Okupace

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2020

Premiéra

5. 8. 2021

Minutáž

98 min

Kategorie

film

Žánr

drama, komedie, černá komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Okupace

Český název

Okupace

Anglický název

Occupation

Anotace

Nízkorozpočtovým dramatem Okupace debutoval Michal Nohejl (nar. 1975), absolvent FAMU, bývalý student Věry Chytilové a zkušený režisér reklam a hudebních videoklipů. Okázale stylizovaný černohumorný snímek stojí na silné výchozí situaci připomínající absurdní anekdotu. Obnažuje jednání a lidské povahy za časů nesvobody a neotřele reflektuje českou zkušenost s komunistickým režimem. – Příběh se zakládá na skutečné historce z normalizačního Československa. Na malém městě herci oblastního divadla inscenují Reportáž psanou na oprátce od Julia Fučíka. Za roztrpčeným a vyhořelým režisérem dorazí po představení studentka Milada s žádostí o rozhovor na téma hrdinství na divadle. Během následného večírku se do socialistického kulturního domu dostane opilý sovětský důstojník. Příslušník okupačních jednotek se snaží zpeněžit v baru kanystr benzinu a odmítá odejít. Pije jednu vodku za druhou a značně podroušený divoce pokřikuje a tančí. Přítomné vyděsí, když vytáhne zbraň a pro pobavení s ní míří na jednoho z herců. Nevyzpytatelný vetřelec se pak z lokálu odpotácí do zázemí budovy a přivodí si zranění, po němž je omráčen. Herci situace využijí a s dezorientovaným mužem sehrají nacistický výslech, který se však zvrtne... – Komorní snímek, odehrávající se v několika interiérových prostředích, je rozčleněn do bloků oddělených stylizovanými předěly s divadelní oponou v pozadí. Představuje metaforu násilného vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Přítomnost neodbytného Rusa postaví před morální zkoušku všechny aktéry, kteří v krátkém čase prožijí různé emoční stavy a názorové zvraty. Představitel hrdiny Fučíka se ukáže jako vystrašený zbabělec, nenápadného Antonína situace vyprovokuje k riskantnímu a odvážnému jednání. Ředitel divadla se neštítí kolaborace, zhrzený a sebelítostivý režisér se stylizuje do odbojáře a plamenně vzývá násilí. Herci v příběhu ztvárňují nejen své postavy, ale hrají i figury z inscenace. Vrcholnou scénou je fingovaný výslech důstojníka Blejajeva v podání uznávaného ukrajinského herce Alexeje Gorbunova. – Snímek se opírá o dialogy postav a intenzivní ansámblové herectví na vymezeném prostoru. Hlavní role ztvárnili převážně zkušení, nicméně neokoukaní divadelníci. Představitelkou Milady, jediné ženské postavy, která se v příběhu objeví jakoby náhodou a která ostatní převyšuje osobní odvahou, je debutující Antonie Formanová, mimo jiné vnučka režiséra Miloše Formana a spisovatele Jiřího Stránského. – Audiovizuálně ambiciózní titul nabourává zažitou představu o období normalizace jakožto šedivé době, přičemž děj je neurčitě zasazen do cca 80. let 20. století. Kameraman Jan Baset Střítežský a architekt Tomáš Svoboda pracovali s barvenými rekvizitami, přepálenou neonovou, často až videoklipovou estetikou, pestrou škálou sytých barev a ostrým svícením. Výraznou scénickou hudbu složilo duo Disco Ocultista Sonji Kröhn (La Petite Sonja) a Jindřicha Hocha (Hank J. Manchini) z extravagantního uskupení Kill The Dandies! (Disco Ocultista), jež se žánrově řadí ke garážovému psychedelickému rocku. Skupina rovněž stojí za energickou a chytlavou titulní písní How to Hold a Gun a na soundtracku zazní i skladby dalších soudobých undergroundových kapel (Madhouse Express, Metronome Blues, Rány těla). – Nohejlova prvotina se dočkala pochvalných kritik a ocenění na Cenách české filmové kritiky (pro objev roku a další) a na Českém lvu. Festivalová premiéra se uskutečnila na uherskohradišťské 47. Letní filmové škole, krátce po uvedení do kinodistribuce, kde se však film příliš neprosadil a návštěvnost měl minimální. Relativně slušný zájem diváci projevili až na internetových streamovacích platformách. Za hranicemi se poprvé promítal v estonském Tallinnu na 25. filmovém festivalu Black Nights v soutěži debutů. -cib-

Obsah

Červená divadelní opona.V roce 1945 osvobodila Rudá armáda Československo. Stejná armáda v roce 1968 tutéž zemi obsadila. Začala takzvaná normalizace. – Mladá dívka Milada kráčí večer průmyslovou městskou periferií. Z projíždějícího armádního auta na ni vyzývavě pokřikuje sovětský voják. Ona ho ignoruje a jde dál. – Čtyři divadelníci Antonín, Vladimír, Petr Kraus a Josef Sázavský hrají v komorním sále Reportáž psanou na oprátce od Julia Fučíka. Režisér Jindřich kouří za oponou a dění na jevišti neklidně pozoruje. Dívka sedí v první řadě. Drama vrcholí, hlavní odbojář je vyslýchán a musí podepsat věrnost Hitlerovi. Dokument nahlas přečte, se smíchem roztrhne a zahodí. Nacista ho pošle na šibenici. Vladimír v závěru vystoupí z role Fučíka a promluví k divákům. Rozčílený režisér odejde na chodbu, diváci tleskají. – V herecké šatně si Josef kolegům stěžuje na nečekanou improvizaci nepřítomného Petra. Režisér vulgárně kritizuje Sázavského herectví. Do místnosti vejde Milada, Josef ji nevybíravě vyhodí. – Dívka u šatny osloví režiséra a posadí se s ním na bar. Kvůli školní práci na téma hrdinství na divadle chce Jindřicha vyzpovídat. Muž se jí ptá na názor na poslední představení. Sám neskrývá nespokojenost a momentální tvůrčí krizi. Nesmělý tanec s dívkou rychle utne. Černovláska poznamená, že okupace změnila všechny. – Jindřich kouří před červenou divadelní oponou. – Ředitel divadla si v kanceláři opakuje řeč na počest čtyřicáté reprízy Reportáže psané na oprátce. Kouří, dá si panáka. Ve společenském sále zatím herci popíjejí a tancují. Muž přeruší zábavu a v proslovu poděkuje všem přítomným. Na pódiu se za ním v tichosti objeví Petr Kraus, jenž zůstal oblečen v kostýmu nacistického důstojníka SS. Naštve tím ředitele, který odejde k baru. Jindřich nadřízeného seznámí s Miladou a představí ji jako Fučíkovu praneteř. Ohromený šéf je poctěn. Režisérovi si stěžuje na Krausův německý mundúr a přeje si, aby ho svlékl. Režisér o to herce důrazně žádá, ředitel zatím konverzuje s dívkou o tom, že Jindřicha uznává, ale vadí mu Kraus kvůli problematické minulosti. Miladu seznámí s Vladimírem. – Ředitel divadla kouří před červenou divadelní oponou. – Petr Jindřichovi v hádce přede všemi vyčte, že se podvolil komunistickému režimu. Provokuje ho citací z jeho vlastního progresivního manifestu z přednormalizačního období. Nadává kolegům a odejde pryč ze sálu. – Petr v nacistické uniformě SS stojí před červenou divadelní oponou. – Jindřich se baví s Miladou. Dá za pravdu Petrovi a sám se přizná ke zbabělosti. Dívka jej považuje naopak za hrdinu, uznale zmíní jeho emigraci do Západního Německa, o níž se dozvěděla ze zahraniční literatury. Režisér jí rázem přestane důvěřovat, nařkne ji z příslušnosti k StB. Do budovy se dobývá sovětský důstojník Boris Bjelajev v povznesené náladě. Rád by prodal kanystr benzinu. Přestože ho Jindřich nechce pustit dovnitř, podroušený okupant zamíří neomylně za hudbou k baru. Ředitel s ním mluví lámanou ruštinou, nervózně tlumočí ostatním a snaží se uklidnit situaci. Boris ho ignoruje, napije se vodky. Když zjistí, že je v divadle, začne vzpomínat na dětství a moskevské Velké divadlo a dál do sebe kope panáky. Jindřich jej chce vyhodit. Ředitel nepříliš přesvědčivě vysvětluje, kdo byl Julius Fučík. Alkoholem posilněný Boris vášnivě cituje Stalina: všichni váleční vězni byli zrádci. Vyptává se Vladimíra, zda byl na frontě. Nechápe, že válečného hrdinu může hrát nevoják, a vzpomíná na hrůzy z fronty. Zoufalý ředitel mu nabízí peníze. Upovídaný Boris se však k odchodu nemá a žádá další vodku. Po rychlém panáku nutí pít i ostatní, sklenici mrští na zem a ta se rozbije. Přinutí Miladu nalévat další alkohol. Připije si s Vladimírem, v divoké pitce pokračuje a přiměje k ní i mladého herce. K nelibosti všech stále neodchází, u jukeboxu vytáhne pistoli a pustí hudbu. Tančí s vyděšenými herci. Milada „zábavu“ přeruší výkřikem. Boris ji zatáhne na parket. Tvrdí, že ženy v Rusku tančí bez svršků, a pokouší se jí sundat halenku. Dívka se brání, důstojníka odstrčí Vladimír. Boris zvážní, namíří na něho zbraň a přikáže mu padnout na kolena. Chce slyšet jeho poslední přání. Vyděšený herec se omlouvá, že neumí rusky, a hlasitě brečí. Nikdo z kolegů se neodvažuje agresorovi odporovat. Milada odvede jeho pozornost náznakem, že se svlékne. Muž ji přeruší s tím, že jen žertoval. Bar náhle opustí. Zhroucený ožralý Vladimír leží na zemi. – Milada si upravuje oblečení před červenou divadelní oponou. – Opilý Boris klopýtá chodbou. Mluví k masce býka, nasadí si ji na hlavu. Spadne ze schodů. Za důstojníkem kráčí Petr, kouří a pije. Voják se motá sklepením a technickými místnostmi, kde se vymočí. Nešťastně na sebe shodí bustu a zůstane ležet se zkrvavenou hlavou na zemi. Když se probere, vidí rozmazaně herce v nacistických uniformách. – Před červenou divadelní oponou se vznáší cigaretový kouř. – Vladimír odpočívá na pódiu. Zlobí se na kolegy, že mu nepomohli. Antonín mu vyčte, že je protekční syn, z Borisova chování je znechucen. Jindřich zastaví odcházející studentku. Chce nahlásit útok na civilisty u jednotky důstojníka, s čímž ostatní souhlasí. Černovláska se k tomu sama nabídne. Do sálu dorazí Petr a silácky oznámí, že Rusa k smrti vyděšeného jeho uniformou zajal a zamkl ho v kotelně. Společnost se obává mužovy pomsty. Antonín navrhne, aby Borisovi namluvili, že se jednalo o vtip. Petr má plán s kanystrem benzinu... – Muži s Miladou vyrazí za uvězněným Borisem, podroušený Vladimír zůstane v sále. V kotelně skupinka vetřelce násilím probudí a posadí ho ke stolu. Herci v kostýmech sehrají drsný nacistický výslech. Petr Rusovi dává facky, Jindřich na něho míří pistolí, Antonín ho odkopne a polije benzinem. Nad hlavou mu škrtne sirkou. Vyděšený muž se vzdá a pod nátlakem podepíše věrnost Hitlerovi. Do místnosti s řevem vběhne Vladimír a Borise uhodí do zad palicí. Ten se svalí a zůstane ležet na zemi... – Vladimír mává hořícíma rukama před červenou divadelní oponou. – Muži v lokálu debatují o Borisově „smrti“. Vystresovaný ředitel hodlá vše nahlásit Veřejné bezpečnosti. Vinu svaluje na Petra a Jindřicha, režisér s tím nesouhlasí. Herci vymýšlejí nepravděpodobné scénáře „nehody“. Vladimír se chce doznat, Antonín mu to schvaluje, je přece skutečný „vrah“. Milada se vůči tomu ohradí a připomene krutosti jejich výslechu. Antonín na dívku křičí, Vladimír se jí zastane. Rvačku mužů přeruší Petr, který se bojí, že vina padne na něho a na Antonína, protože nemají potřebné kontakty. Režisér navrhne zbavit se „mrtvoly“. – Před budovou divadla se objeví další ruští vojáci. Antonín před nimi sehraje zpitého oslavence. Vojáky, kteří hledají nadřízeného, nadšeně zve na narozeninový mejdan, napodobuje Brežněva. Uniformovaní muži nic nechápou a odjedou. – Antonín s blaženým výrazem tančí a kouří před červenou divadelní oponou. – Herec se vrátí za bar a pozvrací se. Upozorní kolegy, že tělo nyní vynést nelze. Ředitel se zhroutí na jevišti, starostlivá Milada ho konejší. Hysterický Vladimír zpanikaří, že zabil člověka. S pistolí u hlavy vykřikuje, že se zastřelí. Jindřich ho uklidňuje tím, že přece popravil okupanta. Cituje Vyšší princip Jana Drdy („Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“). Mladík je tedy hrdina. Považuje za chybu, že Československo se nebránilo „před nacisty ani před Sověty“. Zabitím Rusa pomstili své zpackané životy. Vcítí se do role odbojáře a ostatní strhne k pokřiku: „Odboj!“. – Ředitel tajně pošle Miladu volat policii. Vladimír s Antonínem ji v kanceláři zadrží a zavřou do šatny. – Režisér si píše proslov, svými názory přesvědčí i ředitele. Do mikrofonu s vášnivou dikcí vůdce čte zprávu redakci mnichovské Svobodné Evropy: poprava majora Borise Bjelajeva byla aktem odplaty za okupaci Československa, další násilné msty mají následovat. Všichni přítomní mu naslouchají a bouřlivě provolávají: „Odboj!“. V místnosti se zjeví zmatený Boris. Ostatní na něho nevěřícně mlčky hledí. Vladimír muže obejme a rozbrečí se. Herci s režisérem jsou překvapení, řediteli se viditelně uleví. Důstojník nevinně poprosí o cigaretu, a když nepochodí, pokorně odejde. – Milada po útěku z šatny oknem kvapně kráčí pryč... -cib-

Hrají

Antonie Formanová

studentka Milada, praneteř Julia Fučíka

Martin Pechlát

divadelní režisér Jindřich

Tomáš Jeřábek

divadelní herec Antonín, představitel člena SA

Cyril Dobrý

divadelní herec Vladimír, představitel Julia Fučíka

Pavel Neškudla

divadelní herec Petr Kraus, představitel důstojníka SS

Vlastimil Venclík

divadelní herec Josef Sázavský, představitel komisaře gestapa Josefa Böhma

Otakar Brousek ml.

ředitel divadla

Alexej Gorbunov

sovětský důstojník Boris Bjelajev

Lucie Roznětínská

barmanka Zdenička

Anton Tataru

sovětský voják

Alisher Fakhrijev

sovětský voják

Tomáš Vykopal

sovětský vojenský řidič

Stepan Nauhaev

sovětský voják s cigaretou

Jan Hlavsa

kulisák

Barbora Wochnerová

kamarádka

Jaroslav Stich

dubl za Alexeje Gorbunova – pád ze schodů

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Petr Samec

Předloha

pan Koza (Okupace – povídka)

Scénář

Marek Šindelka, Vojtěch Mašek, Michal Nohejl (spolupráce na scénáři)

Dramaturg

Petr Pauer (FC ČT), Josef Viewegh (FC ČT)

Druhá kamera

Simon Todorov (švenkr B kamery)

Asistent kamery

Jiří Vatka, Alan Soural (ostřič), Robert Smutný (ostřič kamery B)

Výprava

Matěj Zachata, Jan Kříž (vedoucí výpravy), Tomáš Vetengl (rekvizitář), Matěj Kubička (rekvizitář), František Řezník (zařizovač), Martin Bekera (zařizovač)

Návrhy kostýmů

Josefina Bakošová

Kostýmy

Linda Kopecká, Ondřej Kinský, Agáta Zenklová

Masky

Jana Dopitová, Johana Vrtíšková, Denisa Rosenbergová

Zvuk

Sandra Klouzová (zvuk, střih a design zvuku, záznam postsynchronních ruchů), David Titěra (zvuk a mix zvuku), Roman Sečkař (zvuk a záznam kontaktního zvuku)

Asistent zvuku

Martin Roškaňuk, Marek Sečkař, Petr Plechač

Vizuální efekty

PFX, Lukáš Keclík (producent PFX), Javier Menendez Platas (supervize PFX), Klára Petršová (produkce PFX)

Zvláštní efekty

Trick SFX, Vít Petrášek

Postprodukce

PFX (obraz), Tomáš Srovnal (výkonný producent PFX), Aneta Práglová (produkce PFX), Tomáš Chudomel (technologická supervize PFX), Zdeněk Klusáček (technologická supervize PFX), Michal Šourek (technologická supervize PFX), Ester Fendrychová (asistentka produkce PFX), Barbora Gabriová (asistentka produkce PFX), Soundsquare (zvuk), Jakub Sláma (produkce Soundsquare)

Výkonná produkce

Jaroslav Kučera (výkonný producent FC ČT)

Producent

Jan Hlavsa (Unit and Sofa Praha), Julie Žáčková (Unit and Sofa Praha), Fady Salame (Unit and Sofa Praha), Filip Hejduk (Unit and Sofa Praha), Martin Sobotka (Unit and Sofa Praha), Jitka Fridrichová (Unit and Sofa Praha)

Koproducent

Josef Viewegh (kreativní producent FC ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Jiří Mika (PFX)

Vedoucí produkce

Robert Zapletal (Unit and Sofa Praha), Barbora Wochnerová (vedoucí natáčení Unit and Sofa Praha), Jiří Koštýř (FC ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (FC ČT)

Výtvarná spolupráce

Jindřich Hoch (grafický design)

Spolupráce

Václav Šejna (vrchní osvětlovač), Matěj Třešňák (fotograf), Maxim Stano (fotograf)

České podtitulky

Hana Janovská, Linguafilm

Hudba

Hudba

La Petite Sonja, Hank J. Manchini

Nahrál

skupina Disco Ocultista, La Petite Sonja, Hank J. Manchini, Vratislav Placheta, Petr Janák, Amák Golden, Jehan Paumero

Hudební dramaturgie

La Petite Sonja, Hank J. Manchini, Sandra Klouzová

Písně

Prologue

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

Won′t Come Home

Hudba k písni Milan Buršík
Text písně Milan Buršík
Zpívá skupina Old Folks House

How to Hold a Gun

Hudba k písni Hank J. Manchini
Text písně La Petite Sonja
Zpívá skupina Kill The Dandies!Alexej Gorbunov

Memories

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

The Night is Coming

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

Night City Heat Speed

Hudba k písni Hank J. Manchini
Text písně Hank J. Manchini
Zpívá skupina Disco Ocultista

Venus and Vulcan

Hudba k písni David KabzanHank J. Manchini
Text písně Hank J. Manchini
Zpívá skupina Rány těla

It′s Getting Late

Hudba k písni Maxmilián HruškaDaniel NovotnýMartin EichnerJan Černý
Text písně Maxmilián Hruška
Zpívá skupina Madhouse Express

Beach

Hudba k písni Petr JanákVáclav DobešVojtěch BuřičHank J. ManchiniMartin Eichner
Text písně Petr Janák
Zpívá skupina Thee Lazy Eyes

Labyrinth

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

While the Fairy

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

Some People Better Left for Dead

Hudba k písni Rhys Douglas Braddock
Text písně Rhys Douglas Braddock
Zpívá skupina Metronome Blues

My Youth

Hudba k písni Hank J. Manchini
Text písně Hank J. Manchini
Zpívá skupina Disco Ocultista

She Knows

Hudba k písni Maxmilián HruškaDaniel NovotnýMartin EichnerJan Černý
Text písně Maxmilián Hruška
Zpívá skupina Madhouse Express

As the Wind

Hudba k písni Hank J. Manchini
Text písně Hank J. Manchini
Zpívá skupina Kill The Dandies!

Turn to the Sun

Hudba k písni Hank J. Manchini
Text písně Hank J. Manchini
Zpívá skupina Rány těla

Occupation Waltz

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

Ballad of Turtledove and Eagle

Hudba k písni Barbora Pokorná
Text písně Barbora Pokorná
Zpívá skupina Beps′n′Johnnies

River

Hudba k písni La Petite Sonja
Text písně La Petite Sonja
Zpívá skupina Disco Ocultista

Dark Ages

Hudba k písni La Petite SonjaHank J. Manchini

Lokace

Nové Strašecí, Okružní ulice (Nové Strašecí), Novostrašecké kulturní centrum /interiér/ (Okružní ulice), Kladno, bývalá továrna Poldi (Kladno)

Produkční údaje

Originální název

Okupace

Český název

Okupace

Anglický název

Occupation

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

drama, komedie, černá komedie

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2020

Produkční data

začátek natáčení 7. 7. 2020
konec natáčení 25. 7. 2020

Premiéra

slavnostní premiéra 4. 8. 2021 (kina Lucerna a Světozor, Praha)
distribuční premiéra 5. 8. 2021 /nevhodné pro děti do 12 let/
festivalová premiéra 9. 8. 2021 (47. Letní filmová škola Uherské Hradiště)
festivalová premiéra 18. 11. 2021 (25. filmový festival Black Nights Tallinn, Estonsko)

Distribuční slogan

Vítejte v baru, kde charaktery vlají jako oblaka cigaretového kouře. Film Michala Nohejla.

Výrobce

Unit and Sofa Praha, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), PFX (koprodukce), Soundsquare (spolupráce)

Distribuce

Bontonfilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

98 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:2,39

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, německy, rusky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české