Dagmar Průchová

DAGMAR PRŮCHOVÁ (roz. Dagmara Prosserová, nar. 11.3.1937, Praha – zem. 3.10.2015, Praha) se v roce 1955 z politických důvodů nedostala na pražskou DAMU (otec v emigraci v Anglii, matka politická vězeňkyně). Po ročním kurzu pro instruktory lidové kinematografie mimořádně studovala dramaturgii na FAMU. V letech 1959–62 působila v ČST, od roku 1960 jako stálá externistka v pozici scenáristky a režisérky v produkci TV pořadů o filmu a medailonů herců (např. Pozor, natáčíme, kamera!). Poté, opět z politických důvodů, pracovala jako pomocnice v kuchyni a prodavačka v bufetech a příležitostně psala scénáře filmů pro zahraničí o barokních umělcích. Opět se vrátila do ČST (1964–1990) jako asistentka režie, pomocná režisérka (TV pořad Vysílá studio Jezerka) a scenáristka (TV dok. Papírový osud, Poselství, Skleněná růže). V letech 1990–2011 režírovala podle svých námětů a scénářů necelé dvě desítky autorských TV dokumentů, zabývajících se totalitním obdobím nebo portréty osobností (Nesmíš plakat, Jan Kristofori, Na očích páska, v ruce váhy, Identita Věry Gissingové, Poutník v krajině paměti, Vzkříšení světa zmizelých, Milan Kňažko, IRMA – aneb Malá historie velkých dějin nebo Na cestě). Byla držitelkou Tvůrčí prémie Českého literárního fondu (1990), Čestného uznání na cenách Trilobit (1996) a Ceny Vox Humana (1997). Zahrála si epizodku brigádnice v kriminálním dramatu Sedmého dne večer (1974; r. Vladimír Čech). –jl–