Normal

thriller

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Angels Gone

Minutáž

95

Země původu

Česká republika, Makedonie

Copyright

2009

Rok výroby

2009

Premiéra

25.03.2009

Jazyková verze

česká

Režie

Julius Ševčík

Scénář

Julius Ševčík, Jan Forsström (spolupráce)

Anotace

Autorské psychologické drama Julia Ševčíka v hlavních rysech připomíná režisérův debut Restart (2005). Také ve snímku, inspirovaném případem sadistického sériového vraha Petera Kürtena (ve filmu Kurten), přezdívaného v Německu na přelomu 20. a 30. let „Vampýr z Düsseldorfu“, jde o okázalou autorskou exhibici formy a stylu, vázanou na prvoplánově módní téma. Ovšem místo příběhu dívky, snažící se zachránit svůj citový vztah, líčí vztah vraha, který se dobrovolně vydal do rukou policie, a jeho mladého idealistického advokáta Justa Wernera. Ten se ujal obhajoby, aby dokázal, že zločinec je šílený a měl by proto skončit v psychiatrické léčebně a nikoliv na popravišti, jak to požaduje prokurátor i „hlas lidu“. Důležitou roli ve vyprávění, relativizujícím problematiku zločinu a trestu, má vrahova milující, trpitelská a oddaná manželka Marie, věřící v jeho nevinu. Její biblické jméno, stejně jako Wernerovo křestní jméno Justus („spravedlivý“), naznačují autorovy ambice natočit modelové dílo, plné odvolávek na motivy spásy, nevinnosti, viny a odplaty. Klíčovou důležitost ve snímku, prostřednictvím názvu provokativně otevírajícího otázku Kurtenovy normálnosti, má prostředí Německa těsně před nástupem nacismu. Tvůrce podsouvá divákovi „podvratnou“ otázku, zda si pokřivená společnost sama nevytváří své zločince. Přitom vizuálně odkazuje k dílům německého expresionismu i francouzského filmového impresionismu. Zároveň však Kurtena v působivém podání Milana Kňažka představuje jako inteligentní, tajemnou a fascinující osobnost ve stylu hollywoodského Hannibala „Kanibala“ Lectera, obohacenou ovšem o „vykupitelský motiv“ (upomínající vzdáleně na Herzova Spalovače mrtvol). Normal se tak odehrává spíš ve filmovém než ve faktograficky věrohodném historickém prostoru. - Působivé vizuální, hudební a zvukové složky (kamera Antonio Riestra, hudba Jan P. Muchow) ve filmu často neústrojně soupeří s teatrální doslovností, jež je zřejmě pozůstatkem divadelní předlohy Anthonyho Neilsona. Až fyzicky nepříjemné prvky násilí a zvráceností ve stylu hollywoodských krvavých hororů a thrillerů (např. Sedm) však pronikají do vyprávění až na výjimky více prostřednictvím náznaků a Kurtenových slovních reminiscencí než explicitních scén. Ševčíkův film tak pozvolným rytmem a použitým vypravěčským aparátem spadá spíš do sféry „umělecké“ než „komerční“ kinematografie. – Normal vyvolal rozporuplné reakce a nesetkal se s očekávaným diváckým přijetím (navzdory masivním investicím do reklamy). V rámci domácí produkce ovšem zůstává tematicky i formálně neobvyklým dílem, které zatraktivňuje i herecké obsazení (sahající od zkušeného Kňažka přes talentovaného Pavla Gajdoše v roli Justa po Dagmar Havlovou, vracející se po letech na plátno). – Kromě drobné změny jména podlehla úpravám i některá fakta (skutečný vrah se narodil v roce 1883, měl jen deset sourozenců, připisuje se mu jiný počet jinak zmrzačených obětí atd.). – Kürtenovým případem se inspiroval i Fritz Lang ve svém snímku Vrah mezi námi (1931, M). -ap-

Obsah

Peter Kurten se v kostele dobrovolně vydá do rukou policie. Pro kriminalistu Wengeho je dopadení nebezpečného zločince triumfem. – Ambiciózní právník Justus Werner dostane ke třicátým narozeninám od kolegů z advokátní kanceláře dárek: Kurtenovu obhajobu. – Zajde se představit do vězení muži, obviněnému z devíti pokusů o vraždu (z toho sedmi dokonaných). Zatčený, spoutaný řetězy, ho překvapí inteligencí a klidem. – 1931, druhý rok ekonomické krize. Kurten právníkovi vypráví o svém strastiplném dětství. Narodil se v roce 1867 v německém Mülheimu nad Rýnem a měl dvanáct sourozenců. Justus soudí, že ho citově deprivovalo rodinné prostředí. Vězeň se mu však vysměje: jak si mladík může být jistý, že jeho vlastní rodiče před ním v dětství vzájemnou lásku jen nepředstírali? Žádná dětská nevinnost, jež by se dala narušit, podle něj neexistuje. – Justus se od státního návladního dozví, že vrahova poprava, po níž touží justice i veřejnost, se musí uskutečnit co nejdříve. Mladý právník však chce dokázat, že vrah je psychicky nemocný, a bude požadovat jeho doživotní umístění v psychiatrické léčebně. – Justus píše dopis rodičům. Doufá, že ho svým vlivem podpoří. – Kurten právníkovi vypráví, že poprvé vraždil, když mu bylo osm let: utopil dva své vrstevníky. Zásadní vliv na vraha mělo přátelství se sousedem-rasem, který mučil a zabíjel psy a který ho zasvětil do svých krvavých praktik. – Do vězení šel poprvé v šestnácti letech. Celkem v něm strávil sedmadvacet let. Vypráví, jak matku a sestry nejprve znásilňoval jeho alkoholický otec a posléze i on sám. Později se mu nejvíce líbila soulož s prasaty, která zároveň podřezával. – Vyprávění Kurten ukončí tím, že zkratuje elektřinu v cele. Dozorci ho zbijí. – Šokovaný Justus se opíjí v nočním baru. – Druhý den právník vyhledá Kurtenovu manželku Marii. Atraktivní stárnoucí žena věří v nevinu milovaného muže a doufá, že advokát mu dokáže zachránit život, i když je na rozdíl od ní ateista. – Justus si doma připravuje obhajobu. Na vraždu podle něj nelze odpovědět vraždou. Domnívá se, že zrůdami se lidé nerodí: vytváří je společnost. – Mladý právník navštíví manžele Kleinovy, jejichž dcerku Kristýnku před dvaceti lety Kurten ubodal v postýlce a potom znásilnil. Na místě činu zanechal kapesník se svými iniciálami. Ty přivedly policii ke Kleinovu bratru Peterovi, jenž se ze zoufalství oběsil. – Kurten vzpomíná, jak byl Kristýnce na pohřbu. Považuje holčičku za svou první lásku. – Marie vypráví Justovi o své minulosti prostitutky. Osm let byla zamilovaná do jednoho ze svých zákazníků, ale ten jí zlomil srdce. Potom poznala Kurtena: zamilovali se do sebe a vzali se. Nevěří, že Peter spáchal všechny vraždy, z nichž je obviněn. Justus ženě prozradí, že miloval venkovanku Evu, ale dovolil, aby ho od ní rodiče oddělili. Mohl se pak soustředit jen na vysněné studium práv. Slíbí Marii návštěvu u manžela. – V lázních, kam chodí relaxovat, mladý muž okukuje hezkou lázeňskou. Vzpomíná na Evu. - Wenge na obhájce naléhá, aby donutil Kurtena k doznání dřív, než začne soud. Ukáže Justovi zločincův spis včetně děsivých fotografií zmrzačených obětí. – Mladík píše rodičům: cítí, že se do případu zaplétá a zajímá se o místo Evina pobytu. – Justus umožní Marii slíbenou návštěvu. Kurten pak obhájci vypráví, že po jejím boku dlouho odolával touze po násilí. Posléze ji však začal týrat, a když ji jednou znásilnil, rozjel se do Düsseldorfu, aby pokračoval ve svých zločinech. Podpálil těžce zraněného muže v autě a po havárii s uspokojením sledoval, jak umírá v plamenech. Právník musí vyslechnout i vrahovo líčení jeho vztahu s otcem. O toho Peter pečoval, když umíral, také kvůli hezkým vzpomínkám z dětství. – Justus piluje argumenty pro svou řeč před porotou. Před soudem by neměl stát Kurten, ale společnost, která ho zdeformovala. – Při příchodu do vězení překvapený právník u Kurtena najde Wengeho, jemuž se vrah rozhodl přiznat pravdu. Zločinec podrobně líčí detaily týrání a vražd. Justus pochopí, že příběhem o otci ho manipulativní zločinec chtěl jen dojmout. V noci se opije v oblíbeném baru. Vyspí se se služkou z lázní, která si tam přivydělává prostitucí: při aktu ji rdousí a představuje si místo ní Marii. – Kurten líčí Justovi, jak znásilnil Josephinu Budlickovou. Neměl pak sílu trpící ženu zabít. Nechal ji odejít a rozhodl se vydat se policii. – Kurten se zraňuje na dlani a sní o tom, že je spasitelem. Obluzený a zmatený Justus uteče z jeho cely. Na ulici ho napadne Klein: pokud advokát usiluje jen o Kurtenovo umístění do blázince, je stejná zrůda jako vrah. Muži se porvou a zoufalý právník nechá bezvědomého Kleina ležet na dlažbě. – Justus píše rodičům o svých problémech. Jeho svět se zbortil. Vyčítá jim, že ho odloučili od Evy. Navštíví Marii, od které se dozví, že o Kristýnčině vraždě i o znásilnění věděla. V ostatní Peterovy zločiny však nevěří. Obhájce vytáhne fotografie Kurtenových obětí a líčí jí manželovy zrůdné činy. Marie trpí. – Kurten vypráví Justovi, jak manželce vylíčil Kristýnčinu vraždu. Přesvědčil ji, že ho musí udat policii. Naléhá na Justa, aby se po jeho smrti ženy ujal a oženil se s ní. – Marie si podřeže žíly v lázních. Justus se utápí ve výčitkách svědomí. – Soudní líčení probíhá v nepřátelské a vzrušené atmosféře. Publikum volá po Kurtenově smrti. Navzdory Wernerově řeči porota vraha odsoudí jednomyslně k smrti. – Obhájce doma pálí listiny, jež shromáždil k prohranému případu. Píše poslední dopis rodičům, kteří na jeho listy neodpovídali: odjíždí za Evou. Dopis však zničí. – Před popravou ledově klidný Kurten poděkuje obhájci za trpělivost. Ví, že není prvním ani posledním svého druhu. Při podání ruky na rozloučenou potřísní mladíkovu dlaň krví z rány na dlani, stigmatu, jež si neustále rozdírá. – 31. prosince 1931. Justus sleduje novoroční ohňostroj. – Brzy vypukla válka, ve které páchaly zločiny miliony „normálních“ lidí. On sám stačil odjet za Evou dřív, než se příliš pošpinil. – Šťastní a rozesmátí Justus a Eva dovádějí v mořských vlnách. -ap-

Hrají

Milan Kňažko

Peter Kurten

Dagmar Havlová

Marie Kurtenová

Pavel Gajdoš

Justus Werner

Zuzana Kajnarová

recepční

Elena Staniseva /ž/

Eva

Pavel Kikinčuk

návladní

Antonín Švejda

mladý Peter Kurten

Blanka Jarošová

Josephine Budlicková

Teodora Bognárová

Kristýnka Kleinová

Vendula Štíchová

Doris Hahnová

Nikol Kouklová

Ida Reutherová

Anna Schmidtmajerová

dvojnice Idy Reutherové

Jan Kehár

Gustav Kornblum

Eva Salzmannová

bordelmamá

Karel Müller

trenér

Pavel Dvorščík

muž v autě

Eva Kordošová

Kurtenova matka

Ivana Axmanová

soudní zapisovatelka

Radovan Mikýsek

soudní zapisovatel

Filip Šturmankin

soudní zapisovatel

Peter Kunáš

tanečník

Zdeněk Migra

policista

Pavel Klimeš

policista

Michael Fencl

stráž

Michal Goran

stráž

Radovan Pták

stráž

Pavel Vácha

stráž

Lumír Horák

stráž

Pavel Lupták

stráž

Lukáš Král

stráž

Ondřej Kos

stráž

Lubor Riedl

stráž

Petr Pacák

stráž

Filip Brouk

stráž

Libor Pašta

stráž

Pavel Barták

cestující ve vlaku

David Cejpek

cestující ve vlaku

Petr Šebela

cestující ve vlaku

Marie Kopřivová

cestující ve vlaku

Jana Váňová

cestující ve vlaku

Renata Doležalová

cestující ve vlaku

pes Jerry

pes v rasovně

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Shakir Hafoudh

Předloha

Anthony Neilson (Normální /Normal – The Düsseldorf Ripper/ – divadelní hra)

Scénář

Julius Ševčík, Jan Forsström (spolupráce)

Dramaturgie

Daniel Přibyl

Návrhy kostýmů

Ivana Axmanová

Vizuální efekty

Cinemagic, Michal Křeček (supervize)

Zvláštní efekty

Vít Petrášek (supervize)

Koordinátor kaskadérů

Pavel Bezděk

Kaskadéři

FILMKA – kaskadérský tým, Ladislav Lahoda, Blanka Jarošová, Pavel Dvorščík, Dimo Lipitkovský, Anna Havlíčková (dubl za Dagmar Havlovou), Pavel Čermák (dubl za Milana Kňažka), Slavomír Zoula (dubl za Milana Kňažka)

Výkonná produkce

Roman Kašparovský

Producent

Karla Stojáková, Vladimir Krstevski (Makedonie), Maja Mučeva /ž/ (Makedonie)

Vedoucí výroby

Filip Čermák

Spolupráce

Ota Bareš (koordinátor zvířat)

Hudba

Použitá hudba

Goran Trajkovski (Epitaf), Goran Trajkovski (So maki som sa rodila)

Dirigent

Adam Klemens

Písně

různé skladby a písně

Produkční údaje

Původní název

Normal

Anglický název

Angels Gone

Copyright

2009

Rok výroby

2009

Premiéra

25.03.2009

Distribuční slogan

Příběh legendárního sériového vraha.

Technické údaje

Barva

colour

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 9. Krimifest HB CHODOV

2009
Chodov / Česká republika
zvláštní cena ČSOB
Julius Ševčík