Nový film Jana Švankmajera Spiklenci slasti se svým tématem i zpracováním poněkud odlišuje od předešlé autorovy filmové tvorby, ale samozřejmě má všechny atributy jeho vyhraněného stylu. Snímek je vlastně svéráznou černou groteskou, v níž se za „sexuálními úchylkami“ protagonistů skrývá zoufalá osamělost dnešního člověka, často způsobená jeho neschopností komunikace s druhými. Šestice smutných hrdinů se ukájí bizarními způsoby, přičemž důležitou roli hraje nejen samotný akt, nýbrž i namáhavá a obtížná příprava k němu. Tvůrci s přehledem těží z nevyčerpatelné pokladnice surrealismu a opírají se především o fetišismus, sadomasochismus i nejrůznější rituální praktiky. To všechno ovšem pojednávají s ironickou nadsázkou a s důvtipnou hravostí. Rafinovaně exponují jednotlivé postavy, dlouze je sledují při tajemných přípravách, zachycují je i v letmých vzájemných vztazích, aby v několikanásobné pointě mohli provést výměnu „rolí“. – Film je uvozen frivolními erotickými rytinami z minulých století. Skládá se z epizod jednotlivých postav, jež jsou zhusta spojeny paralelní montáží. Každá figura má svůj hudební motiv. Kupodivu tentokrát klade Švankmajer větší důraz na hereckou akci; menší prostor dostává tradičně dokonalá animace reálu. Vše se odehrává bez jediného mluveného slova. -tbk-
Nesmělý pan Pivoňka si kupuje v trafice erotické časopisy. Trafikant na něj vrhne chápavý pohled, a po jeho odchodu se věnuje svým věcem: v šuplíku pod pultem skrývá různé elektrotechnické součástky. – Mladík si ve svém pokoji nedočkavě prohlíží časopisy a má velké nutkání jít do skříně. Konečně se k tomu odhodlá, ale vyruší ho zvonek. Listonoška na něj vrhne podobný pohled jako trafikant a předá mu dopis. V tom jsou jen dvě slova: V neděli. (Dnes je čtvrtek.) – Pošťačka se schová v činžáku pod schody a začne žmoulat z čerstvého chleba kuličky. – Pivoňka vyběhne z bytu do vetešnictví, kde si nakoupí staré deštníky. Střetne se tam pohledem s morousovitým mužem, který si vyhlíží různé pokličky, vařečky a válečky. – Prodavač novin zavře krám a ve své dílně si pustí televizi. Zbožně sleduje hlasatelku, čtoucí zprávy. Manipuluje přitom se svými vynálezy, které ho upozorní vždy, když se na obrazovce mezi různými šoty objeví hlasatelka. – Pivoňka vytáhne doma ze skříně kohouta a požádá bytnou Loubalovou, aby zvířeti usekla hlavu. Energická žena to s despektem vůči jeho slabosti udělá. Muž si nachytá vytékající krev. Podle kohoutí hlavy vypracuje z hlíny její zvětšený model. Výtvor použije jako formu pro velkou kohoutí masku, zhotovenou s pomocí papíru z erotických časopisů. Masku potom polepí peřím a udělá v ní výřezy pro oči. – Mezitím si pošťačka koupí nový chleba a dělá si další kuličky. Pak je nasype do bandasky. – Morous na ulici ukradne zednické nářadí, a potom v krámě nabere různé gumové zboží. Ve výtahu neodolá nutkání a uřízne nic netušící dámě liščí ohon z kožešinového límce. Rychle odjede domů autem a zavře se v dílně na dvorku. Za oknem ho smutně pozoruje jeho žena, hlasatelka. – Trafikant sestrojuje přístroj, jehož hlavní součástí jsou ruce z dámských figurín. – Pivoňka počká, až jeho panovačná bytná odejde. Vnikne do jejího pokoje. Na šicím stroji si ušije z koster deštníků křídla. Ve skříni jí potom sebere jedny šaty. Zahlédne tam přitom mužské nohy v botách a kalhotách. – Loubalová si na ulici cpe do tašky seno z vyhozené matrace a v obchodě si zálibně vybírá svíčky. – Hlasatelka přinese domů v tašce dva živé kapry. Její muž zatím v dílně vyrábí z donesených věcí podivné nástroje. – Trafikant dokončuje své dílo. – Neděle. Mladík se obleče do svátečního a připraví se na cestu. Má pytel a velký kufr s přivázanou židlí. Do ešusu si dá dvě porce dušeného kohouta s knedlíky. – Zoufalý morous jezdí vozem po městě a shání ještě jednu kožešinu. Potká ho Loubalová, která v něm pozná spřízněnce. Muž konečně zahlédne ženu s kožešinou, zaparkuje auto a vyběhne za ní. – Pivoňka odejde z bytu se svým nákladem. Na ulici ukradne morousovo auto. – Bytná vejde do zchátralé sklepní místnosti. Uprostřed je díže s vodou. Žena u ní zapálí svíčky a vleze do velké skříně. – Pivoňka zastaví v opuštěném lomu za městem a vleče se se svým nákladem ještě kus pěšky až k velkému cihlovému valu. Z pytle vytáhne hadrovou figurínu Loubalové a připoutá ji k židli. Pak si nasadí kohoutí masku a křídla z deštníků. – Loubalová v černém negližé, růžovém županu a v černé škrabošce na obličeji vytáhne ve starém sklepení ze skříně hadrovou figurínu mladíka (Pivoňky). Panák ožije a chvěje se strachem. Žena ho donutí, aby se svlékl, a různě ho týrá důtkami. – Vykoupaná listonoška nasype kuličky z bandasky do lavoru. Pomocí gumových hadiček a trychtýře si jimi naplní nos i uši. Nařídí si budíka a slastně ulehne do postele. Záhy se ocitne v nirváně. – Pivoňka rituálně krouží kolem „bytné“, a děsí ji různými pokusy o zabití. – Budík probudí listonošku. Ta „vysype“ chlebové kuličky z hlavy zpět do lavoru. – Pivoňka si ohřeje na ohýnku kohouta s knedlíkem. – Loubalová nutí nahého panáka, aby běhal po čtyřech a nosil v ústech její botu. – Pošťačka doručí hlasatelce balíček, v němž jsou chlebové kuličky. – Neukojená hlasatelka leží mlčky se svým mužem v posteli. Ten nevydrží její němou výčitku a seběhne do dílny. Svlékne se do naha a začne se po celém těle vášnivě třít hebkými i drsnými předměty (pokličkami s nalepenou kožešinou a gumovými prsty; válečky s připevněnými kartáčky či štětečky, vařečkami s hřebíky apod.). Zatím jeho žena krmí kapry chlebovými kuličkami. – Loubalová cynicky utopí ztýranou figurínu Pivoňky v kádi s vodou a pyšně zmizí ve skříni. – Pivoňka konečně zabije „bytnou“ velkým kamenem, shozeným z valu. Zpod kamene vytéká krev (je to krev z kohouta, kterou dal soused v balonku figuríně pod klobouček). Mladík spálí kohoutí masku i s ostatními rekvizitami, a odejde. – Hlasatelka se v maskérně připravuje na vysílání. Její muž v dílně se stále ještě vzrušuje předměty, které ho teď masírují samy. – Trafikant je připraven před televizí. Když se na obrazovce objeví hlasatelka, spustí svého robota. Ruce z ženských figurín ho laskají po nahém těle. Jedna z nich je dokonce uzpůsobena k masturbaci. Pomocí joysticků si trafikant přibližuje svůj idol k sobě. K překvapení jeho i techniků ve studiu, prožívá hlasatelka při čtení zpráv velké erotické vzrušení. Má totiž pod stolem nohy v díži s kapry, kteří se o ni třou a cucají její prsty. Po orgasmu pokračuje žena klidně v neosobním čtení zpráv. – Pivoňka při návratu domů zahlédne hlasatelčino vzrušení na obrazovkách ve výloze obchodu s televizory a fascinovaně to pozoruje. Pak se srazí s kolemjdoucí listonoškou. Tu naopak zaujmou v jiném krámu kapři v akváriu. Žena mlčky vyhodí z brašny seno a vejde do obchodu. – Pivoňka si v trafice koupí elektrotechnické časopisy. Trafikant po jeho odchodu otevře šuplík, v němž má připravenou hlínu na modelování a kohoutí peří. – Když Pivoňka přichází ke svému domu, právě odtud vynášejí mrtvou sousedku. V jejím bytě jsou kriminalisté, které vede hlasatelčin muž. Zkoumají nepatřičný vražedný předmět: obrovský kámen. Detektiv se nenápadně laská s ženiným růžovým županem ve skříni. Všimne si Pivoňky mezi dveřmi. Zaujmou ho odložené deštníky. – Pivoňka ve svém pokoji objeví káď s hořícími svíčkami. Odevzdaně se svlékne do naha a jde ke skříni, jejíž dveře se otvírají... -tbk- Podle S. Freuda se v každém z nás stále střetává princip slasti (asociální, nepřizpůsobivý, ženoucí nás bez společenských skrupulí za naší touhou, za svobodou) s principem reality (který je umravňující, omezující, glajchšaltující represí společnosti, výchovy, školy). Podle Freuda by prý při zdravém duševním vývoji měly být oba tyto principy v rovnováze. – U postav filmu jednoznačně převažuje princip slasti. Jsou zde konfrontovány "neškodné", imaginativní "perverze" jednotlivců s obludnými perverzemi civilizace jako je politika, války, mírové kongresy, etnické čistky, havárie a hladomory. To, co u jednotlivce vede k osvobozování touhy (aspoň dočasnému), u civilizace jako celku (čili při zkolektivnění) vede k otroctví a masovým vraždám. – Takto černobíle ale samozřejmě není film traktován. Je to imaginativní film a ten je vždy vícevýznamový a otvírá široké pole interpretacím. Nelze přehlédnout ani roli rituálu a magie, které ve filmu hrají nezanedbatelnou roli a skrze něž se uskutečňuje touha protagonistů příběhu. ... Vše nasvědčuje tomu, že skutečný život lidí této civilizace se bude nadále stále více odehrávat v jakýchsi "nekonformních sektách", které vznikají jako reakce na reklamou a konzumem zglajchšaltovaný život společnosti. Z pohledu těchto mas a jejich manipulátorů se každý pokus o svobodný, imaginativní čin touhy (slasti) musí nutně jevit jako perverze. "Spiklenci slasti" jsou černou groteskou reflektující tuto pohromu. Jan Švankmajer
Pivoňka
Loubalová
listonoška
hlasatelka
prodavač novin
komisař
Jan Švankmajer (rekvizity a dekorace), Eva Švankmajerová (loutky)
Leopold Sacher-Masoch, Donatien Alphonse François de Sade, Sigmund Freud, Luis Buñuel, Max Ernst, Bohuslav Brouk, Jan Wild (hudba)
Stephen Quay (spolupráce), Timothy Quay (spolupráce), Olga Jelínková (spolupráce)
Georg Philipp Telemann, Ruggiero Leoncavallo (La bohéme), Amilcare Ponchielli, Petr Iljič Čajkovskij, Jaroslav Jankovec
Petr Bernášek /houslové sólo/
Spiklenci slasti
Spiklenci slasti
Conspirators of Delight
Conspirators of Delight
Conspirators of Pleasure / Les conspirateurs du plaisir
Princip slasti / Bleděmodrovous
film
hranýdistribuční
groteska, komedie, černá komedie
Česká republika, Švýcarsko, Velká Británie
1996
1996
premiéra 17. 10. 1996 /doporučená přístupnost od 15 let/ (kino 64 U Hradeb, Praha)
Nový, lehce erotický film Jana Švankmajera.
ATHANOR – společnost pro filmovou tvorbu, s. r. o., Delfilm SA., Koninck Internationa
dlouhometrážní
75 min
2 140 metrů
35mm
kombinovaný, hraný, pixilace
1:1,37
barevný
zvukový
Dolby Stereo
česká
bez dialogů
bez titulků
české
Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996
1997
Praha / Česká republika
Nejlepší výtvarný počin
Jan Švankmajer
nominace vyhlášená 12. 2. 1997
Festival: 40. mezinárodní filmový festival San Francisco 1997
1997
San Francisco / Spojené státy americké
Cena pro tvůrce, kteří se nevzdávají své vize
Jan Švankmajer
Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996
1997
Praha / Česká republika
Nejlepší výtvarný počin
Eva Švankmajerová
nominace vyhlášená 12. 2. 1997
Festival: 49. mezinárodní filmový festival v Locarnu
1996
Locarno / Švýcarsko
První cena UBS poroty mladých
Jan Švankmajer