Génius Valašska

Josef Sousedík strávil téměř celý svůj život v historickém centru Valašska, Vsetíně. Byl vynálezcem v oboru elektrotechniky, podnikatelem a dlouholetým starostou svého rodného města. Účastnil se druhého národního odboje a na sklonku roku 1944 byl zastřelen gestapem. – Sousedíkova vnučka Ludmila a jeho syn Tomáš představí záběry z rodinného archivu. – Životopisec Jiří Kohut popisuje Sousedíkovo dětství a jeho vrozenou vášeň pro experimenty s technikou. Zmíní paralely s dětstvím Thomase Alvy Edisona. Technickou zručnost uplatnil vsetínský rodák za první světové války, kdy byl na frontě pověřen opravou telegrafních drátů. Po návratu do vlasti založil podnik na výrobu elektrických motorů. Již po pár letech zaměstnával na dvě stě padesát dělníků a firmě získal mezinárodní renomé. Přesto si zachoval blízký vztah ke svým zaměstnancům. – Následně vstoupil do obecní politiky, když v roce 1927 sestavil nezávislou volební kandidátku. Byl zvolen starostou města a zůstal jím dalších jedenáct let, až do roku 1938. Podle historika Pavla Mašláně se zvláště poslední léta Sousedíkova působení na vsetínské radnici nesla v duchu velké hospodářské i kulturní konjunktury. – Jméno vsetínského továrníka lze nalézt na zhruba dvou stech dvaceti uznaných patentech. Motory i další techniku exportoval nejen do celé Evropy, ale také do Ameriky a Jižní Afriky. Bylo mu dokonce nabízeno místo šéfa britského patentního úřadu, které však odmítl. Mezi jeho vynálezy patří mimo jiné raná forma hybridního elektromobilu. Hybridní formu měl i motor, který sestrojil pro vlak Slovenská strela. – Za hospodářské krize se Sousedíkův podnik dostal do konkurzu. Zachránily jej Ringhofferovy závody, které umožnily přeměnu firmy na akciovou společnost, v níž pak továrník pokračoval jako ředitel. – (archivní záběry) Rodinné záběry ze slavnostní cesty Slovenskou strelou, které se zúčastnili baron Hanuš Ringhoffer i Sousedík s dcerkou Zdenou. – Okupace Čech a Moravy. 1939. – Po vzniku protektorátu se Sousedík zapojil do odboje. Postupně byl dvakrát zatčen, v obou případech se jej ovšem podařilo Ringhofferovi zachránit. – Bývalá partyzánská spojka plukovník Jan Maria Hronek vypráví, jak Sousedík materiálně podporoval perzekvované rodiny a následně zorganizoval vlastní lokální odbojovou organizaci, nejefektivnější v širokém okolí. – Hronek a pamětník Ladislav Gargulák si prohlížejí krajinu na valašsko-slovenském pomezí. Náctiletý Hronek absolvoval mnoho nebezpečných cest jako spojka Sousedíkovy organizace. – Tomáš Sousedík vypráví tradovanou historku o tom, jak jeho otec v přestrojení za německého generála vykonal inspekci ve vojenském skladu u Liberce. – Sousedíkova vnučka Ludmila vypráví, jak její dědeček za války finančně pomáhal i rodinám komunistů. Přesto se na ně mnozí pro jejich bohatství dívali „skrz prsty”, což její matku Zdenu velmi rmoutilo. – Dva členové odbojové skupiny se pod nátlakem stali konfidenty gestapa, jehož příslušníci v polovině prosince 1944 Sousedíka zatkli. Během následného výslechu byl zastřelen, pravděpodobně když se pokusil skočit z okna. Tomáš vypráví, jak nedávno zjistil totožnost otcova vraha. Šlo o brněnského Němce Franze Körnera, původním jménem Františka Kopřivu. Po válce Körner uprchl ze zajetí a jeho další osudy nejsou známy. Stejně tak není jisté, co se stalo se Sousedíkovými zpopelněnými ostatky. – Za války Sousedík ukryl řadu dokumentů do mlýna Jana Juříčka, přítele ze Sokola. Hronek vypráví, jak byla na udání českého kolaboranta usedlost ke konci války přepadena Němci a Juříčkovi brutálně zavražděni. – Podle Mašláně se Valašsko stalo centrem partyzánského odboje protektorátu díky vhodné geografické charakteristice regionu. – Hronek a pamětníci Marie Jandorová a Bohuslav Žák popisují nacistický masakr obyvatel obce Prlov. Zvěrstva se zúčastnil také důstojník Schutzstaffel (SS) Werner Tutter. Komunistická garnitura po roce 1948 zabránila tomu, aby byl odpovídajícím způsobem potrestán. Později byl vyslán do Západního Německa jako agent Státní bezpečnosti (StB). – Ludmila si stěžuje na pomluvy, které se v souvislosti s jejím dědečkem objevují. Vzpomíná na sovětského partyzánského velitele Dajana Murzina, který jeho památku vždy bránil. – Tomáš vypráví, jak byla v roce 1948 otcova pamětní deska v bývalé budově vsetínského gestapa zakryta a následně odstraněna. Novou desku z roku 1968 potkal za normalizace stejný osud. – Ludmila vzpomíná na těžký život své babičky, na kterou bylo po únorovém puči nahlíženo jako na vdovu po údajném vykořisťovatelovi. Z rodinného domu byli Sousedíkovi vystěhováni v roce 1955. Dcera Zuzana mohla na vysoké škole zůstat jen díky byrokratickému omylu, synu Tomášovi se podařilo vystudovat v Praze. Jeho druhé sestře Danuši ovšem nebyla povolena ani maturita.