Hodiny na věži

Země původu

Turecko, Maďarsko, Česká republika

Copyright

1997

Rok výroby

1996

Premiéra

9. 4. 1997

Minutáž

119 min

Kategorie

film

Žánr

podobenství

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Hodiny na věži

Český název

Hodiny na věži

Anglický název

The Clock Tower

Souběžný název

Akrebin yolculuğu / Toronyóra

Anotace

Snímek tureckého režiséra Ömera Kavura Hodiny na věži vznikl v turecko-maďarsko-české koprodukci s podporou fondu Eurimages. Byl uveden na 4. ročníku Dnů evropského filmu v Praze a v Brně 1997. – Surrealisticky laděný milostný příběh vypráví v nezvyklé poloze o citovém vztahu třicetiletého hodináře ke zvláštní ženě, s níž se setká v malém tureckém městě při opravě věžních hodin. Tajemná Esra je majitelkou věže a manželkou zdejšího boháče Agaha. Hodinář Kerem, jenž dostal zakázku na opravu hodin od neznámého muže, podlehne jejímu kouzlu a poznenáhlu se zaplétá do osidel, spřádaných okolo něj. V jezeře u městečka Kerem na začátku objeví mrtvolu zastřeleného muže, která však záhadně zmizí. Netuší, že duševně nemocná Esra chystá stejný osud i jemu. Podezírá ze zločinu jejího starého manžela, jenž však milovanou ženu jen ochraňuje před trestem. – Děj se odehrává během několika dnů slunného podzimu v malebném podhorském městečku s dominantou věže na kopci. Je rámován monologem hrdiny, o němž nakonec nevíme, zda je živý či neživý. Do realistického obrazu jsou od počátku vkládány prvky tajemna a bizarnosti. Ty se projevují zejména v jednání postav, s nimiž Kerem přichází do styku (Agah, Esra, majitel hotýlku, boháčův němý sluha, slepí muzikanti a podobně). Esřino tajemství vyplouvá na povrch postupně, nikdy však není úplně objasněno. – Přílišná kumulace záhad, jistá scenáristická „svévole“ a zbytečně pomalé tempo některých pasáží oslabují dopad jinak zajímavého a v našich podmínkách jistě exotického filmu. -tbk-

Obsah

Potulný opravář hodin Kerem se ve vlaku vrací k událostem, jež předznamenaly jeho prokletí: zmítá se v prázdnotě a vše kolem něj mu připomíná věci, které pro něho už neexistují... – Kerem opravuje hodiny v jednom městě. Do místnosti náhle vstoupí muž v dlouhém plášti a pohybem ruky uvede hodiny do provozu. Konstatuje, že čas neexistuje. Požádá překvapeného hodináře, aby přijel spravit věžní hodiny do malého města. Dá mu klíč od věže a adresu. – Kerem přijede do podhorského městečka Gölköy. Věž stojí vysoko na kopci nad obcí. Muž se ubytuje v prázdném hotýlku s nepříliš ochotným majitelem. Vystoupá na věž a prohlédne si hodinový stroj. Na ochozu zahlédne tajemnou ženu. – Podle majitele hotelu patří věž místnímu boháči Agahovi. Cestou do svého pokoje vidí Kerem v místnosti s výhledem na věž sedět zády k sobě muže s rudou šálou. – Hoteliér brzy ráno hosta vzbudí. Nerudný němý muž ho v autě zaveze za Agahem. Boháč nechápe, kde vzal cizinec klíče od věže, která prý patří jeho manželce. To ona musí rozhodnout, zda dá spravit věžní hodiny. – Z místní hospůdky zahlédne Kerem na ulici ženu, kterou včera spatřil na ochozu. Tajně ji sleduje až k jezeru za městečkem. Tady vidí muže v rudé šále, jenž ženu rovněž sleduje. Oba mu však náhle zmizí z očí. Při návratu zpět uslyší hodinář v lese dva výstřely. Vrátí se k jezeru a objeví ve vodě mrtvého muže s rudou šálou. – Kerema vyslýchají na místní policejní stanici. Hodinář si uvědomí, že mu spadl do vody jeho deník. O ženě se však nezmíní. Hoteliér popře, že by v jeho podniku byl kromě Kerema ubytován ještě někdo jiný. – Opravář hodin se večer přestěhuje do pokoje, v němž včera viděl tajemného, podle jeho přesvědčení teď už mrtvého návštěvníka. – Policisté ráno prohledávají jezero. Agah s loveckou puškou přes rameno je pozoruje ze břehu. Pozve Kerema na večer k sobě. Vrátí hodináři jeho klíč a ten se ve věži pustí do opravy. – U Agaha se Kerem setká s jeho manželkou Esrou; je to ona tajemná žena. Boháč nechápe, kde se objevil třetí klíč od věže; byly vždy jen dva a jeden má on, druhý Esra. Žena si přeje, aby cizinec instaloval k hodinám zvon. – V hotýlku čekají na hosta policisté: ve vodě nikoho nenašli. – Esra přijde za Keremem do věže. On jí řekne vše, co viděl u jezera. Žena musí odejít, protože venku na ni čeká němý hlídač. – Majitel hotýlku tráví čas za pultem v recepci. Nikam nevychází, jen věčně mluví k papouškovi, jehož tu kdysi nechal nějaký host. – Kerem si najme dva tesaře, kteří připraví trámy na zavěšení zvonu. – V hotýlku se ubytují slepí muzikanti (tři muži a jedna žena), se svým manažerem. Ten však od nich brzy uteče. – Hodinář se setká s Esrou na trhu. Žena si tam kupuje přadena. Vypráví o tom, jak pro potěšení tká na stavu. Muž ji provází kus cesty; ona odbočí do uličky se znakem oka. – Dva kluci odevzdají Keremovi vzkaz. Hodinář se potom sejde s Esrou u jezera. Vydají se na vodu v loďce. Esra vypráví o tom, jak se svým otcem cestovala po světě. Kdykoliv se vracela do městečka, těšila se až uvidí věž, jež pro ní byla něco jako maják. Poznala mnohem staršího Agaha, který se k ní choval jako opravdový džentlmen. Po svatbě jí manžel věž daroval. Žena ukáže Keremovi svůj medailonek ve tvaru srdce; naschvál ho upustí do vody. Muž pro něj skočí, ale potom záměrně tvrdí, že ho nenašel. Po návratu do hotelu ho otevře: uvnitř je dívčí fotografie. – Kerem se vypraví do sousedního města za zvonařem. Ten si podle nákresu vzpomene, že podobný zvon si u něj před lety objednal hodinář z Gölköy. Dokonce zvon najde mezi starými věcmi; nikdo si ho tehdy nevyzvedl. Muž se po návratu vydá na hodinářovu adresu: objeví prázdný dům a zpustlý krámek. Agah mu tvrdil, že v Gölköy nikdy žádný opravář hodin nebyl. – Kerem znovu navštíví boháče. Ten se na něj rozzlobí a vyhodí ho. Muž pak pozoruje oknem, jak se Agah před Esrou rozčiluje. Manželka ho něžně uklidňuje a on jí pak laská obnažená prsa. Kerema venku omráčí němý čeledín. Muž se probere v Agahově domě. Němý ho na pánův rozkaz ráno „doprovodí“ na vlak. V kupé se objeví Esra. Kerem jí ukáže nalezený medailonek. Prosí ji, aby odjela s ním. Ona tvrdí, že nemůže, a udeří ho za to, co viděl včera v noci. Pak zatáhne za záchrannou brzdu a vystoupí z vlaku. Kerem se rozběhne za ní. Žena mu vyčte, že chce odejít od rozdělané práce. – Hodinář dopraví se zvonařem zvon do věže. Večer přijde na koncert slepých muzikantů, kde mezi posluchači sedí i Agah s manželkou. Muž jí bolestivě tiskne ruku a odejde za ní, když se zvedne. – Kerem v hospodě opraví dotykem ruky hodinky staříkovi, který za ním přijde. – Majitel hotelu se příliš nediví, že se host vrátil. Dá mu opět jeho pokoj s výhledem na věž. – Kerem se sejde s Esrou u jezera. Žena říká, že žije v čase, do něhož nepatří. Pomilují se spolu. Pak vidí slepé muzikanty, kteří přišli k jezeru. Esra mluví o svém první lásce. Byl to chlapec, s nímž vyrůstala od dětství. Kerem zase vypráví o tom, že si nemůže zapamatovat svůj sen. Když milenka odejde, přidá se Kerem k muzikantům. Ti házejí do vody zvonek a hledají ho podle zvuku. Hodinář při hledání se zavázanýma očima najde ve vodě svůj deník. – V hotelu „čte“ slepá hudebnice Keremovi z ruky. Na jeho přání si sundá tmavé brýle a on zaujatě pozoruje její tvář s nevidoucíma očima. – Kerem zkouší zvon. – V hotelu se nečekaně objeví lilipután, který si přišel pro svého zapomenutého papouška. Majitel hotelu se kvůli tomu zhroutí. – Esra přijde za milencem do věže. Brzy poté se tam objeví i její manžel. Ten hodináře varuje, aby si netroufal na věci, na něž nestačí. – Ze svého pokoje vidí v noci Kerem světlo u věže. Najde na místě Esru, která se snaží zničit jeho dílo. Žena se obává, že ji milenec opustí. Odmítá však odejít s ním. Kerem chce znát její tajemství a ona se s ním druhý den sejde na hřbitově u hrobu své dcerky Denizi. Dívence bylo sedm let, když zemřela. V den její smrti se hodiny na věži zastavily. – Kerem a hoteliérova žena najdou majitele podniku mrtvého v recepci. Zemřel žalem ze ztráty papouška. – Němý odveze Kerema do lesa za Agahem. Hodinář musí jít s boháčem na lov. Agah ho přiměje vystřelit. Chce vědět, kam zmizela jeho žena. Podezírá Kerema, že je s ní domluvený. Muži se pohádají. Kerem obviní Agaha z vraždy jeho předchůdce, který byl Deniziným otcem. Boháč se na něj vrhne a málem ho zastřelí. Řekne mu, že nic nechápe: on Esru chrání a živí. Kerem musí slíbit, že hodiny budou spraveny do tří dnů. – Milenec hledá Esru u jezera. – V hotelu se mu zdá sen, v němž vidí Esru jako malou dívku s jejím chlapcem. – Potom najde ženu v domě v ulici, označené velkým okem. Esra tká na stavu rudou látku. Kerem se s ní pomiluje v ložnici. Ráno se muž probudí sám. – Agah ve věži převezme dokonřené dílo. Hodiny jdou, zvon zvoní. Boháč zaplatí a dá hodináři lístek na vlak. – U stolku v restauraci najde Kerem balíček, v němž je rudá šála. Pak zahlédne na ulici Esru; stejně jako poprvé, i teď za ní vyběhne. Dojde až k jezeru. S úžasem zahlédne u vody sám sebe s rudou šálou. Náhle se objeví Esra s puškou. Zastřelí ho se slovy: „Vždy jsem tě milovala.“ – Mrtvolu naloží Agah s němým sluhou na člun a shodí uprostřed jezera do vody. – Kerem si ve vlaku zapisuje do deníku (viz začátek): „Je tohle smrt? Přechází smrt z jednoho života do druhého? Existuje mimo čas? Nevím. Jediná věc, kterou vím, je, že city nikdy neumírají.“ Chodbou vagonu prochází muž, který mu dal klíč od věže. – A Esra tká u stavu dál nekonečné metry látky... -tbk-

Hrají

Mehmed Aslantug

Kerem

Sahika Tekand /ž/

Esra

Tuncel Kurtiz

Agah

Aytac Arman

záhadný muž

Kenan Bal

šéf policie

Rana Cabbar

němý sluha

Macit Koper

zvonař

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Macit Koper, Ömer Kavur

Scénář

Macit Koper, Ömer Kavur

Kamera

Erdal Kahraman

Architekt

Selma Gürbüz

Střih

Mevlüt Kocak

Zvuk

Attila Özdemiroglu

České titulky

Tolga Alaçam, Linguafilm

Producent

Ömer Kavur, János Rózsa, Anna Vášová

Vedoucí výroby

Sadik Decevi

Hudba

Hudba

Attila Özdemiroglu

Produkční údaje

Originální název

Hodiny na věži

Český název

Hodiny na věži

Anglický název

The Clock Tower

Souběžný název

Akrebin yolculuğu / Toronyóra

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

podobenství

Země původu

Turecko, Maďarsko, Česká republika

Copyright

1997

Rok výroby

1996

Premiéra

premiéra 9. 4. 1997 /přístupný/

Distribuční slogan

Záhada porouchaných věžních hodin přivede hodináře do města, kde najde lásku, ale i záhubu.

Výrobce

Alfa Film (Turecko), Objektiv Filmstúdió (Maďarsko), Barrandov Biografia

Nositelé copyrightu

Alfa Film, Objektiv Filmstúdió, Barrandov Biografia

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

119 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Stereo

Verze

turecká

Mluveno

turecky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

turecké

Ocenění

Vítěz

Festival: Istanbulský filmový festival

1997
Istanbul / Turecko
Cena za nejlepší režii

Vítěz

Festival: Istanbulský filmový festival

1997
Istanbul / Turecko
Cena za nejlepší film