Na závěr roku 2021 uplynulo devadesát let od narození Evalda Schorma, režiséra hloubavých a dodnes podnětných filmů především ze šedesátých let. Jeho tvorba bývá řazena ke kriticko-realistické větvi nové vlny. Retrospektiva nabízí jeho nejznámější hrané celovečerní filmy, mezi nimiž nechybí debutový film Každý den odvahu (1964), divácky úspěšný Farářův konec (1968) nebo trezorový Den sedmý, osmá noc z roku 1969, který svým apokalyptickým vyzněním reaguje na atmosféru ve společnosti po invazi okupačních vojsk.
Ačkoliv se dokumentární postupy silně propsaly do jeho hraných filmů, jeho předchozí dokumentární tvorba není příliš známá. První dokumentární filmy začal natáčet na konci padesátých let a jeho pravidelným spolupracovníkem se na nich stal kameraman a dokumentarista Jan Špáta. Společně se podíleli na filmech Železničáři (1963) nebo Žít svůj život (1963) o fotografovi Josefu Sudkovi. Vrcholem jejich tvůrčí spolupráce se stal film Zrcadlení (1965) kladoucí zásadní otázky o lidském bytí.
V rámci retrospektivy je uveden i téměř neznámý film Křepelky (1969), pod nímž byl z politických důvodů jako režisér podepsán kameraman Přemysl Prokop. I tak byl později zakázán a znovu uveden až v roce 1990. V témže roce, již po režisérově smrti, spatřili první diváci i film Zmatek (1990), v němž Stanislav Milota, Jaromír Kallista a další zaznamenali dění během a po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Evald Schorm film v těchto letech rozpracoval, dokončit ho po revoluci musel až Ivan Vojnár se Stanislavem Milotou.
