Sestra

Anotace

Obsáhlý a hutný román Jáchyma Topola z roku 1993 Sestra patří k nejvýraznějším počinům moderní české literatury. Autor v něm používá různé narativní postupy (většinou píše v ich-formě), různé roviny jazyka včetně mnoha vlastních novotvarů, vrství nejrůznější příběhy a prostředí, podobenství, sny a vize, mísí poetickou obraznost s naturalistickým popisem a sugestivně a zároveň velmi kriticky líčí polistopadovou atmosféru s prudkými sociálními změnami. Jeho mladší bratr Filip Topol zhudebnil některé texty a se svou skupinou Psí vojáci vydal v roce 1994 desku Sestra. Právě ta byla prvotním impulsem pro tvůrce experimentálních snímků Víta Pancíře, který pro kapelu natočil několik klipů. Jeho snímek je tak vlastně už třetím a do značné míry samostatným uměleckým dílem se stejným názvem. V žádném případě se tedy nejedná o přepis, který je ostatně vzhledem k mnohovrstevnosti románu nemožný, nýbrž o „reimaginaci“, o inspiraci literárním textem. Filmař kromě drobných náznaků vypustil dobový kontext, sociální či politické konotace a dramatické příběhy postav z nejrůznějších míst. Z bohatého děje zůstal v náznacích zachován jen milostný příběh hlavního hrdiny Potoka a dívky Černé, jejich značně zjednodušená epizoda z tržnice a ozvuk Potokova života na skládce. Dále zůstaly jen čtyři sny, vyprávěné v komentáři. - Vít Pancíř ve svém celovečerním debutu (stopáží připomínajícím spíše středometrážní film) usiloval o rovnocenné postavení obrazu, hudby a slova. Se svým stálým kolegou, kameramanem Martinem Čihákem, pracuje s ruční kamerou a záměrně přibližuje vizuální stránku undergroundovým či amatérským filmům. Zachycuje své postavy dokumentaristickým způsobem (sleduje je většinou zpovzdáli a často za chůze) a právě tak zabírá krajiny, městské reály či skupinky lidí při popisu snů (bezprizorná mládež, Romové ve svém prostředí). Zároveň používá metodu koláže nejrůznějších předmětů a animace reálu. V prudkých střizích a někdy ve velkých detailech vrství desítky záběrů předmětů nejrůznějších druhů (hračky, různé ovladače, dobové fotografie). Významnou roli hrají i manipulované obrazy v zrcadle, žijící vlastním životem. Ve vyhraněně pocitovém, impresivním filmu nejsou žádné dialogy, protagonisté jsou anonymní (používáme tedy jména podle knihy, k nimž se ostatně hlásí i filmaři). Zvukovou vrstvu představuje hudba a písně Psích vojáků a literární text, čtený Filipem Topolem. Hlavní roli hraje Pancířův spolužák z VŠUP, výtvarník Jakub Zich, Černou představuje makedonská herečka Verica Nedeska, která se téměř současně objevuje i ve snímku Ivo Trajkova Ocas ještěrky (2009). - Svou formální stránkou i svou poetikou se Sestra odlišuje od přepisu jiné Topolovy prózy, tedy od Michálkova snímku Anděl Exit (2000), v němž dominuje hektičnost, připomínající divokou noční můru či drogovou halucinaci. Atypické a experimentální dílo má podle tvůrců svým silným audiovizuálním nábojem šanci zaujmout určitou skupinu diváků (přinejmenších těch, kteří znají knihu nebo CD a kteří jsou ctiteli bratrů Topolových). – Vzhledem k formě a mnohosti významů nelze „děj“ popsat, následující obsah je tedy jen velmi přibližný a neposkytuje dostatečný materiál pro představu o filmu. -tbk-

Obsah

Poznámka

Použité nahrávky: Psí vojáci (Filip Topol – piano, klávesy, zpěv; David Skála – bicí; Luděk Horký – baskytara; Jiří Jelínek – saxofon): Teď jděte v pokoji; Valčík; Zpíval jsem...; Žralokův sen; Vlčí sen; Cestou II. CD Jáchym Topol & Psí vojáci – Sestra: Ohnivá voda; Cestou; Kdykoliv; Starý slova.