Jak jsem se stala partyzánkou

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2017—2020

Premiéra

11. 11. 2021

Minutáž

93 min

Kategorie

film

Žánr

sociální, společenský, historický, politický

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Jak jsem se stala partyzánkou

Podnázev

Filmový odboj proti zapomnění

Český název

Jak jsem se stala partyzánkou

Anglický název

How I Became a Partisan

Podnázev anglický

Film Resistance Against Oblivion

Souběžný název

Ako som sa stala partizánkou

Anotace

Autorkou osobního dokumentu Jak jsem se stala partyzánkou s podnázvem Filmový odboj proti zapomnění je slovenská filmařka a ředitelka produkční agentury Media Voice Vera Lacková (nar. 1989). Spolupracovnice s lidskoprávními organizacemi, jež se věnují romské problematice a etnickým menšinám, s cílem poskytnout prostor těm, kteří nejsou ve společnosti slyšet. Prvotní inspirací pro celovečerní distribuční debut byla rodinná historie, o níž se od dětství dozvídala z pohádek, vyprávěných milovanou babičkou (pro Romy je ústní podání tradiční formou), která ji vychovala, je pro ni navždy vzorem a inspirací, a zemřela v roce 2018. – Praděda Ján Lacko byl romský partyzán, jehož za účast v odboji zatkli a během Slovenského národního povstání mu místní Němci a Hitlerjugend vyvraždili celou rodinu (matku, manželku a čtyři dcery, z nichž nejmladší byly pouhé dva měsíce). Po válce založil novou rodinu. Během pátrání po temné minulosti při obsáhlých a pečlivých průzkumech v archivech a mezi pamětníky a potomky romských partyzánů narazila filmařka na další dramatické příběhy obětí romského holokaustu a hrdinných odbojářů, a také na fakt, že je historie pro současníky zapomenuta a některé její součásti jsou popírány. Právě to se snaží filmem a dalšími aktivitami napravit (mimo jiné zorganizovala v banskobystrickém Muzeu Slovenského národní povstání expozici Romové v odboji, pietní akt u masového hrobu a tak dále). Zároveň se v průběhu natáčení setkala s nesnášenlivostí a základní námět se tak rozrostl o téma rasismu jak v majoritní společnosti včetně politických stran, tak uprostřed romské komunity, jež někdy složitě hledá vlastní identitu. Samotná rodina režisérky je však dobrým příkladem nezatížených vztahů navzdory kořenům a minulosti. – Osnovu komorního snímku, jenž začíná a končí pohádkou o Jánu Lackovi, tvoří deníkové zápisky s „vypátranými“ daty. Komentář Lackové doplňují příbuzní. Dobové události dokládají archivní ukázky. Bohatou obrazovou strukturu dokresluje zvuková stopa (úryvky z rozhlasových pořadů, hudba). Kulisu faktům navíc dodávají kresby, kolorované fotografie, záběry krajiny, intimní rodinné chvíle a inscenované detaily (padající peří, tvořící cestu na místo činu a tak dále). – Film byl vyvíjen v rámci workshopu Ex Oriente Film, pořádaného pražským Institutem dokumentárního filmu. Ze závěrečné přehlídky projektů si odnesl tři ocenění: The Golden Funnel Award, Ex Oriente Funnel Award a DAE Pitch Talent Encouragement Prize. -kk-

Obsah

V roce 1939 došlo pod vlivem hitlerovského Německa ke vzniku nacisticky orientovaného Slovenského štátu a k rozpadu Československé republiky. Během druhé světové války probíhal na okupovaných územích protinacistický odboj. Jeho významnou součástí byly ilegální ozbrojené jednotky partyzánů. Vyvrcholením slovenského odboje se v roce 1944 stalo Slovenské národní povstání. – (Prolog) Vera Lacková vypráví tragický příběh romských předků jako pohádku. Praděda Ján Lacko (1901–1969) se ženou Rozálií měli čtyři dcery, Margitu, Gabrielu, Rózku a Valiku (Valériu). Museli žít podle cizích pravidel. Ján se přidal k odbojným partyzánům. Když dal „král“ vypálit domy vzbouřenců, shořel i ten jeho. Jána zajali a šestičlennou rodinu odvedli do hlubokého lesa. Pradědova matka Mária nesla peřinku s nejmenší dvouměsíční Valikou. Volnou rukou trhala peří, jež odhazovala na cestu, věřila, že je syn najde. – Režisérka vyhledá zápis o historické události v archivu: v listopadu 1944 byla cikánská rodina Lackových z Dolného Turčeku zajištěna německým gestapem pro podezření z napomáhání partyzánům. Matka Mária, manželka a dcery byly německými vojáky v lese Puš zastřeleny a zakopány. – 3. 3. 2018. Babička Daria vyprávěla „pohádku“ Veře už v dětství. Ján byl uvězněný v koncentračním táboře v Dubnici nad Váhom, kam Němci posílali Romy z celého Slovenska. Po válce se znovu oženil a měl tři dcery. Nejmladší z nich je režisérčina babička Darinka. Ta vzpomíná, že deprimovaný otec o minulosti nevyprávěl. Po propuštění mu trvalo několik měsíců, než našel ostatky rodiny, jež pak pochoval. – Veru vychovali prarodiče z otcovy strany. Když se narodila, bylo mámě Beátě a tátovi pouhých šestnáct let a neuměli se o ni postarat. Děda nechce, aby ho vnučka natáčela. Kromě milované babičky, které Vera říká Phuri daj (v romštině babička) a která je pro ni symbolem odvahy, je její velkou oporou teta Marcela. – 12. 3. 2018. Režisérka měsíce hledá pamětníky v okolí Turčeku. Starší muž vypráví o poměrech v satelitu hitlerovského Německa, Slovenském štátu. Přizná, že jako většina byl v Hitlerjugend. Nemluví dobře o „vesnických“ cikánech (aniž si uvědomuje, že Vera je Romka) a nárůst romské populace považuje za hrůzu. – 20. 3. 2018, Vídeň. Veru prarodiče vedli ke vzdělání, chtěli, aby měla v občanském průkaze titul, aby ji společnost jako Romku lépe přijala. Jako jediná v rodině vystudovala vysokou školu. Nyní žije s přítelem v rakouském hlavním městě. – Teta Anna předá režisérce dokumenty, dokládající, že byl Ján v odboji. Připomíná další detaily z jeho života: po osvobození Dubnice v roce 1945 našel prázdný dům, prohledal inkriminovaný les a podle peří opravdu našel hrob postřílených blízkých. Zemřel na selhání srdce v šedesáti osmi letech. – Veru zaujal při cestách s babičkou na hřbitov zapomenutý pomník, připomínající smrt sto osmdesáti dvou hrdinů, kteří za pomoc partyzánům skončili v masovém hrobě. Pradědova rodina je mezi nimi. – Vera si povídá s nemocnou Darinkou. „Starka“ by se chtěla dočkat jejího potomka, má radost, že se našly dokumenty o pradědovi, a rozpláče se, když se jí vnučka vyzná, že je pro ni velkým vzorem. – Příbuzní pečují o nemohoucí babičku. 2. 4. 2018 Phuri daj zemřela. Je pohřbená vedle Jána v Turčeku. Před smrtí jí Vera slíbí, že bude pokračovat v pradědovu odkazu. Zavolá do Muzea Slovenského národního povstání (SNP) v Banské Bystrici. – 20. 4. 2018. Vera by ráda uspořádala výstavu o romských partyzánech. S ředitelem muzea najdou v archivu jedinou složku o romském zběhovi ze slovenské armády (běžně Romové nerukovali). Anton Facun se přidal k partyzánům a pak k americké armádě. V archivovaných vzpomínkách píše: jako bývalý zahraniční voják a parašutista s krycím jménem Tony Novak během SNP přistál na letišti Tri duby ve Sliači. Hlavním cílem mise bylo přivést Slováky a Čechy do odboje a porazit fašistický režim. Vera se s ředitelem muzea Stanislavem Mičevem dohodne na realizaci výstavy k oslavám 75. výročí SNP. – 17. 9. 2018. Režisérka doufá, že žijí Facunovi potomci. S tetou Marcelou prochází centrum Vídně. Vzpomínají na babičku. – 26. 9. 2018. Vera navštíví v Grazu Marcelu a jejího přítele Hannese. Mužův děda byl rakouský voják. Přestože je teta Romka, tvrdí, že nemá ráda cikány. Smířlivě se však hlásí k jejich hudbě, srdečnosti a štědrosti. Pravdu o jejích kořenech řekla jejímu příteli až Marcelina máma Daria. – Vera se často setkává s Romy, kteří hledají svoji identitu. Marně doufá, že na pietním aktu za oběti romského holokaustu v muzeu SNP potká Facunovy potomky. – Účastník piety Braňo Oláh čte u ohně svou povídku, napsanou podle skutečných zážitků prastrýce Jana a jeho pěti bratrů z protifašistického odboje a z povstání (jedním byl jeho děda). Dva z nich skončili ve vězení. Unikli zastřelení a byli transportováni do koncentráku. Tam si Jozef při svážení mrtvol poranil nohu a dlouho umíral na gangrénu. Domů se vrátil jen Mikuláš. – Posluchači diskutují o romském holokaustu a o přístupu většinové společnosti k Romům (nejsou homogenní skupina), zazní i rasistické názory. Úspěšným členům etnika lidé nevěří, že jsou cikáni a že mohou něco dokázat. – Vera sleduje pořad o slovenských nacionalistech, vedených extremistou Marianem Kotlebou. – Braňo vyhledá jméno dědečkova bratra, uvedené na deskách památníku SNP. Mluví o omezeních, jimž Romové v nedávné minulosti podléhali, a strachu, že se fašistické praktiky vrátí. – Vera vzpomíná: mámu neviděla nikdy, otce do osmi roků. Popisuje tragický incident z devadesátých let, kdy „náckové“ otce zmlátili. – Přátelé režisérky na zahradní párty přiznávají, že o historii romských partyzánů nic nevědí. Diskutují o současné situaci Romů. Veru některé ignorantské názory šokují. – Preference krajně pravicové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby stoupají. – 1. 10. 2018. Režisérka stále nenašla Facunovy potomky. Čte z knihy vzpomínek Josefa Serinka Česká cikánská rapsodie, jež zpracoval historik Jan Tesař. Ten byl i s rodinou v roce 1942 deportovaný do romského tábora v Čechách. Na místě lágru, kde byl od sedmdesátých let 20. století chov prasat, má být vybudováno pietní místo. – 29. 10. 2018, Lety u Písku. Vera našla Serinkova vnuka Zdeňka. I s jeho synem Davidem prochází areál, odkud jejich předek utekl a založil na Vysočině partyzánský oddíl. Doma se o tom nemluvilo, Serinkova rodina tu zemřela. Tábor vedli Češi. David je rozpačitý, doposud netušil, že má romské kořeny. O cikánech ve vedlejší obci Mirovice nemluví dobře. Muži nejsou proti vybudování památníku, přestože dle výpovědí starousedlíků šlo o pracovní tábor pro nepřizpůsobivé. Podle Very místní nevěří, že odtud zajatce odváželi do Osvětimi a že řada lidí zde z dřiny zahynula. – Režisérce přizná úřednice na obecním úřadu v Letech, že místní se zbořením velkého vepřína nesouhlasí. – Zdeněk ukazuje synovi místo na Vysočině, kde Serinek po útěku našel útočiště. Na památku tu zasadili strom, který však někdo vytrhl. – Vera připomíná smrt otce: vyhrál v kartách, jeho bílí kamarádi ho okradli a ubili. Životem ji dál vedla Phuri daj. Myslí si, že Romům právě vedení chybí. – Marcela se podivuje, že přítel řekl svému bratrovi, že je Romka. Na hřbitově Hannes mluví o válečných strastech své rodiny. Pár spolu pokojně žije navzdory rodinné minulosti (dědové ve válce stáli proti sobě). – Vera s vnučkou Antona Facuna sledují dokument, v němž muž obhajuje úmysl založit Svaz cikánů a Romů (komunisté mu to překazili) a vzpomíná na minulost. S dalším příbuzným pak obchází v jeho rodné vsi pamětníky. Němci ho donutili, aby si sám zapálil dům. – Na hrobě rodiny Lackových nejsou jména všech pochovaných. Vera s Marcelou navštíví příbuzné ve snaze dát vše do pořádku a probírají protiromskou náladu ve slovenské společnosti. – Filmařka slaví se stmelenou rodinou třicáté narozeniny. – Obecní úřad Turček. Vera dohaduje se starostou uspořádání pietního aktu k uctění partyzánů. Rada projednává podobu vzpomínkové akce (Vera má určitou představu: hymna, proslov starosty a následná mše). V určený den je v obci i tradiční zábava. – Po hymně a proslovu starosty u masového hrobu obětí z obcí Turček, Sklené a Horná Štubňa připomene Vera ve své řeči pradědu. 13. 4. 2019. Vera s Marcelou jsou na mši za zemřelé z rodiny Lackových. Mrzí je, že přišlo málo lidí z romské komunity. Na vesnické zábavě starosta mluví s Verou o „citlivé“ historii opatrně. – Filmařka sleduje dokument s výpověďmi bojujících Romů. 11. 5. 2019. Vera objeví v archivech svědectví romských partyzánů, kteří se do odboje zapojili i v dalších zemích. Kromě Čech a Slovenska i v Maďarsku, Itálii, bývalé Jugoslávii, SSSR a Francii. – Při rozdávání letáků k vernisáži expozice „Romové v odboji“ naráží filmařka na nezájem. Akce se v zahradě Chavivy Reikové účastní slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Vera ji provází a představí jí rodinu. Čaputová vystoupí na shromáždění k výročí SNP se státnickým projevem. Organizátorka mluví na výstavě o aktivitách Romů. – Vera je těhotná. S Marcelou položí věnec na hrob s obnoveným náhrobním kamenem a v lese kytici. – Vera vypráví novorozené dceři Darie pohádku o Jánu Lackovi... -kk-

Poznámka

Ve filmu jsou použity archivní materiály Národního filmového archivu, České televize, Krátkého filmu Praha a.s., Slovenského filmového ústavu, Rozhlasu a televízie Slovenska a Nadácie Milana Šimečku.

Komentář

Účinkují

Daria Štrbková

Marcela Révayová

Martin Štrbka

Malvína Baďanská

Anna Lacková

Monika Goralová

Erika Goralová

Jaroslav Janšík

Daria Janšík /ž/

Miroslav Pecháč

Zuzana Zedeková

Johann-Karl Katzbauer

Zdeněk Serinek

David Serinek

Branislav Oláh

Dominika Oláhová

Beáta Buňová

Dáša Facunová

Luboš Facuna

Stanislav Mičev

Zuzana Čaputová

Ján Teltsch

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Vera Lacková

Scénář

Vera Lacková

Autor komentáře

Vera Lacková

Dramaturg

Jan Gogola ml., Bára Kopecká (ČT), Miroslava Tomaníková (RTVS), Ondrej Starinský (šéfdramaturg RTVS)

Zvuk

Klára Jašková, Vera Lacková (záznam zvuku), Laco Korbel (záznam zvuku), Klára Jašková (záznam a mix zvuku), Erik Snopko (záznam zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku)

Postprodukce

Jan Krása (koordinátor), Viliam Halák (zvuk), Klára Jašková (zvuk)

Výkonná produkce

Jan Bodnár (Media Voice), Roman Blaas (výkonný producent ČT)

Producent

Jan Bodnár (Media Voice), Vera Lacková (Media Voice)

Koproducent

Jarmila Poláková (Film & Sociologie), Martina Šantavá /ž/ (kreativní producentka ČT), Rebeka Bartůňková (kreativní producentka ČT)

Produkce

Roman Genský (manažer výroby RTVS), Soňa Komová (manažerka výroby RTVS)

Vedoucí produkce

Ján Jurga (vedoucí výrobního štábu RTVS)

Zástupce vedoucího produkce

Lucie Zvěřinová (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Tomáš Ledvina (Film & Sociologie), Hana Blaha-Šilarová (Film & Sociologie), Táňa Marková (Film & Sociologie)

Výtvarná spolupráce

Beáta Madajová (grafický design), Jan Němec (grafický design)

Odborný poradce

Lucia Piešová (historicko-etnologický výzkum)

České podtitulky

Jakub Racek, Tomáš Hnyk, Denisa Štrbová

Výrobce českých podtitulků

Linguafilm

Hudba

Nahrál

Roman Zabelov /akordeon/

Písně

Nad Tatrou sa blýská

Hudba k písni lidová slovenská píseň
Text písně Janko Matúška
Zpívá sbor

Romské písně

Zpívá ženský hlassbor

Lokace

Česká republika, Lety u Písku (Česká republika), koncentrační tábor Lety (Lety u Písku), památník (koncentrační tábor Lety), Kopidlno (Česká republika), Jičíněves (Česká republika), Krásné u Nového Města na Moravě (Česká republika), Svitavy (Krásné u Nového Města na Moravě), Slovensko, Turčianské Teplice (Slovensko), Turček (Slovensko), Dolný Turček (Turček), Banská Bystrica (Slovensko), Muzeum Slovenského národního povstání /i interiér/ (Banská Bystrica), Sklabiňa (Slovensko), Bystrička (Slovensko), Dolná Ves (Slovensko), Horná Štubňa (Slovensko), Detva (Slovensko), Bratislava (Slovensko), Svätý Jur (Slovensko), Handlová (Slovensko), Rakousko, Vídeň (Rakousko), katedrála sv. Štěpána (Vídeň), Schönbrunn (Rakousko), Graz (Rakousko), Köflach (Rakousko)

Produkční údaje

Originální název

Jak jsem se stala partyzánkou

Český název

Jak jsem se stala partyzánkou

Podnázev

Filmový odboj proti zapomnění

Anglický název

How I Became a Partisan

Podnázev anglický

Film Resistance Against Oblivion

Souběžný název

Ako som sa stala partizánkou

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

sociální, společenský, historický, politický

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2017—2020

Produkční data

začátek natáčení 2. 1. 2017
konec natáčení 15. 9. 2020

Premiéra

festivalová premiéra 20. 4. 2021 (21. festival středo- a východoevropských filmů goEast Wiesbaden, Německo)
festivalová premiéra 28. 10. 2021 (25. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava)
zahraniční premiéra 5. 11. 2021 (kino Lumière, Bratislava)
distribuční premiéra 11. 11. 2021 /nevhodné pro děti do 12 let/
slavnostní premiéra 11. 11. 2021 (kino Aero, Praha)

Distribuční slogan

Dokument o Romech v odboji, kteří bojovali za naši svobodu a upadli do úplného zapomnění, a zemřeli tak podruhé. Filmový odboj proti zapomenutí.

Výrobce

Media Voice, Film & Sociologie (koprodukce), Rozhlas a televízia Slovenska (koprodukce), Česká televize (koprodukce)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

93 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

slovenská

Mluveno

česky, německy, slovensky, romsky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

anglické, slovenské

Ocenění

Vítěz

Festival: 35. filmový festival Finále Plzeň

2022
Plzeň / Česká republika
Zlatý ledňáček pro nejlepší dokumentární film
Vera Lacková
udělen mezinárodní porotou 28. 9. 2022 na slavnostním zakončení festivalu za osobní snahu režisérky zobrazit historickou spravedlnost a zviditelnit neviditelné věci