Normal

Peter Kurten se v kostele dobrovolně vydá do rukou policie. Pro kriminalistu Wengeho je dopadení nebezpečného zločince triumfem. – Ambiciózní právník Justus Wehner dostane ke třicátým narozeninám od kolegů z advokátní kanceláře dárek: Kurtenovu obhajobu. – Zajde se představit do vězení muži, obviněnému z devíti pokusů o vraždu (z toho sedmi dokonaných). Zatčený, spoutaný řetězy, ho překvapí inteligencí a klidem. – 1931, druhý rok ekonomické krize. Kurten právníkovi vypráví o svém strastiplném dětství. Narodil se v roce 1867 v německém Mülheimu nad Rýnem a měl dvanáct sourozenců. Justus soudí, že ho citově deprivovalo rodinné prostředí. Vězeň se mu však vysměje: jak si mladík může být jistý, že jeho vlastní rodiče před ním v dětství vzájemnou lásku jen nepředstírali? Žádná dětská nevinnost, jež by se dala narušit, podle něj neexistuje. – Justus se od státního návladního dozví, že vrahova poprava, po níž touží justice i veřejnost, se musí uskutečnit co nejdříve. Mladý právník však chce dokázat, že vrah je psychicky nemocný, a bude požadovat jeho doživotní umístění v psychiatrické léčebně. – Justus píše dopis rodičům. Doufá, že ho svým vlivem podpoří. – Kurten právníkovi vypráví, že poprvé vraždil, když mu bylo osm let: utopil dva své vrstevníky. Zásadní vliv na vraha mělo přátelství se sousedem-rasem, který mučil a zabíjel psy a který ho zasvětil do svých krvavých praktik. – Do vězení šel poprvé v šestnácti letech. Celkem v něm strávil sedmadvacet let. Vypráví, jak matku a sestry nejprve znásilňoval jeho alkoholický otec a posléze i on sám. Později se mu nejvíce líbila soulož s prasaty, která zároveň podřezával. – Vyprávění Kurten ukončí tím, že zkratuje elektřinu v cele. Dozorci ho zbijí. – Šokovaný Justus se opíjí v nočním baru. – Druhý den právník vyhledá Kurtenovu manželku Marii. Atraktivní stárnoucí žena věří v nevinu milovaného muže a doufá, že advokát mu dokáže zachránit život, i když je na rozdíl od ní ateista. – Justus si doma připravuje obhajobu. Na vraždu podle něj nelze odpovědět vraždou. Domnívá se, že zrůdami se lidé nerodí: vytváří je společnost. – Mladý právník navštíví manžele Kleinovy, jejichž dcerku Kristýnku před dvaceti lety Kurten ubodal v postýlce a potom znásilnil. Na místě činu zanechal kapesník se svými iniciálami. Ty přivedly policii ke Kleinovu bratru Peterovi, jenž se ze zoufalství oběsil. – Kurten vzpomíná, jak byl Kristýnce na pohřbu. Považuje holčičku za svou první lásku. – Marie vypráví Justovi o své minulosti prostitutky. Osm let byla zamilovaná do jednoho ze svých zákazníků, ale ten jí zlomil srdce. Potom poznala Kurtena: zamilovali se do sebe a vzali se. Nevěří, že Peter spáchal všechny vraždy, z nichž je obviněn. Justus ženě prozradí, že miloval venkovanku Evu, ale dovolil, aby ho od ní rodiče oddělili. Mohl se pak soustředit jen na vysněné studium práv. Slíbí Marii návštěvu u manžela. – V lázních, kam chodí relaxovat, mladý muž okukuje hezkou lázeňskou. Vzpomíná na Evu. - Wenge na obhájce naléhá, aby donutil Kurtena k doznání dřív, než začne soud. Ukáže Justovi zločincův spis včetně děsivých fotografií zmrzačených obětí. – Mladík píše rodičům: cítí, že se do případu zaplétá a zajímá se o místo Evina pobytu. – Justus umožní Marii slíbenou návštěvu. Kurten pak obhájci vypráví, že po jejím boku dlouho odolával touze po násilí. Posléze ji však začal týrat, a když ji jednou znásilnil, rozjel se do Düsseldorfu, aby pokračoval ve svých zločinech. Podpálil těžce zraněného muže v autě a po havárii s uspokojením sledoval, jak umírá v plamenech. Právník musí vyslechnout i vrahovo líčení jeho vztahu s otcem. O toho Peter pečoval, když umíral, také kvůli hezkým vzpomínkám z dětství. – Justus piluje argumenty pro svou řeč před porotou. Před soudem by neměl stát Kurten, ale společnost, která ho zdeformovala. – Při příchodu do vězení překvapený právník u Kurtena najde Wengeho, jemuž se vrah rozhodl přiznat pravdu. Zločinec podrobně líčí detaily týrání a vražd. Justus pochopí, že příběhem o otci ho manipulativní zločinec chtěl jen dojmout. V noci se opije v oblíbeném baru. Vyspí se se služkou z lázní, která si tam přivydělává prostitucí: při aktu ji rdousí a představuje si místo ní Marii. – Kurten líčí Justovi, jak znásilnil Josephinu Budlickovou. Neměl pak sílu trpící ženu zabít. Nechal ji odejít a rozhodl se vydat se policii. – Kurten se zraňuje na dlani a sní o tom, že je spasitelem. Obluzený a zmatený Justus uteče z jeho cely. Na ulici ho napadne Klein: pokud advokát usiluje jen o Kurtenovo umístění do blázince, je stejná zrůda jako vrah. Muži se porvou a zoufalý právník nechá bezvědomého Kleina ležet na dlažbě. – Justus píše rodičům o svých problémech. Jeho svět se zbortil. Vyčítá jim, že ho odloučili od Evy. Navštíví Marii, od které se dozví, že o Kristýnčině vraždě i o znásilnění věděla. V ostatní Peterovy zločiny však nevěří. Obhájce vytáhne fotografie Kurtenových obětí a líčí jí manželovy zrůdné činy. Marie trpí. – Kurten vypráví Justovi, jak manželce vylíčil Kristýnčinu vraždu. Přesvědčil ji, že ho musí udat policii. Naléhá na Justa, aby se po jeho smrti ženy ujal a oženil se s ní. – Marie si podřeže žíly v lázních. Justus se utápí ve výčitkách svědomí. – Soudní líčení probíhá v nepřátelské a vzrušené atmosféře. Publikum volá po Kurtenově smrti. Navzdory Wehnerově řeči porota vraha odsoudí jednomyslně k smrti. – Obhájce doma pálí listiny, jež shromáždil k prohranému případu. Píše poslední dopis rodičům, kteří na jeho listy neodpovídali: odjíždí za Evou. Dopis však zničí. – Před popravou ledově klidný Kurten poděkuje obhájci za trpělivost. Ví, že není prvním ani posledním svého druhu. Při podání ruky na rozloučenou potřísní mladíkovu dlaň krví z rány na dlani, stigmatu, jež si neustále rozdírá. – 31. prosince 1931. Justus sleduje novoroční ohňostroj. – Brzy vypukla válka, ve které páchaly zločiny miliony „normálních“ lidí. On sám stačil odjet za Evou dřív, než se příliš pošpinil. – Šťastní a rozesmátí Justus a Eva dovádějí v mořských vlnách. -ap-