Muž zbavený tíže

V roce 1925 objeví Kamil Lhoták se spolužákem Tondou Skružným u nábřeží Botiče objekt, jejž nazvou Ohrada snů. Na ni pozdější umělec a milovník motocyklů a aut vzpomíná celý život; kde stávala, zůstalo dlouho tajemstvím... – Publicistu Jana Králíka v dospívání vedle verneovek a mayovek uhranula kniha Adolfa Branalda Dědeček automobil, ilustrovaná Lhotákem. Rozhodla o jeho budoucím životě: stal se redaktorem Světa motorů. V sedmdesátých letech pro časopis pořídil rozhovor s Lhotákem o jeho vášni pro dopravní prostředky; získal k němu i ilustraci s věnováním. Když se Králík po roce 1985 ocitl na „volné noze“, docházel pravidelně za svým motoristickým mentorem do Rybné ulice. Přepsané výtvarníkovy výpovědi vycházely na pokračování v Technickém magazínu. Rukopis včetně obrázků a fotografií však Králík založil při různých stěhováních. Objevil jej po třiceti letech a zkompletoval do publikace Za ohradou snů: Motorové opojení Kamila Lhotáka (Paseka/Pražská scéna, 2016). V té době zázračně získal na aukci desítku „výtisků“ Auto-moto zpravodaje, jež se považovaly za ztracené. Šlo sice o gymnaziální, ale fakticky první veteránský časopis, kde na ilustracích Lhoták zachytil tajemství Ohrady, skrývající „staráky“ (včetně francouzského vozu Turcat-Méry), jak zaparkovaným pokladům říkal. – První světovou válku prožil Kamil s maminkou u tety ve Stochově. U nádraží v nedalekých Lánech jako pětiletý poprvé viděl automobil a jeho motor v chodu. Jiří Kolář s Kamilem Lhotákem vydali o Stochově knížku Jeden den prázdnin. V padesátých letech se stala pokladem dětských knihovniček. Pamětnice Vlasta Kroupová předvádí náčrtník, do něhož jí jako malé Kamil kreslil, když přijel s mámou na posvícení. Jednou na dvoře s jejím tatínkem nafoukl horkovzdušný balón, ale uletěl jim (podobně skončil balón Kysibelka na pražské Jubilejní výstavě v roce 1891). – Libor Šteffek, autor monografií o Kamilu Lhotákovi, na výstavě umělcových obrazů podotýká, že právě létající balóny a vzducholodě se staly ústředním motivem poté, co se roku 1937 rozhodl dát na výtvarnou dráhu. Tehdy Lhoták postavil s kamarády skutečnou montgolfiéru, na niž připevnili fotoaparát se samospouští. Pořízené „letecké“ snímky se staly inspirací pro vrcholný obraz prvního období Balón nad krajinou. – Lhotákův otec, uznávaný vědec a lékař, za války pracoval na infekčním oddělení; pravděpodobně syna nakazil dětskou obrnou. Kamila trauma z prodělané nemoci a komplex zapíraného dítěte (otec si matku nevzal) pronásledovalo do dospělosti. I po operaci napadal na jednu nohu a od té doby toužil „zbavit se zemské tíže“. Zdrojem inspirace mu kromě ilustrací verneovek byly i scenérie Nuselského údolí. Z Lumírovy ulice, kde bydlel, pozoroval rychlou proměnu tehdejší periférie: mezi zahradami vyrůstaly továrny, dílny, opravny autobusů, lokomotiv a letadel. Půdy a sklepy nebo prostory za ohradami byly lákavé cíle pro dobrodružství. Podle záznamů v dalším časopise Astra, jenž se spolužáky vydával, probudily jejich zájem Vyšehradské kasematy. – Dílny firmy Roubíček a syn Na Folimance zničil v roce 1922 požár, tedy tajemná Ohrada, kam podnikali třináctiletí kluci objevné výpravy (datované do roku 1925), musela být jinde. Časopisy s kresbami dopravních skvostů, včetně auta Turcat-Méry či německých letadel, autoři posléze ztratili. – Kamil se narodil v holešovické Osadní ulici číslo 645/27, kde žil s matkou do tří let, než se odstěhovali pod Vyšehrad. Oblast raného dětství, doky v Holešovicích a Vltavská náplavka (svět s ohradami, továrními komíny a zapomenutými kouty) ho přitahovaly do konce života. – Lhoták, ovlivňovaný sny a vizemi, kvůli komplexům nemaloval autoportréty, svoji postavu vždy zachycoval zezadu. Ateliér měl na Letné v ulici Nad Královskou oborou. – Šteffek komentuje Lhotákův nejrozměrnější obraz Hráči baseballu, k němuž si udělal pracovní skicu s rozkreslenými políčky. – Roku 1941 narozený syn Kamil Lhoták mladší vzpomíná ve Stromovce na nedaleký ateliér, jejž otec získal po slovenském malíři Cypriánu Majerníkovi. Odtud s tátou pozorovali Stromovku, tam jej otec jako desetiletého portrétoval. Objasňuje obraz, na němž je muž s bílým praporkem vedle motocyklu Douglas, kterého odvrácené postavy v parku nevidí. Zdůrazňuje, že otce vzrušovalo tajemno a koncept osudu. – 1925. Druhou výpravu do Ohrady snů dobrodruzi podnikli už s chladnou hlavou. – Lhotáka lákaly i Strašnice (závodiště na Třebešíně) a Žižkov (pěší lávka), zachycoval místa, kde všední a obyčejné výjevy navozují pocit tajemství. – Fotografka Blanka Chocholová znala Lhotáka od dětství. Jejího otce, fotografa Václava Chocholu, spojovalo s výtvarníkem přátelství i náměty. Spolu léta „plánovali obraz“, pro nějž Václav, majitel libeňské zahrádky s altánem za ohradou, vytvářel zátiší z nalezeného harampádí a rekvizit (staré šicí stroje, sudy na naftu a tak dále). Lhoták pak na malbě „zhustil“ celý jeho svět. – Kamil mladší bydlel s otcem v Rybné ulici číslo 732/25 ve dvou etapách (1960–1971 a 1990). Měli dobré vztahy, spojoval je zájem o vážnou hudbu a motocykly. Na motocyklech Jawa 250 a ČZ 175 podnikali výlety do Českého středohoří. Šteffek zájem o lokalitu s malým letištěm dokládá obrazem Krajina s dvěma homolemi a prapory (jež si v ateliéru vybral historik umění František Dvořák kvůli magicky modré obloze). – Mládež od Ohrady se zákoutími „plnými šrotu“ odháněl statný uhlíř. – Editor a nakladatel Jan Dvořák, syn Františka Dvořáka, jako malý pravidelně dostával k Vánocům knížky s Lhotákovými ilustracemi a s věnováním. Poztrácené raritní výtisky už jako sběratel sháněl po antikvariátech (leporelo od Josefa Hiršala Šťastně dojeď, dlouhý vláčku, nejstarší Lhotákovu autorskou knihu Na suchu a ve vzduchu a unikátní titul Zdeňka Urbánka Rychle vpřed – po zemi, na vodě, vzduchem z roku 1951). – V roce 1948 vznikl Lhotákův ikonický obraz Vstříc osudu. Šteffek objasňuje autorovu složitou rodinnou i uměleckou situaci (vystoupil z Komunistické strany Československa, rozpadla se Skupina 42). – Zájem o francouzskou kulturu probudil v Lhotákovi vizionář a spisovatel Jules Verne už v dětství. Reáliemi z Paříže (již považoval za meku umění i technických vynálezů) často zaplňoval obrazy. Francii navštívil koncem třicátých let, v roce 1947, pak po pauze v šedesátých letech. V Paříži se setkal se svým vzorem a zároveň obdivovatelem Josefem Šímou. Na tamní výstavě českých malířů zaujal Pabla Picassa jeho portrét jednoruké múzy Dcera velkoměsta IV. – Šteffek analyzuje minimalistický, přesto efektní obraz Dědeček s vnučkou na závodní dráze, jenž považuje za nejhodnotnější Lhotákovo dílo v soukromých sbírkách. – Fotograf Pavel Vácha navštíví malostranskou grafickou dílnu. Lhotáka, který zde vytiskl většinu svých litografií, poznal tiskař Martin Bouda v době, kdy se tu učil. Na místě slavné dílny mistra Pegrassiho (po němž ji převzali prasynovci Pavel a Milan Dřímalovi) ve smíchovské ulici V lesíčku, kde Lhoták taky pracoval, je dnes školka. Vácha dávné dění dokládá fotografiemi. V antikvariátu ve Spálené ulici, bývalé Galerii Fronta připomíná, osm Lhotákových velkých výstav. – Lhoták mladší vysvětluje otcovu oblibu Roudnice a Labského údolí; měl zde milenku, paní Květu Kovandovou (v letech 1955–1960), a zároveň obdivoval zdejší táhlé kopce a horizont. Do života mu zasáhly čtyři stěžejní vztahy, s židovkou Herthou (rozenou Guthovou), s múzou „dcerou velkoměsta“ Mankou Haštabovou, vdanou Květou a s paní Annou Endrštovou. – Umělec poznal tehdy patnáctiletou Manku, jíž chyběla ruka, v roce 1945 v Jedličkově ústavu. Múzu vyobrazil na dvaceti plátnech a mnoha grafikách. Malíře odmítla kvůli velkému věkovému rozdílu, ale setkávali se až do jeho smrti v roce 1990. – Sběratel Dvořák vlastní několik výtisků školního časopisu Astra, kam Lhoták psal články s motoristickou tematikou nebo kreslil karikatury pedagogů, slavné vydání verneovky Děti kapitána Granta s původními xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua (jež Lhoták obdivoval) a dosud neznámý a nerealizovaný literární scénář dokumentárně trikového filmu o Kamilu Lhotákovi Zeď vzpomínek od Jiřího Brdečky. U stejnojmenného obrazu z roku 1954 Šteffek objasňuje řady čísel, respektive zakódovaná data narození syna a otce, který se věnoval také numerologii. – Dvořákova sbírka obsahuje i jeden z mnoha Lhotákových pracovních deníků s výstřižky, jejž autor věnoval jeho otci. – Šteffek upozorňuje na novou dynamiku, která vstoupila do umělcova díla v šedesátých letech: do krajiny začal umísťovat neskutečné objekty (viz obraz Stroj pouště). Pro skutečné vymoženosti měl velký cit (když šéfovi leteckých konstruktérů věnoval grafiku s letadlem Deperdussin 1913, ohromily technika správně zvolené proporce). – Lhoták mladší vzpomíná na otcovy milované lokace v Rané a Číčově, často spolu jezdili trasu Louny–Lovosice, obdařenou vyhlídkami a pozoruhodnými geologickými útvary (přenesený křemencový menhir Zakletý mnich). Splnil mu přání a jeho popel vysypal na vrchu Číčov. – Když se v Ohradě usídlil obchod se dřevem a uhlím, studenti snadněji proklouzli na vrakoviště. – Králík vzpomíná na návštěvu v Nuslích u vdovy po Juliu Vnoučkovi. Mezi mnoha obrazy objevil uhrančivou kresbu notové osnovy. Kamil ji za války u spolužáka zhotovil na základě fotografie (zvláštním postupem zachytili přehrání gramofonové desky Ravelova koncertu pro křídlovku). – Podle ilustrace se jménem majitele autodílny Jelínek a syn v Auto-moto zpravodaji je v Chytilově adresáři firem z první republiky určena skutečná adresa Ohrady snů... Přemyslovo nábřeží číslo 639/20, dnes Sekaninova ulice. -kk-