od vůdců republik, které se roku 1991 osamostatnily. Soukromý výtah mu darovali přátelé znalí jeho problémů s mobilitou. – Při obědě vypráví Gorbačov o rodině. Kontakty s dcerou a vnučkami po smrti manželky Raisy postupně ustaly. S jejím odchodem ztratil smysl života. Opětovanou lásku považuje za nejvznešenější hodnotu lidské existence. Při té příležitosti se mu vybaví několik písní s motivem nezadržitelně plynoucího času. Vzpomíná na dětství a nemoc, jíž v roce 1936 v Privolném málem podlehl. Na chvíle, kdy za Stavropolem s Raisou poslouchali křepelčí námluvy v lánech zralého obilí. Manželku miloval a byla mu velkou oporou. V jejich rodinách kolovala ukrajinská krev, prarodiče zasáhl Stalinův Velký teror. Jeho děd přežil, ale i poté se zastával iniciátora masových represí. Josif Stalin. Diktátor, za jehož vlády bylo v SSSR popraveno nebo v koncentračních táborech uvězněno více než 10 milionů lidí. – Po jedné etapě natáčení stráví Gorbačov nějaký čas v nemocnici. Tehdy si s ním filmaři domluví schůzku v budově politikova fondu. Moskevský dům je jeho vlastnictvím, ale musí ho z velké části pronajímat, aby měl prostředky na provoz. – Nemocemi vysílený Gorbačov vzpomíná před zvídavým režisérem na první dny v Moskvě, kdy začal úzce spolupracovat s Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu. Tehdy mu v noci telefonoval Andropov. Jurij Andropov. Předseda KGB SSSR, po smrti Leonida Brežněva se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS. Zkušenější kolega ho nabádal, aby se s nimi držel kolem Brežněva v jednotě. S Andropovem se znali už ze Stavropolu. Na společné dovolené mu kdysi vyčetl, že ve vládě jsou jen starci. Po Gorbačovově zvolení do ústředního výboru k němu Brežněv neměl důvěru a srovnával ho s předchůdci. – Fjodor Kulakov. Člen nejvyššího sovětského stranického vedení, po jehož smrti ho nahradil Michail Gorbačov. Navzdory tomu, že byl nováčkem, Gorbačov brzy po nástupu do nejvyššího vedení vyhlásil společenské změny. Perestrojka. Začíná v roce 1985, kdy po smrti dalšího funkcionáře se generálním tajemníkem ÚV KSSS stává teprve 54letý Michail Gorbačov. Je tak nejmocnějším mužem v zemi a zahajuje reformy. Podle Gorbačova člověk potřebuje svobodu a totéž vnímal i v případě svazových republik. Režisér však hodnotí současnou formu vlády jako diktaturu. Rozlehlá země zažila demokracii jen za jeho působení a možná ještě na začátku Jelcinovy éry. Když u Gorbačova nepochodí s rozvíjením tématu svobody, chce s ním probrat rozpad Sovětského svazu, za jehož dopady na ekonomickou stabilitu je v Rusku tvrdě kritizován. Politik měl v úmyslu Sovětský svaz zachovat, ale zakázal střílet do vzbouřenců podporujících konec impéria. Režisér oponuje, že ve Vilniusu masakr dopustil. Gorbačov se odmítá o epizodě dále bavit, nerad by se dostal před soud. Na otázku, jak mohl v srpnu 1991 propásnout státní převrat, neodpoví jednoznačně. GKČP. Státní výbor pro mimořádný stav. V srpnu 1991 ho založili někteří Gorbačovovi nejbližší spolupracovníci a vyvolali tak proti němu neúspěšný puč. Čtyři měsíce po jeho potlačení Sovětský svaz zanikl. Před pučisty Gorbačova sice zachránil Jelcin, ale hodně toho i pokazil. Boris Jelcin. Vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR). V prosinci 1991 podepsal společně s nejvyššími představiteli Ukrajiny a Běloruska dohodu o jejich vystoupení ze SSSR. Tento akt se stal příčinou rozpadu Sovětského svazu a důvodem Gorbačovovy rezignace. Politik připouští, že se mohl chovat razantněji, ale takové metody mu nejsou vlastní. Přímou zodpovědnost za rozpad Sovětského svazu necítí, i když bylo v jeho moci zakročit. Jelcinův podíl na celé věci odmítá hodnotit a už se nechce k tématu vyjadřovat. – Následujícího dne se v budově fondu setká Gorbačov se třemi umělci. Lotyšský divadelní režisér Alvis Hermanis připravuje o něm a Raise divadelní hru a chce ji s ním konzultovat. Schůzky se účastní i herečtí představitelé Jevgenij Mironov a Čulpan Chamatovová. Rozhovor s málo sdílným politikem však proběhne bez výraznějších poznatků. – Nemocničními pobyty unavený Gorbačov přijede vítat nový rok 2020 do bytu Vladimira Poljakova a jeho ženy Táni. Posteskne si nad svým vdovstvím a nad ubíhajícím časem. Jeho telefonní hovor se překrývá s televizním projevem Vladimira Putina k občanům Ruské federace. Hned po poslední větě nastává očekávaná půlnoc. Odbíjí kremelský orloj a zní ruská hymna. U verše o svobodné otčině Gorbačov ironicky poznamená, kdo ji asi přinesl? – Herec Mironov se pod rukama maskérů proměňuje v Michaila Gorbačova. Opakuje si slova z jeho abdikačního projevu a na obrazovce mobilního telefonu si připomíná jeho gesta. Chamatovová jako Raisa na scéně popisuje, jak politik dne 23. prosince 1991 definitivně opustil pracovnu prezidenta Sovětského svazu. – Gorbačov se nechá přivézt na zasněžený Novoděvičí hřbitov k manželčině hrobu, kde by i on sám chtěl být jednou pochován. – Gorbačov ve vile v lesích recituje sloky písně o uplynulém mládí... -hal-

Poznámka

Ve filmu je použita ukázka ze snímku Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (1975, Ironija suďby, ili S ljogkim parom; režie Eldar Rjazanov) a záznam londýnského ceremoniálu k 80. narozeninám Michaila Gorbačova, kde se v Royal Albert Hall konal dne 30. března 2011 gala koncert na jeho počest. V rámci předpremiérového uvedení byl titul nasazen do online distribuce od 2. do 7. listopadu 2021 na portále DAFilms.cz.

Komentář

Účinkují

Vladimir Poljakov

Taťjana Poljakova /ž/

Jevgenij Mironov

Čulpan Chamatova /ž/

Alvis Hermanis

Vladimir Putin

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Scénář

Vitalij Manskij, Alexander Gelman

Dramaturg

Ivana Pauerová Miloševičová (ČT)

Kamera

Alexandra Ivanova /ž/

Druhá kamera

Michail Gorobčuk

Střih

Jevgenij Rybalko

Zvuk

Anrijs Krenbergs, Jaroslav Fryš (mix zvuku)

Asistent zvuku

Dmitrij Nazarov

Vizuální efekty

Česká televize, Jitka Chaloupková (ČT)

Postprodukce

Dimitrios Polyzos (produkce Hypermarket Film), Česká televize (obraz), Jaroslava Stanton Kafka /ž/ (produkce ČT), Jindřich Fila (produkce ČT), UPP (obraz), Lenka Velingerová (produkce UPP), Jura Podnieka Studija (zvuk), Normunds Deinats (zvuk Jura Podnieka Studija)

Návrhy titulků

Michail Moskalenko

Výkonná produkce

Ilze Pelnēna /ž/ (Studio Vertov), Galina Stepanova /ž/ (Studio Vertov), Tereza Horská (Hypermarket Film), Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Natalia Manská /ž/ (Studio Vertov), Filip Remunda (Hypermarket Film), Vít Klusák (Hypermarket Film)

Koproducent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Peter Gottschalk (Arte), Alexander von Harling (Arte), Katja Wagner /ž/ (Arte), Heike Lettau /ž/ (Arte), Aurélie Grenet /ž/ (Arte), Kenan Aljev (redaktor Current Time TV), Natalia Arshavskaja /ž/ (redaktorka Current Time TV)

Vedoucí produkce

Barbora Svobodová (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Helena Starcová (Hypermarket Film), Maryana Drogovejko /ž/ (Studio Vertov), Kristina Ivannikova /ž/ (Studio Vertov), Alisa Zachtarenko /ž/ (Studio Vertov)

Výtvarná spolupráce

Michail Moskalenko (grafika), Walter Werner (design)

Odborný poradce

Vladimir Poljakov

Spolupráce

Jurij Felikstov (fotograf), Alexej Litvin (archivní rešerše)

České podtitulky

Libor Dvořák

Hudba

Hudba

Kārlis Auzāns

Písně

Stojit gora vysokaja

Hudba k písni lidová ukrajinská píseň
Text písně Leonid Hlibov
Zpívá Michail Gorbačov

Hymna Ruské federace

Hudba k písni Alexandr Vasiljevič Alexandrov
Text písně Sergej Michalkov
Zpívá sbor

Lokace

Rusko, Kalčuga (Rusko), dům Michaila Gorbačova (Kalčuga), Moskva (Rusko), Leningradský prospekt (Moskva), Gorbačovův fond /interiér/ (Leningradský prospekt), Moskevské akademické divadlo Vladimíra Majakovského /interiér/ (Moskva), Novinskij bulvar (Moskva), Novoděvičí hřbitov (Moskva)

Produkční údaje

Originální název

Gorbačov. Ráj

Český název

Gorbačov. Ráj

Anglický název

Gorbachev. Heaven

Souběžný název

Gorbačovs. Paradīze

Pracovní název

Gorbačov. Poslední slovo

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

historický, politický, životopisný

Země původu

Lotyšsko, Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2019—2020

Premiéra

festivalová premiéra 19. 11. 2020 (33. mezinárodní festival dokumentárních filmů Amsterdam, Nizozemí)
festivalová premiéra 28. 10. 2021 (25. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava /sekce Svědectví/)
nedistribuční premiéra 2. 11. 2021 (online uvedení)
slavnostní premiéra 3. 11. 2021 (kino Lucerna, Praha)
distribuční premiéra 4. 11. 2021 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Portrét muže, který změnil svět. Film Vitalije Manského.

Výrobce

Studio Vertov, Hypermarket Film, Česká televize (koprodukce), Arte (účast), Current Time TV (spolupráce)

Distribuce

Artcam Films

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

101 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

rusky

Podtitulky

české

Mezititulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české