V zahradě

Země původu

Česká republika

Copyright

1995

Rok výroby

1995

Premiéra

1. 10. 1995

Minutáž

57 min

Kategorie

film

Žánr

umělecký

Typologie

dokumentárnídistribučnístředometrážní

Originální název

V zahradě

Český název

V zahradě

Anglický název

In the Garden

Pracovní název

Nehybnost

Anotace

Téměř hodinový umělecký dokument Ivana Vojnára V zahradě je unikátním filmovým dílem, vymykajícím se i z tradičně kvalitní dokumentaristické tvorby. Směřuje totiž do polohy filozofické úvahy či poetického existenciálního eseje. Film zachycuje výpovědi pacientů z psychiatrického ústavu a zaznamenává přitom prostředí, v němž tito lidé tráví dlouhé měsíce či roky. Prvotním impulsem pro vznik ojedinělého díla byl režisérův intenzivní vjem ze zahrady, obklopující zámek v Horních Beřkovicích, kde je již od roku 1890 psychiatrická léčebna. Vojnár kdysi projížděl okolo, a po letech se do zahrady vrátil, aby se pokusil postihnout "tajemný" život za její zdí. Klíč k filmu je ukryt v úvodním mottu Emily Dickinsové:"V zahradě je takový nezvučný zvuk, a já dovolím, aby mu naslouchali..." a v citátu Blaise Pascala:"Lidé jsou tak nevyhnutelně blázniví, že nebýt blázen by znamenalo bláznit jiným způsobem." – Tvůrci přistupují ke svým "hercům" s pokorou a s vůlí naslouchat jim bez předsudků. Výpovědi nemocných tak dostávají zvláštní hloubku a přesah. Někdy až záražejí svou myšlenkovou konzistencí, jež se však často náhle zhroutí, a monolog se změní v blábol. Křehká hranice mezi "normálností" a "abnormalitou" je vymezena právě zdí zahrady, za niž se však může dostat kdokoliv z nás. Kamera zachycuje běžný denní režim v ústavu, stále se však vrací do nepříliš udržované velké zahrady, přitahována její tajuplnou "přirozeností" ve všech ročních dobách. "Život" zahrady a život lidí, kteří do ní přicházejí z neútulných nemocničních pokojů, chodeb či bizarních "čekáren", spolu zvláštním způsobem korespondují. Jakoby do nich nikdo "zvnějšku" nezasahoval... – Autoři si vybrali několik pacientů a z jejich výpovědí sestavují mozaiku lidských osudů. Kamera ovšem zaznamenává i další nemocné, ať už v nečekaném gestu, nebo třeba jen v pozadí. Tím jasně naznačuje i rozdíly mezi pacienty, od lehčích případů až po těžké postižené. Štáb pracoval v Kuffnerově sanatoriu (dnes Psychiatrický ústav) v Horních Beřkovicích u Mělníka s přestávkami po celý rok. Proměny zahrady v různých obdobích zdůrazňují plynutí času a znásobují celkový dojem. Snímek je výjimečný tím, že se točil na klasický formát (35 mm) a s postupy hraného filmu (jízdy kamery, nadhledy atd.). Obraz je (možná poněkud tradičně) provázen "vyvažující" starou hudbou (Tomaso Albinoni, Pavel Josef Vejvanovský, Giueseppe Aldrovandini), do níž zapadá i skladba Vzpomínka současného Slunečního orchestru. - Na XXX. MFF v Karlových Varech 1995 získalo ojedinělé dílo (jež vzniklo díky grantu Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie) Hlavní cenu v soutěži dokumentárních filmů.

Obsah

Zahradou neustále prochází činorodý mužík, sbírající papír a všechno možné. Ukládá své nálezy v boudě na konci zahrady. Má stále dobrou náladu a neustále střídá čepice od nejrůznějších uniforem. Prý je nosí proto, aby mu nezmokly cigarety. Starý pán sbírá v zahradě po dešti šneky. Stařenka, která se sem dostala po pokusu o sebevraždu, ráda vysedává v zahradě. Měří čas pozorováním proměn starého stromu. Tlustý muž vykládá své matematické a filozofické názory a mluví o svých četných setkáních s mimozemšťany. S mimozemšťany, s Ježíšem či bohem, nebo se svými mrtvými se často setkávají i další pacienti. Jedna ze starých žen mluví jenom v číslech. Starší muž, který doma všechno rozmlátil sekerou, si stěžuje, že je to tu podobné jako v kriminále. Mladík s kytarou zpívá písničku o Horních Beřkovicích. Schizofrenik se léčí už od svých patnácti let. Teď je mu třiačtyřicet. Milenci mluví o svém vztahu. Muž, který dlouho nedůvěřivě sledoval filmaře, se náhle rozpovídá: dostal se do blázince z politických důvodů na základě nařízené soudní léčby. Vzal si zdejší lékařku, ale pak se s ní rozvedl. Kdysi měl IQ přes 120, dnes má 90; ví, že je degenerovaná osobnost. Dívka, procházející celým filmem, vypráví o svých komplexech a o zoufalých nejistotách. Uvažuje o duši a o rozumu. Kamera ji sleduje i po jejím odjezdu z léčebny. Vystupuje z vlaku na Hlavním nádraží v Praze. Vidí tu lidi, kteří se na první pohled ničím neodlišují od těch v zahradě... – Život v léčebně má ustálený rytmus, k němuž patří i občasná zábava s maskami, či při diskotéce. Pacienti bloumají po chodbách, tráví čas nad stravou v jídelně nebo ve velkých ložnicích. Vše se soustřeďuje pouze na ně. Jen v několika okamžicích se objeví i ti, kteří se o ně starají. Lékařka uvádí pacienty do hypnotického stavu. Jindy se jako kontrapunkt k vyprávění objeví obraz mladé doktorky, projíždějící rozzářenou zahradou na kole. Jedním z klíčových momentů je dlouhá depresivní sekvence hromadné léčby elektrošoky: lékaři postupují od lůžka k lůžku a s uklidňujícím hlasem přikládají nemocným přístroj ke spánkům. Těla se zachvějí v křeči... – Svět za zdmi zahrady je zachycen jen ve zmíněné sekvenci z Hlavního nádraží.

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Ivan Vojnár, Jiří Soukup

Scénář

Ivan Vojnár

Vedoucí výroby

Eva Ctiborová

Hudba

Použitá hudba

Tomaso Giovanni Albinon (Concerto a cinque Op. 9 /Adagio/), Pavel Josef Vejvanovský (Sonata a 4 be mollis), Pavel Josef Vejvanovský (Sonata paschalis), Giuseppe Antonio Aldrovandini (Sonata No 3 /Largo/), Aleš Kudela (Vzpomínka), Miloš Vacík (Vzpomínka), Fredrik Janáček (Vzpomínka)

Produkční údaje

Originální název

V zahradě

Český název

V zahradě

Anglický název

In the Garden

Pracovní název

Nehybnost

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

umělecký

Země původu

Česká republika

Copyright

1995

Rok výroby

1995

Premiéra

slavnostní premiéra 28. 9. 1995
distribuční premiéra 1. 10. 1995 /přístupný/

Distribuční slogan

Toto jsou příběhy z dávné zahrady, na které se nesnadno, těžce a téměř vůbec nerozpomínáme. Nový film režiséra Ivana Vojnára vypráví o osudech pacientů z psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích.

Distribuce

KF a.s., ASTRA CINEMA, spol. s r. o. (programování)

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

57 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 3. FEBIOfest 1996

1996
Praha / Česká republika
Cena Kristián za nejpozoruhodnější audiovizuální čin roku 1995 v oblasti dokumentu
Ivan Vojnár

Vítěz

Festival: 30. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

1995
Karlovy Vary / Česká republika
Hlavní cena v soutěži dokumentárních filmů