Olympijský mezičas

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2023

Rok výroby

2019—2023

Premiéra

26. 6. 2024

Minutáž

77 min

Kategorie

film

Žánr

sociální, sportovní

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Olympijský mezičas

Český název

Olympijský mezičas

Anglický název

Olympic Halft:me

Souběžný název

Olympijský mez:čas

Souběžný anglický název

Olympic Halftime

Koprodukční název

Olympijský medzičas

Anotace

Dokumentární film Olympijský mezičas natočila česko-japonská dokumentaristka Haruna Honcoop (nar. 1982), absolventka Katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU. Režisérka a producentka se dlouhodobě věnovala otázce vztahů České republiky se zeměmi východní Asie a již od své studentské filmové série nazvané Na věčné časy – Relikty architektury socialistické éry (2017) se rovněž soustřeďovala na téma architektury a veřejného prostoru. – Film Olympijský mezičas, kterým Honcoop diváky sama provází, někdy ve formě komentáře, jindy přímo před kamerou, se zabývá třemi městy, která se v době natáčení připravovala na pořádání olympijských her. V japonském Tokiu se mají konat Letní olympijské hry 2020, kvůli pandemii Covidu-19 nakonec odložené o rok, v čínském Pekingu Zimní olympijské hry 2022 a ve francouzské Paříži Letní olympijské hry 2024. Uvedená místa spojuje vedle statusu pořadatelského města také fakt, že všechny tři metropole již olympijské hry v minulosti hostily. Města tudíž nepostrádají sportovní infrastrukturu, která by šla v zájmu udržitelnosti opětovně využít. To se však neděje a tamější úřady se místo toho rozhodují ke konstrukci nových olympijských staveb, které, stejně jako ty starší, berou jen malý ohled na své okolí a nabízejí minimální dlouhodobé využití. Číňané tyto stavby v odkazu na starou pověst označují jako bílé slony. – Honcoop se pohybuje po hlavních městech Japonska, Číny a Francie a seznamuje se s různými občanskými iniciativami i s individuálními zastánci pořádání olympijských her. V Tokiu mapuje sílící hlas takzvaného antiolympijského hnutí. V Paříži zaznamenává vyostřené debaty mezi obyvateli čtvrti Aubervilliers, kterou mají nové stavby zásadně proměnit, a činiteli místní samosprávy. V metropoli totalitní Číny se dozvídá o nuceném vystěhovávání obyvatel a o policejní represi vůči občanským aktivistům. Z ostré kritiky funkcionářů pořadatelských měst se film postupně mění v obžalobu celého konceptu moderních olympijských her. – Snímek byl vyvíjen na workshopech Crossing Borders 2018 v tchajwanském Tchaj-peji a Ex Oriente Film 2019 a prezentován na platformách East Doc Platform 2019 v Praze, Sunny Side of the Doc 2019 v La Rochelle, Febiofest Industry Days 2020 v Bratislavě, Asia Financing Forum 2020 v Hongkongu a na akci HAF Pitch konané v rámci Marché du Film 2020 v Cannes. – Veřejnosti byl poprvé představen na 27. mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v říjnu 2023. Do běžné kinodistribuce vstoupil v České republice v červnu následujícího roku.

Obsah

Režisérka Haruna Honcoop a čínský fotograf Ťiang Šeng-da v roce 2018 tajně zkoumají rozpadající se pekingský stadion postavený teprve o dekádu dříve pro Letní olympijské hry 2008. – Honcoop, která se narodila v Praze do česko-japonské rodiny, vypráví o komplikované historii strahovského stadionu a o významu tokijských Letních olympijských her 1964 pro poválečnou historii Japonska. Popisuje rozdílné přístupy k údržbě, respektive neúdržbě či likvidaci již využitých sportovišť ve třech zemích momentálně se chystajících již podruhé nebo potřetí pořádat olympiádu. V Japonsku, v Číně a ve Francii. – Při návštěvě rozpadlého olympijského muzea v řecké Olympii vypráví Honcoop o dějinách starověkých i moderních her. Zmiňuje, že pořádání letní olympiády v Athénách v roce 2004 přispělo k finančním problémům Řecka a že většina pořadatelských měst splácí související dluhy dlouhá léta. – Honcoop upozorňuje na nešetrný přístup tokijského magistrátu k olympijské infrastruktuře. Občanská aktivistka Misako Ičimura na protest proti pořádání her stanuje v parku, který má kvůli olympiádě zaniknout. – Francouzský architekt Marc Perelman vysvětluje, proč o pořádání olympijských her projevuje zájem stále méně měst. Honcoop popisuje brutální zásahy čínské vlády do života pekingského obyvatelstva v souvislosti s přípravou letních her v roce 2008. Hovoří s právničkou Ni Jü-lan, která zastupovala lidi vystěhované z likvidovaných čtvrtí. Za svou odvahu byla advokátka uvězněna a kvůli následkům mučení není schopna chodit. Vybudovaný stadion, známý jako Ptačí hnízdo, má přitom od konce her v roce 2008 problém najít využití. – V létě 2019 zahajuje Tokio oficiální odpočet roku zbývajícího do zahájení letní olympiády. Kuma Kengo, architekt nového stadionu budovaného na místě zbouraného olympijského sportoviště, hovoří o specifikách svého vítězného návrhu. Honcoop zmiňuje ekologický dopad stavby na pralesy jihovýchodní Asie. – Dokumentaristka se účastní dvou prohlídek tokijských olympijských areálů. První je oficiální, druhou pořádá antiolympijské hnutí. Účastní se též konference o možnostech reformování olympijských her. – Občanský aktivista Frédéric Viale hovoří o negativních důsledcích letních her na Paříž a Pařížany. Haruně Frédéricův výklad připomene vyprávění Ni Jü-lan. Honcoop hovoří s obyvateli chudé čtvrti Aubervilliers, kterou stavba olympijských objektů výrazně změní. – Filmařka si prohlíží stavbu vysokorychlostní železnice mezi Pekingem a horskými areály, kde se mají konat olympijské soutěže ve venkovních sportech. Zjišťuje, že v oblasti téměř vůbec nesněží a že pořadatelé budou muset použít umělý sníh. Bez úspěchu se snaží získat informaci, zda v Číně v souvislosti s novou olympiádou opět dochází k hromadnému vystěhovávání. – Zatímco v Tokiu probíhají poslední přípravy na letní olympijské hry, z Číny se do světa šíří pandemie Covidu-19. Olympiáda je zahájena až s ročním zpožděním, čímž se ještě více prodraží. Pokračující protipandemická opatření vylučující osobní účast diváků zničí naději na ekonomický přínos akce pro Japonsko. Proti pořádání her se v Tokiu konají rozsáhlé demonstrace. – Čínskou zimní olympiádu se z důvodu četných souvisejících kontroverzí část světa rozhodne diplomaticky bojkotovat. Čestným hostem zahájení her je ruský prezident Vladimir Putin, který o pouhé dva týdny později napadne Ukrajinu. – Haruna na Strahovském stadionu vylepuje plakáty s čínskými protirežimními karikaturami. – Z obav před gentrifikací se část obyvatel Aubervilliers dobrovolně stěhuje pryč. Čtvrť se mění v pochmurné staveniště dlouhodobě neudržitelných objektů. – Tokijská olympiáda stála téměř dvojnásobek nákladů odhadovaných při zvolení olympijským městem. Konečné náklady byly 13 miliard dolarů. – Čínská zimní olympiáda 2022 stála 38,5 miliard dolarů, tedy desetkrát více, než byl původní odhad. – Paříž utratila za olympijské výdaje nejméně 9,7 miliardy dolarů, z toho 3,25 miliardy dolarů podle odhadů pochází od francouzských daňových poplatníků. Kvůli vysoké inflaci se částka navýšila o 10 %. – Od února 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, zemřelo nejméně 450 sportovců a trenérů a bylo zničeno více než 500 sportovišť. Ukrajinský olympijský výbor doporučil svým sportovcům, aby se co nejvíce vyhýbali styku a fotografování s ruskými a běloruskými sportovci, kteří mají povoleno soutěžit pod „neutrální vlajkou“.

Poznámka

Ve snímku jsou použity archivní filmové záběry z Letních olympijských her 1896 v Athénách, CCTV z oslav stého výročí vzniku Komunistické strany Číny v roce 2021, záběry Letních olympijských her 1964 v Tokiu z platformy Pond5, záběry Tomáše Etzlera z Letních olympijských her 2008 v Pekingu, záběry kameramana Václava Fořta z dokumentárních filmů Jeden z tisíců (1980; režie Rudolf Mihle) a Zelená pro Strahov (1980; režie Rudolf Mihle), záběry Heleny Honcoopové z Tokia v roce 1990 a audiovizuální materiály natočené kameramany ze spolku Documeme během příprav a průběhu Letních olympijských her 2020 v Tokiu z roku 2021.

Komentář

Účinkují

Tristan Bayle

francouzský průvodce

Rosa Boulbot /ž/

obyvatelka města Paříže

Marc Boulbot

obyvatel města Paříže

Jules Boykoff

americký akademický pracovník a bývalý sportovec

Misako Ičimura /ž/

japonská malířka a občanská aktivistka

Kuma Kengo

japonský architekt

Marc Perelman

francouzský architekt a emeritní profesor na Univerzitě Paříž–Nanterre

Ťiang Šeng-da

čínský fotograf

Panajotis Turnikiotis

děkan Fakulty architektury Národní a Kapodistriasovy univerzity v Athénách

Frédéric Viale

francouzský občanský aktivista

Ajako Jošida /ž/

bývalá japonská sportovkyně

Ni Jü-lan /ž/

čínská lidskoprávní právnička

Rickshaw Wang

Číňan

Wang Siao-lu /ž/

čínská sportovkyně

Thomas Bach

předseda Mezinárodního olympijského výboru

Haruna Honcoop /ž/

filmařka

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Asami Indigo /ž/ (natáčení v Japonsku), Violette Deffontaines /ž/ (natáčení ve Francii)

Původní filmový námět

Haruna Honcoop /ž/

Scénář

Haruna Honcoop /ž/, Dimitris Polyzos

Autor komentáře

Haruna Honcoop /ž/

Druhá kamera

Filippo Balboni (natáčení v Číně), Yao Chen /ž/ (natáčení v Číně), Xiao Xiang (natáčení v Číně), Louie Young (natáčení v Japonsku), Jesús Castro (natáčení ve Francii), Ondřej Vavrečka (natáčení ve Francii), Violette Deffontaines /ž/ (natáčení ve Francii), Vít Janeček (natáčení ve Francii)

Střih

Dimitris Polyzos

Asistent střihu

Violette Deffontaines /ž/, Sebastián Kučkovský, Ilona Malá

Zvuk

Jan Richtr (zvuk, záznam, design a mix zvuku), Haruna Honcoop /ž/ (záznam zvuku), Jessica Zhao /ž/ (záznam zvuku), Violette Deffontaines /ž/ (záznam zvuku)

Postprodukce

Studio Khapka (obraz), Jan Ali Moravec (obraz Studio Khapka), Studio Bystrouška (zvuk)

Návrhy titulků

Badiucao, Jan Vont (animace)

Producent

Vít Janeček (D1film)

Koproducent

Vít Janeček (VIRUSfilm), Saša Sousa Dlouhý (freeSaM), Haruna Honcoop /ž/

Vedoucí produkce

George Kalomenopoulos (2k Films)

Asistent vedoucího produkce

Wanda Kaprálová (D1film), Zuzana Martincová (D1film), Jessica Zhao /ž/ (70 Plus Production), Jenny Wu Man /ž/ (70 Plus Production), Tess Chen /ž/ (70 Plus Production), Alina Kalomenopoulou /ž/ (2k Films)

Výtvarná spolupráce

Marek Kianička (grafický design)

Spolupráce

2k Films (natáčení v Řecku), 70 Plus Production (natáčení v Číně), Violette Deffontaines /ž/ (rešerše archivních materiálů), Vojtěch Ondráček (rešerše archivních materiálů), Natsuko Sasaki (rešerše archivních materiálů)

České podtitulky

Tomáš Pártl

Písně

Japonská protestní píseň

Zpívá sbor

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Strahov (Praha), stadion (Strahov), Řecko, Athény (Řecko), Olympie (Řecko), Francie, Paříž (Francie), Japonsko, Tokio (Japonsko), Čína, Peking (Čína)

Produkční údaje

Originální název

Olympijský mezičas

Český název

Olympijský mezičas

Anglický název

Olympic Halft:me

Souběžný název

Olympijský mez:čas

Souběžný anglický název

Olympic Halftime

Koprodukční název

Olympijský medzičas

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

sociální, sportovní

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2023

Rok výroby

2019—2023

Premiéra

festivalová premiéra 25. 10. 2023 (27. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava)
slavnostní premiéra 20. 6. 2024 (kino Atlas, Praha)
distribuční premiéra 26. 6. 2024 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Film Haruny Honcoop.

Výrobce

D1film, VIRUSfilm (koprodukce), freeSaM (koprodukce), Haruna Honcoop /ž/ (koprodukce)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

77 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká, anglická

Mluveno

česky, anglicky, francouzsky, čínsky, japonsky, řecky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

anglické

Pokud má uživatel případné doplnění či připomínku k některému z údajů, budeme rádi, když kontaktuje správce dat, viz sekce Kontakt.