Drahý Mistře

Země původu

Česká republika

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

3. 8. 1996

Minutáž

60 min

Kategorie

film

Žánr

umělecký

Typologie

dokumentárnídistribučnístředometrážní

Originální název

Drahý Mistře

Podnázev

Josip Plečnik architekt Pražského hradu

Český název

Drahý Mistře

Anglický název

Dear Maestro

Podnázev anglický

Josip Plečnik architect of Prague Castle

Pracovní název

Plečnik / Josip Plečnik – architektura pro novou demokracii

Anotace

Umělecký filmový esej o předním evropském architektovi Josipu Plečnikovi (23. 1. 1872 – 7. 1. 1957) Drahý mistře s podtitulem Josip Plečnik architekt Pražského hradu natočil výrazný tandem současného českého dokumentu, režisér Pavel Koutecký a jeho „dvorní“ kameraman Stano Slušný jako součást velkolepé výstavy Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii (24. 5. – 29. 9. 1996). Snímek konfrontuje mistrovu tvorbu v Praze, v rodném Slovinsku a ve Vídni, kde Plečnik studoval a kde po absolvování realizoval dům a kostel. Koutecký unikátním způsobem přibližuje proslulé Plečnikovy úpravy na Pražském hradě, které na přání rodiny prezidenta Tomáše G. Masaryka měly toto místo, spjaté s tisíciletou minulostí národa, proměnit v sídlo hlavy rodícího se nového demokratického státu. Hodinový dokument není pouze statickým nasnímáním skvostů architektury; tvůrci v řadě záběrů Pražského hradu využili „zrychleného pohybu“, který podtrhuje kontrast pomíjivosti a trvanlivosti. Natáčeli z nezvyklých úhlů, v různém světle i v proměnách ročních období. Přibližují kouzlo historických zahrad, pavilónků, schodišť, kašen (Lány), interiérů, ale i drobných detailů. Plečnikovy realizace jsou konfrontovány s návrhy, s dobovými ohlasy, s proměnami míst, kde stavěl. Snímek doprovázejí úryvky z korespondece T. G. Masaryka a především jeho dcery Alice G. Masarykové, která „bděla“ nad působením Plečnika na Hradě a byla více než obdivovatelkou jeho tvorby a osobnosti. V protikladu k uznání Plečnikova díla zazní v dokumentu některé velmi kritické hlasy českých současníků. Kouteckého filmový opus je svědectvím o významném evropském architektovi, který ve své době dostal mimořádnou příležitost vytvořit monumentální dílo, ale setkal se i s nepochopením, jež ho přivedlo až k rezignaci na post hradního architekta. Řada projektů se tedy nerealizovala. Jeho dílo bylo posléze desítky let opomíjeno (a v komunistické éře částečně zničeno), stejně tak jako jeho vliv na vývoj nejenom české architektury. – Film vznikl za přispění Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, za velkého finančního přispění Správy Pražského hradu a díky sponzorským darům. Před zahájením výstavy v areálu Pražského hradu, kde byl dokument nepřetržitě promítán, byl za účasti prezidenta Václava Havla Správou Pražského hradu doplněn známý monolit na III. nádvoří o zlatý jehlan ve snaze symbolicky pokračovat v unikátním díle. -kk-

Obsah

Josip Plečnik se narodil v Lublani v rodině truhláře. Vyučil se ve Štýrském Hradci. Pro mimořádný talent ho architekt Otto Wagner přijal na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Tam Plečnik po absolvování realizoval Zacherlův palác a zařadil se mezi zakladatele moderní architektury. Od roku 1911 působil jako pedagog na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1920 byl jmenován prezidentem T. G. Masarykem na post architekta Pražského hradu, který se měl stát symbolem a srdcem nového demokratického státu. Náročný úkol plnil Plečnik současně s aktivitami v Lublani, které jej dovedly k řadě podobných řešení (prezidentův byt, Praha – Prelovškův byt, Lublaň). Kromě Pražského hradu upravoval i prezidentovu rezidenci v Lánech, později realizoval kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Úpravy hradního areálu probíhaly za neustálého dialogu prezidentovy rodiny s architektem. Nejprve kladně přijímané Plečnikovy zásahy byly posléze podrobovány kritice, která vyvrcholila při vztyčení žulového monolitu na III. nádvoří, jež T. G. Masaryk nakonec objednal jako soukromá osoba. V době Plečnikovy nepřítomnosti (posléze se vracel z Lublaně do Prahy pouze v letních měsících) dohlížel na provádění prací jeho asistent, Otto Rothmayer. V roce 1935, po Masarykově abdikaci, „odešel“ z Pražského hradu i Plečnik. V mistrově duchu zde pokračoval právě jeho žák a spolupracovník Otto Rothmayer... -kk-

Poznámka

Ukázky architektury: Čechy: Pražský hrad 1920–1934 (úprava I., II. a III. nádvoří, Rajská zahrada, Jižní zahrady, Sloupová síň, byt prezidenta T. G. Masaryka...); Lány – zámecká zahrada 1921–1930; Lány – pomník obětí 1. světové války 1926–1928; Praha – kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (1928–1932). – Slovinsko–Lublaň: Plečnikův dům 1923–1924; kostel sv. Františka v Šiške 1925–1931; Obchodní a průmyslová komora 1925–1927; Prelovškův dům 1931–1933; Národní a univerzitní knihovna 1936–1941; Budova pojišťovny „Vzajemna“ 1928–1930; hřbitov Žale 1938–1940. – Slovinsko: kostel sv. Michaela na Barju 1937–1938; Begunje – pavilony pro řádové sestry 1939; Bojina – kostel Nanebevzetí Krista 1925–1927; Kranj – schodiště u Růžencového kostela 1954–1955. – Vídeň: Zacherlův dům 1903–1905; kostel sv. Ducha 1910–1913.

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Pavel Koutecký

Autor komentáře

Pavel Koutecký

Asistent střihu

Martin Steklý

Triky

Martin Dymák (kamera)

Vedoucí výroby

Jan Krása

Odborný poradce

Damjan Prelovšek, Zdeněk Lukeš, Věra Malá, Eva Horneková, Miroslav Řepa

Hudba

Produkční údaje

Originální název

Drahý Mistře

Český název

Drahý Mistře

Podnázev

Josip Plečnik architekt Pražského hradu

Anglický název

Dear Maestro

Podnázev anglický

Josip Plečnik architect of Prague Castle

Pracovní název

Plečnik / Josip Plečnik – architektura pro novou demokracii

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

umělecký

Země původu

Česká republika

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

nedistribuční premiéra 23. 5. 1996 (televizní uvedení ČT 2)
premiéra 3. 8. 1996 /přístupný/ (kino 64 U Hradeb, Praha)

Distribuční slogan

Barevný umělecký dokument.

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

60 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky, komentář

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

anglické, české