Cesta pustým lesem

balada

Typologie filmu

hraný

Anglický název

The Path through a Desolate Forest

Minutáž

87

Země původu

Česká republika

Copyright

1997

Rok výroby

1997

Premiéra

09.10.1997

Jazyková verze

česká

Režie

Ivan Vojnár

Scénář

Ivan Arsenjev, Ivan Vojnár (spolupráce), Jiří Soukup (spolupráce), Jaromír Kačer (spolupráce), Jaroslava Rösslerová (spolupráce)

Námět

Ivan Arsenjev

Anotace

O hledání a naději...

Snímek Cesta pustým lesem je celovečerním hraným debutem dokumentaristy Ivana Vojnára. Poetické vyprávění o marnosti lidského putování časem i prostorem, situované do drsného prostředí Šumavy let 1913-1914, vznikalo s obtížemi několik let (natáčelo se s přestávkami od dubna 1995 do března 1996). Jeho základem byl scénář Ivana Arsenjeva, jenž ovšem v rukou režiséra, kameramana a dalších spolupracovníků doznal značných změn. – Dentista Holoubek (Václav Koubek) odjede z rodné Vídně do vesničky v Českém lese, kde pozná řadu rázovitých lidí: mimo jiné nespokojeného pošťáka Kokesche, udřenou vdovu Hudlerovou, krásnou dívku Annu a samotáře Blahouta. Doktor prožije krátký milostný románek s Annou, kterou vyhodil otec z domu kvůli falešnému nařčení z krádeží na faře. Spřízněnou duši najde v Blahoutovi, jehož doprovází na zimních toulkách po lese a na cestě do vesnice, zasypané až po vrchol kostelní věže sněhem. Do životních příběhů všech zúčastněných však rázným způsobem vstupuje světová válka... – Vojnárovo dílo se vyznačuje mimořádným důrazem na jednotlivé složky filmového vyprávění, především na vytříbenou kameru (černobílý obraz a širokoúhlý formát) a na přesné herecké obsazení, v němž tvůrce využívá jak profesionály, tak neherce. Vojnár spoléhá na poetický účinek použitých prostředků; mezi výrazněji uplatňované patří ještě elegická hudba Vojtěcha a Ireny Havlových. Starosvětskou atmosféru přitom upřednostňuje před jednolitým příběhem: film se většinou skládá z epizod, mezi nimiž je mnohdy jen volná souvislost. Dějová linie zůstává v rámci lyrické licence roztříštěná (např. rozehraný, ale nerozvíjený motiv sousedského sváru o vodu). Nedotaženy však zůstávají i „podstatné“ motivy, skrývající silný lyrický potenciál: Holoubkova záliba ve fotografování lidí, Blahoutovo pozorování okolí dalekohledem a jeho vypravěčská fantazie (korespondující s „reálně“ zasypanou vesnicí), vztahy mezi Annou a jejími třemi nápadníky, podoba Blahoutovy matky a Holoubkovy vídeňské babičky... Snímek, natočený se značným nasazením a bez jakéhokoli podbízení se divákům, tak může vzbuzovat značně rozdílné reakce. -zk-

Obsah

Český les. Vídeňský dentista Holoubek v létě roku 1913 opustí město a odjede do horské vesnice. Ubytuje se u stárnoucího pošťáka Josefa Kokesche, který „zdědil“ funkci po svém předchůdci i s vdovou Hudlerovou a s jejím synkem Viktorem. Sám má s vdovou dcerku Fanynku. – Kokesch vypráví doktorovi o sousedech, kteří se léta hádají kvůli potoku, tekoucímu na rozhraní jejich pozemků. Syn jednoho z nich, Téda Šebelík, začne kopat studnu na místě, které určil proutkař. – Holoubek se zabývá také fotografováním. Na jeho prvním portrétu z nového bydliště je podivínský vousatý samotář Blahout, který ze střechy své lesní boudy pozoruje okolí hvězdářským dalekohledem. – Hudlerová se pohádá s Kokeschem, který chodil s doktorem tři dny po horách a za kterého musela roznášet poštu. Muž je otrávený celým svým životem. – Kokesch zavede Holoubka do starého dolu na zlato. Při hledání jim pomáhají dva Rusíni (obříci), kteří toho moc nenamluví. Doktora však zlato příliš nezajímá; ostatně zlaté korunky mu nikdy nešly. – S nalezenými kousky vzácného kovu obchoduje holohlavý maďarský překupník Fekete, žijící v maringotce. – Zima. Blahout pozoruje dalekohledem Holoubka, který při procházce zabloudí k jeho boudě. Samotář uvaří promrzlému lékaři čaj; ví lépe než on, co ho trápí. – Cestou zpět přespí Blahout s Holoubkem na samotě u rodiny dřevorubce Týbla. Doktor si večer promluví s jeho hezkou dcerou Annou, která prý pomáhá na faře ve vesnici a která by ráda žila dole mezi lidmi. Tady zná jen dřevaře, kteří se v jednom kuse opíjejí. Naštěstí je zasnoubená za mlynářova syna Bohouše, přezdívaného posměšně Křoví. – Během další cesty Blahout nechá doktora samotného. Ráno si sebere věci a zmizí. – Fekete si dá od Rusínů vyčistit led na zamrzlém rybníku a pak bruslí. – V neděli po mši Viktor svlékne ministrantský oděv a jde domů. Farář dobromyslně vyčiní staré hospodyni Doře, protože se kromě mnoha dalších věcí z fary ztratily sváteční krajky. Krádeže z poslední doby však stařena svede na Annu. Kněz jí nařídí, aby o ničem nemluvila. – Kokesch brzy vypráví Blahoutovi a Holoubkovi, že Anna krade na faře, prodává věci ve městě a nepochybně také dělá prostitutku dřevařům. Blahout tomu ovšem nevěří. Pošťák si povzdechne a odplivne si nad tím, jak sobecky se dnes žije. – Mlynář vynadá synovi a zakáže mu chodit se "zlodějkou". – V prudké vánici, s nejnutnějšími věcmi na saních, se Blahout vydá na cestu. S omrzlinami na nohou skončí u Hudlerové, která ho ošetří. Blouznící muž vypráví, jak ve čtyřech letech v podobném mraze uviděl Pannu Marii Sněžnou. Vdova se rozhodne zatím nechat muže na poště. – Otec vyhodí Annu z domu. Nešťastné dívky se ujme Holoubek, který ji proti vůli Hudlerové zaměstná jako svou zdravotní sestru. – Kokesch v noci marně klepe na dveře Annina pokoje. Vyruší ho žárlící Hudlerová. Pošťák, který má života s ní plné zuby, vybuchne zlostí. – Anna vynadá Doře, která ji ve vesnici pomluvila a způsobila tak její neštěstí. Stařena si z toho nic nedělá. – Mladý Téda Šebelík přijde s bolavým zubem k Holoubkovi. Dentista se musí patřičně posilnit pálenkou, aby mu vytrhl stoličku. Statečný pacient při zákroku bez umrtvení zapůsobí na Annu. – Holoubek provází Blahouta, který se zotavil a který pokračuje v cestě. Po dlouhém putování zasněženým lesem dojdou do Blahoutovy rodné vesnice. Ta je ovšem celá pod sněhem, až na vrcholek kostelní věže. Spod závěje vyleze Blahoutův synovec, a vezme návštěvníky sněžnými chodbami do domu, kde obyvatelé v klidu přečkávají pohromu (jako každý rok). Blahout představí zubaři svou starou matku, která je k nerozeznání podobná Holoubkově vídeňské babičce. – Blahout se na jaře vrátí do své chajdy. – Téda Šebelík přestane s marným kopáním studny. – Holoubek přečte Anně báseň, kterou jí napsal Téda. Dívka totiž nechodila do školy, a tak neumí číst. Anna pak vezme lékaře na půdu na poště, kde prý často slyší podivné kroky. – Ukáže mu tu ukradené kostelní krajky, poštovní razítka a jiné hezké věci, které se v poslední době ztrácely. – Holoubek vynadá Viktorovi, který kradl jako ministrant, a nařídí mu, aby se přiznal faráři. – Anna se s Holoubkem pomiluje v horské řece. – Viktor se u zpovědi neodváží říct unavenému flegmatickému knězi, co provedl. – Hudlerová se zhrozila při zjištění, že její syn krade. Chlapec uteče z domu. Bral si jen hezké, třpytivé a voňavé věci, a o samotě se jimi kochal. – Blahout čočkami z dalekohledu pozoruje mravence u sebe na stole. Pohladí loveckou pušku a ve srubu z ní vystřelí. – Kokesch, který často chodil do města, se tam zasnoubil. Nedá na Blahouta a na Holoubka, kteří mu vyčítají, že opouští Hudlerovou a nechává jí obě děti. – Anna se v sadu málem pomiluje s Tédou, ale zahlédne je žárlící Holoubek. – Kokesch se žení s dívkou z města. Z hostiny vyhodí Feketeho, který mu prodal falešné zlato. – O svatební noci nevěsta marně čeká na zpitého ženicha. Svatebčané pod Holoubkovým vedením tajně naloží spícího Kokesche v dřevěné kleci na nákladní vagon. – Doktor vypráví Blahoutovi o krásné artistce z Prátru, kterou kdysi zbožňoval. – Zmatený Kokesch se probudí za jízdy na kolejích. – Hudlerová přijme na poště telegram o vypuknutí války a vyzvání na zvonici. – Anna najde Viktora, který se skrývá v lese na stromě. Marně ho volá domů. – Doktor nechce do války, ale nic jiného mu nezbývá. Zajde za Tédou, který musí taky rukovat. Mladík ho srazí pěstí k zemi a pak se oba porvou v hnojůvce vedle chléva. – Krátce nato však muži společně odcházejí z vesnice. – Zatímco ve světě zuří válka, Anna marně volá Viktora, který našel útočiště ve větvích vysokého stromu... -zk-

Poznámka

Výňatky z filmu: Devět kapitol ze starého dějepisu (1969; Pavel Háša).

Hrají

Jana Dolanská

vdova Hudlerová

Pavel Landovský

pošťák Kokesch

Václav Koubek

dr. Holoubek

Jiří Soukup

Blahout

Vojtěch Kristen

Viktor

Jan Zívr

Fekete

Jana Gabrižová

Kokeschova nevěsta

Jiří Kraic

1. obřík

Vilém Kraic

2. obřík

Terezka Tobolová

Fanynka

Vladimír Labský

mlynář Schebesta

Lada Budařová

hlas

Andrej Krob

hlas

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Lenka Cingrošová

Asistent režie

Štěpánka Rácová

Původní filmový námět

Ivan Arsenjev

Scénář

Ivan Arsenjev, Ivan Vojnár (spolupráce), Jiří Soukup (spolupráce), Jaromír Kačer (spolupráce), Jaroslava Rösslerová (spolupráce)

Dramaturgie

Petr Zvoníček (spolupráce), Pavel Klusák (spolupráce)

Druhá kamera

Jiří Kolínek

Výprava

Václav Hrubín

Návrhy kostýmů

Jan Tobola

Triky

SFX, Jiří Šimůnek (triková spolupráce)

Zvláštní efekty

SFX, spol. s r.o.

Návrhy titulků

Johana Vojnárová

Vedoucí výroby

Galina Šustová, Ivana Jaroschyová, Petr Morávek

Zástupce vedoucího výroby

Naďa Havelková, Jakub Exner

Odborný poradce

MUDr. Jirka N. Pollak, PhDr. Vladimír Horpeniak, Ing. Pavel Šlajs, Vlastimil Růžička

Hudba

Nahrál

Irena a Vojtěch Havlovi, Michal Gera

Písně

Taková alej stromů, Cserebogár sárga cserebogár

Zpívá

Václav Koubek (Taková alej stromů)

Lokace

Lokace

Šumava, obec Dobrš (Šumava), Jizerské hory

Produkční údaje

Původní název

Cesta pustým lesem

Anglický název

Path through a Desolate Forest

Copyright

1997

Rok výroby

1997

Premiéra

09.10.1997

Výrobce

PRODUKCE GAGA, ČESKÁ TELEVIZE, TS Čestmír Kopecký (ČESKÁ TELEVIZE), Rada Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie

Distribuce

Bontonfilm-Alfa

Technické údaje

Formát

Widescreen

Barva

black & white

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997

1998
Praha / Česká republika
Nejlepší výtvarný počin
Vladimír Labský

Nominace

Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997

1998
Praha / Česká republika
Cena filmových kritiků
Čestmír Kopecký

Nominace

Akce: 5. výroční ceny Český lev 1997

1998
Praha / Česká republika
Nejlepší kamera
Jaromír Kačer

Revue

Ivan Vojnár

Kino Ponrepo připomíná osobnost dokumentaristy, kameramana a režiséra hraných filmů, který 28. září oslavil pětasedmdesá...