Orbis Pictus

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

1997

Rok výroby

1996

Premiéra

14. 8. 1997

Minutáž

105 min

Kategorie

film

Žánr

podobenství

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Orbis Pictus

Český název

Orbis Pictus

Anglický název

Orbis Pictus

Koprodukční název

Orbis Pictus

Anotace

Slovensko-český koprodukční snímek Orbis Pictus natočil režisér Martin Šulík se svými stálými spolupracovníky, kteří se s ním podíleli i na předchozích filmech, včetně velmi úspěšné Zahrady (1995). Šulík zůstal věrný též své charakteristické poetice, v níž kombinuje magické a folklórní prvky s nenápadnou reflexí aktuální společenské reality. Tentokrát ještě více podřizuje vnější svět svému vidění: přívětivou „zahradou“ je ve filmu celé Slovensko, jímž prochází šestnáctiletá chovanka dětského ústavu Terezka. Na cestě za matkou, žijící v hlavním městě, potkává dívka řadu lidí, s nimiž navazuje okamžitá přátelství. I díky tomu je brzy zažehnáno každé nebezpečí, ohrožující osamělou cestovatelku, která putuje jen s minimální přípravou na setkání s realitou. – Jednotlivá setkání tvoří epizodickou strukturu filmu a jsou tak sledem „obrazů světa“ (název filmu je odkazem na dílo J. A. Komenského, s nímž má příběh jen velmi vzdálenou souvislost). V nich se projevují různorodé poetické klíče, s nimiž tvůrci zacházejí. Je to především subjektivní vyprávění, umožňující uvést všední či přízemní věci do nečekaných, mnohdy až nadreálných souvislostí (např. domněle letící kráva, ve skutečnosti přepravovaná jeřábem). Subjektivním „filtrem“ probleskuje do filmu zkušenost z vývoje v postkomunistické zemi (řidič, jenž má za úkol pálit hromady kvalitního zboží; politik, vynucující si absolutní souhlas kolegů trucováním; dvojice stárnoucích televizních umělců, směřujících za lepším živobytím na Západ). Tvůrci ovšem pracují i s absurdně doslovným zobrazením lidového rčení (stařena, zahrabaná do země, jež má „vytáhnout“ všechny její choroby) a ve finálním setkání dívky a její zmenšené matky i s pohádkovou či snovou licencí. – Šulíkův snímek představuje vzácné spojení básnické křehkosti a dokonale zvládnutého filmařského řemesla. Ve srovnání se Zahradou je ovšem patrný i jistý manýrismus a racionální kalkul s osvědčenými postupy, daný zřejmě potřebou prosadit se i na zahraničních trzích. – Hlavní roli Terezky vytvořila Dorota Nvotová, dcera herce a režiséra Juraje Nvoty, jenž hrál mimo jiné i v Šulíkově snímku Všetko čo mám rád (1992). -zk-

Obsah

Šestnáctiletá Terezka je propuštěna z ústavu, kde se měla vyučit švadlenou. Dostane úřední dopis pro svou matku, o níž ví pouze to, že bydlí kdesi v hlavním městě a že je barvoslepá. – V knihovně si dívka z jednoho svazku tajně vytrhne velkou ilustraci v podobě pohádkové mapy. – Terezka opustí ústav, který dobře znala. Dojde na malé nádraží. Projede se na nákladním vozíku a výpravčí ji za to chce seřezat. – Dívenka najde úkryt na pánském záchodě. Zaujme ji tu básnička, načmáraná na stěně: „Konečně je všetko / tak, ako má byť / kde som mával hlavu / narástla mi riť“ (je to parafráze poslední věty z filmu Zahrada). – Výpravčí, který se mezitím uklidnil, položí na kolejnici pár kovových předmětů. Stanicí projede rychlík. Jeden slisovaný peníz dostane Terezka. Nádražák jí prozradí, že tady už dávno žádný vlak nestaví. Jeho synek Momo dá dívce na cestu ještě slisovaný hřebík. – Terezku v lese málem zabije poražený smrk. Dívka uvízne v korytě na spouštění kulatiny, a v poslední chvíli se jí podaří před jedním kmenem uniknout (jde o citaci dramatické scény z filmu Vlčí díry). – Na silnici dívka marně stopuje velkou dodávku. Její řidič totiž běží z kopce za autem, které má špatné brzdy. – Terezka v kabině nazpívá lidovou písničku o mamince na kazetu v minivěži, kterou prý muž „zachránil“ z jednoho nákladu. – Když se přehřeje motor, sjede řidič ze silnice ke starému lomu. Terezka mu zatančí kankán na plechovém sudu. Kolem po dálnici projede kolona vládních vozů. – Řidič začne Terezce strhávat z těla vlastnoručně ušité šaty; ovšem jen proto, aby jí věnoval značkové oblečení, kterého má plnou korbu. Všechno vyhází na zem, a když si Terezka vybere, polije hromadu benzinem a zapálí ji. Tak mu to poručili obchodníci, kteří prý vydělají tím víc, čím víc zboží zničí. Podobným způsobem muž likvidoval i náklad rádií. Vůbec nechápe, proč ho za takovou práci platí. – Putující Terezka objeví na louce starou ženu, zakopanou po prsa do země. Prý to „vytáhne“ všechny choroby. Pak dívka odveze stařenu malým žebřiňákem na její rozbořený, prý vlastnoručně postavený statek. Podle jeho majitelky je ovšem jen nedostavěný. Žena právě dělá garáž pro spoustu vraků, které má na dvoře. První řidič tu kvůli špatně postavené silnici havaroval ještě před válkou. Měl motorku se sajdkárou a žena se za něj vdala. – Déšť zažene dvojici ze dvora do světnice. Tam začne prosakovat voda ze sklepa. Terezka přečká pohromu na židli, zatímco stařena usne s písničkou na rtech. – Terezka dojde k rozvodněné řece. Pokusí se ji překonat na opuštěné zrezivělé lanovce, ale ta se zastaví přímo nad vodou. Dívce nezbude, než seskočit dolů. – Terezku vytáhnou z vody svatebčané, pořádající hostinu o kus níž na břehu. Dívka si dá osušit šaty do stanu. Ukáže ňadra asi osmnáctiletému mladíkovi Jakubovi, který prý nikdy neviděl nahou ženu. Pak ji nesmělý mládenec zabalí do deky. – Smutný Jakub je ve skutečnosti ženichem. Bere si padesátiletou švagrovou, aby se podle tradice po bratrově smrti staral o její dvě děti. – Kněz varuje novomanžele před přílišnou vášnivostí. Vyvede ho však z míry Terezka, která mu prozradí, že je pod dekou nahá. – Terezka v noci navrhne Jakubovi, aby s ní odešel. Ale on se vrátí k manželce a odplave s ní na voru. – Dívka přespí v lese. Vzbudí ji dusot a koňské ržání. Terezka zvíře zažene. Pohledem do své mapy se uklidní: je jí jasné, že se setkala s jednorožcem, který se má v tomto místě vyskytovat. – Terezka zazvoní u internátní školy pro nadprůměrně nadané děti. Hledá mladšího bratra Imriška. Ale učitelka ji nepustí dovnitř; chlapci mají odpočinek. Dívka pronikne do zahrady a přivolá si bratra jejich společným signálem. – Imriško sestru téměř nezná. Nechce slyšet o matce, která ho už půl roku nenavštívila. Terezka mu nedovolí otevřít úřední dopis, určený jen mamince. Dostane nakonec od bratra starou matčinu fotografii s adresou. – Dívka nechá bratrovi slisovaný peníz pro štěstí. Odmítne ho vzít ze školy, kde se chlapci nelíbí. – Terezku sveze ve fordu dobře situovaný stárnoucí pár. Podsaditý umělec Emil je herec. Terezka ho však nezná. Muž odjíždí s partnerkou Martou (snad manažerkou) z rodné země, kterou proklíná. Oba z legrace Terezku vyděsí: nejdřív se baví, že ji prodají do Turecka, a pak zdárně předstírají, že Emil v hádce Martu zabil. – Muž zastaví na odpočívadle, aby vyvenčil Martinu fenu Lotu. Rozptýlí tu ve větru popel své matky. Ta prý chtěla zůstat ve své zemi, a navíc stejně nesnášela cestování. – Stárnoucí Marta se dívence svěří s obavami z ciziny. Tamní muže totiž ještě nemá „přečtené“. Podivná dvojice si pak na asfaltu zazpívá a zatančí tango, a nakonec odjede. – Terezka doputuje k lepší restauraci u dálnice, kde probíhá vášnivá diskuse vládních činitelů. Dívka raději vstoupí zadními dveřmi do kuchyně. Všude je zvěřina, připravená na hostinu. Vedle zabité srny sedí smutný muž, Drusa. Ten zapře dveře do jídelny smetákem, aby ho kolegové z vlády neobtěžovali. – Přátelský Drusa udělá dívce jídlo z divokého králíka podle vlastního receptu. Nikomu prý nevěří, a tak je zvyklý dělat si všechno sám. – Papaláši volají Drusu, aby se vrátil. Ale on odmítne, dokud nebude i poslední z nich hlasovat pro jeho návrh proti prodloužení dálnice. Později se z jídelny ozve výstřel, a muži v oblecích odvážejí jediného nepoddajného kolegu do nemocnice. Drusa, oslovovaný jako „pan předseda“, se může vrátit. – Vzteklý kuchař vzápětí tvrdě vyhodí Terezku ven. Prý si kvůli ní nenechá nadávat. – Dívka dojde na udanou adresu v hlavním městě. Tam však bydlí jen maminčin bývalý milenec Tomáš, kdysi učitel, trávící po ztrátě zaměstnání svůj čas u piva. Vypráví dívce, jak se do její maminky zamiloval. Na stropě je stopa po jejím podpatku. Tak vášnivé bylo jejich zdejší soužití. – Když muž zůstane na chvíli o samotě, otevře dopis pro Terezčinu matku. Je v něm oznámení, že zcela nesamostatná a nezvladatelná dívka je předávána do rodičovské péče. Muž tajně rozetře text pivem. – Terezka si zahraje na harmonium. Tomáš přitom chce, aby roztáhla nohy; koleny se totiž na starém nástroji reguluje hlasitost. – Dívka dojde pozdě v noci na matčinu skutečnou adresu. Podkrovní dveře si otevře paklíčem ze slisovaného hřebíku. Objeví milovanou maminku na staré půdě. Žena je velká asi jako krabička od zápalek. Vypráví dceři, že děti jí zničily život i postavu. Všichni chlapi ji opustili. Terezka na matčinu otázku přizná, že ještě nezažila orgasmus. Podle matky to nevadí; naučí se ho předstírat. Nakonec maminka zmizí za krabicí kakaa. – Podle své mapy dojde Terezka na místo, kde má být konec světa. Použitou mapu zahrabe do hlíny. Se starým nevrlým pastevcem stane na kraji skalního srázu. Před nimi je řeka a pustina... -zk-

Hrají

Jakub Ursíni

ženich

Oĺga Vronská

stará žena

Róbert Zimmermann

Imriško

Mojmír Caban

železničář

Ĺubica Krkošková

železničářova žena

Donato Moricini

Momo

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Erik Panák

Původní filmový námět

Martin Šulík, Marek Leščák

Dramaturg

Jana Liptáková

Druhá kamera

Viktor Fančovič

Asistent kamery

Dalibor Michalčík

Návrhy kostýmů

Milan Čorba

Zvuk

Ivo Seifert, Peter Mojžíš

Zvláštní efekty

SFX, spol. s r.o. (pyrotechnické efekty), František Rakitski (pyrotechnik)

Kaskadéři

Peter Macháč, Juraj Macháč, Kaskadérská skupina Gustáva Kyselicu

Zástupce vedoucího výroby

Rasťo Šimko, Mária Ricotti /ž/

Spolupráce

František Heusler, Emília Cagášková, Hubert Poláček, Marta Zikánová, Oĺga Řeřuchová, Irena Vortelová

Hudba

Nahrál

Solamente Naturali (Dirigent Marek Štryncl), Miloš Valent, Ingrid Singhoferová, Tibor Nagy, Tatiana Stanová, Marica Dobiášová, Richard Mrázik, Juraj Struhárek, Ronald Šebesta, Juraj Kováč, Peter Krajniak, Ĺubica Čekovská, Pavel Bako, Miroslav Binder

Zpívá

Jana Pastorková

Písně

Liqi Poogie

Hudba k písni Pavol Chodelka

Prečo se máme rozísť

Hudba k písni Gejza Dusík

Produkční údaje

Originální název

Orbis Pictus

Český název

Orbis Pictus

Anglický název

Orbis Pictus

Koprodukční název

Orbis Pictus

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

podobenství

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

1997

Rok výroby

1996

Premiéra

premiéra 14. 8. 1997 /přístupný/ (kino Lucerna, Praha)

Distribuční slogan

Rozmanité obrázky z našeho světa viditelného... Nový film režiséra Martina Šulíka, tvůrce filmu Záhrada.

Výrobce

CHARLIE'S Bratislava, IN Film Praha spol. s r.o. (spolupráce), Česká televize (spolupráce), TS Čestmíra Kopeckého (Česká televize), Slovenská televízia Bratislava (spolupráce), Titanic (spolupráce)

S podporou

Sorosovo centrum pro současné umění a Open Society

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

105 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Stereo

Verze

slovenská

Mluveno

slovensky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

slovenské

Ocenění

Nominace

Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997

1998
Praha / Česká republika
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Božidara Turzonovová

Vítěz

Akce: IGRIC ’98, Ceny a prémie Nadace Literární fond, Slovenského filmového svazu a Unie slovenských televizních tvůrců za tvorbu roku 1997, Bratislava 1998

1998
Bratislava / Slovensko
Cena IGRIC ’98 za kameru
Martin Štrba

Vítěz

Akce: Slovenské filmové ceny 1998

1998
Bratislava / Slovensko
Cena slovenské filmové kritiky za hraný film

Vítěz

Akce: IGRIC ’98, Ceny a prémie Nadace Literární fond, Slovenského filmového svazu a Unie slovenských televizních tvůrců za tvorbu roku 1997, Bratislava 1998

1998
Bratislava / Slovensko
Cena IGRIC ’98 za režii
Martin Šulík

Vítěz

Akce: IGRIC ’98, Ceny a prémie Nadace Literární fond, Slovenského filmového svazu a Unie slovenských televizních tvůrců za tvorbu roku 1997, Bratislava 1998

1998
Bratislava / Slovensko
Cena slovenské filmové kritiky za hraný film
Martin Šulík

Vítěz

Festival: 46. mezinárodní filmový festival Mannheim a Heidelberg

1997
Mannheim / Spolková republika Německo
Zvláštní cena poroty
Martin Šulík
ex equo

Vítěz

Akce: Slovenská nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1997

1997
Bratislava / Slovensko
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu v 70. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1997

Vítěz

Festival: 46. mezinárodní filmový festival Mannheim a Heidelberg

1997
Mannheim / Spolková republika Německo
Čestné uznání za film
Martin Šulík