Přes hranici

Prolog. Florence Miailhe před kamerou představí sebe a svůj snímek Přes hranici. Natočila asi sedm krátkometrážních filmů, mimo jiné i Au premier dimanche dʼAoût. Všechny byly úspěšné, všechny vznikly animační technikou malby na sklo. Přes hranici je její první celovečerní film a podle jejích slov jde s největší pravděpodobností o první dlouhometrážní snímek natočený tímto postupem. Vybrala si téma migrace, tyto příběhy zná téměř každý. Kdekdo má předka či příbuzného, který musel opustit vlast a vydat se na nelehkou cestu za novým domovem. Snímek se neodehrává v určité době. Můžeme si ale představovat, že začíná zhruba v roce 1905 v nějaké zemi, například na Ukrajině. Divák si však postupně uvědomuje, že je aktuální pro moderní svět a v závěru i pro blízkou budoucnost. Tvůrkyně se inspirovala osudem svých blízkých, ale při psaní scénáře s Marií Desplechinovou se rozhodly pro změnu. Místo vyprávění o rodině, která opouští svoji zemi, vznikla historka dvou sourozenců, které opustí rodiče ve vlaku. Ne proto, že by chtěli. Nemohou jinak a věří, že jedině tak se děti, stejně jako v pohádce O Palečkovi, z níž autorky vycházely, mohou zachránit. – Animace malby na sklo je pracná. V podstatě se jedná o techniku mazání – části, které se budou hýbat, se postupně ze skla mažou a pak znovu malují, což bývá velmi riskantní. Když se něco nepovede, musí se začít od úplného začátku. Na filmu pracují skoro samé ženy. Na pozadích, kterých už je hotových více než čtyři sta, i na animaci. Tvůrkyně předpokládá, že bude dokončen na přelomu let 2019–2020. Konec prologu. – Dospělá Kyona v atelieru vzpomíná. Odjakživa ráda kreslila. První skicák dostala od tatínka. Ještě ho má. Prohlíží své obrázky a vybavuje si dětství ve vesnici Novi Varna. Byli chudí, ale vždycky si nějak poradili. Měla rodiče a čtyři sourozence, dvojčata, malou sestřičku a dvanáctiletého bratra Adriela. Ona byla o rok starší. Vesnice už neexistuje, mnoho lidí zemřelo... – Kyona na procházce straší bázlivého bratra, že na ně sedláci pustí psy. Vylezou na strom. Dívka do skicáku kreslí vesnici, má ji odtud jako na dlani. Když tam začne hořet, rozeběhnou se domů. Z úkrytu za hromadou dříví sledují, jak ozbrojenci v kuklách střílejí, zapalují domy, rabují a nadávají. Podle nich jsou všichni Jelzidé stejní – kradou. Když u nich nenajdou peníze, otci vyhrožují, že se pro něho vrátí. – Kyona a Adriel v noci slyší, jak otec s matkou plánují odchod za bratrancem do Arkaty. Ráno rodiče a skoro celá ves balí. – Kyona vzpomíná, že Adriel cestou z domova zdržoval, otec křičel, maminka, která nesla na zádech sestřičku, plakala a ona byla rozrušená, ještě nikdy neopustila ves. – U nádraží jsou davy. Dívka předpokládala, že i ostatní lidé jsou černovlasí jako oni, ale teď vidí, že někteří vypadají jinak. Kreslí je. Maminka jí objasní, že světlovlasí Osteliáni opustili domovy, protože u nich není voda a nic tam neroste. U potetovaných Skanderbergů zuří válka. – Otec neví, zda je čekají kontroly. – Dospělá Kyona konstatuje, že uprchlíci spoléhali na štěstí. Pokud je opustilo, tvrdili, že doklady ztratili, nebo zaplatili zlatem a šperky. – Přijede vlak a dav ho bere útokem. Dovnitř se rodina dostane oknem díky matce, která k vagonu přistaví v pravou chvíli nalezený žebřík. – Rodiče s mladšími sourozenci musejí vystoupit kvůli kontrole. Otec Kyonu v noci vzbudí a dá jí mapu a instrukce: mají s Adrielem zůstat schovaní v kupé, vystoupit na konečné a počkat tam na ně. Pokud nedorazí, ať pokračují za bratrancem do Arkaty. – Stemetsvar. Kyona a Adriel se ocitnou poprvé v životě ve městě. Na rodiče čekají marně. Okrade je parta výrostků, která pracuje pro potetovaného adolescenta Iskendera. Ten se jich ujme a pasuje se na jejich ochránce. Podle něho rodiče už neuvidí. – Kyona přesto denně chodí k nádraží, zatímco Adriel si najde kamarády. Říkají si Havrani. Kradou a jemu to jde moc dobře. Parta si dělí lup a Kyona dá kus chleba přihlížejícím malým Osteliánům. Dorazí sem blonďák Jon s pobočníkem. Podle Iskendera se zachmuřený mladík stará o to, aby je policie nechala na pokoji. Pochopitelně za to požaduje protislužby. Tentokrát chce měď. Dostane ji výměnou za tabák. Kluci si zapálí, Kyona se na bratra zlobí. – Iskender poprosí Kyonu o svůj portrét. Její kresby se nejen jemu moc líbí. – Děti hledají na smetišti vše, co by se mohlo hodit. Když Kyona vyhrabe zlatý prsten, sebere jí ho drzá straka. – Dívka pochopí, že rodiče nedorazí. Chce splnit slib otci a odvést bratra do Arkaty. Iskender ji přemlouvá, aby zůstala s ním. – Zrádný Jon přivede k partě policisty. Kromě Kyony a Adriela, s nimiž má jiné plány, všechny odvezou. Dívka si až teď uvědomí, jak moc jí na Iskenderovi záleží. – Jon dá sourozencům čisté oblečení, vrátí Kyoně skicák, který jí sebral, a u řeky je po tvrdém smlouvání o cenu předá převaděči. Sám pojede trajektem, má doklady. Během bouřlivé plavby děti vidí přeplněné čluny s uprchlíky. – Dolní Batélie. Jon už čeká v autě na břehu. Jeho řidič poznamená, že tihle dva jsou hezčí než ti minule. – Panství Paradiso. Jon za sourozence dostane slušně zaplaceno. Než odjede, oběma poručí, aby se chovali vzorně. Herečka Florabelle, která je koupila, provede děti domem. Oba dostanou svůj pokoj. Při jídle se od jejího manžela Maxima dozvědí nová jména. Z Adriela je Peter, z Kyony Janet. Je mají oslovovat tatínku a maminko. Na rozdíl od přizpůsobivého Adriela je dívka vzpurná. – Florabelle chlapci odbarví vlasy, podstrkuje mu pamlsky a on tloustne. Kyonu ostříhají. Dívku trápí, že se s bratrem odcizili a že je pořád pod dozorem. Panství je obehnané plotem. Les za ním prý požírá děti. Objeví se tu straka. Kyona jí dá náušnici od „maminky“. Herečka kvůli tomu ztropí scénu a dívka se začne bát o život. Chce s bratrem utéct, jenže tomu tu nic nechybí. – Na večírek se schází militantní společnost. Adriel přistihne Florabelle, jak online hovoří s Jonem a chce, aby pro Kyonu hned přijel. Když to sestře sdělí, oba bez meškání utečou do „prokletého“ lesa. Pronásledovatelé se tam za nimi neodváží. – Začne sněžit. Sourozenci se jeden druhému ztratí. Znavená Kyona si lehne a za chvilku zmizí pod sněhem. Vyhrabe ji pes potetované babky. Ta dívku odnese do své chalupy na mýtině. Kyona se probere, má hodně otázek. Žena ji mlčky nakrmí a dá jí teplé oblečení. Dívka chce hledat bratra, ale brzo pochopí, že je to nemožné, všude je plno sněhu. – Kyona přečká v chalupě zimu a snaží se být užitečná. Ráda ženu pozoruje, jak kouří dýmku, a vypráví jí o otci, který podomácku vyráběl cigarety. Hodně kreslí. Líčí, co všechno s bratrem po odchodu z domova prožili. Teprve tehdy žena promluví. Kyona si nemá myslet, že je jediná, koho něco takového potkalo. – Na dveře chalupy zaklepají vojáci, hledají děti. Žena dívku zapře. Využije toho, že ji mají za čarodějnici, vystraší je a oni odejdou s nepořízenou. – Je jaro. Kyoně dorostly vlasy a vyspěla. Vykoupe se v tůni. Při loučení dostane od staré ženy zlatou brož. – Dívka za lesem narazí na cirkus. Ředitelka, které všichni říkají Madam, pochopí, kdo je, ví, že je hledaná, a má pro ni překvapení, odvede ji za bratrem. Adriel tady v dívčím převleku našel azyl a je tu šťastný. S o něco starším dlouhovlasým blonďatým Erdewanem, kterému se Kyona zalíbí, vystupuje jako žonglér. Madam nad ansámblem drží ochrannou ruku. Kyona se naučí žonglovat. Když má volno, kreslí. Cirkus pomalu postupuje k hranici. Díky tanečnicím, které měli vojáci v oblibě (a Madam jim je na každé kontrole nabízela), jsou v klidu. – Zamilovaný Erdewan se pokouší o Kyonu. Té se jeho uspěchanost nelíbí. On naopak tvrdí, že jsou v situaci, kdy je lepší na nic nečekat. Čím jsou k hranicím blíž, tím víc vojáků přibývá. Madam je nervózní. – Erdewan, Kyona a Adriel vystupují v manéži, zatímco vojáci v čele s Jonem zatknou akrobatku Shaké, je v zemi ilegálně. Madam ji marně brání. Jon sice sourozence neviděl, ale dívka se obává, že se vrátí. S bratrem a s Erdewanem v noci cirkus opustí a zamíří k hranici. – Kyona konstatuje, že má srdce jako řešeto. Od té doby, co je na cestě, ztrácí přátele. – Erdewan předpokládá, že ve vsi v horách najdou převaděče, jenže narazí na vojáky a skončí v detenčním táboře Šalangar. Dostanou mundúry. Při prohlídce bachařka hodí skicák na zem a sebere Kyoně brož. Té se ale zmocní straka. Žena na ni vytáhne pistoli. Dívka zbraň srazí. Vyslouží si za to pár kopanců. Skončí na zemi a podaří se jí nenápadně sebrat skicák. – Kyona onemocní. Nejsou léky. Malý Issawa na palandě nad ní ví, kdo by jim mohl pomoci, a přivede Iskendera. Ten je tu taky internovaný, vyzná se a lék obstará. Kyona se uzdraví a začne kreslit děti z bloku. Straka jí přinese šperk. Vyjde najevo, že klenot dostala od Iskenderovy matky, tak mu ho dá. Zamilovaný Erdewan na potetovaného mladíka žárlí. Zároveň mu nedůvěřuje a Kyonu před ním varuje. Ta náhodou přijde na to, že se nemýlil, Iskender je opravdu udavač. Erdewan zjistí, že pár vězňů chystá útěk. Přidají se s Adrielem a s Kyonou k nim a přiberou Issawu, kterému to slíbili. Jsou odhaleni. Erdewan je zastřelen. Otřesená Kyona si jen matně vybavuje, že s bratrem a Issawou prošli nějakým tunelem a venku narazili na číhající Jona a Iskendera. Jon na uprchlíky vytáhne pistoli. Iskender mu chladnokrevně podřízne krk, nechá je odejít a vrátí se do tábora. Nad trojicí přeletí straka. – Dospělá Kyona konstatuje, že útěk pohltil jejich dětství i dřívější život. Nevěděla, co ji na druhé straně čeká, ale Adrien a Issawa byli s ní. Přešli poslední hranici a ona plakala kvůli lidem, které nechala za sebou. Celý život doufá, že někdo z nich u ní zazvoní, že se náhodou potkají na ulici, dostane dopis... Kyona zavře skicák... -kat-