Janžurka

Anotace

Portrét slavné herečky Ivy Janžurové (nar. 1941) s názvem Janžurka natočila její dcera Theodora Remundová (nar. 1974), absolventka oboru dokumentární režie na pražské FAMU. Remundová je jako filmařka podepsána mimo jiné pod filmovou observací rodinných vztahů Ničeho nelituji (2003) a pod portrétem skupiny stoletých českých občanů a občanek Moje století (2019). Uplatnila se také herecky, mimo jiné se tak stalo ve snímku Alice Nellis Výlet (2002), kde spolu se sestrou Sabinou sekundovala právě Janžurové. – K nápadu filmově zpracovat životní příběh své matky Remundovou podle jejích slov přivedlo zmíněné natáčení se stoletými pamětníky. Ti, informováni o režisérčině příbuzenství se známou herečkou, často dávali najevo svůj obdiv k Janžurové. – Základem filmu jsou rozhovory s protagonistkou, která v doprovodu štábu cestuje po místech, jež pro ni mají zvláštní význam. Janžurová zamíří do rodného městečka na českomoravském pomezí. V Českých Budějovicích se setká se spolužáky z pedagogické školy. Po letech se vrátí do slovenského horského hotelu, v němž se dozvěděla o smrti své matky. Před bývalou budovou Ústředního výboru Komunistické strany Československa zavzpomíná spolu se zpěvačkou Martou Kubišovou na známé setkání s Alexandrem Dubčekem v roce 1968. Na Slovensko se vydá v doprovodu režiséra Dušana Hanáka, s nímž natočila film Ja milujem, ty miluješ (1980). – Snímek však není pouhým převyprávěním jedné herecké kariéry. Janžurová se v něm dotýká i veskrze intimních témat, například partnerského soužití s kameramanem Janem Eisnerem a později s divadelníkem Stanislavem Remundou, předčasného úmrtí svého bratra, vývoje vlastních politických názorů a obav z vlastní smrti. Remundové a střihači Jakubu Hejnovi se daří koherentně propojit jejich natočený materiál s archivními záběry, které tak divák po chvíli přestává vnímat jako oddělenou kategorii. Tato kombinace dostává v několika sekvencích podobu duchaplného montážního dialogu. – Film Janžurka vznikl v česko-slovenské koprodukci a jeho financování bylo podpořeno veřejnou sbírkou v crowdfundingové kampani na internetovém portálu Hithit. Veřejnosti byl poprvé představen na 58. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v červenci 2024, kde se jeho světové premiéry zúčastnil prezident republiky Petr Pavel. Do české distribuce snímek vstoupil v září téhož roku.

Obsah

Poznámka

Archivní materiály poskytly Národní filmový archiv, Slovenský filmový ústav, Česká televize, Filmia, Rozhlas a televízia Slovenska, archiv Národního divadla a Divadla na Vinohradech, soukromé archivy Markéty Ekrt Válkové, Marie Kuntové a osobní filmový a fotografický archiv Ivy Janžurové. Ve filmu jsou použity ukázky ze snímků Turista (1961; režie Evald Schorm), Dvanáct (1964; režie Eva Sadková), Předpověď: nula (1966; režie Elo Havetta), Kočár do Vídně (1966; režie Karel Kachyňa), Svatba jako řemen (1967; režie Jiří Krejčík), „Pane, vy jste vdova!“ (1970; režie Václav Vorlíček), Petrolejové lampy (1971; režie Juraj Herz), Morgiana (1972; režie Juraj Herz), Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974; režie Petr Schulhoff), Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976; režie Petr Schulhoff), Bouřlivé víno (1976; režie Václav Vorlíček), Což takhle dát si špenát (1977; režie Václav Vorlíček), Ja milujem, ty miluješ (1980; režie Dušan Hanák) a Výlet (2002; režie Alice Nellis), ze zpravodajských týdeníků Československé filmové noviny 1947/7, Československý filmový týdeník 1968/zvláštní vydání, Československý filmový týdeník 1968/37, Československý filmový týdeník 1969/5, Týždeň vo filme 1979/47, záběry z pohřbu Jana Palacha 1969, ze seriálu Píseň pro Rudolfa III. – sedmá epizoda Hrabě Monte Christo (TV–1968; režie Jaromír Vašta) a z televizních filmů Léto v Hammerfestu (TV–1968; režie Jan Eisner) a Proměny nože (TV–1969; režie Eva Sadková).

Ve snímku jsou citovány úryvky z divadelní hry Samuela Becketta Šťastné dny v překladu Františka Vrby, dále úryvky ze záznamu divadelních inscenací Šťastné dny (Samuel Beckett, režie v Divadle Kolowrat Michal Dočekal, 1998), Audience u královny (Peter Morgan, režie ve Stavovském divadle Alice Nellis, 2015), Pusťte mě ven! (Jean-Marie Chevret, režie v Divadle Kalich Sabina Remundová, 2021), Marie Stuartovna (Friedrich Schiller, režie ve Stavovském divadle Ľubomír Vajdička, 2000), Vrátíš se ke mně po kolenou (Stanislav Remunda, Iva Janžurová, režie pro Zájezdové rodinné divadlo Stanislav Remunda, 1987) a Maškaráda (Michail Jurjevič Lermontov, režie v Divadle na Vinohradech 1966 Jiří Bělka).