Kolja

Země původu

Česká republika, Velká Británie, Francie

Copyright

1996

Rok výroby

1995

Minutáž

108 min

Kategorie

film

Žánr

komedie, smutná komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Kolja

Český název

Kolja

Anglický název

Kolya

Koprodukční název

Kolya / Kolya

Anotace

Po velmi úspěšné Obecné škole (1991) se scenárista a herec Zdeněk Svěrák znovu spojil v autorském tandemu se svým synem, režisérem Janem Svěrákem, při realizaci smutné komedie Kolja. Snímek (s titulem připomínajícím sovětské filmy jako Serjožka či Borisek, malý seržant) líčí všední trampoty osobitého starého mládence, který se nečekaně stane nevlastním otcem pětiletého ruského chlapce. Příběh se odehrává v posledním roce vlády komunistů a vrcholí legendárním zvoněním klíčů na Václavském náměstí v listopadu 1989. Poměrně dlouhý prolog zachycuje životní styl violoncellisty Františka Louky, protloukajícího se po výpovědi z filharmonie hraním v krematoriích a renovací hřbitovních nápisů. Jen kvůli neutěšené finanční situaci přistoupí František na fingovanou svatbu s Ruskou Naděždou, která nutně potřebuje české občanství. Manželka však záhy emigruje a hudebník se musí postarat o jejího synka. Sbližování stárnoucího muže a malého kluka tvoří hlavní osu vyprávění... – Film má všechny rysy svěrákovské poetiky, tedy dobře napsaný a prokomponovaný příběh, přesné charaktery, smysl pro detail i celek, timing, pečlivě vystiženou atmosféru jednotlivých prostředí, inteligentní (chvílemi i jemně černý) humor a jímavou lidskost. Místy se záměrně pohybuje na samé hraně přijatelné melodramatičnosti. Jen jakoby mimochodem vystihuje vzdálenou dobu před listopadem 1989. Z tohoto hlediska je zvláště zajímavý motiv vztahu Čechů k Rusům, tehdy tedy drzým okupantům. Velmi významnou roli v „ryze českém“ filmu hraje hudba Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Další předností je přesvědčivé herecké obsazení v čele se Zdeňkem Svěrákem a zejména s malým Andrejem Chalimonem. Ten byl nalezený po devíti měsících konkursů a hledání v jedné moskevské mateřské školce. Kolja nepochybně patří mezi nejlepší české polistopadové snímky. Navíc ověnčený Cenou americké Akademie filmových věd a umění Oscarem za nejlepší zahraniční film. – Scénář byl také zpracován do stejnojmenné knižní podoby, jde vydalo pražské nakladatelství Primus v roce 1996. -tbk-

Obsah

Bývalý filharmonik, violoncellista František Louka, hraje s kvartetem v pohřební síni. Jako starý mládenec se značnou náklonností k něžnému pohlaví jemně provokuje zpěvačku Kláru, která při obřadu zpívá Dvořákovy Biblické písně. František má značné dluhy, proto shání práci, kde se dá. S varhaníkem Musilem vystupuje v dalším krematoriu. Kamarád mu doporučuje, aby si pořídil trabanta. – Louka bydlí v malebném bytečku ve věži na Malé Straně. Po návratu domů volá umělec milenkám, nejprve Helence a pak Zuzi, ale protentokrát má smůlu. Zůstane na noc sám. Čte si inzeráty a poslouchá Svobodnou Evropu. – Při práci v krematoriu František překvapenou Kláru neobtěžuje. O to větší má však úspěch, zpěvačka se s ním v jeho bytě pomiluje. Dostane potom škytavku a on jí radí, jak se jí zbavit. – Louka si přivydělává opravováním náhrobních nápisů na hřbitově. Hrobník Brož mu dohazuje kšefty. Chce za to stále slyšet vyprávění o tom, jak hrál František s Českou filharmonií Mou vlast v New Yorku a jak se po koncertě jeden černoch dojetím rozplakal. – Brož má doma plno dětí a zvířat a také těhotnou manželku Maruš. Louka mu dluží spoustu peněz. Hrobník mu nabídne výhodný obchod. Kdyby se hudebník oženil s Ruskou Naděždou, neteří jeho tety Tamary, dostal by za to čtyřicet tisíc. Svatba by samozřejmě byla fingovaná, jen aby Naděžda získala české občanství. František by si mohl koupit trabanta a ještě zaplatit část dluhu. Cellista to však rezolutně odmítne. – Louka jede na víkend do rodného městečka. Jeho maminka nemá ani ponětí, že syna vyhodili z filharmonie. Mluví o tom, že je potřeba spravit okapy. Ale František na to nemá peníze. Maminka mu dává za příklad jeho bratra Víťu, který emigroval a který se v cizině vzmáhá. – Louka sám čistí okap a najde v něm přívěsek, který však podle zdejšího klenotníka nemá žádnou cenu. – Po návratu do Prahy přijme František hrobníkovu nabídku. V hospodě se setká s ráznou tetou Tamarou i se svou nastávající, Naděždou. Ruska se živí jako překladatelka a má pětiletého synka. Louka dostane zálohu a brzy následuje svatba. Při obřadu hraje Musil, který je šokován, když vidí pro koho. – Svatba se slaví v panelákovém bytě u Naděždiných příbuzných. Podnapilý František, který vůbec neumí rusky, se rozhodne navzdory dohodě splnit své manželské povinnosti, protože se mu novomanželka líbí. Nakonec však musí spát na gauči v obýváku sám. – V zánovním trabantu kombi veze Louka okapové roury. Městečkem projíždí kolona sovětských vojáků. Maminka rozhořčeně mluví o tom, jak místní lidé s „Rusákama“ kšeftují. Myslí si, že Fráňa si vydělal peníze na zájezdu filharmonie. – Zpěvačka Klára se na Františka zlobí. Málem se kvůli němu rozvedla, a on se oženil. – Před bytem čeká na Františka mladá Slovenka Blanka, která se chce u něj učit na violoncello. Úspěšné svádění přeruší naléhavý telefonát od Brože. Na konspirativní schůzce v hospodě hrobník Františkovi sdělí, že Naděžda emigrovala do Západního Německa za svým přítelem, že nechala kluka u tety Tamary a že po Františkovi teď určitě půjdou estébáci. – Před bytem se brzy místo estébáků objeví dva saniťáci. Teta Tamara dostala záchvat, vezou ji do nemocnice a Františkovi nechají u dveří malého ruského kluka. – Brož nemůže vzít chlapce k sobě, protože se mu nedávno narodilo páté dítě. A tak si rozzlobený František musí vzpurného pětiletého špunta nechat u sebe. Chlapec s ním vůbec nekomunikuje. Nevlastní otec ho musí brát s sebou do krematoria. – Domovnice Buštíková se na kluka zvědavě vyptává a zlobí se na nájemníka, že nevyvěsil praporky k výročí. Z obav před estébáky Louka raději přilepí papírové vlaječky na okno. Chlapec poprvé promluví, když vidí sovětský praporek. Louka mu vypráví o ruské rozpínavosti a koupí mu ruské vejce. Přijde Blanka na hodinu a baví se s chlapcem rusky. Tak se František dozví, že se jeho svěřenec jmenuje Kolja. Nicméně posadí Kolju do plné vany, aby se mohl věnovat návštěvě. Kluk vyruší dvojici právě v nejlepším, a svůdce smutně rezignuje. – V nemocnici se Louka dozví, že teta Tamara umřela a musí Koljovi říct, že „babuška“ bude dlouho spát. Chlapec mu na přechodu nečekaně dá svou ruku. – Kamarádi z kvarteta radí kolegovi, co dělat. Muž se vydá do dětského ústavu pro formuláře. – Pak odveze Kolju za svou matkou. Tvrdí jí, že je to syn jeho jugoslávských kolegů. Najde chlapci na půdě staré loutkové divadlo. Kolja se však dá do řeči s ruskými vojáky, kteří před domem opravují náklaďák, a maminka vše pochopí. Odmítne se starat o Rusa. František jde s chlapcem za strýcem Růžičkou, který dá dítěti dřevěného vlčka a který vypráví o vizi krkonošského jasnovidce, podle níž komunisté půjdou letos od válu. Kolja chce mermomocí vidět v místním kině ruské grotesky a František koupí pět lístků, aby se mohlo promítat. – Po návratu do Prahy předá všetečná domovnice nájemníkovi předvolání na Bezpečnost. Na policii se Kolja drží svého „otce“ jako klíště. „Hodného“ estébáka Pokorného při výslechu brzy vystřídá „zlý“ kapitán Novotný. Dobře ví, že Loukova svatba byla fingovaná, ale vyslýchaný to nepřizná. – František koupí Koljovi boty. V metru se dá do řeči se svou známou a vystoupí bez chlapce. Po dlouhém hledání ho najde na stanici Moskevská. – Brož muzikanta znovu uklidňuje: Naděžda chce dostat dítě do Německa přes Červený kříž. – František si všimne, že Kolja je smutný. Zavolá své dávné milence Zuzi, učitelce ruštiny, a poprosí ji, aby chlapci přečetla po telefonu ruskou pohádku. – „Otec a syn“ se sbližují. Když Kolja dostane vysokou horečku, pomůže zoufalému Františkovi usmířená Klára, která v bytě pak zůstane přes noc. Po milování jí František vypráví, že byl vyhozen z České filharmonie za hloupý žert, který napsal do dotazníku. Muž dá Kláře přívěsek nalezený v okapu, který tam podle ní zanesla kavka nebo straka. – Uzdravující se Kolja chce pohádku po telefonu, ale místo Zuzi zvedne sluchátko její muž, a tak František vykládá chlapci česky pohádku o Budulínkovi. Malý Rus jí kupodivu rozumí. – Dvojice spolu stráví prázdniny. Po návratu do Prahy udělá František chlapci oslavu narozenin, neví ovšem, kdy se narodil. Dá mu jako dárek malé housličky. Dobrou náladu zkazí komisní úřednice ze sociální péče, Zubatá. Tvrdí, že chlapce si patrně převezmou sovětské orgány. František se rozhodne jednat. Ukryje se i s Koljou u kamaráda Houdka v rodném městě. Přijme tu místo v kolonádním orchestru. Jednou večer poslouchají oba muži Svobodnou Evropu a slyší o událostech na Národní třídě. – Kolja je na „tátových“ ramenou a s Houdkem mezi demonstranty na Václavském náměstí. Všichni zvoní klíči, včetně estébáků Pokorného a Novotného. – Na letišti předává smutný František chlapce Naděždě, která si pro syna přiletěla. – Louka vystupuje s Českou filharmonií na Staroměstském náměstí pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Mou vlast poslouchá mezi diváky i těhotná Klára... -tbk-

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

David Rauch (druhá režie)

Původní filmový námět

Pavel Taussig

Technický scénář

Jan Svěrák

Asistent kamery

Jan Carda

Návrhy kostýmů

Katarína Hollá

Zvuk

Zbyněk Mikulík, Ivo Špalj (mix zvuku)

Návrhy titulků

Filip Heyduk

Výkonná produkce

Jiří Ježek (Space films), Pavel Šolc (Space films)

Vedoucí výroby

Jiří Ježek, Pavel Šolc

Spolupráce

Mirko Škampa (odborná spolupráce)

Hudba

Použitá hudba

Josef Suk (Smyčcový kvartet - Barcarola), Zdeněk Fibich (Nálady, dojmy a upomínky), Felix Mendelssohn-Bartholdy (Svatební pochod), Petr Iljič Čajkovskij (Nocturno), Bedřich Smetana (Má vlast - Tábor)

Písně

Kaplja v morje

Hudba k písni V. G. Dobrynin

Produkční údaje

Originální název

Kolja

Český název

Kolja

Anglický název

Kolya

Koprodukční název

Kolya / Kolya

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie, smutná komedie

Země původu

Česká republika, Velká Británie, Francie

Copyright

1996

Rok výroby

1995

Produkční data

začátek natáčení 21. 8. 1995
konec natáčení 31. 10. 1995

Premiéra

distribuční premiéra 15. 5. 1996 /přístupný/
slavnostní premiéra 16. 5. 1996 (kino Blaník, Praha)

Distribuční slogan

Nový rodinný film Zdeňka a Jana Svěrákových. Myslel si, že už nemůže být hůř, a netušil, že prožívá nejhezčí léta svého života. Český film o vpádu ruského chlapečka do života starého mládence a šťastné lásce v pozdní době.

Vývoz

Telexport

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

108 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Stereo

Verze

česká, anglická

Mluveno

česky, rusky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa českých filmových kritiků o nejlepší český film let 1990 – 2019

2020
Praha / Česká republika
1. místo
výsledky speciální ankety vyhlášeny 1. 2. 2020 na slavnostním ceremoniálu předávání Cen české filmové kritiky 2019

Vítěz

Festival: 30. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana Ostrov

1998
Ostrov nad Ohří / Česká republika
1. místo v anketě o nejúspěšnější film třicetiletí podle výsledku hlasování rodičů a sourozenců starších 15 let

Vítěz

Festival: 30. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana Ostrov

1998
Ostrov nad Ohří / Česká republika
1. místo v anketě o nejúspěšnější film třicetiletí podle výsledku hlasování dětí

Vítěz

Akce: Televizní anketa diváků o nejpopulárnější českou filmovou komedii století – anketa České televize a Týdeníku Televize Volíme veselohru století

1998
Praha / Česká republika
2. místo
udělené v pražském kině Lucerna 7. 11. 1998

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší střih
Alois Fišárek

Vítěz

Akce: 69. ročník Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1996

1997
Hollywood, Los Angeles / Spojené státy americké
Oscar za nejlepší zahraniční film
Jan Svěrák
udělen 24. 3. 1997

Vítěz

Akce: 55. ročník Výročních cen Sdružení zahraničního tisku v Hollywoodu Zlaté glóby 1996

1997
Los Angeles / Spojené státy americké
Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film
udělen 18. 1. 1997

Vítěz

Festival: Finále Plzeň 1997 – 10. festival českých filmů

1997
Plzeň / Česká republika
Cena divácky nejúspěšnějšímu filmu
Jan Svěrák
udělená na základě hlasování festivalových diváků

Vítěz

Festival: 4. Febiofest '96

1997
Praha / Česká republika
Cena Kristián za nejpozohurodnější audiovizuální čin roku 1996 v oblasti hrané tvorby
Jan Svěrák
cena udělena 29.1.1997

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší scénář
Zdeněk Svěrák

Vítěz

Festival: Finále Plzeň 1997 – 10. festival českých filmů

1997
Plzeň / Česká republika
Cena za nejlepší mužský herecký výkon
Zdeněk Svěrák
udělená na základě hlasování čtenářů časopisu Cinema

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší režie
Jan Svěrák

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Andrej Chalimon

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší film

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Hlavní ženský herecký výkon
Libuše Šafránková

Vítěz

Festival: Finále Plzeň 1997 – 10. festival českých filmů

1997
Plzeň / Česká republika
Cena za nejlepší ženský herecký výkon
Libuše Šafránková
udělená na základě hlasování čtenářů časopisu Cinema

Vítěz

Festival: 18. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1996
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena poroty Zlatý Prim za scénář
Zdeněk Svěrák
za mimořádně zdařilé zpracování lidského příběhu z doby, která nás všechny poznamenala

Vítěz

Festival: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana

1996
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Čestné uznání poroty dospělých v oblasti filmové tvorby za námět a scénář
Jan Svěrák

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival Madrid 1996

1996
Madrid / Španělsko
Cena za fotogenický přínos k obrazovému ztvárnění filmu
Zdeněk Svěrák

Vítěz

Festival: Tachovská dýně 1996

1996
Tachov / Česká republika
Velká tachovská dýně
Jan Svěrák

Vítěz

Festival: 18. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1996
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena poroty Zlatý Prim za režii
Jan Svěrák
za mimořádně zdařilé zpracování lidského příběhu z doby, která nás všechny poznamenala

Vítěz

Festival: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana

1996
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Čestné uznání poroty dospělých v oblasti filmové tvorby za námět a scénář
Zdeněk Svěrák

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival Madrid 1996

1996
Madrid / Španělsko
Cena za kameru
Vladimír Smutný

Vítěz

Akce: Česká nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1996

1996
Praha / Česká republika
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu podle návrhu České filmové a televizní akademie oznámeném na slavnostním večeru v pražském Lucernabaru 11. 10. 1996 v 69. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1996

Vítěz

Festival: 18. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1996
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena diváků Novoměstský hrnec smíchu
Jan Svěrák
za smích diváků při 13,00 % promítacího času

Vítěz

Festival: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana

1996
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Hlavní cena Oty Hofmana – Křišťálová váza v oblasti filmové tvorby
Jan Svěrák

Vítěz

Festival: 9. mezinárodní filmový festival Tokio 1996

1996
Tokio / Japonsko
Cena za scénář
Zdeněk Svěrák

Vítěz

Festival: 18. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1996
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena FITES za nejlepší scénář
Zdeněk Svěrák

Vítěz

Festival: 9. mezinárodní filmový festival Tokio 1996

1996
Tokio / Japonsko
Grand Prix
Jan Svěrák

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival Benátky 1996

1996
Benátky / Itálie
Cena Mezinárodni katolické organizace pro film a audiovizuální tvorbu
Jan Svěrák

Revue

Vladimír Smutný

Vyprávět pomocí obrázků – to je krédo vysoce ceněného kameramana, který právě slaví pětasedmdesáté narozeniny. Kamera po...