Spiklenci slasti

Nesmělý pan Pivoňka si kupuje v trafice erotické časopisy. Trafikant na něj vrhne chápavý pohled, a po jeho odchodu se věnuje svým věcem: v šuplíku pod pultem skrývá různé elektrotechnické součástky. – Mladík si ve svém pokoji nedočkavě prohlíží časopisy a má velké nutkání jít do skříně. Konečně se k tomu odhodlá, ale vyruší ho zvonek. Listonoška na něj vrhne podobný pohled jako trafikant a předá mu dopis. V tom jsou jen dvě slova: V neděli. (Dnes je čtvrtek.) – Pošťačka se schová v činžáku pod schody a začne žmoulat z čerstvého chleba kuličky. – Pivoňka vyběhne z bytu do vetešnictví, kde si nakoupí staré deštníky. Střetne se tam pohledem s morousovitým mužem, který si vyhlíží různé pokličky, vařečky a válečky. – Prodavač novin zavře krám a ve své dílně si pustí televizi. Zbožně sleduje hlasatelku, čtoucí zprávy. Manipuluje přitom se svými vynálezy, které ho upozorní vždy, když se na obrazovce mezi různými šoty objeví hlasatelka. – Pivoňka vytáhne doma ze skříně kohouta a požádá bytnou Loubalovou, aby zvířeti usekla hlavu. Energická žena to s despektem vůči jeho slabosti udělá. Muž si nachytá vytékající krev. Podle kohoutí hlavy vypracuje z hlíny její zvětšený model. Výtvor použije jako formu pro velkou kohoutí masku, zhotovenou s pomocí papíru z erotických časopisů. Masku potom polepí peřím a udělá v ní výřezy pro oči. – Mezitím si pošťačka koupí nový chleba a dělá si další kuličky. Pak je nasype do bandasky. – Morous na ulici ukradne zednické nářadí, a potom v krámě nabere různé gumové zboží. Ve výtahu neodolá nutkání a uřízne nic netušící dámě liščí ohon z kožešinového límce. Rychle odjede domů autem a zavře se v dílně na dvorku. Za oknem ho smutně pozoruje jeho žena, hlasatelka. – Trafikant sestrojuje přístroj, jehož hlavní součástí jsou ruce z dámských figurín. – Pivoňka počká, až jeho panovačná bytná odejde. Vnikne do jejího pokoje. Na šicím stroji si ušije z koster deštníků křídla. Ve skříni jí potom sebere jedny šaty. Zahlédne tam přitom mužské nohy v botách a kalhotách. – Loubalová si na ulici cpe do tašky seno z vyhozené matrace a v obchodě si zálibně vybírá svíčky. – Hlasatelka přinese domů v tašce dva živé kapry. Její muž zatím v dílně vyrábí z donesených věcí podivné nástroje. – Trafikant dokončuje své dílo. – Neděle. Mladík se obleče do svátečního a připraví se na cestu. Má pytel a velký kufr s přivázanou židlí. Do ešusu si dá dvě porce dušeného kohouta s knedlíky. – Zoufalý morous jezdí vozem po městě a shání ještě jednu kožešinu. Potká ho Loubalová, která v něm pozná spřízněnce. Muž konečně zahlédne ženu s kožešinou, zaparkuje auto a vyběhne za ní. – Pivoňka odejde z bytu se svým nákladem. Na ulici ukradne morousovo auto. – Bytná vejde do zchátralé sklepní místnosti. Uprostřed je díže s vodou. Žena u ní zapálí svíčky a vleze do velké skříně. – Pivoňka zastaví v opuštěném lomu za městem a vleče se se svým nákladem ještě kus pěšky až k velkému cihlovému valu. Z pytle vytáhne hadrovou figurínu Loubalové a připoutá ji k židli. Pak si nasadí kohoutí masku a křídla z deštníků. – Loubalová v černém negližé, růžovém županu a v černé škrabošce na obličeji vytáhne ve starém sklepení ze skříně hadrovou figurínu mladíka (Pivoňky). Panák ožije a chvěje se strachem. Žena ho donutí, aby se svlékl, a různě ho týrá důtkami. – Vykoupaná listonoška nasype kuličky z bandasky do lavoru. Pomocí gumových hadiček a trychtýře si jimi naplní nos i uši. Nařídí si budíka a slastně ulehne do postele. Záhy se ocitne v nirváně. – Pivoňka rituálně krouží kolem „bytné“, a děsí ji různými pokusy o zabití. – Budík probudí listonošku. Ta „vysype“ chlebové kuličky z hlavy zpět do lavoru. – Pivoňka si ohřeje na ohýnku kohouta s knedlíkem. – Loubalová nutí nahého panáka, aby běhal po čtyřech a nosil v ústech její botu. – Pošťačka doručí hlasatelce balíček, v němž jsou chlebové kuličky. – Neukojená hlasatelka leží mlčky se svým mužem v posteli. Ten nevydrží její němou výčitku a seběhne do dílny. Svlékne se do naha a začne se po celém těle vášnivě třít hebkými i drsnými předměty (pokličkami s nalepenou kožešinou a gumovými prsty; válečky s připevněnými kartáčky či štětečky, vařečkami s hřebíky apod.). Zatím jeho žena krmí kapry chlebovými kuličkami. – Loubalová cynicky utopí ztýranou figurínu Pivoňky v kádi s vodou a pyšně zmizí ve skříni. – Pivoňka konečně zabije „bytnou“ velkým kamenem, shozeným z valu. Zpod kamene vytéká krev (je to krev z kohouta, kterou dal soused v balonku figuríně pod klobouček). Mladík spálí kohoutí masku i s ostatními rekvizitami, a odejde. – Hlasatelka se v maskérně připravuje na vysílání. Její muž v dílně se stále ještě vzrušuje předměty, které ho teď masírují samy. – Trafikant je připraven před televizí. Když se na obrazovce objeví hlasatelka, spustí svého robota. Ruce z ženských figurín ho laskají po nahém těle. Jedna z nich je dokonce uzpůsobena k masturbaci. Pomocí joysticků si trafikant přibližuje svůj idol k sobě. K překvapení jeho i techniků ve studiu, prožívá hlasatelka při čtení zpráv velké erotické vzrušení. Má totiž pod stolem nohy v díži s kapry, kteří se o ni třou a cucají její prsty. Po orgasmu pokračuje žena klidně v neosobním čtení zpráv. – Pivoňka při návratu domů zahlédne hlasatelčino vzrušení na obrazovkách ve výloze obchodu s televizory a fascinovaně to pozoruje. Pak se srazí s kolemjdoucí listonoškou. Tu naopak zaujmou v jiném krámu kapři v akváriu. Žena mlčky vyhodí z brašny seno a vejde do obchodu. – Pivoňka si v trafice koupí elektrotechnické časopisy. Trafikant po jeho odchodu otevře šuplík, v němž má připravenou hlínu na modelování a kohoutí peří. – Když Pivoňka přichází ke svému domu, právě odtud vynášejí mrtvou sousedku. V jejím bytě jsou kriminalisté, které vede hlasatelčin muž. Zkoumají nepatřičný vražedný předmět: obrovský kámen. Detektiv se nenápadně laská s ženiným růžovým županem ve skříni. Všimne si Pivoňky mezi dveřmi. Zaujmou ho odložené deštníky. – Pivoňka ve svém pokoji objeví káď s hořícími svíčkami. Odevzdaně se svlékne do naha a jde ke skříni, jejíž dveře se otvírají... -tbk- Podle S. Freuda se v každém z nás stále střetává princip slasti (asociální, nepřizpůsobivý, ženoucí nás bez společenských skrupulí za naší touhou, za svobodou) s principem reality (který je umravňující, omezující, glajchšaltující represí společnosti, výchovy, školy). Podle Freuda by prý při zdravém duševním vývoji měly být oba tyto principy v rovnováze. – U postav filmu jednoznačně převažuje princip slasti. Jsou zde konfrontovány "neškodné", imaginativní "perverze" jednotlivců s obludnými perverzemi civilizace jako je politika, války, mírové kongresy, etnické čistky, havárie a hladomory. To, co u jednotlivce vede k osvobozování touhy (aspoň dočasnému), u civilizace jako celku (čili při zkolektivnění) vede k otroctví a masovým vraždám. – Takto černobíle ale samozřejmě není film traktován. Je to imaginativní film a ten je vždy vícevýznamový a otvírá široké pole interpretacím. Nelze přehlédnout ani roli rituálu a magie, které ve filmu hrají nezanedbatelnou roli a skrze něž se uskutečňuje touha protagonistů příběhu. ... Vše nasvědčuje tomu, že skutečný život lidí této civilizace se bude nadále stále více odehrávat v jakýchsi "nekonformních sektách", které vznikají jako reakce na reklamou a konzumem zglajchšaltovaný život společnosti. Z pohledu těchto mas a jejich manipulátorů se každý pokus o svobodný, imaginativní čin touhy (slasti) musí nutně jevit jako perverze. "Spiklenci slasti" jsou černou groteskou reflektující tuto pohromu. Jan Švankmajer